POJĎ SI ZATRSAT autor Jiří Knopp


To byla nádhera, když jsme doslova vtrhli na parket, jakmile muzikanti začali hrát. No, tenkrát v těch „krušných padesátých“ jsme říkali: „ Hele, Božka, cucaj mosaz, pojď se svíjet“ nebo jinak: „ dem si zatrsat“.

Pořádná swingová kapela – to bylo piano, basa, bicí, pozouny, saxofony a trubky. Nejlepší orchestr toho druhu byl orchestr Karla Vlacha a v Brně pak orchestr Gustava Broma.

Podobných orchestrů však byla celá řada nejen v Praze, ale v každém větším městě. Nezněly zdaleka tak pěkně jako ty nejlepší, ale podobně a to nám, tancemilovným klukům a holkám bohatě stačilo. Nedosahovaly úrovně orchestru Glenna Millera, ale všechny dokázaly zahrát „Čatanugačuču“, a to byla skladba, která nás okamžitě katapultovala na parket. Takových a podobných „fláků“ bylo víc a my, mládež – emani, pásci, jsme je znali nazpaměť.

Taneční figury jsme měli odkoukané z několika amerických filmů a předháněli jsme se, kdo dokáže vystřihnout ty nejnáročnější a nejodvážnější. Tyhle mladistvé výstřelky byly nazývány dekadentními amerikanismy a pořadatelé zábav měli v popisu práce nedovolovat jejich předvádění při tanci. Bylo povoleno tančit tak, že se tančící dvojice držely za ruce.

Tančící páry dávaly pozor a jakmile k nim pořadatelé vyrazili, okamžitě začaly tančit „spořádaně“.  Když některé páry nedokázaly před zraky pořadatelů skrýt své výstřelky, byly vyvedeny ze sálu. Starší pořadatelé dlouho nevydrželi s dechem  běhat za každým takovým neukázněným párem a brzy s honičkou skončili.

My, mladí tanečníci, jsme obdivovali hudebníky, kteří dokázali se svými nástroji upoutat naši pozornost – byli to zejména bubeníci, kteří při hře vyhazovali do vzduchu paličky, někteří basisté okolo svého nástroje poskakovali a otáčeli jím kolem osy a – samozřejmě trumpetisty, kteří dokázali vyluzovat na svých nástrojích vysoké tóny. Byla to krása, když se najednou postavili všichni pozounisté, zvedli své nástroje směrem ke stropu a zaduli naše oblíbené kousky. Potom je vystřídali saxofonisté a trumpeťáci.

Málem bych zapomněl na zpěváky té doby – Rudolfa Cortéze, Richarda Adama nebo Arnošta Kavku. A také na zpěvačky – sestry Allanovy, Vlastu Průchovou, Ljubu Hermanovou a další.

Tehdy byly oblíbenou zábavou taneční čaje o páté, které končily v osm večer. Kdepak tenkrát zábavy do půlnoci.

Bylo nepsaným zákonem, že hudba hrávala vždy tři kousky „dechovky“, což byla směs – polka, valčík, tango, potom teprve spustila foxtroty, walze, slowfoxy a samby. Oblíbenými skladbami byly:  Číňánek, Jaká je to hanba, když se tančí samba anebo slovenská – Anča, Anča, Anča, Anna tancovala až do rána. Také „Keď som si som si na hornom konci, nabrúsil som si kosúúú…“

Některé písničky jsme si „ zdžezovali“ – třeba – Dej nám panbů kýbl bublin. Vzpomínám si na písničku  „Že se nestydíte takhle kazit dítě, zvláště, když není vaše…“. S úspěchem zněly skladby Jaroslava Ježka na slova Voskovce a Wericha  – Život je jen náhoda, David a Goliáš, Když jsem kytici vázala a řada dalších.

