Peter Epperlein


Tohle vyprávění není z našeho okresu, ale Boží Dar (ano, právě ten, kde o Vánocích Ježíšek razítkuje dopisy) leží jen pár kilometrů od jeho hranic.

Na Božím Daru žil v 16. století pytlák, o němž na česko-saském pomezí Krušných hor dlouho kolovaly nejrůznější historky. Ten muž se jmenoval Peter Epperlein a živil se zakázaným lovem zvěře. Prostě pytlačil, hlavně na saské straně hranice. V létě roku 1565 zastřelil v lesích u saského Breitenbrunnu statného jelena a v noci jej tajně přepravil přes hranici domů na Boží Dar.

obr-1

Zřícenina kurfiřtského loveckého zámečku Breitenbrunn – no, jestli Epperlein pytlačil kurfiřtovi málem pod okny, tak chápu, že to kurfiřt vzal osobně…

obr-2

Kurfiřt August Saský (31 července 1526, Freiberg – 11. února 1586 Drážďany. Autorem portrétu je Lucas Cranach mladší.)

obr-3

Arcivévoda Ferdinand Tyrolský, v době našeho příběhu královský místodržící v Čechách (1547–1567)

Pytláka ale někdo viděl a udal jej saskému kurfiřtovi. Celá záležitost se dostala před soud. Z podnětu Sasů byl Epperlein na Božím Daru zatčen a vsazen do místní šatlavy. V prosinci 1565 saský kurfiřt požádal pražského arcivévodu Ferdinanda o pytlákovo vydání do Saska k soudnímu procesu. Arcivévoda však byl liknavý a předal celou záležitost k vyřízení úřadům v Jáchymově. Za pytlačení byly nejpřísnější hrdelní tresty a Epperleinovi hrozila šibenice.

obr-4

Cesta na popraviště  (iluminace z Knihy memorabilií, 1473-1480, uloženo v British Library¨)

Jenomže úřední šiml v Praze a Jáchymově řehtal a řehtal, čas plynul a pytlákovo vydání Sasům se stále oddalovalo. A protože vězně bylo třeba živit na náklady obce, stal se Epperlein pro božídarskou městskou radu brzy velkou finanční přítěží.

obr-5

 Zasedání městské rady, v popředí písař pořizuje zápis (Iluminace z Brněnské právní knihy Václava z Jihlavy, 15.století)

Na jaře roku 1566 se vydal saský soudní úředník Hans Todt ze Schwarzenbergu do Jáchymova, aby celou záležitost urychlil. Krátce poté přišel z Prahy do Jáchymova přípis v tom smyslu, že je nutné si od Sasů vyžádat přesné znění Epperleinovy obžaloby. Pokud tato nebude brzy k dispozici, měl být vězeň pro růst nákladů na jeho obživu propuštěn. Leč opět se nic nevyřídilo a dál vládla v kauze Epperlein papírová válka mezi Schwarzenbergem, Jáchymovem a Prahou. Nakonec byl úřední šiml spokojen a tak v květnu 1566 došla z Prahy zpráva, aby si saští úředníci pytláka na Božím Daru převzali do své moci. Ovšem za předpokladu, že uhradí všechny náklady na stravu vězně. Saské úřady však žádaly slevu, a tak se vydání Epperleina opět nekonalo. Nakonec byla na Božím Daru z místních úředníků jmenována vyšetřovací komise, jež celou záležitost projednala 15. června 1566. Božídarský soud odmítl devět bodů saského obžalovacího spisu a uvěřil tvrzení Epperleina, že je zcela nevinný. Ten se dušoval, že nikdy nevlastnil pušku, a tudíž nikdy nemohl střelit žádného jelena, a v životě prý nepřekročil saskou hranici. Poté šla z Jáchymova do Drážďan žádost o propuštění vězně. Saští úředníci sice trvali na svém právním stanovisku vůči pytlákovi, na další řízení však rezignovali a ponechali konečné rozhodnutí na české straně. A tak byl pytlák, jenž se mezitím stal lidovým hrdinou, propuštěn na svobodu. Náklady na jeho stravu ve výši 115 zlatých božídarské městské radě ovšem nikdy nikdo neuhradil.

obr-6

Okolí Božího Daru. Pytlák Epperlein žil v hezkém kraji…

Docela by mne zajímalo, proč božídarská městská rada (a pražské místodržitelství) bylo k požadavku saského kurfiřta tak nevstřícné. Jen lenost? Vychutnávání si pocitu moci a důležitosti? V Božím Daru mohla hrát roli i skutečnost, že Epperlein byl “jejich“: „Je tak trochu z rodiny – švagr mojí sestřenice! A sousedovi dal tuhle uloveného zajíce. A bydlí přes ulici od nás. A ty historky, co tuhle vyprávěl v hospodě…“ Tohle funguje na malých obcích dodnes. Ale ten příběh se mi moc líbí…

No a protože do počtu osmi obrázků, který mi pan Bavor (toho jména pátý), na jeden příběh povolil, mi ještě dva obrázky zbývají, dovolte, abych využila iluminace z Knihy o lovu (La Livre de Chasse, uložena ve Francouzské národní knihovně) kterou nechal v letech 1387 až 1389 sepsat milovník a znalec lovu Gaston Phoebus, hrabě z Foix. Až do konce 16. století byla tato kniha považována za základ znalostí o loveckém umění. Pochopitelně se netýká pytláků, ale „urozeného“ lovu.

