Autor vás všechny – čtenáře nedělní chvilky pro poezii – moc zdraví a posílá básničku ze své připravované sbírky veršů. Budou to opět verše ze života. Ty dnešní – „Kdes byl“ -hovoří za všechny děti, na které někteří „tatínkové“ zapomínají.
Kdes byl
Kdes byl můj táto
když jsem tě tolik potřeboval
kdys mi měl ukazovat svět
z výšky svých ramen
Kdes byl když mě mamka živila
z peněz které vydělala za mytí oken
v pátém patře.
Tys nám neposlal ani stovku
a já jsem tolik chtěl jogurt s bonbonky
Proč mám nosit tvé jméno
jako prázdné zavazadlo?
Básnička vyšla tuto středu v Týdeníku Literatura.Umění.Kultura č. 25/2016.
V tomto týdeníku je zajímavý článek od Ivana Davida Strach jde z těch, kteří se bojí na téma „Rozměr svobody a cenzury v kultuře“, přednesený na konferenci Unie českých spisovatelů.
www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2016/127-25-2016-22-cervna-2016
Přidávám ještě několik aforismů od Františka Uhra, také z uvedeného týdeníku.
Aforismy – František Uher
Moc lidu je vždy iluzorní.
Města mají příliš velké pravomoci, které jsou ideálním semeništěm klientelismu a korupce.
Úzkoprsým nevadí, když někdo mluví sprostě, pokud používá angličtina.
Kariérní řády jsou nesmysl. Lidé mají dobře pracovat, nikoli dělat kariéru.
Úroveň většiny televizních politických debat nás nutí vypnout zvuk a dívat se z okna.
Idealisté umírají rychleji než ideály.
Šťastný národ, který má hodně vzdělaných a málo politiků.
Při sledování televize máme dojem, že ve zpravodajských relacích dává prostor
nejhloupějším Čechům.
EU stanovila pro každou slepici maximální počet snesených vajec.
V rámci zlepšení ovzduší budou ve městech povolena pouze auta na klíček.
První člověk s předpotopními názory byl Noe.
Kdyby na kostelech nebyly hromosvody, měl by to Bůh s trestáním hříšníků snazší.
Parlamentu nedůvěřujeme od schválení církevních restitucí. Církvi nedůvěřuje odjakživa.
Jak může Bůh strpět bohapusté lhaní a chamtivost svých pozemských služebníků?
Bůh stvořil Evu, aby naštval Adama, který se mu hrubě nepovedl.
Vlk v rouše beránčím to dotáhne i na kardinála.
Jako hluboce věřící se bojí smrti, peklo se mu jeví jako krajně nelákavé.
Současní kněží nemají naději na zrušení celibátu, ale jejich děti se dočkají.
Tajné služby mají nejvíce konfidentů mezi kněžími, zpovědní tajemství je štědrým
zdrojem informací.
Vyměnit dobrého trenéra je snazší, než vyměnit dvacet špatných hráčů, ale v politice se špatní trenéři drží jako pijavice.
Poznámky pana Bavora 
Básnička mně osobně nic neříká, díky – komu vlastně za to – a tak otce svého velice ctím a tím pádem všechny před ním. Stejné je to s maminkou a s těmi, co ji dali to, co v ní bylo. Už těch lidí mám přes sto.
Ale básni moc dobře rozumím,
Stejně tak rozumím aforismu – je to aforismus, nebo realita? „Současní kněží nemají naději na zrušení celibátu, ale jejich děti se dočkají“. Jemné, jasné a i jisté.
Krásný oddech na nedělní podvečer. Dnes, dělaje jak je u nás doma zvykem, večeři, jsem zatřepal lahví kečupu. Bohužel nějaký skřítek její víčko jen položil. Zatřepal jsem pořádně – každá práce se má dělat s elánem. Vypadalo to v kuchyni jako po masakru motorovou pilou. Bylo to tak strašné, že se manželka beze slova přidala s uklízením. Ani nepípla. Večeře byla výborná a svijanský máz byl správnou tečkou.
A Bavor to tvrdí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vám, příteli, třeba nic veršíky neřekly, to se mohlo klidně stát a já Vám zase předvedu, že ten Váš kečup naopak něco řekl mně:
Seznámení se s Vaší kečupovou ženou, co nemá slov, ve mně asociovalo zamyšlení nad tím, proč se chlapi rozvádějí. Dneska na nedělním stole držkovka z čerstvě natrhaných masáků, domácí zelí s libovým vepřovým a vynikajícími bramborovými knedlíky s možností nekonečného přidávání, překvapivě chmelově hořké, mně jinak neznámé, Vratislavské pivo, kávička s vyšlehanou tatrou v horké páře, jemně zasněžená skořicovým cukrem, s lívanečky, kyselou, avšak sladkou smetanou a jahodami, zrovna přinesenými ze zahrady. Kdyby se náhodou chtělo i se zmrzlinou v mrazáku. Po obědě nevyčítavých jednadvacet, taky s možností aleluja. Abych řekl pravdu, ani nevím, jak vlastně ta moje žena asi tak vypadá, ale jedno nechápu, proč se chlapi rozvádějí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Plně s Vámi souhlasím, ale jen kontrolní otázku. Jakou máte váhu? Já v mých 72 mohu žít jen ze vzpomínek a budu přibírat.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, to bych byl úplně jako koule. Zatím jen elipsoid, nazývám-li ten tvar správně.
