Ochota dojíždět


Mít zaměstnání „za rohem“ je možná ideální stav, ale asi si ho může dopřát jen málokdo. Většinou je nutné překonat určitou vzdálenost a tedy i čas. K této úvaze mne přivedla reportáž o dalších opatření Marks-Leninské úderky k zajištění pracovních sil pro „zoufalý“ průmysl. Překvapil mne tam totiž zedník, který je již dva roky bez práce. Že o práci přišel před těmi dvěma roky, se ani moc nedivím, protože stavebnictví bylo v útlumu a firmy propouštěly. Jenže situace se změnila a stavební firmy najednou naopak pracovníky potřebují. Jenže tady mohou být dva problémy, proč právě onen zedník nemůže o práci zakopnout. Jedním důvodem může být, že se jí spíše vyhýbá a proto mu zakopnutí nehrozí. Anebo je problémem to, že za jeho rohem žádná stavební firma nic nestaví a on by musel dojíždět.

Ochota dojíždět za prací je momentálně velice nízká. Já vím, že jedním z důvodů je poměr (tedy spíše nepoměr) mezi náklady na dojíždění a možnostmi výdělků, ale pro mnohé lidi už jen ta představa, že by měli sedět v nějakém dopravním prostředku déle než deset minut, je děsivá.

Možná si řeknete: „To se mu to kecá, když sám sedí doma a nemusí prdel vytáhnout“. Jenže než jsem se dopracoval k tomu, že můžu sedět doma, musel jsem za prací cestovat. A v době, kdy jsem začínal, byla doprava velice nekomfortní. Autobusy přeplněné, často i s vlekem, staré „ertéóčko“, kde se dalo sedět jen na motoru, protože jinde už místo nebylo. Ale brali jsme to s humorem. Byli jsme mladí, to člověk leccos snese, jenže po dlouhou dobu jediná změna byla v typu autobusu, takže už nebyl ani ten motor.

706rtosvlekem
Měl jsem „štěstí“, protože jsem dojížděl jen půl hodiny. Dodnes si pamatuji že odjezd byl v šest-deset a příjezd za pět třičtvrtě. Byli tací, kterým cesta trvala i hodinu. A znal jsem jich mnoho. Aut mnoho nebylo a tak nám zbýval opravdu jen ten autobus.
Zažil jsem i dobu, kdy jsem odjel v pondělí ráno a vracel se v pátek odpoledne. I to patřilo k profesi. Já jsem takto porůznu cestoval zhruba třicet roků. Denně.

Ale to bych po tom zedníkovi (případně jiných uchazečích) chtěl asi moc.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

38 reakcí na Ochota dojíždět

  1. vonrammstein napsal:

    Ano, tohle je zkušeností a mnoha anketami ověřená pravda.
    Na druhou stranu chápu člověka, kterému se nechce dojíždět hodinu do a hodinu z práce, aby si vydělal 15.000.- čistého, když z toho 3-4.000.- vydá za dopravu. Prostě se to ekonomicky nevyplatí, protože i kdyby s těmi patnácti s odřenýma ušima vyšel, s těmi dvanácti už ne. Ale věřím tomu, že za těch čistých 15 by klidně chodil do práce půl hodiny pěšky. Tedy v případě, že o nějakou práci vůbec stojí. Mluvím jen o finančním hledisku.

  2. ogfo napsal:

    Podle mě je v Česku ochota dojíždět dost vysoká. Vyvažuje totiž českou neochotu stěhovat se (dům, pozemek, vazba na místo, závazky ve formě rodičů/prarodičů, místo bydlení dalších příbuzných, preferované místo pro život…). Lidé mají dojíždění kolikrát i dost vymakané, aby ušetřili co nejvíce peněz a času a vše mají dobře promyšlené a spočítané a různě se snaží ten čas využít. I tak může dojíždění (i s docházkou na spoje a čekáním na ně) vklidu zabrat třeba 3 hodiny denně. Sám bych preferoval častější spoje, ale ideální je samozřejmě dojíždět autem, kdy se často spojí více lidí. Fungují i různé servery, kde lze nalézt spolucestujícího (na pokrytí nákladů), resp. řidiče s volným místem. Dobré je taky koupit si nějaké obyčejné kolo (které můžou ukrást) a jezdit na nádraží/zastávku na kole. Někteří používají i lehkou koloběžku, která může cestu taky dost zrychlit. Někdy je i výhodné dojíždět na kole.

