Maksimální cenník císaře Diokleciána z roku 302


Regulace cen i inflace byly problémem již v dobách dávných. Přečtěte si, co o tom píše historik L. Brtnický v měsíčníku Osvěta roku 1919:

Maksimální cenník císaře Diokleciána z roku 302.

I.

Dějiny římské veleříše podávají velmi zajímavý příklad, jak již před 1600 lety stal se pokus potlačiti rostoucí drahotu stanovením maksimálních cen. Bylo to roku 302 za císaře Diokleciána.

Vadou, které se dopustila mincovní správa římských císařů ve 3. stol. po Kr., bylo stálé zhoršování mince zlaté (aureus) i měděné. K nejistotě, kterou to vyvolalo v obchodě, přidala se lakotná spekulace a objevilo se závratné stoupání cen, kterým mimo jiné trpěli i vojáci v táborech a na pochodu. Hejna obchodníků provázela armádu a vojáci byli hlavně na ně odkázáni. Rapidně zvýšené ceny těchto kramářů a dodavatelů ruinovaly vojáky. To, vedle všeobecných nářků občanstva, pohnulo po delším váhání císaře Diokleciána a jeho tři spoluvladaře, že odhodlali se vyhlásiti ediktem cenník všeho zboží a stanoviti v něm míru. již cena překročiti nesmí.

Cenník, ačkoliv v ediktu je nazván „krátkým seznamem“, je velice rozsáhlý. Zahrnuje potraviny (obilí, zeleninu, maso, zvěřinu, drůbež, ryby, ovoce, nápoje, koření), výrobky řemeslné ze dřeva, železa, kůže, tkanin, ba i odměny za práci hmotnou i duševní. Výslovně se v něm praví, že udané summy nejsou míněny jako závazné ceny všech věcí (ty stanoviti nepokládá se za spravedlivé); očekává se, že v mnohé provincii budou ceny levnější. Ale summy uvedené znamenají hranici, která se nesmí překročiti.

Tento edikt byl vyryt do kamenných desk a v městech východní polovice řiše veřejně vystaven. Zlomky nápis těch byly během minulého století na různých místech nalezeny: v Egyptě, v Řecku, v Malé Asii. Jsou psány dílem latinsky, dílem řecky a byly častěji vytištěny a komentovány. Při neúplném jich zachování stává se tu a tam, že právě číslo cenu nebo množství udávající schází a naše zvědavost zastavuje se před otazníkem.

Cena udána je v denárech a římský denár té doby odpovídá 2,2 haléře.) V tarifu uváděná římská libra je našich 327 45 gr., míra sypkých věcí, modius castrensis má 17’5 litrů, míra na tekutiny, sextarius = 0,547 l. Chci uvésti pro historickou zajímavost řadu položek z Diokleciánova ediktu převedených na naši míru, váhu a měnu. (Koruna česká 1919)

-Bohužel neumím převést hodnotu Koruny z roku 1919 do hodnoty Koruny 2016, takže lze pouze odhadovat podle druhu zboží, kolik stojí dnes. Původně jsem myslel, že seznam trochu promažu, ale pak jsem si uvědomil, že co se zdá zbytečné mně, může jiného naopak zajímat. Takže vše, co autor vypsal, předkládám bez úprav –

II.

  • Obilí, luštěniny, zelenina, ovoce.

