Tvrze na Prácheňsku 3


Helfenburk

Při svém putování historickými publikacemi jsem narazil na dílo velikána naší historické literatury Augusta Sedláčka Hrady , zámky a tvrze. Samozřejmě jsem se  zaměřil na kraj Prácheňský. A rozhodl jsem se podle Sedláčkových popisů dotčené tvrze navštívit. Samozřejmě, že ne všechny, které on popisuje. Některé totiž neexistovaly již v době, kdy byla kniha sepsána. Některé se nedočkaly dneška, případně jsou zcela nepřístupné. Ale něco přece jen zůstalo. A tak čas od času hodlám navštívit to, co navštívitelné je. A tady je náš další historický výlet.

Nejprve popis pana Augusta Sedláčka:

Mezi Bavorovem a Volyní táhne se lesnaté pohoří řečené Mlaka,  na jehož konci nad samým Koječínem vypíná se skalnatý ostroh, daleko viditelný se zříceninami starožitného a velikého  hradu Helfenburka, jehož nejvyšší čásť 687 m. vysoko se zdvihá. Ode dávných let zarostlé jest hradiště lesem, ale minulá léta byl smýcen i s těmi smrčky, které zapustily kořeny do hrubých zdí, a od té doby vypíná se Helfenburk pyšně nad okolím tak, že žlutavý jeho palác a velkou věž o sobě stojící již z daleka rozeznati lze.

Helfenburg v době Sedláčkově

Helfenburg v době Sedláčkově

Sedláčkův popis není nutno přerušovat. Snad jen vložit foto ze současného výletu.

Hora, na níž stoji, jest na dvou stranách velmi příkrá, nad to byl hrad obehnán na třech stranách vysokým a příkrým náspem a příkopem, mezi týmž náspem a hradbou, nyní ovšem již hodně zaneseným. Zakladatelé vylámali a vykopali dotčený příkop, metajíce kamení a zemi před sebe, kde toho kázala potřeba, někde i do větší šířky, na př. před samou branou, a na druhém konci hradu rozšířen byl násep tolik, aby tu mohli státi dřevění srubové; násep nad to opevněn byl ploty.

Založen byl hrad asi do kruhu tak, že čarou od západu k východu rozdělen byl na dvě části, z nichž severní dolní ohradu, jižní horní hrad obsahovala. Na rozhraní obou stála velká věž, odkudž se přehlédl celý hrad a pomoci se mohlo všem částem okolním. Také je postavena tak, že se z ní chránila ovšem přede vším druhá brána pod ní položená, ale i dobře první a třetí brána, neb ta zvláštnost jest u Helfenburka, že jdou tři brány v neveliké vzdálenosti za sebou, a tak se plán jeho odchyluje od obecného pravidla u starých hradův, aby šla cesta od brány k bráně křivolakou čarou a co možná pod hradbami.

Vstupní brána - koně je nutno voditi jednotlivě za uzdu

Vstupní brána – koně je nutno voditi jednotlivě za uzdu

K první bráně do příkopu povydané přicházeli toliko po mostě zvoditém. Aby se tu příkop nezasypával, byl zvenčí i vnitř vyzděn, jak se posud spatřuje, kromě toho byla před branou zed, na niž most dopadal, ale prostor mezi ní a branou úplně jest zasypán. Brána totiž jest velmi rozrušena; lícní zeď sřítila se docela do přikopu a zůstaly jen zdi postranní. V průjezdě viděti v pravo výklenek s lavicí, aby tu seděli lidé čekající na úředníka, v levo dvéře neb okno k hradbám. Za průjezdem v pravo i v levo pozorujeme dlouhé a úzké prostory od západu k východu se táhnoucí. Na venkovskou stranu jest hrubá hradba, kteráž jest k východu podkovitou baštou, k západu pilířem hrubým polookrouhlým sesílena, na vnitřní straně jest zeď slabší. Zde bývávalo nejhlučněji, neb tu mívali jezdci stáni pro koně a střelci své komůrky a holomci světnici. Také podzemní místnosti tu byly, neb ač se sesulo dosti zdivá, přece jest vnitřek propadlinou.