    • vonrammstein napsal:

      Ono je to hodně o ekonomickém a sociálním postavení i dopravní dostupnosti. Ne každý je třeba ze zdravotních důvodů schopen jezdit pár km na nádraží nebo do práce na kole.
      Já bych třeba z Plzně mohl vcelku snadno dojíždět za prací do Německa. I blízko u hranic bych ve svém oboru, s dostatečnou znalostí jazyka a se svojí kvalifikací bez problémů mohl vydělat čtyřnásobek toho, co tady. Jenže mám svůj věk, zažité stereotypy, rodinu. A s tím „čtvrtinovým“ platem v pohodě vyjdu. Tak proč bych podstupoval nějaké nepohodlí? Jó, kdyby mi bylo kolem třiceti, rodinu bych neměl a chtěl si vydělat třeba na byt nebo na barák-bral bych to jako samozřejmost.

  3. jaa napsal:

    No jestli Vás to utěší – dojížděli i větší páni – sice vlakem a 1. třídou – ale jezdili páni profesoři – učit do pražských,bratuslavských VŠ a to byly nějaké kapacity ráno v 5 a odpoledne zpět. Jezdili poslanci , náměstci velkých firem, a všichni co měli v Práglu něco k vyřizování a stejné to bylo z Ostravy a Blavy. Někteří dospávali – ale většina makala a připravovali se na jednání.
    Jezdili zedníci – tuneláři , montéři a stavaři – v pondělí na Moravu – v pátek zpět na Slovensko.
    Všechny statistiky začínají po r. 1992 – ale kdyby šlo se kouknout do archívú – byly to mraky lidí do dojížděli denně do práce i hodinu tam a hodinu zpět. Mezi pátou a šestou a 14-15 byly davy lidí u nádru- tramvaje narvané a spousta po svých… Myslím, že dnešní mladí a „pracovníci“ by to nezvládli… … Hmm je prý jiná doba… kdo ví co je lepší. ale alespoň je to na co svíst….. ..
    Nevím jak to souzi dělali, ale dělnické a žákovské jízdné do 100 km bylo za pakatel. Ti z větších dálek – ces’táky – a přesto se to vyplatilo.
    Ale to nebylo managorů s maxi platy za mini práci… hmm

  4. lacogroessling napsal:

    Když slyším v TV a čtu na netu, jako chudáci zoufalí podnikatelé nemohou sehnat lidi, ptám se jednoduše. Jste pánové ochotni ty lidi zaplatit alespoň na úrovni 50% SRN?
    Nejsou. Oni svoji konkurenceschopnost zakládají na tom, že v ČR jsou podstatně nižší osobní náklady, než u západních sousedů na tu samou práci. Ne na budování firem, které jsou konkurenceschopné díky vysoké přidané hodnotě výrobků a služeb. A tomuto trendu napomáhá i ČNB. Dojíždění je jen jedním příznakem stavu.
    Páni podnikatelé si řežou větev pod sebou.

    • Mac napsal:

      problém je, že kdyby byly u nás platy na úrovni 50% německých platů, tři čtvrtiny firem by do roka zkrachovaly

      • vonrammstein napsal:

        Ne, pokud by pracovaly skutečně efektivně.

  5. Marek napsal:

    Zrovna u nás toto tak docela neplatí. Znám celkem dost lidí ze svého okolí, kteří každý den cestují 2 hodiny za prací do Mladé Boleslavi za prací. Pravdou ovšem je, že co jsem slyšel, tak je tam nástupní plat 25tisíc a v pohodě se dá časem dostat i vejš. Jediná nevýhoda je v tom, málo kdo se stane kmenovým zaměstnancem škodovky. Většinou to bývá přes agenturu a tam člověk nemá své místo tolik jisté. Každopádně věřím tomu, že kdyby byl takový plan normální i jinde, tak bude ochotno cestovat za prací více lidí.

    • tata napsal:

      MOHU POTVRDIT…….i od nás jezdí plno do Boleslavi,zrovna tak je problém s těmi agenturami a byt kmenový.K tomu se Váže plat což je dost podstatné.Nák nevim kdo tento článek psal ale je dost povrchní a vidí dost jednostraně.
      Je to mnohem složitější a všechna proti dost ignoruje.Celkem otom dost vím,většinu života jsem procestoval jak tydenně tak mnohaměsičně od rodiny.
      MĚL jsem pestry a zajimavý život,na druhou stranu těžký a po strance zdravotni zničujici a to nepiji,tento život stvořil mnoho alkoholiků a rozpadu manželství,navic jsem měl štěstí že mě nepotkalo odcizení od dětí,vite je tam plno negativ a dost podstatných,předně to není pro každého věřte že vím o čem piši i když patřím spiš ktěm štasným co jim přinesl spiše pozitiva finanční ale za jaké oběti……..autor to přiliš zjednodušil