To se mi líbíTo se mi líbí
chlápkům, co sežerou půl bejka v tataráku, zásadně nevěřím ani ten elipsoid ani tu kouli 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
.. no to by mě tedy zajímalo, co při těch Vašich vzpomínkách bylo k večeři kromě toho kečupu … že by stříbrný vítr 😀
… doktorka říkala, že sice neví, kam těch svých 95 kg schovávám, ale shodli jsme se, že do kostí, protože chlap má být kus, nebo taky, že má blbou váhu
… jo a nepruďte, zrovna jsem polkl prášek na podporu paměti, to je náramně dobrá věc, protože jsem si už konečně vzpomněl, jak asi tak zhruba ta moje dobrá žena vypadá a protože jsem také pozřel 3 prášky na srdce (doktorka říkala, že to je proto, že ho mám asi plný lásky) tak jsem ji řekl, že ji mám rád a že neuvažuju o rozvodu (neznám reálie u vás po tom vytírání kečupu, ale vřele doporučuju, nic nezkazíte 🙂 )
To se mi líbíTo se mi líbí
Byla to pohoda, marinovaná treska v oleji, hodně cibule, hořčice, kečup, okurka, rajče, paprika, kapary. A k tomu suchý chléb. Nejsme žádní zbohatlíci, abychom si každý den mohli chleba namazat. A k zapití svijanský máz. Je to lehké, chutné a udělá se to rychle, když nedoje k neštěstí.
A ty nešťastné prášky, 3 a půl na tlak, jeden na podagru a jeden na prostatu. Na toho pamatováka bych také jeden potřeboval.
Manželku jsem jen pochválil, že koupila omyvatelné tapety (já je lepil). A pak se jí zeptal, jak jí chutnalo a později dal skleničku červeného polosladkého. Nic víc. Největší neštěstí je rozmazlovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
„Co znamená pro chlapa dobře se oženit?“
„Strčit ruku do pytle s jedovatými hady a vytáhnout užovku.“ Přečetl jsem si kdesi.
To se mi líbíTo se mi líbí
…. to bude mládím a četbou
To se mi líbíTo se mi líbí
opravuji: nevybouřeným mládím a nevhodnou četbou
To se mi líbíTo se mi líbí
a ještě tam máte naprosto neomluvitelnou chybu, kterou nemůže dobrovolně napsat žádnej chlap:
nepsal jsem o žádným „dobře se oženit“ ale o „správně se oženit“ … a to je podstatný rozdíl, na který ovšem přijdete až nad hrobem, bohužel!
To se mi líbíTo se mi líbí
Strejdo, váš kečup je modelovou situací.
U nás takové případy, naštěstí cekem řídké, řešíme tak, že pachatel si dá panáka a opustí místo činu jako prevenci před infarktem. Opačný člen rodiny (jsme tu už jen dva) se pochlapí a uklidí s vědomím, že příště to může být naopak.
To se mi líbíTo se mi líbí
jenže fór, pokud jsem dobře pochopil, je v tom panákovi a v tom, že příště to bude zase stejnej pachatel
To se mi líbíTo se mi líbí
takže klidně jděte, strejdo, manželce říct, po tom kečupu, že se nehodláte rozvádět
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc se omlouvám domácímu pánovi i Jirkovi, ale ty vybrané verše silně asociovaly toto zamyšlení (asi tak to má být):
Citové prázdnoty, existenčních hrůzy, rodinné stresy, absence rodičů u prvního čehokoli svých dětí a z toho všeho plynoucí devastace na dětské dušičky mě vždycky osobně moc bolely. A vždy, když čtu, či vidím, co ta devastace dokáže napáchat za škody, bych některým dospělým rozbil držku. Zrovna, když jsem si prohlížel ty fotografie odrostlejších děcek z TÝMU Kremlin Watch:
http://www.evropskehodnoty.cz/o-nas/nas-tym/
jsem si říkal, proboha, čeho se vám nedostalo, že nepoznáte, že jste zneužívány.
To se mi líbíTo se mi líbí
A dodejte jací rodiče, takové pak i děti. Všímám si to i přes tři generace. Je to bez konce jako lesy markýze Gera. Možná geny, nevím.
To se mi líbíTo se mi líbí
teď jste mě dostal, já myslel, že jsem právě psal o rodičích
To se mi líbíTo se mi líbí
Chybí jim modré košile, jinak celkem věrné kopie.
To se mi líbíTo se mi líbí
… přesně tak, ale ví oni vůbec, co to bylo za dobu, nebo ještě hůře, ví jejich rodiče, co to bylo za dobu?
To se mi líbíTo se mi líbí
P.S. doufám, že PP je na chatě … 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Schopnost veršovat závidím stejně, jako umění hrát na nějaký hudební nástroj. Dosažení obojí schopnosti vyžaduje nepochybně talent i píli, což mi chybí a nemám se proto rád. Ale teď už to nedoženu.
Závidím, ale přeju. Umíte to hezky, tak to beru, že i za mě.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je hroznej kretén, ten Uher. Jakkoliv musím připustit, že ten afík s kněžskejma dětma je opravdu vtipnej.
To se mi líbíTo se mi líbí