Minouce tato oddělení přijdeme do prostranného dvoru dolní ohrady, kterému říkali staří plac.

plac s návštěvníky a místními kozami

plac s návštěvníky a místními kozami

Na všech stranách zavřen jest hradbami. Na jižní straně jest hradba sesílena velkou věží a stojíc na skalnatém návrší jest ovšem vyšší, než dolní ohrada, na ostatních stranách bud jest venkovská hradba aneb dotčená stavení dlouhá K jihu vybíhá parkán mezi venkovskou hradbou a hrubou, střílnami opatřenou zdí, která jde od druhé ke třetí bráně. Druhý a kratší parkán jde na východní stranu, kdež jest hradba opět polookrouhlou baštou sesílena. Na počátku tohoto kratšího parkánu bývala studně, nyní docela zasypaná, leda že ještě viděti, jak byly stěny její ve skále přitesány.

V hradbě na skále postavené, která k severu horní hrad zavírala a v níž se také věž nachází, byla druhá brána. Tato se popisuje r. 1721 takto: Odtud (od první brány) asi 45 kroků dále přichází se k druhé bráně, ve kteréž kameny těsné jsou ještě zúplna celé, a nad nimi na kameně ve zdi zasazeném vytesán jest štít Rožemberský s přílbicí a „dvojí růží.“ Z těch těsných kamenů zbyl jen jeden, všecko ostatní pobrali sedláci okolní; ledva že ještě úředníci krásně vytesaný znak zachovali, kterýž lze viděti nad vchodem do dvoru Štětínského. Tu jest totiž na venkovské straně růže, na vnitřní růže a štít trojdílný, oboje upomínky na Jana z Rožemberka (… r. 1389) a manželku jeho Elišku z Halsu, Brána tato zavírala se hřebenem, který se pohyboval v žlabech ve zdi posud neporušených, a nad to vraty, na něž upomíná nad branou břevno s dvěma otvory pro čepy.

Vedlé brány a nad ní vypíná se na strmém skalisku velká věž do kruhu založená a přepevně postavená, hlavní čásť této strany opevněné. Neb z hořejší části tohoto asi 18 m. vysokého velikána chránila se nejen druhá brána, nýbrž i veškerá dolní ohrada na dostřel, také se odtud přehlédla větší čásť hradu a poznalo nebezpečí, které jednotlivému místu hrozilo. Asi v polovici výšky jest odstavec, tak že tu zeď do vnitřku ustupuje, a nad ním jest na jižní straně branka veníři vroubená, s krákorci a kusy trámů z pavlače, obyčejný to vchod do věže, k němuž byl přístup po schodech nebo po pavlači dřevěné od blízké hradby. Na přístup od paláce nelze dobře mysliti, poněvadž jest palác odtud přes 12 m vzdálen, také není branka tak příliš vysoká, aby k ní nemohl býti odjinud přístup pohodlnější. Kromě toho vyžadovala soustava opevňovací, aby byla věž ve snadném spojení se zábradly na hradbách. Nyní lze nahoru jen po vysokém řebříku přijiti. V prvních letech našeho století, kdy bylo vyměřování země, udělány zvenčí prosté dřevěné schody z jižní strany; v těch dobách také upevněn na svrchní části triangulační jehlanec. Ale stářím sešly ty schody, a nyní již není po nich ani památky. Kdo tam byl, vypravuje, že jest zeď uvnitř hladká. Ve spodní části bývalo vězení. Pamětihodný jest otvor ve věži 1 m vysoko nade dnem, který snad byl pro větrání. Nad vězením byly bezpochyby podlahy, ale světlo sem vcházelo jen jednotlivými malými okny. Jen nejvýše, kde bydlel pověžný, byla větší okna. Střechy již roku 1721 nebylo. Mezi hradbou, ve kteréž jest věž, a mezi zadním hradem jest prostora dlouhá asi trojhranné podoby. Jedna končina jest k východu, kdež vybíhají zdi ze všech stavení hradských nejdále do příkopu, končíce se tu dlouhým ústupkem v baštu přepevnou, zaokrouhlenou. Potřeba tu bylo tohoto povydaného opevnění, poněvadž hned za tím přestává násep. Na druhé (západní) straně byla již dotčená hradba se střílnami a při ní třetí dvojatá brána, vedoucí do zadního hradu. Na této bráně z dvojího zavření a průjezdu se skládající spatřují se na přední straně zbytky kamenné obruby, jak do ni zapadal most, a vedlé brány jest branka pro pěší. K oběma byly zvodité mosty, jichž známky se ještě r. 1731 spatřovaly.