  6. vera napsal:

    Článek se mi nelíbí pro poslední větu, rýpnutí do zenídků není fér, ti bývali a stále jsou vždycky největší tažní ptáci. Takže se mi nedaří věřit autorovi ani ten zbytek. Že se lidem nechce dojíždět… No já nevím, ale kdo asi tak pracuje v těch montovnách a superhyperobchodech, postavených daleko za hranicemi měst, kde často ani těch 15 tis čistého lidi nedostanou, a pracovní doba v nich bývá deset i dvanáct hodin, pokud má někdy vůbec pevné limity. Vracejte se další hodinu cesty po noční šichtě u pásu, podnikové autobusy vás domů nedovezou, třesou se vám kolena a vy sníte jen o posteli…
    Mívali jsme v centru města podniky s tisícovkami zaměstnanců, dneska si tihle lidé museli najít práci někde mimo centrum, mimo město, mimo kraj. Dojíždějí, i když nechávají doma děti samotné, celý den, nebo i týden.
    Takže mi to nedá nezeptat se. Proč by mělo být předností smiřovat se s takovým stavem?

    • oh napsal:

      Většinu svého zaměstnaneckého působení jsem měl tu kliku pracovat v Praze a jako pražák jsem vlastně jen cestoval městskou hromadnou. Většinou něco kolem hodiny a po plyšáku s průběžně zdražovanou tramvajenkou. Ale jeden čas jsem jezdil do Mělníka, ještě z autobusáku u nádraží Holešovice a díky slušnému spojení Praha-Mělník to bylo dokonce i kratší a lepší spojení, než pražskou MHD. Bývávalo.
      Po několika restrukturalizacích a optimalizacích (omezování) veřejné dopravy je s cestováním veřejnou dopravou trochu problém. Dokud můžete cestovat odněkud někam přímo, ještě to většinou jde. Jakmile ale musíte pro dosažení svého cíle nejprve jet jinam a přestupovat, pravidelně se stává, že něco nevychází nejlíp – buď ranní cesta tam, nebo, a to spíš, odpolední cesta zpátky. Nedej bože,aby člověk v práci zůstal přesčas – běžný požadavek, když se chýlí ke konci termíny. Pak se z toho stává noční můra a většinou to chce auto. A nakrmit auto už chce slušný plat. Většině lidí, co znám, nedělá problém, že musí do práce dojíždět, ale mívá problémy s dojížděním.

    • Bavor V. napsal:

      Milá Věro
      Věřte mi, že přesně vím, o čem píšu. Sám jsem totiž vyučený zedník, později stavební technik a procestoval jsem toho dost. Takže o tom hodně vím. To, že dneska můžu pracovat z domova, je výsledkem právě těch získaných zkušeností a rozvojem techniky.

      • vera napsal:

        Milý pane Bavore, nechtěla jsem vám brát vaše vědění, to já si jenom myslím, že zkušenost jednoho není mustrem pro všechny, a tady se mi nelíbilo vyznění článku, že jste v něm za jednoho člověka, o kterém se neví co a proč a jak, hodil do pytle šmahem všechny, a to já prostě nevěřím že jsou všichni lidi stejní. Když navíc vidím dost rodin, odkud někdo dojíždí za prací, kolik problémů to přináší, stresů, promarněného času…tak je mi těch lidí spíš líto, než cokoliv jiného.
        Moc vám přeju že jste se vypracoval, spousta práce se ale z domova dělat nedá, a oni jdou za ní, a ne že ne.
        Ono dokonce víc lidí dojíždí dál než kdy dříve, kdysi to bývalo v rámci měst, dnes už zaměstavatelé požadují přesuny v rámci kraje, přitom hromadná doprava se ruší, cesty se zaplňují auty, a ucpávají, to taky kdysi nebývalo. Prostě, je hůř, tak se lidem, co dojíždět nechtějí, nedivím:-)

  7. vera napsal:

    K tomu stěhování , bych přihodila jedno zajímavé video – že i ve vesmíru se možná někdo táhne za prací🙂

