Smírčí kříže


Tajuplné kříže, vytesané z jednoho kusu kamene, někdy s nápisem, někdy s vytesaným stylizovaným tvarem zbraně či nástroje. Občas na nás vykouknou v nějakém zapomenutém zákoutí, jindy je potkáme druhotně zazděné v nějaké stavbě. Poněkud nepřesně se jim říká „Smírčí kříže“ – a čím méně se o nich ví, tím tajemnější pověsti se o nich vyprávějí.

O tomhle kříži z Volyně se říká, že je pod ním pohřben mladý švédský důstojník z třicetileté války.

obr.1

Ono se vůbec dost často o těchhle tajemných křížích mluví jako o „švédských křížích“.  Kadani jich máme hned sedm – pěkně v řade u křížové cesty, naproti františkánskému klášteru.  A taky se tvrdí, že jsou pod nimi pohřbeni padlí z třicetileté války. Podle druhé verze – podle mne pravděpodobnější – by tam měli být padlí z rakousko-pruského střetu, ke kterému zde došlo r. 1758. Konečně třetí verze tvrdí, že to jsou kříže z obcí, zlikvidovaných kvůli těžbě uhlí, což je ale nesmysl. O křížích na tomhle místě mluví i německé vlastivědy z konce 19. století. Bohužel ani v nich se neuvádí, kdy a odkud sem byly převezeny.

obr.2

Skupina smírčích křížů v Kadani

obr.3

Na smírčích křížích bývalo vyobrazení zbraně, nebo předmětu, kterým byl člověk zabit – na tomto kadaňském kříži se zřejmě jedná o meč.

A co vlastně byly ty smírčí kříže? Asi je čas to trošku vysvětlit. Pokud ve středověku došlo k zabití člověka, nenastoupila policie, aby věc vyšetřila, pachatele zatkla a předala soudu. Policie neexistovala a potrestání pachatele tedy bylo na poškozených, tedy na rodině oběti. Nabízela se buď krevní msta, nebo zajetí pachatele a jeho dopravení k někomu se soudní pravomocí, nebo něco na způsob mimosoudního vyrovnání. To většinou představovalo nějaké finanční odškodnění, nějaký čin pokání – např. pouť a také postavení kamenného kříže na místě, kde k zločinu došlo. Taková dohoda bývala sepsána v podobě tzv, smírčí smlouvy – těch se však do dnešních dnů dochovalo jen velmi málo. Tady je jedna z nich:

„My Beatrice, kněžna Slezská a vládkyně Fürstensteinská

chceme, aby všem vyznavačům Krista, do jejichž rukou se dostane tento dokument bylo známo, že Konrád von Langinberc, bývalý stanovický mlynář, byl zbaven života Konrádem, bývalým správcem statku (rector curiae) v Pasečné. Za zavraždění tohoto člověka bratr Günther, nynější klášterní administrátor (správce johanitské komendy) nabídl ženě, dětem a pozůstalým příbuzným zabitého kvótu pokání, kterou potvrdila rada důvěryhodných mužů. Žena, děti a blízcí příbuzní, kteří byli při uzavírání dohody přítomni, přijali dohodnutou sumu 12 marek a připojili na dohodu své podpisy. Sumu půldruhé marky obdržel dále sluha zabitého za utrpěné škody a urážky a chirurg, který mu poskytl pomoc, dostal jednu marku. Na znamení shody byl na místě činu postaven kříž. Všichni zmínění po potvrzení dohody rezignovali při zasedání soudu, v přítomnosti fojta a přísedících na jakékoli činy, jež by mohly mít charakter pomsty, současně děkujíc za výhodné podmínky, stanovené touto dohodou. Aby se žádná ze jmenovaných osob nedopustila porušení této dohody, rozhodli jsme se opatřit dokument naší pečetí a pečetěmi bratra Günthera, administrátora kláštera (johanitů) a obyvatel Střihomi. Tím listina nabyla právní moci. Jako svědky této dohody uvádíme (….) a mnoho dalších důvěryhodných lidí. Dohoda byla sepsána rukou Konráda, rektora střihomských škol, dne 4. prosince, léta Páně 1305.“

 

Tato smlouva se týká nejstaršího dochovaného smírčího kříže ve Slezsku a zřejmě i ve střední Evropě. (Takových smluv se ovšem dochovalo velmi málo, proto je dost obtížné určit, zda se jedná o skutečný smírčí kříž, nebo jen kříž, postavený na památku nějaké události.) Obecně lze říci, že smírčí kříže vznikaly v letech 1200-1700.