Tak tentokrát jen pár vzpomínek na léta našeho poválečného mládí, pro ty, kteří si myslí, že jsme zpívali jen do pochodu s lopatami na ramenou, když jsme chodili na brigády. Řeknu vám, že jsme stačili na všechno – na brigády i tanec, na zpěv i na lásku.  K té jsme si recitovali verše od Ščipačeva.

A ještě doporučuji souběžně vycházející básničku téhož autora

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na POJĎ SI ZATRSAT autor Jiří Knopp

  1. Slim napsal:

    😀
    Benny Goodman s G. Krupou u bubnů

  2. vonrammstein napsal:

    Eva Olmerová, Bill Haley… v listopadu tu v Plzni bude hrát Billy Cobham. Budu tam.

  3. Hudec napsal:

    Hezké vzpomínky. Já už rajtoval na Beatles.

  4. jaa napsal:

    Díky a něco přidám

  5. karel napsal:

    Malé vyznání a úvaha nad hudebním stylem,jazzovým, nazývaným swing… Hudba, pro některé ze starších hudbu milujících- mezi které se počítám- překrásná. Poslechněte si tuto českou nesmrtelnou skladbu v dixilendovém, také jazzovém provedení, americkém.Tam zdomácněla… https://www.youtube.com/watch?v=dGahR4yGKGw . Krása, že? No, ta úvaha: asi před dvěma měsíci jsem byl na poutavé přednášce českého historika Petra Koury o fenoménupáskové a bedly,lúketky.
    Móda mladých za Protektorátu a v poválečných letech. Jak s ukázkami oblečení, vyjadřování a oblíbenou hudbou mezi válečnou a poválečnou mladou generací.Jazz,swing nevyjímaje. Počítal jsem účastníky-20,slovy dvacet starších a starých lidí. Mladí ?0-slovy nula.Když si uváděnou skladbu na YouTube poslechnete v podání Jim Robinsona, také černouška,píšícího dějiny amerického jazzu v těsně poválečné době zjistíte, že skladbu si od vložení na celosvětovou síť v roce 2015 poslechli?4-slovy čtyři lidé.Ne, ne…přiznejme si, že tento žánr, tradiční jazz, swing má posluchačské těžké časy.Jsou i trochu vyjímky, kéž by jich bylo více.Týden tomu nazad jsem byl na koncertu Laca Décziho s jeho kapelou Jazz Cellula. Moderní jazzová záležitost s také moderní předkapelou Charlie Blažek Band. Velmi hezký zážitek, ani levný vstup.Spletl jsem se v původně mnou předem odhadované návštěvě. Odhadoval jsem, že nás tam bude na desítky. Krásné počasí, dravá, líbezná hudba jak předkapely, tak 78letého lídra velmi mladé vlastní kapely- skutečná účast byla mnou odhadovaných tak 300 lidí. ME v kopané a 300 lidí na jazzovém koncertu.Snad se nebudete, pane Bavore,zlobit, když sem dám ne odkaz, ale upozornění na hudební server Spotify. Registrujete se a můžete poslouchat ve streamu jakoukoliv hudbu. Teď trochu od tématu a dost, Karle!… Včera jsem poslouchal zvukově jakýsi Fokus s páně Moravcovým moderováním. Ano řízeným prováděním pořadem. Obrazově jsem se díval na převážně barevné kouzelníky s míčem v posledním zépase, finále ME. Takže tématem Fokusu byla virtuální média,informační, sociální. Bla, bla, bla… Musel jsem se smát, jak nepokrytě se vyzvedávají z blogů trendové blogy-jídlo, kosmetika. Dokonce ti mladoši, kteří tyto blogy řídí, se tím velmi dobře živí. Tak ne žádné janiky,tribunové,dokonce nekonfliktní wuwejowé,o janech urbanech nebo tarasech nemluvě, ale jídlo a šminky. To hýbe dneska mladou generací.A samozřejmě pařba her. A Vy pořád swing… :-)))

Komentáře nejsou povoleny.