PODĚBRADY


Dva dny pobytu v lázních Poděbrady stačily k tomu, abych si toto místo zamilovala.  Leží od Prahy pouhých padesát kilometrů.  Až doposud měl pro mne větší přitažlivost tzv. lázeňský trojúhelník – Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy lázně.  A tak i předsudek, že rovinatá krajina není pohledná, vzal za své.

Vystoupíte v Poděbradech z nádraží a přímo před vámi leží překrásný lázeňský park  v anglickém stylu, s minerálními prameny a četnými sochami.  Známé jsou také hodiny, vsazené do květinového záhonu – místo, které nikdo nevynechá jako příležitost pro vyfotografování.

Kromě připomínek nejslavnější éry – vlády krále Jiřího z Poděbrad – lze nalézt přímo ve městě nebo v jeho okolí stopy slavného rodu Slavníkovců, krále Přemysla Otakara II. i císařovny Marie Terezie.

Před branou zámku nelze přehlédnout měděnou jezdeckou sochu krále Jiřího z Poděbrad. Je zhotovena ve dvojnásobku životní velikosti a patří k vrcholným dílům české monumentální plastiky 19. století.  Zhotovil ji sochař Bohuslav Schnirch  ojedinělým způsobem. Byla vytepána z měděných plátů upevněných na nosnou ocelovou kostru. Nejprve byla instalována na Jubilejní a národopisné výstavě v Praze a v Poděbradech byla slavnostně odhalena v roce 1896. V rozích jsou čtyři pážata symbolizující Čechy, Moravu, Lužici a Slezsko. V pomníku je uložena prsť připomínající bitvu u Zborova v roce 1917.

Ale pojďme k poezii!

Jediný zvolený  český král z českého rodu – Jiří z Poděbrad – je ikonou moudrosti naší země: to on chtěl už v 15. století založit něco jako Evropskou unii (mimo jiné proti Turkům),  píše Jan Bartík v časopise MOJE ZEMĚ. Král velmi rozvážný a tělnatý (kvůli tloušťce se omluvil z jednoho pozvání k papeži)🙂.

        Měl sice početné potomstvo, ale na český trůn nesměl dosednout nikdo z nich. Tak to Jiří domluvil, aby české země ušetřil občanské války.

     Svým synům zajistil povýšení jejich statků –  Hynkovi (1452 – 1492) vymohl pro jeho Minsterbersko titul „říšské knížectví“.  A to je přesně ta situace, kdy se od moci odstavení synové zasloužilých tatíků vrhají na radosti života“ víno, ženy, zpěv. V případě Hynka ještě – básně.

Hynek – kníže velkého světa

     Sotva mu začaly růst vousy, žil kníže minsterberský pro tanec, turnajové zápasy a galantní dobrodružství. Na všech třech polích dosahoval slavných vítězství, která ověnčila jeho hlavu nejedním vavřínem (pokud nešlo o tajné pletky). V žádné skutečné válce však nevynikl; vlastně se do žádné ani moc nehnal.

     Poctivého Čecha (vlažného podobojí) – krále Jiřího – by jistě nic z toho netěšilo. Nejspíš by však ranila mrtvice (kdyby v té době už nebyl mrtev), kdyby viděl své syny coby nejbližší spojence svého celoživotního soka Matyáše Korvína.

     Kdyby už v té době bylo známé slovo „dandy“, přisedlo by Hynkovi jako přišité. Skvělost jeho osoby, bohatý dvůr (vlastně spíš dvoreček), nákladné zábavy – to vše ale s přídechem nostalgie konce velké éry; podobně asi žil Petr Vok z Rožmberka.

Hynek přišel o všechno

     Přes své znamenité vzdělání (domácí učitele vybíral ještě otec Jiří) Hynek netoužil po vysokých úřadech ani po kariéře v diplomacii či církvi. Chtěl si jen co nejvíc užívat: jako by tušil – po mně potopa.

     Nebyl však žádný primitiv – dával peníze na dobročinnost, snažil se zkultivovat své okolí i poddané na svých panstvích. Nakonec Hynek i zmoudřel a poté, co ho Matyáš Korvín různými fintami zbavil zbytku vlivu (a všeho majetku, který nepadl na dluhy – včetně Poděbrad), přilnul kníže ke slušnějšímu sousedovi: polskému králi Vladislavovi. To už také bouřlivákovi zplihla křídla. Hynek, nazývaný v oslavných písních „líbezný“, zemřel v roce 1492 ve věku pouhých 40 let.

Nadání porušil smilstvem

     Osud nebohého knížete nebyl příliš radostný – na rozdíl od jeho básní a povídek, které se (po převodu ze staročeštiny) příjemně čtou i dnes. Velkým počinem byl Hynkův překlad 11 novel z Dekameronu, k nimž přičinil ještě jednu vlastní (O jedné pěkné paní jménem Salomena a jejím velmi netrefném manželovi). Dál řada jeho velkých básní – nejznámější jsou asi Májový sen, Veršové o milovníku, Stesk na ženitbu a prózy: třeba Ctnost, Rytíř a Moudrost.