Zajímavý smírčí kříž, popisující důvod svého vzniku byl v Horní Vsi u Chomutova (Oberdorf – nyní čtvrt Chomutova.) Nápis na něm praví DIESER DHAEDER HAT AVF DEM COMEDAVER MARC NACH ERGANGENEN GNA-EDIGEN VRDELL VND ABHAVNC DER RECHTEN HAND SEINEN LOHN EBFANGEN. DIESER STEIN IST ZVM GEDECHTNVS TES ANDRE… AN DIESES ORD GSETZ WORDEN. GOT VERLEIHE IHM DIE EWIGE RVHE.“ „ANNO DEN 22. OCTOBER IST AN DIESER STELLE ANDRE MAHN VON MERZDORF VON SEINEM VETTER BAUL MAHN MOERDERISCHET WEISE ERSCHOSSEN VND IN DER STAD KOMOTAU AUF DEM GOTTESACER BEGRAWEN WORDEN.“ („Roku 1643 dne 22. října byl na tomto místě Ondřej Mahn z Menhartic svým bratrancem Pavlem Mahnem vražedným způsobem zastřelen a ve městě Chomutově na Božím poli pochován“.  „Tento pachatel na chomutovském tržišti po vykonání rozsudku useknutím pravé ruky obdržel svou odměnu. Tento kámen na paměť Ondřeje Mahna byl na tomto místě posazen. Bože, dopřej mu věčný klid“.) Tvarem ovšem tento kříž připomíná spíš tzv. odpočivný kámen.

Obr.4

Smírčí kříž z Horní Vsi je nyní ve skanzenu chomutovského zooparku. 

Tyhle tři kříže jsou k vidění v obci Vrskmaň- pocházejí ale z Kyjic, které musely ustoupit těžbě uhlí. Nic bližšího o jejich původu bohužel není známo – na prostředním z nich je nezřetelná rytina, snad meče, nebo kříže.

obr.5

Kříže, stojící ve Vrskmani

I po roce 1700 vznikaly na místech tragických událostí kříže, ale nebyly již součástí vyrovnání s poškozenými, ale připomínkou nějaké (většinou tragické) události. Jedním z těch nových křížů je tento, připomínající, že zde Josef Görg z Dominy č. 16, bratr Leopolda Görga, majitele usedlosti, zahynul 26. září. 1857 pod převráceným vozem.

obr.6

Kříž z obce Domina

Okres Chomutov patří k těm okresům, kde je kamenných křížů opravdu hodně. Dochovalo se jich tu 49, o dalších 24 se ví, že existovaly, ale do našich dnů nepřežily.

 

Krom křížů jsou zde i tzv. odpočivné kameny (Ruhstein). Údajně u jejich vzniku stojí opat cisterciáckého kláštera v Oseku Vavřinec Scipio (1650-1691), z jehož příkazu bylo k cestám, vedoucím ke klášteru, osazeno 48 kamenů, na které mohli poutníci usednout a odpočinout si. (Osecký klášter i nedaleké Mariánské Radčice byly v té době oblíbeným poutním místem.) Vysvětlení mi připadá poněkud krkolomné – ale jiné neznám. Zdá se, že odpočinkové kameny se dochovaly výhradně na Duchcovsku a na Chomutovsku. Tohle je jeden z nich: původně stál v obci Ahníkov (Hagendorf), při její likvidaci byl on i boží muka vedle něj přesunut k hradbám Hasištejna.

obr.7

Odpočivný kámen a boží muka z Ahníkova

Někdy před rokem r. 2008 vznikl asi nejmladší kříž, který lze považovat za smírčí – je to ústřední bod památníku zaniklých obcí Krušnohoří v Perštejně (okres Chomutov). Zaniklo tu celkem 109 obcí, ty jsou symbolizovány menšími kameny kolem kříže. Doufejme, že další kameny nebude třeba do památníku přidávat…

obr.8

Památník zaniklých obcí v Perštejně

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

31 reakcí na Smírčí kříže

  1. jaa napsal:

    Máte můj obdiv…. ještě jsem o tom neslyšela ani nečetla. Člověk se furt učí….

  2. moskyt napsal:

    Vladimír Preclík napsal knihu Smírčí kříže, existuje také v audioverzi (Kemr, Adamíra, Lukavský, Hrušínský).