  8. Marek napsal:

    Pardon místo plat jsem napsal plan. Myslel jsem samozřejmně poměrně vysoký plat, alespoň co se na naše poměry týče. 25-35 tisíc je slušná výplata, který pokryje náklady na dopravu a i čas strávený dopravou. To si totiž málo kdo uvědomuje, že když vydělává 15tisíc s dopravou 2000 měsíčně, tak sice vydělá 13 tisíc, ale měl by si od toho odpočítat také čas, který mohl investovat do vydělávání na nějaké brigádě + pokud jezdí vlastním autem, tak by měl započítat také opravy na autě, čas strávený tankováním, na opravách, povinné ručení atd. Takové dojíždění není vůbec výhodná záležitost, pokud člověk nemá adekvátní plat, aby se to vyplatilo. U nás naštěstí jezdí do Bolky autobus, takže alespoň část nákladů odpadá. Někdo může namítnout, že peníze nejsou všechno a čas je přednější. To je pravda tak na půl. Díky penězům, si můžete najmout brigádnici na úklid, díky které ušetříte každý den půlhodinu, koupit hotové jídlo, díky čemuž, ušetříte za čas strávený na vaření, za elektřinu, protože nepotřebujete mrazák ani lednici (spotřebič, který běží nonstop) ani sporák ani troubu = další ušetřené peníze. Když peníze opravdu máte, tak se dostanete do fáze, kdy díky penězům ušetříte další peníze a máte daleko více času i když třeba musíte dojíždět za prací. Plat prostě musí být adekvátní a lidé budou ochotní za prací jezdit.

  9. čtenář napsal:

    rok 2016 a zedník dva roky bez práce?
    jsou možná jedině dvě vysvětlení.
    1.je to nějaký přetrhdílo
    2.je vychytralý,registrovaný na ÚP a pracuje bez smlouvy anebo ŽL.

  10. NavajaMM napsal:

    Z vlastnej skúsenosti. Od roku 1997 som dochádzal do práce. Postupne do všetkých väčších miest na severe Slovenska od Žiliny až do Podbanského v Tatrách, od Banskej Bystrice až po Dolný Kubín. Nezriedka ma cestovanie stálo 25 % príjmu aj pracovného času. Nezriedka som po príchode domov len zjedol večeru a zaspal, aby som o pol šiestej ráno zas utekal na vlak.
    Pritom mi rástli deti a keď si pomyslím, ako efektívne bol často ten „pracovný čas“ využitý (porady, jalová činnosť…).
    Rozhodne nesúhlasím. Toto trvanie na tom, že zamestnanci musia na 8 hodín (alebo na týždňovky) dochádzať do zamestnania, to je ako pred 50 rokmi orať na kravách.

    • Jethro napsal:

      A k tomu otázka, co je to vlastně za život. Na rodinu čas jen o víkendu, výdělek po odečtení času a nákladů neadekvátní. Já osobně to beru za jakýsi druh našeho zotročení a to cestování za prací k tomu patří.
      Jak jinak nazvat akci švýcarského kontraktora, který mne ve čtvrtek drží v kanclu do půl čtvrté ráno a na nesmělou narážku, že v pátek po cestě letadlem pojedu ještě dost hodin z Prahy domů s úsměvem odvětí, že se dospím o víkendu…
      A samozřejmě, mendej je mendej, třebaže končí mendruhejden.
      Z vlastní zkušenosti mohu říct, že denní dojíždění 80+ km je šílené, člověk je tak zbitý, že víkend stráví lízáním si ran.
      Aktuálně jezdím za prací na celý týden a je to otrokárna, rodina jde bokem, jen ten business. A život kvačí kupředu 7x rychleji. Brzy s tím praštím. Nemá to cenu ani za ty prachy.

  11. kchodl napsal:

    Vidím to úplně opačně. Dojíždí se mnohem více než za bolševika.

    Nejlépe pro kvalitu života vychází fungující vesnice či malá městečka do 50-100 km od velkého města, kde jsou ještě lokální služby a život – ceny pozemků a nemovitostí (tím i nájmů) nejsou mimo mísu. Jestli totiž dojíždíte 50-100 km po relativně prázdných silnicích nebo 15 km v každodenní zácpě z předraženého příměstského satelitu, vyjde dopravně skoro výhodněji z té vzdálené vesnice. Často i veřejná doprava je mnohem lepší – např. se dá jezdit příměstským vlakem – ke stanici dojedete 15 km na kole nebo ji máte přímo v místě.

    Pokud někdo říká, že za socialismu se dojíždělo a nyní je vysoká nezaměstnanost, protože lidé nedojíždějí ani se nestěhují za prací, žije zřejmě na jiné planetě.