Májový sen 

(Úryvky lechtivých básní Hynka z Poděbrad)

„O má nejmilejší, krásná paní,
Já sem se zapálil v tvém milování,
Že hořiem právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
A lehnúti ke mně sem!

(Dále citovat verše se ostýchám, jsou uvedeny v časopise MOJE ZEMĚ č. 2/2016. Pozn. autorky M.)

Náš život hoří jako svíce, a mrtví milovat nemohou!“  To mohl klidně napsat „prokletý básník“ z českého královského rodu.

https://www.youtube.com/watch?v=dw-Tz255GFg

      Svoji dobu šokoval kníže Hynek nejenom tím, že psal česky (!) ale i faktem, že se neostýchal používat metafory z nižších hladin češtiny, a to i v souvislosti s erotikou. Ta byla jeho největší radostí i prokletím. Jeho ložem prošly stovky dam a dívek, to do nich investoval většinu svého majetku a výměnou dostal – kromě bezpočtu nemanželských dětí – krutou a neléčitelnou chorobu.

     Hynkovi se říkalo nejnemravnější a nejnecudnější. Dnes by to většina umělců brala jako skvělou reklamu – předjagelonské Čechy ale ještě byly dost cudné. Jejich názor vyjádřil humanista Bohuslav Balvín Hasištejnský z Lobkovic. „Nebylo nad Hynka znamenitějšího, ale své nadání porušil přílišným smilstvem, panen porušováním a cizoložstvím“. Dlužno ovšem podotknout, že v případě pana Bohuslava šlo o názor zakomplexovaného a žlučovitého závistníka, který mimo jiné zakázal překládat své spisky z latiny do češtiny – prý by tak ztratily na vytříbenosti (kdypak se asi do češtiny přeloží celý Kundera?).

     Teprve obrozenci Čechům Hynka opět předvedli, takže se každý mohl přesvědčit o jeho vtipném, lehkém peru a romantické erotice. Dílo Hynkovo je ostatně dobře čitelné i teď: určitě se vám zalíbí jeho sympatie k chytrým ženám, podvádějícím hloupé a zlé muže, něžná dvornost vůči dámám výjimečné krásy i opovržení vůči chamtivcům plahočícím se za každým grošem a vůči zhýralé katolické církvi. Vlastně – kníže Hynek by si asi s Vladimírem Hrabětem dost rozuměl…

(Čerpáno z časopisu MOJE ZEMĚ č. 2/2016).

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na PODĚBRADY

  1. kchodl napsal:

    Vynikající !
    Je překvapující, jak měl Hynek z Poděbrad až renesanční myšlení, jeho básničky jsou čitelné i dnes. Měl kulturní vazby především k Itálii, ale zajímalo by mě, jestli znal dílo Francoise Villona, když už dělal „prokletého básníka“ v Poděbradech.

    Také stojí za zmínku, že je jedním z prvních známých lidí, kteří prokazatelně zemřeli na syfilis, a to už v roce 1492, čímž to popírá často uváděnou „Kolumbovskou“ hypotézu o zavlečení syfilisu z Ameriky posádkou Kryštofa Kolumba.

    Mezi přítelkyněmi jsem měl několik lékařek a jedna z nich se okrajově zabývala také epidemiologií a vůbec historií epidemií a tak vím, že „Kolumbovská“ hypotéza je dodnes obhajovaná v anglicky psané literatuře.

    Oni jsou Britové a Amíci nesmírně jazykově šovinističtí (také protože jsou jazykově zcela nevzdělaní) a uznávají jen anglicky psané prameny, takže často zjistíte, že „všechno je jinak“, než tihle do sebe zahledění idioti tvrdí. Jsou schopní vyhlašovat, že vymysleli kolo a pravděpodobně i oheň, naprosto klidně.

    Podobně např. dlouho ignorovali všichni oteplovači – anglicky mluvící, samozřejmě – záznamy teplot z Klementina, od roku 1775. Normálně tvrdili, že se teploty začaly zaznamenávat až od poloviny 19. století – také protože se jim to hodilo do krámu, v rámci podvodu člověkem způsobeného oteplování.

    • Miluše napsal:

      Hynek se mohl s F. Villonem časově sejít (F. V. 1431 – 1468, ale datum narození, ani úmrtí není přesné), ale pochybuji, že o sobě věděli. Villon sice také používal žargón, ale jen u některých balad, např. „kdo vod soudu ste nevyvázli, vás čeká šlamastyka samá. Budou si medit nóbl grázli, až haksna kata skončí s váma“ apod. V tom se shodují, ale Villon měl přeci jenom širší rejstřík a jeho balady jsou skutečně vynikající. Tak, co kdybych si tohoto básníka příště připomněli?

      • Jos napsal:

        Já jsem pro Villona všemi deseti. A kdybych si mohl dovolit být trochu drzý, docela by mne zajímal váš názor na Loukotkové překlady Villonových balad.