    Smírčí kříž v Kokašicích http://www.hrady.cz/data_g/5908/56016_300.jpg

    A k němu se vztahující smlouva

    Smlúva mezi pánem panem Bavorem a Václavem Palečkem
    1504
    My, purkmistr a rada města Nového Plzně, známo činíme těmito městskými knihami, že se jest
    stala přátelská smlúva a dobrovolná námi a před námi v řadě naší mezi urozeným pánem
    panem Janem Bavorem a Václavem Palečkem, súsedy našimi, takováto. Jakož jest pan Bavor
    jemu Palečkovi syna Ermolausa z jakýchž pak kolivěk příčin urazil i má proto tyto věci
    podstupiti a učiniti. Najprv v tém dni po datum zápisu tohoto má učiniti. Službu za duši
    nebožtíka s vigiljemi celými a zádušní mší spěvanů, k tomu všickni kaplané farští aby čtli mše
    zádušní za téhož nebožtíka duši. A aby také na ten den dvanácte chudých krmil. Item24 dále
    aby konečně ve třech nedělech zjednal kříž kamenný na to místo, kdež jest nebožtík urazen;
    k tomu aby tři postavníky aby spuosobil, každú o čtyřech librách vosku, jmenovitě do fary
    jeden a do klášteru obých po jednom. Item Sv. zádušných mší čtených aby v klášteřích nebo u
    fary spuosobil a laznu zádušní s potřebami k tomu příslušnými a to ve třech nedělích
    svrchudotčených. Item púť do Cách aby vypravil za nebožtíka, jmenovitě do Svaté Panny
    Markéty najprv příští. Item na Černý klášter na stavení má dáti 10 kop grošů a to do S. Havle.
    A tyto všecky svrchupsané věci mají se díti s vědomím pana purkmistra a pánóv nynějších i
    budúcích a jakož jest Jiřík Brušený (byl) častopsanému panu Bavorovi rukojmí byl za
    nebožtíka Ermolausa za 45 kop grošů, z toho jest jeho pan Bavor před námi propustil a více
    jeho z toho upomínati nemá. A slíbili jsú (sobě) s obou stran před námi sobě toho ničemž zlým
    nevzpomínati ani sami skrze sebe, ani skrze jiného kohokolivěk člověka živého s jich vóli a
    vědomím v časy budúcí i žádnú měrú. Při tom jsú byli z strany páně Bavorovy urozený pán
    pan Buryan z Švamberku a urození vladyci Petr Abreny, Bohuslav Šťáhlavský, Staněk
    z Pavlovic, a ze strany Palečkovy Jiřík Brušený, Petr Krajčí Zádubský, Jan Hluchpecník,
    Oldřich pláteník a jiní někteří spolusúsedé naší. Actum feria 2 post Rogationum Anno domini
    Millesimo Quingentesimo quarto.

    • K-k. napsal:

      No paráda! Díky! Pan Bavor bude mít radost (pokud to už dávno nezná). Existuje ten kříž ještě?

      • K-k. napsal:

        kdybych já pořádbně četla…😉 Existuje a je pěknej!🙂

          • moskyt napsal:

            A ještě malá poznámka. Panu Bavorovi (Bavůrkovi – Jan Bavor ze Švamberka) se do plnění smlouvy zřejmě moc nechtělo a tak plzeňští jeho tvrz dobyli a jeho zamordovali. A bylo po ptákách.

            • K-k. napsal:

              a to je pjeknej příběh! A kdo ten kříž nakonec postavil? Zamordovanej Bavůrek asi ne…nebo kříž postavil, ale platit se mu nechtělo?😉

            • moskyt napsal:

              „Verdikt smírčího soudu nebyl pravděpodobně zcela naplněn , protože jeho tvrz v Křínově, kde se z důvodů bezpečnosti uchýlil, byla posléze dobyta plzeňským vojskem. Jan Bavor byl zajat a v roce 1506 byl na Plzeňském náměstí popraven.“ (Dreyhausen 1940)

              • Bavor V. napsal:

                Na některý den v příštím týdnu hodím Bavůrkův případ. Podle popisu městského písaře Šimona Plachého.

            • K-k. napsal:

              s chutí si přečtu! )

      • Bavor V. napsal:

        Nikoli, to se netýká strakonického pána ale někoho z Plzně. Roku 1504 byl už sto let po smrti poslední známý člen rodu Břeněk (zemřel 1404)

        • K-k. napsal:

          No jo, ono se o něm píše jako o loupeživém rytíři, tak se k němu raděj nehlásíte! Beztoho to byl nějakej vzdálenej prabratranec…😉😀

          • Bavor V. napsal:

            Kdepak, to opravdu nebylo příbuzenstvo. Protože kromě Benedů z Nečtin už žádné neexistovalo. Ostatně ti další se vyskytovali pouze na jihu Čech. (Křemežští, Pořešínští)

            • K-k. napsal:

              Já jen tak pošťuchuju…😉

              • Bavor V. napsal:

                Ale jo… Jinak já jsem na své duchovní předky hrdý a chráním si je. Ostatně jméno Bavor bývalo dost rozšířené po celém království. A původ jména je v označení bavor, čili silný.