    Otázka platů je je samozřejmě součástí problému, v mnoha oborech dokonce průběžně klesají, vzhledem k rostoucím životním nákladům. Rozmohly se pracovní agentury, které dnes rozšiřují působnost i na profese, kde to bylo dříve absolutně nemyslitelné – včetně zdravotních sester, lékařů, inženýrů. Úroveň vydírání zaměstnanců mi přijde bezprecedentní.

    Důvodem snížení mezd je také absence vysoce placených míst – protože počínaje krizí v roce 2008 hodně mezinárodních firem stáhlo výzkum a vývoj i ziskovější výrobu do domovských zemí a v „kolonii“ nechali jen středně a níže kvalifikované pracovníky pro údržbu a základní chod.

    Dochází tak k paradoxu, že mnoho lidí je „překvalifikovaných a převzdělaných“. Firmě mnohdy „stačí“ mladý průmyslovák z rychlokurzu nebo nadšený samouk, který se spokojí s ubohým platem protože dosud bydlí u rodičů a nechá po sobě doslova šlapat – sice jde úroveň výsledků firmy rapidně dolů, ale to se projeví na ekonomice firmy až po letech, v tom moderní management selhává.

    Zkušeného borce do takové práce nevezmou, i kdyby se spokojil s mizerným platem, protože se ho tamní šéfové, bojující o své židle a prebendy, z důvodu konkurence bojí. Paradoxní totiž je, že dnes o výsledky nejde – větší firmy mají majitele kdesi za horami a stav v mnoha firmách ze všeho nejvíce připomíná zahnívající socialismus 80. let – bohužel jen co se týče minimální snahy o kvalitu a výsledek práce a s tím souvisejícím oceněním kompetentního člověka.

    Občas rozveselí různé inzeráty, například nedávno můj dobrý známý z osobních důvodů – má nemocného příbuzného – chtěl pracovat v Hradci Králové, kde s velkou slávou otevírají každou chvíli nějaká „technologická centra“ nebo „výzkumná pracoviště“. Jakási pobočka či co od jedné mamutí německé firmy tam hledala specialisty programátory v jazyce Java EE plus požadovali další znalosti.

    Za to vše nabízeli nástupní plat 25-30 tisíc, a k mému pobavení ho tam ani nevzali, neprošel konkursem. Zdál se jim neflexibilní, překvalifikovaný (a starý, ale to se nesmí říkat, je mu asi 50 a vypadá na 40).

    Teď dělá v Německu, přepočteno na koruny, přibližně za 300 tisíc měsíčně programuje v Javě v Mnichově (nastupoval za cca 150, ale když se ukázalo, že to opravdu umí, tak mu po třech měsících zvedli základ a navíc mají vysoké prémie za výsledky a kvalitu). Zdaleka nejlepší na tom je, že firma dělá distančně přes net a tak minimálně 50% času tráví v ČR ve svém vesnickém domečku, případně ho občas vidím pracovat z notebooků v místním kempu u rybníka.

    Takže pokud někde čtu, že „všude chybí ajťáci“, tak si o tom myslím svoje. Jakmile někdo mění místo a je mu 40-60 a je „převzdělaný“, místo v ICT v ČR vůbec nemusí sehnat. Možná by zaměstnavatelé opravdu nějaké ICT pracovníky chtěli, ale nechtějí za ně platit a chtějí jen mladé čerstvě vyklubané, kteří na sobě nechají dříví štípat.

    Ve strojírenství a elektronice je to podobné. Dnešní korporát si svoje otroky chce vychovat sám, takže bere jen absolventy nebo lidi pod 35. Starší nebo protřelí podnikáním a svobodou „nevyhovují firemním standardům“. Nepomůže ani odborný kredit či publikační činnost.

    Přijde mi to jako obecný trend, jakýsi závod ke dnu. Klesání mezd v podnikatelské sféře, včetně tlaku na snižování mezd ve velkých firmách. Paradoxně jdou nahoru mzdy v rozpočtové sféře a státní správě. Je to nepochybně výsledkem západního vysávání, začíná to připomínat stav Pobaltí nebo Ukrajiny. Případně Řecko.

    • NavajaMM napsal:

      Potvrdzujem aj za Slovensko. Vidím to úplne rovnako a vo všetkých odvetviach. Výnimky, samozrejme, sú, ale v princípe to funguje, ako ste popísali.