Branka jest docela vylomena. Průjezd jest krátký a tak je za přední hned zase zadní brána, o které se dí r 1721: „Dále po dvanácti krocích jest čtvrtá a poslední brána z kamenů těsných, také ještě celkem dobrá.“ Také tato brána utrpěla mnoho lakotou okolních vesničanův, neb z pěkné její obruby zbyl jen kus na pravé straně. Tato brána neměla svého mostu, nýbrž zavřena byla pouhými vraty, za něž zandavána závora. Otvory pro závoru lze ještě spatřiti. Venkovská zeď v průjezdu má ještě ochoz a cimbuří, také viděti v průjezdu v pravo i v levo zazděné východy.

Dvůr zadního hradu byl jen na málo a krátkých místech zavřen venkovskou hradbou, ač i tu přistavena býti mohla dřevěná stavení, nebo všude jest dosti děr k zasazení klad; ostatně jej obkličují všude domy zděné, Na severní straně totiž jest palác svou zvláštní hradbou ode dvora oddělený. Na ostatních stranách jsou rozličná stavení, jichž účel (nechce-li se lháti) nelze udati. Takové vedlejší stavení jest hned za branou (mezi ní a ohradou paláce) a skládalo se ze dvou oddělení První z nich a k bráně bližší buď je na jižní straně vybořeno, aneb tu zavřeno nebylo; v něm jest prohlubeň zasypaná, ve skále tesaná, o níž se činí v popise r. 1721 tato zmínka: Odtud (od poslední brány) uvnitř na dvoře v levo jest velká a široká, studně ve skále vytesaná. Z vedlejšího čtverhranného stavem zbyly ještě 3—4 m vysoké zdi a na jižní straně dvě okna. Bezpochyby tu bývaly bud čelední světnice pro čeládku, která byla na hradě, aneb kuchyně, čemuž nasvědčuje blízká studně.

Na jihozápadní a jižní straně dvoru jsou ssutiny dlouhých stavení, kteréž, jak viděti jest, teprve v pozdějších dobách ke hradbám přistavěny jsou. Na rozdíl od jiných stavení na hradě, která povstala v starší době, nacházejí se ve zdi kusy cihel. Patrně přistavěny tyto části jako příbytky teprve v 15. věku, nebo na počátku 16. století, když sídleli také páni na Helfenburce a velký dvůr drželi. Z některých částí těchto stavení již ani zbytků velkých není; z větší jich části stojí vysoké zdi s okny. Celkem se může spočísti 6 oddělení, která od sebe docela odloučena byla, a přístup k nim byl ze dvora skrze dvéře. V posledním oddílení, jehož lícní ke dvoru obrácená zeď se docela sřítila, nachází se v hradě otvor způsobený podlé zvyku 16. věku, který se obyčejné vydává za branku vypadaci. Jestliže tu něco takového již původně bylo, byla tu branka ovšem k tomu, aby se dostali odtud do příkopu. Na branku jest otvor tento však široký, na okno je příliš nízko položen. Ještě pak dodáme, že vše toto stavení jest bez umělých ozdob. Za posledním oddělením hradba jest docela provalena a poněvadž dávno již spadla, povstala pověst, že se tudíž nepřátelé do Helfenburka vedrali a jeho dobyli. Před tím jest pahrbek rumu. O místě tomto praví se r. 1721: Pod touž vysokou budovou (palácem) jest prostora, kde býval někdy mlýn samotížný. Odtud viděti možno nejen Budějovice, Hlubokou a krajinu až ke Dřítni, nýbrž až k Týnu a dále za něj. Tuším, že stál tento mlýn samotížný v čtverhranném stavení, kteréž jest přistaveno ke hradbě na straně východní. Také toto stavení pochází z doby pozdější, což jeví čtverhran zdí bez zvláštních známek Zdali bylo ještě nad ním až k věži blízko stojící nějaké stavení, nelze nyni rozluštiti.