        • Miluše napsal:

          Doslovné překlady poezie by asi nebyly dost čtivé. Jedná se vždy o PŘEBÁSNĚNÍ. A hlavně o vystižení stylu autora. Tak jako Josef Hora přebásnil Evžena Oněgina, to se zatím dalším překladatelům z ruštiny nepovedlo, M. Hilský a J. Josek zase Schakespeara, a to je veliký kumšt. Francouzskou poezii zase nejlépe překládal V. Nezval, vlastně tím přebásněním povýšil i úroveň české poezie.Villona znám zatím pouze od Loukotkové, ale budu se na to muse podívat. Bude dobře, když se připojíte. Díky.🙂

  2. blbíš napsal:

    … tak to jste mě rozhodila, já myslel že Vámi citovanej verš:
    “ .
    .
    .
    Láska je jako Večernice,
    plující černou oblohou.
    Náš život hoří jako svíce
    a mrtví milovat nemohou.
    NÁŠ ŽIVOT HOŘÍ JAKO SVÍCE
    A MRTVÍ MILOVAT NEMOHOU!“

    vytekl z pera Václava Hraběte … a nyní se dozvídám, že se inspiroval bohém Hynek!
    P.S.
    Tak o tom jsem kdysi, mlčící Lexi, psal, to jsou ty silný veršíky, který se vám tak nějak zaříznou do paměti a když si je předčtete někde jinde, tak jste překvapenej.

    • blbíš napsal:

      bohémem

      • blbíš napsal:

        Hynkem – sakra

        • Miluše napsal:

          Správně, jsou to verše Václava Hraběte, vždyť je to uvedeno v komentářích ke klipu. Já jsem citovala z textu článku Jana Bartíka – graficky zvýrazněný text:

          „Náš život hoří jako svíce, a mrtví milovat nemohou!“ To mohl klidně napsat „prokletý básník“ z českého královského rodu.“

          A tak jsem pro zpestření dlouhého textu přidala ten klip.🙂

          • blbíš napsal:

            … to nějak i chápu, ale furt mně nedochází to vsunutí = zpestření! CO spustilo v těch básních toho Hynka Bartíkovu asociaci na Hrabětův text? To mi uniká, protože beatnictví ve spojení s „prokletým básnictvem“ není z předloženýho úryvku zřejmý, aspoň pro mě.

  3. Petrpavel napsal:

    Tak ony tam ty květinové hodiny ještě jsou? Mám doma fotku otce za první republiky před nimi, krátce tam pracoval, pěkná připomínka.
    Je mojí chybou že se nedokáži nadchnout nad básníkovým češtvím (dandy-povaleč, ale náš) a dobročinností, ze stejného důvodu jako to nedokázali u mě charitativními akcemi např. princ Charles či Paris Hilton.

    • Slim napsal:

      Paris chtěla do KSČM i vstoupit, ale dali jí čekací lhůtu. (Zřejmě aby vyrostla ze své mravní zpustlosti, po 60 už bude přijatelná.)

      Miluško, docela jste mě překvapila, já jsem zrovna ten předsudek proti rovině měl taky; teda dosud mám. 🙂

      • Hudec napsal:

        Rovina se dá vydržet, když jsou alespoň na obzoru nějaké kopce🙂 .

        • Miluše napsal:

          🙂 Jo, jsou na obzoru: Semická Hůrka – 214 m.n.m. a písečné duny u Pístů (přírodní památka. Jen počkejte, až vás bude trápit revmatická artritida, tak si tu rovinu také zamilujete!😦

  4. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Miluško díky.Ty jsi za „pár“ dnů objevila tolik krás a já jsem tam chodil tolikrát jako slepec. OVŠEM jIŘÍKAmiluji ,nejen proto, že je to můj patron a také tělnatý…

  5. avespasseri napsal:

    Náhodou, rovina je super🙂 Je přehledná… a na kole se to tam sviští🙂 Jsem Polabanka, můj dědeček je z Poděbrad a já jsem tam na jezeře a na jízdárně byla pečená vařená. Hodiny tam jsou celá léta, parčík před nádražím se opravoval (není to zas tak dávno) a u hodin je zase už trpajzlík :-)))

  6. ji5 napsal:

    Pokud by někoho zajímala celá Hynkova báseň, lze ji nalézt ZDE (http://www.hs-augsburg.de/~harsch/bohemica/Chronologicky/15stoleti/Hynek/hyn_dilo.pdf)

  7. Joda napsal:

    Já jsem v Poděbradech v 70-tých letech dva roky studoval. Fakulta elektrotechnická ČVUT tam měla dislokované první dva ročníky. Květinové hodiny na kolonádě vždy byly. Je s nimi dost práce. Několikrát za rok se musí květiny přesazovat. Na zimu se demontují ručičky a hodiny se zakrývají.
    Ještě jedna zajímavost. V Poděbradech není nemocnice, ta je v nedalekém Městci Králové. Radní města Poděbrady ji tam nechali vybudovat s odůvodněním, že v Poděbradech jí nechtějí. Nemocnice totiž zvyšuje procento úmrtnosti v dané obci, a to je pro lázeňské město špatná reklama.

Komentáře nejsou povoleny.