      • Rudolf Knopp napsal:

        Já to mám obráceně. Dojíždím z Prahy na Slovensko,kde máme pobočku.. Už 10 let.
        Zamestnanci jsou jak Češi,tak Slováci. U Slováků je problém s dojížděním menší.Nemají s tím takový problém,jako Češi. Jsou z Žliny,Medzilaborců, Sniny ,Bratislavy. Myslím,že na Slovensku jsou už tradičně s dojížděním za prací víc smířeni.
        Pravdou ale je,že sehnat třeba řidiče nákl. auta,nebo jeřábníka,je problém. A také ho zaplatit. Firmy /podnikateléú se potýkají s finančními problémy,aby práci/ zakázku sehnali/ aby ji dostali zaplacenou. Vždyť na jednu zakázku je tolik vlčáků,kteří jdou pod cenu,jen aby ji získali. Mnohdy i s vědomím,že za ty peníze to nejde ani zrealizovat.
        Pak je těžké zaplatit dobré zaměstnance..Bohužel

    • Bavor V. napsal:

      Ono je to jak kde. A uznávám, že dopravní spojení je také velký problém.

    • vittta napsal:

      To jsem se pobavil.
      No jo, je to přesně tak.
      Když někdo za komunistů dojížděl 15 km do práce (a to jely tím směrem 3 autobusy naráz a ještě většinou i vlak), tak pak všude vyprávěl, jakou má pakárnu.
      A kolik ho to stojí, takový lístek na týden na vlak stál 7 korun.
      No a ty firmy….
      Já mám dojem, že tam všude pracují duševně nemocní, někam volám, jestli bych mohl něco koupit a neregistrovat se, a že to nejde, nebo mají stránky, kde je vidět všechno, ale ne otevírací dobu (hlavně o víkendech, konkrétně zahradnictví), nebo je nějaký výrobek, který je dobrý, a oni ho přestanou vyrábět….
      A vždycky jsem PRVNÍ, komu to vadí.
      Moje labuť byla na nějakém průzkumu, o nějakém přípravku na vlasy.
      Dostala za to 9 stovek, a ženské tam popisovaly, jak se po tom cítí.
      Měla trošku výčitky, poněvač ten preparát použila jen jednou, a ty ženské prý děsně oduševněle o tom hovořili.
      Pak po tom šou ještě kecaly, a ukázalo se, že byla jediná, kdo to vůbec použil.
      Ale výzkum proběhl a vše OK…..

      • vittta napsal:

        To je k leckdy k vzteku, že nejde dodatečně opravit nějaké to I/Y….
        Kolikrát to fakt řve, jak pěst na oko!

    • Bessp napsal:

      Není divné, že za takové situace nezačnou lidé sami podnikat?

      • Bavor V. napsal:

        To je hodně blbý dotaz. Podnikat musí být v čem a mít jistotu, že o to bude také zájem.

      • NavajaMM napsal:

        Nie. V systéme je nízky dopyt po práci v regiónoch. Rozmnožením živností sa len zvyšuje ponuka práce, nie je to riešenie.

  12. kchodl napsal:

    Zdaleka nejhorší jsou ony „agentury“, jejichž působení ve většině oborů je – mimo nekvalifikovanou práci, třeba úklidové služby nebo doplňování zboží v obchodech – všude na Západě zakázáno. Stále tam dosud platí zákoník práce, odbory mají nějaké slovo, a mnoho západními firmami u nás zavedených věcí je prostě mimo obecnou slušnost, neřku-li přímo trestné.

    Výsledek je právě ono rozdělení na „kmenové“ zaměstnance, požívající výsad a benefitů, a „agenturní“ zaměstnance, prakticky bezprávné. Kmenový zaměstnanec se drží fleku co může a žádnou konkurenci nepřipustí, ve firmě platí dva zcela odlišné soubory pravidel.

    I tam, kde to dosud nepraktikují až v tomto extrému, se odborný management střeží přijmout někoho, kdo by ho mohl ohrozit či dokonce odborně převyšoval. Firmy už nesoutěží o největší experty a nejlepší pracovníky, protože lidé nejsou už odměňováni za výsledek. Hlavní jsou co nejnižší náklady. Kupodivu se toto chování uchytilo i ve vývojových nebo jinak expertních firmách s cizími majiteli.