Palác měl, jak již řečeno, na tu stranu k zadnímu hradu svou vlastní ohradu tak, že mezi ní a jim úzký parkán zůstával. Tato ohrada jest nyní rozvalena, a vstupuje se k paláci přes kopec rumu.

věž v současnosti nepřístupná

věž v současnosti nepřístupná

Na tu stranu k dolní ohradě byla čelní zeď paláce zároveň hradbou. Palác má kromě přízemí 3 patra, což se dobře jeví, jestliže se to rozdělení z vnitřní strany stopuje; zvenčí ovšem jsa zasypán, nezdá se býti tak vysokým, a proto stoji v popisech od r. 1721, že má jen dvě patra. Hledí-li se naň ze dvora objevuje se palác jako skladba tří odděleni. Dají se totiž stopovati na pravém i levém konci věžovaté části, před dávnými dobami o sobě stojící a na rozích těsným kamenem pečlivě obložené a zavřené, jakož i čelní zeď, která oboje spojuje, tak že dvě řady štukoví přišly do prostředka zdi. To vede k tomu, že se již záhy k docílení většího místa obě věžovatá stavení spojila. Rozdělení toto lze i ve vnitřku pozorovati. I tu jeví se palác jako spojení 3 částí, hrubými a přepevnými zdmi odloučených, tak že středni byla největší a menší části v právo i v levo též po délce rozděleny byly. Nacházelo se tu tudíž 5 oddělení. Vchod jest do prostředního oddělení v přízemí brankou 1*5 m. širokou. Není nic ozdobena, jakož i celý  palác i se všemi částmi jest slohu prostého, v čemž se jeví veliká nepodobnost k činnosti stavitelské, jakáž shledává se v kostele Bavorovském, na památky 14. věku velmi bohatém.

V přízemí prostředního i ostatních oddělení, které jest z polovice rumem zasypáno, bývaly tmavé komory; zejména v.tomto oddělení nebylo oken. Někde je také viděti omítku a známky válcovitého klenutí. Takové úpravy bylo také první poschodí. Teprve v druhém poschodí jsou okna nebo lépe řečeno na jich místě dva vybourané otvory na severní straně, a na ostatních stranách rozmanitá okna a dvéře.

Byla tu velká síň. Z třetího poschodí, jehož zdi byly nejtenčí, zachovaly se zbytky, z nichž patrno, že i tu velká světnice s okny bývala. Tolik o oddělení prostředním. V západním oddělení byly v přízemí a v prvním poschodí komory s několika střílnami, v druhém poschodí byly světnice; z jedné vycházelo se na pavlač na západní straně, z níž zbyl jediný krákorec. Z třetího poschodí také jen velmi málo zbylo, ale viděti tu dvě okna; při jednom ještě zůstaly veníře, což jest v zříceninách Helfenburka věcí vzácnou. Východní oddělení bylo podobně upraveno jako západní; i zde jsou otvory oken vybourány.

Spojení mezi dotčenými odděleními dálo se skrze mnohé dvéře. V přízemí a v prvním poschodí bylo na každou stranu jen po jedněch dveřích, ale v druhém poschodí jsou dvoje dvéře k západu a k východní straně zbyly jedny, poněvadž jest ostatek vybourán. V třetím poschodí, z něhož jen čásť stojí, viděti toliko dvéře k západu. Kromě pak zbytků dymníku, který se táhne vzhůru skrze zeď zbytků vlaského komína, není tu nic pamětihodného. Jako pod každým palácem, byli i pod tímto sklepové, o jichž velikosti sobě lid dříve mnoho vypravoval. Vchod a šíje k nim v severozápadním rohu prostředního oddělení ještě se spatřuje, ale přijiti do nich jest věci nemožnou, poněvadž jsou zasypány.Severní čelní zeď paláce táhne se v stejné hrubosti k východním konci hradu, ale zdá se, že jest později postavena aneb vyvýšena nežli palác. Sesílena jest menší okrouhlou věží, která jest asi 15 m. vysoká a v místě, kde se troje hradby scházejí, postavena, pročež se k ní bezpochyby ze tří stran po dřevěných ochozech přicházeti mohlo, a také možnosť byla odtud pomoc na tři strany vysilati. Jest také proto výhodně postavena, poněvadž se s ní přehlédne ta čásť hradu, kterou s velké věže není viděti pro palác. Nevypíná se zdola vzhůru v stejné hrubosti, protože má podstavec o něco širší. Přístup k ní byl od hradby, ku které přiléhá stavení samotížného mlýna; v tu stranu také je obyčejná u takových věží branka. O vnitřku jejím, poněvadž jest nepřístupna, nelze nic povéděti. Slídiví lidé se sice do té věže chtěli prolámati, ale přišli jen asi do polovice hrubosti, a poněvadž tím povstala dosti veliká díra, povídali si lidé, že jest spodek vyplněn zdivém. Vyplněn ovšem jest, ale bezpochyby spadlým rumem. Také u této věže jest asi 1½ m.vysoko nad zemí (na severovýchodní straně) odtok ve zdi způsobený.

