STO LET STARÁ POHLEDNICE


      Dne 16. července 1916 posílala moje babička pohlednici někam k regimentu, kde sloužil můj děda.  Číslo regimentu je těžko rozlišitelné, zřejmě byla fotografie nošena v kapse uniformy.  Děda se naštěstí vrátil a s ním i tato fotografie.  Vím, že po návratu udělal děda první krok – šel dát rodinu „vypsat“ z církve. Dále se pak celý život věnoval pěstování zeleniny, což mu přinášelo uspokojení.  A samozřejmě jeho velká rodina. Měli s babičkou osm dětí, ale čtyři zemřeli na spálu, kterou lékař nerozpoznal. Vedl soubor divadelních ochotníků v Braníku. Nám vnoučatům se hodně věnoval. Díky, dědo, za všechna ta vyprávění. Je mi líto, že jsem Ti lépe nenaslouchala.

Na té pohlednici je moje maminka jako čtyřleté děvčátko.

Babička píše jménem čtyřleté Mařenky ,  takovou pro nás už archaickou češtinou:

„Buď trpěliv tatíčku náš, v nejbližších dnech obdržíš nás spolu s Františkem, jsme oba při úplném zdraví a mnoho se nám po tatíčkovi stýská. František bude choditi do školy, maminka utíká ke klukům – pak je kus nečitelný  …… s obrázkem tatíčkovi posílá Mánička“.  Takovéto pozdravy z domova pomáhaly přežít  hrozné dny války a kolik asi takových obrázků zůstalo nedoručených…

do války

branik

 

 

 

 

 

 

 

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na STO LET STARÁ POHLEDNICE

  1. Petrpavel napsal:

    Proč jenom taková krásná vzpomínka vždycky rozsteskní a donutí ke vzpomínání?
    “ …Díky, dědo, za všechna ta vyprávění. Je mi líto, že jsem Ti lépe nenaslouchala. …“ kolikrát já jsem si tohle taky říkal. Mladí se vždycky málo ptají, a mám dojem že se ptají a zajímají o to co bylo čím dál méně,“není čas“. Třeba by mě zajímalo proč jeden můj děda v sedmnácti létech – byli vrstevníky – v tej Itálii byl (vrátil se naštěstí) a druhý zůstal doma, když oba byli ze stejné polosamoty, chalupy dvacet metrů od sebe… Pozdě.

    • vonrammstein napsal:

      Pátrejte v archivech, pokud Vás to skutečně zajímá. Já to mám zmapovaný pět generací zpátky, tři krabice od bot rodinnejch fotografií cca 100 let zpátky a jeden slovenskej příbuznej pokračuje dál do hloubky.

      • Petrpavel napsal:

        Mám leccos od jedné vzdálené příbuzné, bavila se tím a dávala dohromady, rád si v tom počtu, ale …
        Jak se to ta vlastnost kterou trpím jmenuje? Pohodlnost 🙂 ..

    • Miluše napsal:

      Je to tak, Petřepavle. Měli bychom to mladým zaznamenat, protože i oni dospějí k tomu, že se budou zajímat o historii rodiny, z níž pocházejí.
      Ještě malou poznámku k té fotografii Braníka, který ještě nebyl součástí Prahy. Tunel pod Vyšehradem byl prokopán teprve v roce 1905. Fotografie je z roku 1900. Je na ní vidět (špatně) rozestavěný kostel sv. Prokopa. A ten byl dostavěn v roce 1901. V kostele je umístěna dřevěná socha P. Marie (18. stol.), která do Bráníka připlula s jarní povodní. Tyto záplavy zúrodňovaly tamní zahrady. Nyní vede těmito místy Jižní spojka a Barrandovský most. Tím skončil i věhlas branické zeleniny.🙂

      • Petrpavel napsal:

        Všechno je jinak…Já si tam neumím najít ani ten rozestavěný kostelík, věžička ještě asi nebyla.
        Branickou zeleninu, domnívám se, navždy připomněla televizní komedie s Menšíkem a Janžurovou, název si nepamatuji, znáte? : mnoha dětmi obdařený zelinář Menšík přizván za peníz k početí potomka neplodného pana továrníka, samozřejmě všechno dopadlo k všeobecné spokojenosti.

Komentáře nejsou povoleny.