    Zároveň dochází k velkému podfinancování i hlavní činnosti firmy, kdy se neobnovuje zařízení ani nemodernizuje, vše jede z podstaty a co nejlevněji. V kombinaci s nezkušeným, méně erudovaným a špatně placeným personálem mnoho dříve fungujících věcí začíná selhávat.
    Mizí odborná znalost, profesní zvyky a nepsané standardy. Management vyhodí starší „přeplacené a převzdělané“, a přijme levnější mlamoje a frikulíny. Finálním výsledkem je většinou totální ztráta kontinuity a krach nebo překoupení konkurencí.

    Je to všude stejné.

  13. ji5 napsal:

    Argumentovat případem zedníka, který je dva roky bez práce, je zavádějící, protože neznáme detaily, tedy věk, zdravotní stav, možnost „přivýdělku“ v místě bydliště (k dávkám), jaká místa se nabízejí (pokud vůbec hledá) možnost dopravy (má/nemá auto) atd.

    Diskutující zapomínají na to, že před rokem 1989 byla povinnost pracovat. Současně exitovalo i právo na práci. Za prací se tehdy dojíždělo, ale málo se za ní stěhovalo, ledaže zaměstnavatel nabízel byt.

    Ochota dojíždět za prací závisí na mnoha faktorech, jejichž výslednicí je vždy úvaha, jestli si to člověk může dovolit. Do hry vstupuje i zacházení se zaměstnanci.

    Můj bývalý zaměstnavatel Atomic Energy of Canada Ltd nabízel stabilitu, slušné platy a dobré benefity, včetně pensijního a zdravotního připojištění. Někteří zaměstnanci dojížděli 100km denně, protože se jim výsledek dlouhodobě vyplatil. Měl jsem spolupracovníka, který v takové vzdálenosti bydlel. Jeho žena naopak pracovala v Ottawě, tedy dalších 100km opačným směrem. On nechtěl svoje dobré místo opustit, protože v Ottawě by takové nenašel a přestěhování tam by znamenalo velké náklady na bydlení v daleko dražší oblasti.

    Lidé, kteří žijí v našem maloměstě a pobírají sociální podporu, si nemohou dovolit vzít práci na úrovni minimální mzdy, protože by museli ročně vydat nějaké 3000 $ (na auto a pojištění) a ještě by přišli o určité benefity pro nejchudší. Výsledkem by bylo zhoršení jejich již tak mizerné situace.

    • NavajaMM napsal:

      Pred 1989? Keď sa niekde stavala fabrika, okresní a krajskí tajomníci s predstihom riešili aj výstavbu bytov, dopravu, školy a škôlky, obchody a často aj kino.
      Od firiem, čo dnes stavajú, sa toto čakať nedá.
      Politické strany, hajtmani a obecné zastupiteľstvá by toto mohli riešiť aj dnes. No ak sa o to v reále niekto pokúša, liberáli ho ukameňujú ako populistu.

      • Bavor V. napsal:

        A navíc, pokud jeden z manželů získal práci, tak podnik se snažil sehnat práci i pro druhého, aby se oba mohli nastěhovat.

        • NavajaMM napsal:

          Toto je presne môj prípad. Krátko po nástupe do prvého zamestnania som šiel na rok na vojnu. Môj šéf bol so mnou spokojný a vedel, že manželka zatiaľ pracuje 250 km ďaleko. Keď sa v podniku uvoľnilo miesto vhodné pre moju manželku, ani nedávali inzerát a rovno jej ho ponúkli.

      • vittta napsal:

        Já poslouchal nějakého českého průmyslníka, a ten plácal v TV, že nemá lidi a naopak má plno zakázek, a že je třeba zatlačit na ministra ohledně migrace z Ukrajiny a Běloruska.
        Tak jsem si říkal…“No jasně, ty dobytku, jen Ukrajinci a Bělorusové ti tam budou makat za 10 papírů na 3 šichty, a to ještě tak rok, pak bys potřeboval nové.“
        A dále jsem mu v duchu doporučil, „ať si postaví a platí učňák, když mu chybí střední technické profese (jak říkal), protože trh je trh a my u nás máme plno nezaměstnané a leckdy těžce uplatnitelné mládeže“.
        Také mě u jeho kňourání napadlo, „že by měl jít s těmi kecy do (víte kam) protože když nemá pro případné dělníky ubytování, tak se z něj rozhodně (víte co) protože do toho rizika, že někdo pustí či prodá svůj bejvák, přestěhuje se i s rodinou, a pan „namachrovanej“ ho pak vykopne, protože ho nebude potřebovat, může jít leda ( víte co).
        A to je právě to.
        Tihle průmyslníci si myslí, že se svět točí kolem nich, ale když zjistí, že nakonec pracuje dělník, tak ho má stejně za kripla a líného lůzra, a raději chcípne, než by lépe zaplatil, nebo dělníkovi zajistil nějaké solidní podmínky k životu.
        Klidně za prachy, Baťa pro své lidi stavěl celé osady i s vybaveností….no to pak takový dělník má i jinou morálku v kéru!