    • Slim napsal:

      😀

      Tajuplné… Mě by třeba – trochu od věci – zajímal jeden technický detail vozidla ze 2. světové. Už dlouho si lámu hlavu, co že to na fotce vidím? Škoda že sem nemůžu dát fotku

      • K-k. napsal:

        s tím vám neporadím…😦

        • Slim napsal:

          Jasně, spíš moskyt n. kodl

          • oh napsal:

            Pokud tu fotku máte ve svém počítadle digitálně, můžete zkusit ji dát na
            https://ctrlv.cz/
            a pak sem vložit (nebo poslat přímo dotazovaným) odkaz, který vám to vygeneruje.

            • Slim napsal:

              Díky, funguje. Až tu někdy bude „válka“, vložím; abych neplevelil

  3. Miluše napsal:

    Jeden takový smírčí kříž jsem viděla v parku v Konstantinových lázních. Považovala jsem to za velkou raritu a tak mne také udivuje to velké a zdokumentované množství. Díky všem památkářům, kteří se o to starají a samozřejmě Katce, která nás s těmito objevy a historkami – plnými tajů – nádherným způsobem seznamuje. Vážíme si toho.

  4. Rosťa napsal:

    To jsou věci. Autorce velký dík.

  5. oldwomen napsal:

    Smírčích křížů se dochovalo hodně. Včetně paměti důvodu proč byl vztyčen. Ono to byla celkem „mastná“ pokuta a vlastně trvalý ukazatel na viníka. Jen v krajině neční jak boží muka, jsou méně viditelné.

  6. Witch napsal:

    Muzeum v Aši je známé jako místo vzniku a činnosti Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Bohužel s popularizací těchto památek a širší informovanosti o činnosti Společnosti došlo ke zmizení mnoha křížů (asi do zahraničí). Na straně druhé se objevilo i několik replik, nahrazujících ty dávněji ztracené, například naproti poště v Hranicích, u paneláku, i s informativní tabulí. Dlouholetý muzejník pan Vít by vám tu povyprávěl víc. Mám od něj také pár poznámek a obrázků.

  7. moskyt napsal:

    Pro Katku ale i ostatní. Odtud jsem dnes čerpal část rozumů, je to sice jen bak.práce ale myslím, že za přečtení stojí. https://is.muni.cz/th/179708/ff_b/Diplomka_-_format.pdf

    A narážka na tajuplné kameny vyvolala tuhle vzpomínku.

    S jedním takovým kamenem jsem se potkal. Nejde sice o smírčí kříž ale o hraniční (mezní) kámen.
    Mez Strádovem a Chlumcem, které leží na úpatí Krušných hor, byla taková náletová houština, břízky, osiky, doubky,střemchy a lísky. Byla dost neprostupná. Ale rostly tam křemenáče a kozáci. Nesčíslněkrát jsem tam na nich byl. A jednou jsem narazil na kámen, na kterém byl vytesán křížek a letopočet 1637. Číslice měly tvar odpovídající své době včetně té tečky nad jedničkou. Tak příště si vezmu foťák a pozeptám se v muzeu, o jaký kámen jde.
    Příště však nebylo a nebylo ani později. Já ten kámen nenašel. Ani v následujících letech. Po kameni jakoby se slehla země. Nakonec jsem usoudil, že ho možná někdo našel a odnesl ho.
    Po letech jsme byli už s odrostlými dětmi na ostružinách a dostali jsme se do míst poblíž té houštiny. Houby moc nerostly, v té houštině však bylo relativně vlhko a tak jsem tam, jen tak z povinnosti, juknul. Čekal tam na mne, jako by před chvílí vyrostl ze země. V prosvítajících slunečních paprscích se na mne smál můj kámen + 1637.
    Dlouho jsem už v těch místech nebyl a asi se tam už nikdy nepodívám. Houština po čtvrt století bude jistě pěkně vzrostlá a kámen, který se mi dvakrát v životě tak tajuplně zjevil před očima, bude možná přístupný všem vnímavým očím kolemjdoucích. Anebo taky ne, třeba se jen chtěl ukázat mně a říci : „Jsem tady, mladíku, už staletí a budu tady až ty nebudeš.“
    Já mám ale i bez odborného vysvětlení jasno. Žádný hraniční (mezní) ale MŮJ TAJUPLNÝ KÁMEN.

Komentáře nejsou povoleny.