Helfenburk

Helfenburk

Před hradem v lese, něco stranou, jest široké doupě ve skále, kdež ještě na počátku našeho věku od mnoha let poustevník bydlel a pak najednou se ztratil.

 

Historie Helfenburka

Roku 1351, když byli bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožemberka hrad Bavorov se zbožím k němu příslušným koupili, získali sice tím zboží velké, ale od jejich hlavního sídla Krumlova velice vzdálené a mnoho na severozápad vystrčené, kteréž mimo hrad Bavorovský pevného středu nemělo. Ale tento byl dílem skrovného objemu, dílem také sešlý a přáním bratří tak málo vyhověl, že si usmyslili na panství tom rozsáhlý hrad jakožto znamenitou pevnost postaviti. Uvažovali také, že se jednou rozdělí, a každý z nich že bude potřebovati sídla.

Na žádost dotčených bratří povolil jim Karel IV. listem daným v Pise r. 1355 dne 21. května (tedy na den známé vzpoury Pisanů proti císaři), aby mohli vystavěti tvrdý hrad na vrchu řečeném Malošín, ležícím mezi lesy půl druhé míle od vesnice Vítějovic. Hrad ten, jemuž dali páni jméno Helfenburk, byl snad již r. 1357 ohrazen.

Že je místo vhodné pro osídlení dokazují mohutná mraveniště nacházející se kolem cesty ke hradu

mraveniště s kyklopským okem

mraveniště s kyklopským okem

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice prácheňsko se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Tvrze na Prácheňsku 3

  1. kočka šklíba napsal:

    Děkuji Helfenburk, byla jsem tam mockrát, je moc hezký, a přečíst si něco z jeho historie je pro mě také velmi pěkné🙂.

  2. Hudec napsal:

    Zítra jedu pro maminku k ségře do Zlivi, tak mám dilema – zastavit se cestou ráno na houby, nebo navštívit Helfenburg?

    • Bavor V. napsal:

      Já myslím, že mezi těmi mraveništi rostou i houby.

    • vera napsal:

      Já bych začala hradem, anžto píšou „Vyplněn ovšem jest, ale bezpochyby spadlým rumem“😀 a kroniky nelžou🙂
      Vždycky stojím v úžasu. Řekne se, dal vystavět hrad. Ale kolik lidí muselo kámen sekat, kolik převážet, kolik stavět, a kolik starat se o krmení. Kolik lidí v naší malé zemičce žilo, že si to mohla dovolit🙂

      • Bavor V. napsal:

        Hlavně bylo hodně těch, kteří pracovali rukama. Tedy dnes nedostatkové zboží

      • Joda napsal:

        Já stojím s úžasem před dílem Augusta Sedláčka. Už před léty, když jsem četl jeho „Města“, jsem si říkal, kde na to bral podklady a čas ke jejich studiu a k sepsání tak rozsáhlého díla. To jsem ještě nevěděl, že napsal i „Hrady a tvrze.

  3. jaa napsal:

    Jaktak koukám a samozřejmě u toho přemýšlím, nijak klidno jak se zdá u nás taky nebývalo. . A tak ti co si je ve státním „výprodeji “ pořídili a upravují, nebyli žádní blázni ale velmi předvídaví lidé. Nevím nevím, být mladší, jestli bych se do toho taky nepustila. Až zas tak velký problém by to v dnešní době neměl bý. Materiál – kamení – je dost, nějaké to dřevo se v přilehlých lesích taky najde. Voda by tam být měla – takže jen najít, vyčistit a obnovit – a to zákony povolují – bez povolení a plateb, Na střechu solární panely, dřeva do krbů – při čištění lesa jistě dostatek- akorát ten úklid – tak velkých prostor – hmm tak to by byla asi fuška.. Na to se výdělečřné firmy nespecializují -. takže by to bylo na mně. Ale i tak… jo bejt mladší… joj

Komentáře nejsou povoleny.