  14. čtenář napsal:

    Lidé jsou nejčastěji ochotni dojíždět do práce 60 minut denně

    Vysoká nezaměstnanost, nedostatečná finananční odměna nebo chybějící kariérní příležitosti nutí zaměstnance za prací často dojíždět. Podle výsledků ankety na pracovním portálu Profesia.cz, které se zúčastnilo 1314 lidí, považují dvě pětiny české populace za maximum času, který každý den obětují cestám do zaměstnání a návratům domů, 60 minut.

    Jen každý šestý má zaměstnání 15 minut od domova. Třetina účastníků ankety je však ochotná dojíždět denně až 60 minut jedním směrem a strávit v autobusu, vlaku či voze nejméně dvě hodiny denně. Kvůli dobré práci je nicméně ochoten každý desátý Čech strávit na cestě jedním směrem denně až 90 minut. Sedm procent účastníků ankety dokonce deklaruje ochotu dojíždět za prací jedním směrem 120 minut, jinak řečeno strávit v dopravním prostředku až čtyři hodiny denně.

    Nejmenší chuť k hledání práce v jiném kraji mají obyvatelé severní a jižní Moravy

    V rámci analýzy 42 000 životopisů na Profesia.cz se potvrdil předpoklad, že obyvatelé největších moravských a českých měst, Brna, Ostravy, Plzně a Prahy, mají nejmenší ochotu jezdit nebo se dokonce přestěhovat za prací do jiného kraje.

    Připoutanost obyvatel Moravskoslezského kraje ke svému regionu dokládá i podíl lidí (17,5%), kteří si hledají práci v jiném kraji. Stejnými lokálními patrioty jsou i Jihomoravané s 18,1% a obyvatelé Plzeňska (20,2%).

    Naproti tomu nejvíce ochotní jít za prací mimo svůj kraj jsou lidé ze Středočeského kraje, konkrétně 60,5%. Zdůvodnit tuto aktivitu lze samozřejmě blízkostí Prahy a spolehlivě fungující dopravní infrastrukturou. Mnohem zajímavější však je, že práci mimo region si hledá i polovina uchazečů z Pardubicka. Třetím z hlediska mobility uchazečů o práci nejaktivnějším regionem je Vysočina se 43,2%. Za připomenutí stojí, že tamní lidé se častěji ucházejí o práci v Jihomoravském regionu než v Praze.

    http://www.profesia.cz/cms/newsletter/duben-2015/lide-jsou-nejcasteji-ochotni-dojizdet-do-prace-60-minut-denne/44863

    • vonrammstein napsal:

      Jako bývalý resident Vysočiny mohu potvrdit. Zejména mladé rodiny se kvůli práci stěhují do Jihlavy, Jindřichova Hradce, Pelhřimova, Ždáru na Sázavou, Havlbrodu etc. Vysočina je především krajem malých vesnic, kde po zániku místních JZD práci nenajdete, pokud nejste šikovnej zedník nebo opravář traktorů. Výjimky samozřejmě existují.

  15. vonrammstein napsal:

    O. T.-Zemřel plk. Dežo Senický. Živoucí důkaz boševických móresů.
    https://www.novinky.cz/domaci/410890-zemrel-demeter-senicky-jeden-z-poslednich-bojovniku-od-sokolova.html

    • Laco G. Mlynář napsal:

      Rytířu, víte něco o lidech, kteří bojovali za ČSR u Sokolova? To nebylo hraní si na vojáky. Já jsem ještě jako záklaďák koncem šedesátých let „fronťáky“ zažil. Nebyli to většinou žádní intelektuálové, ale pokud jde o vztah k Československu, tak tam měli naprosto jasno.
      Svobodova jednotka v SSSR byla prakticky jediná ze zahraničí, která podpořila Sovětský svaz v době, kdy vůbec nebylo jasné, jak válka skončí. Na rozdíl třeba od Poláků.

      Bylo to hodně podobné třem střeleckým plukům legionářů, kteří se zúčastnili bitvy u Zborova. V obou případech u toho byl pozdější armádní generál a prezident Ludvík Svoboda. V tom zborovském případě i můj děda.
      Čest jejich památce.

Komentáře nejsou povoleny.