Konec posledního impéria

Michail Deljagin o novém světovém řádu a šancích Ruska na globální vedoucí pozici …

 Agresívní a egoistická dominance USA, vyvolávající oprávněnou nespokojenost celého pokrokového lidstva, končí: hospodářská krize ubírá nedávnému „pánu světa“ sil, a nové technologie činí přímou kontrolu a řízení světa nepotřebnou a nerentabilní.

Není náhoda, že oba vedoucí kandidáti na amerického prezidenta sice různě, nicméně odmítají tradiční americké spasitelství a instalaci amerických pořádků po celém světě: Clintonová demonstruje následnictví strategie rozvratu (aby se vyděšení kapitáni celého světa uchýlili se svými zdroji do USA a financovali jejich náklady), Trump prohlašuje, že má v úmyslu zabývat se především Amerikou a světa si všímat jen v zájmu řešení vnitroamerických úkolů.

V důsledku toho bude vliv USA dále klesat, – nicméně, nezamění ho žádný pevný řád. Z jejich soupeření s Čínou nevzejde, bez ohledu na přirozené historické analogie, nový bipolární systém – právě díky zásadně odlišných vzorců myšlení a tomu odpovídajícího jednání. Expanze USA má finanční a technický ráz, zatímco čínská charakter etnický. Na druhé straně, pokud pro USA po dlouhou dobu představovala smysl jejich existence, pak pro Čínu je vyloženě vynuceným způsobem řešení jejích problémů.

V globální analytice dlouho převládala představa o globální konkurenci mezi USA a Čínou při jejího vlivu na zadržování „mocností druhé třídy“ – EU, Japonska, Ruska a Indie. Nicméně USA a Čína, na rozdíl od USA a SSSR, budují svoji politiku na různých úrovních což snižuje potenciál jejich soupeření. Navíc USA a Čína nehodlají budovat vzájemně si konkurující globální systémy, což by si vyžádalo velké náklady.

Proto přicházející epocha nepřipomíná poválečné soupeření USA a SSSR, jako spíše meziválečné období boje všech proti všem – doby naprostého chaosu a velké nejistoty, absence jasných spojenectví, směřování, nemluvě už o nějakých obecně respektovaných pravidlech.

Diplomacie té doby formálně existovala, – ale o skutečném respektování mezinárodního práva (stejně jako dnes), stejně jako o nějakých stabilních spojenectvích nemohla být řeč. Měnily se dokonce i zájmy, a nedostatek pozornosti a pružnosti, nedostatečná rozhodnost při organizaci různých komplotů, jakkoli paradoxně nepravděpodobných – znamenaly záhubu.

O neurčité mnohoznačnosti tehdejší situace svědčí i reálná hrozba napadení Sovětského svazu Anglií a Francií během finské války, zrada Československa západními mocnostmi, i hladká evakuace Angličanů z Dunkerque, Hessův let do Anglie a mnohé další epizody, jejich část zůstává dodnes záhadou.

A to nejen v Evropě, centru tehdejší politiky. Velmi napjaté, těžko předvídatelné a nám málo známé procesy běžely i v Africe, na Blízkém a Středním Východě, v Jihovýchodní Asii, v Indii i v Latinské Americe.

A dnes se vracíme jakoby právě do oné doby – chaotického a nelítostného boje všech proti všem, ve kterém vítězí vůle a chápání objektivních dlouhodobých procesů. Sovětský svaz vyšel z toho boje vítězně především díky těm dvěma zmíněným klíčovým faktorům. Současné Rusko stojí jen na samém prahu jejich osvojení, – a to, že vůle zatím příliš názorně předbíhá chápání, to je pro nás spíš zdrojem znepokojení, než radosti.

Specifikem dnešního multipolárního světa je existence vyspělého globálního byznysu: díky zjednodušení komunikace je role nadstátních struktur nesrovnatelně vyšší, než v meziválečném období. Kromě toho proti tehdejším finančním nadstátním strukturám stála Kominterna, která zajišťovala ne-li paritu, pak aspoň stav jí blízký. Dnešní, od té doby mnohonásobně zesílený globální byznys proti sobě nemá reálnou protiváhu, – a proto jeho ničivost, posilovaná beztrestností, představuje podstatně větší nebezpečí.

Kromě toho je prakticky nepozorovatelným jevem: na rozdíl od největších společností jsou jejich reální majitelé (globální investiční fondy) skryty v hlubokém stínu a částečně se projevují jen zřídka – jako na počátku ukrajinské katastrofy.

Situace se komplikuje oslabením role států, které se mění v jednotně jednající síly podřízené zájmům sil různé úrovně, – nejen globálních a regionálních, ale i těžko rozlišitelných sil spojených s různými privátními zájmy.

V novém světě síla jeho účastníků násobně převyšuje jejich schopnost pochopit situaci a nezodpovědnost vůči řízeným a spravovaným spíš připomíná středověk. To vyvolává přirozené znepokojení, a už v dohledné budoucnosti si vyžádá obrovskou organizovanost, energii a rozhodnost nejen států, ale i národů.

Je to překvapující, ale v chaosu, do kterého se lidstvo vrací, rychle roste význam a potenciální vliv Ruska. Při všech našich nedostatcích (a my žijeme v přesném protikladu k přísloví „každá liška chválí svůj ocas“) se Rusko nejenže vrátilo do dějin, ale zakotvuje v nich, – zatím ještě nervózně, nedůsledně a nejistě, nicméně osídluje polozapomenutý prostor.

Není náhodou, že Západ nezmírňuje „studenou válku“, kterou rozpoutal s cílem našeho zničení. Nicméně, když zjistil její neperspektivnost, začíná pomalu nastavovat mechanizmy – zatím ještě nikoli spolupráce – ale už součinnosti. Při vší nicotnosti pípání o zrušení sankcí, nevýznamné změně rétoriky, hlouposti pozvání do „velké osmičky“ a úmyslné impotentnosti obnovování dialogu s NATO, tyto události zapadají do logiky vynuceného uznání významu Ruska.

Jako obvykle, všechny překonal charkovský Polák Z.Brzezinski, někdejší národně-bezpečnostní pomocník prezidenta Cartera, který se podle řady vzpomínek vážně zabýval možností vyvinutí jaderné zbraně, která by  zabíjela výlučně Rusy. Nicméně, kromě klinické rusofobie, se tento neúnavný stařík vyznačuje úžasnou schopností poznat, která strana krajíce je připravena k namazání – tedy – odkud vane vítr…, a tak pochopil, že klíčovými silami budou nejen USA a Čína, ale i Rusko.

Pochlebování nepřátel svědčí o růstu našich šancí, – ale abychom je mohli využít, musíme být přinejmenším chytřejší a zodpovědnější než naši nepřátelé. Ale posun k tomuto stavu, bez kterého naše místo mezi prvními na světě není možné, – a tedy i k normálnímu životu – ten teprve začíná.

Hlavní ale je – to nepropást.

Zdroj: svpressa.ru