obr-7

Stádo jelenů

obr-8

Muž s loveckým psem

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na Peter Epperlein

  1. K-k. napsal:

    a ještě zbývá dodat, že hlavním zdrojem informací k tomuhle článku byl web http://www.troshig.cz

  2. NavajaMM napsal:

    Pekný príbeh🙂

  3. jaa napsal:

    Hmm, pěkné pvídání, ale jaktak koukám, tak na výkonu soudním- tak i práva se za ta léta ale lautr nic nezměnilo 🙂

  4. brtnikvbrlohu napsal:

    Zachovanou šatlavu – jak vypadala za c. a k. mocnářství mají v Uničově – pokud bude někdo mít cestu kolem tak vřele doporučuju její návštěvu.
    http://www.muzeumunicov.cz/satlava-muzeum-vezenstvi/
    Za katrem tam mají nejen tu poběhlici, ale i ještě dva další lumpíky, jednoho dokonce na slámě. Za pozornost stojí i originální výzdoba zdí cel – tady je ale nutná i znalost němčiny.

  5. strejda napsal:

    Zase úžasné ilustrace.

  6. Miluše napsal:


    Pytláctví patřilo k historii naší země. Miluji film Pytlákova schovanka.🙂
    Katce ovšem díky za zajímavý příběh.

  7. M-T napsal:

    Pytlácké řemeslo asi bylo je a bude. Jenom těch pytláckých písniček! Většina z nás nějakou zná, zlidověly. Hezká je i tahle od Jižní eskadrony:

    Já Vaše „fotopříběhy“ mám moc ráda, všechny jsou něčím zajímavé a hlavně pěkné, neošizené. Obdivuji Vaše znalosti, nápaditost, kreativitu a fotografické umění. Za Váš čas a za vše, co přípravě a celé práci věnujete, máte moje poděkování.

    • K-k. napsal:

      Sím-sím, chvála sice těší, ale je nezasloužená. V tomhle příběhu není jediná moje fotka, nebo obrázek, všechno je vyšťourané někde na netu. 😉

    • Hudec napsal:

      Ano, sáhnu-li do paměti, najdou se i pytlácké historky. Jednou můj táta, zkušený střelec, jednou málem trefil dědečka🙂. To ještě v hlubokém pohraničí byli zajíci, bažanti a koroptve. Rád na to vzpomínám, byly jich v součtu stovky. Spárkatou ani vysokou jsme nestříleli, s těmi už by byla obtížná práce.
      Paní Katy, díky za vyvolání těch asociací…🙂

  8. jaa napsal:

    Promiňte mi následující MT, ale je to taky historie a myslím že pánové v článku by se nezlobili…. nebo jo . kdo ví?

    http://zpravy.tiscali.cz/projev-burzoazni-dekadence-a-take-sexy-symbol-svobody-slavi-70-vyroci-281604

    🙂 jak ten čas letí…

  9. Petr Himmel napsal:

    N.
    chtěl jsem také přispět, ale poslední komentář od „jaa“ mě jaksi odradil, jsem zde vůbec
    správně?

  10. Petr Himmel napsal:

    Ale dám to.
    No nesmíme zapomínat, že pytláků Krušnohorských bylo mnohem více. Tedy to je vcelku jasné, že jich v lesích temných jich bylo mnoho. A oněch dochovaných příběhů? Které se vcelku prolínají? Tedy myslím ony pytláky našich Krušných hor. Kdy snad v každé oblasti zachovalo se jméno jeho někoho, postavy, coby místního Jánošíka který v lese boháčům bral a lidu jakoby dával? Možná platí to dodnes, tedy dnes hlavně před volbami . Ale. V pátrání jich mám povícero a řekl bych i na čtyry snad na pět či snad i povícero. Tedy napříč Rudohořím. Tedy těch opravdu živoucích. Lidé se stávali legendami a na to se stávali pak jejich příběhy snad i těmi pověstmi a pověsti se pak prolínaly oním tím krajem, tak jak poutníci tímto krajem procházeli. Však Epperlein má své historické poklady svého příběhu. Stülpner je snad živoucí dodnes i se svým dokonale zmapovaným životem. A o Georgovi Waltrovi však neslyšel mnohý z nás. Jako by nežil. Byl živ, pytlačil má má také svůj příběh. Příběh to jakoby stejný, loupežník, pytlák, řezník, panský to otrava a rival. I ona nevinná smrt, ale navrch tajemný kouzelník. Chce to mnohem hlubší pitvu! Budu se snažit.
    Snad jen století životů legend tyto osoby dokáže rozlišit. Století, či jen měsíce?
    Však mnohé živoucí je. Na několik pomníčků s jmény loupeživých či pytlačících nalezeno v kraji bylo, což důkaz života jejich jistě je. Nelžou ani kroniky matriční.
    A takových vím ještě na několik. Je až nápadné, proč skoro každý z nich měl hospodu, jak skoro každý byl řezník a vlastně taky pytlák. Hastrmana měl taky každý potůček či rybník. Každé místo mělo tedy onehdá i svého Jánošíka.

  11. rip napsal:

    Milá paní Kateřino, zasloužíte pohlazení. Hezké věci vybíráte a podáváte. Opět děkuji.

Komentáře nejsou povoleny.