Pšenice K ?
žito, hektolitr K 7,37
ječmen, hektolitr K ?
oves, hektolitr K 3,79
špalda, hektolitr K 6,31
špalda tlučená, hektolitr K 12,63
boby, hektolitr K 7,37
boby tlučené, hektolitr K 12,63
čočka, hektolitr K 12,63
lněné semínko, hektolitr K 18,95
konopné semeno, hektolitr K 10,10
mák, hektolitr K 10,10
kmín, hektolitr K 2526
artičoky 5 kusů K 0,22
hlávkový salát, nejlepší druh, 5 kusů K 0,09
hlávkový salát, horší druh, 10 kusů K 0,09
ředkvičky veliké, ? kusů K 0,09
ředkvičky menší, 20 kusů K 0,09
cibule zelené, I. jakosti, 25 kusů K 0,09
cibule zelené, horší druh, 50 kusů K 0,09
kdyně, nejlepší jakosti, 10 kusů K 0,09
kdyně, horšího druhu, 20 kusů K 0,09
okurky, nejlepší, 10 kusů K 0,09
okurky, horší, 20 kusů K 0,09
melouny, větší, 2 kusy K 0,09
melouny, menší, 4 kusy K 0,09
kaštany, 100 kus K 0,09
ořechy, zelené, nejlepší, 50 kusů K 0,09
ořechy, suché, 100 kus K 0,09
jablka, nejlepšího druhu, Mathianská nebo Salignianská, 10 (?) kusů K 0,09
jablka, horšího druhu, 20 kus K 0,09
jablka, menší, 40 kusů K 0,09
jablka granátová, největší, 10 kusů K 0,18
moruše, košík objemu půllitrového K 0,09
fíky, nejlepšího druhu, 25 kusů K 0,09
fíky, horšího druhu, 40 kusů K 0,09
hrozny, 4 libry (= 1 1/3 kg) K 0,09.

Maso vepřové, kg K 0,79
hovězí, kg K 0,54
skopové, kg K 0,54
šunka, kg K 1,34
jelenina, kg K 0,80
jaternice vepřové, kg K 1,61
jaternice hovězí, kg K 0,67
bažant krmený K 5,50
husa krmená K 4,40
pár kuřat K 1,32
jedna koroptev K 0,66
pár kvíčal K 1,32
pár kachen K 0,88
zajíc K 3,30
králík K 0,88
selátko K 0,38
jehně nebo kůzle K 0,26.
Máslo kg K 1,14
olej, I. jakosti, litr K 1,62
olej, horší jakosti, litr K 0,96
ocet, litr K 0,24
med, II. jakosti, litr K 0,80
sůl, litr K 0,13.

  • Nápoje.

Víno, různé druhy, litr K 1,18
víno, horší druh (vinum rusticum), litr K 0,32
pivo (cerevisia), litr K 0,16
pivo, jiný druh (zythos), litr K 0,08
vína kořenná (medem a pepřem), litr K 0,96
víno, sladké asijské, kořenné (caroenum Maeoticum), litr K 1,18
víno z růží (rosatum), litr K 0,80
víno myrtové (z plodů myrtových), litr K 0,80.

  • Kůže.

Kůže hovězí, I. jakosti, nevydělaná K 11
kůže hovězí, 1. jakosti, vydělaná na podešve K 16,50
hovězí kůže, I jakosti, na řemeny a pod. K 13,20
kůže hovězí, II. jakosti, nevydělaná K 6,60
kůže hovězí, II. jakosti, vydělaná K 8,80
kozí kůže, nevydělaná K 0,88
kozí kůže, vydělaná K 11,5
kůzlečí kůže, nevydělaná K 0,22
kůzlečí kůže, vydělaná K 0,35
kůže jelení, I. kvality, nevydělaná K 1,43
jelení kůže, I. kvality, vydělaná K 2,20
srnčí kůže, nevydělaná K 0,22
srnčí kůže, vydělaná K 0,33.

  • Obuv.

Střevíce venkovské, bez hřebíků K 2,64
střevíce vojenské, bez hřebíků K 2,20
střevíce patricijské K 3,30
senátorské střevíce K 2,20
střevíce rytířské K 1,54
sandály s dvojitými podešvy K 1,76
sandály s jednoduchými podešvy K 1,10
střevíce babylonské K 2,64
střevíce purpurové čili fénické K 1,32.

  • Oděv

v té dob nosil se již ne vlněný, jako v starších časech římských, nýbrž plátěný. Spodní šat byla dalmatika, opatřená rukávy, svrchní šat sluje anabola. Plátno se tkalo ve velikých továrnách těchto měst: v Skythopoli v Palestině, v Tarsu v Malé Asii, v Byblu v Palestině, v Laodicei v Sýrii a v Egyptské Alexandrii, Zboží těchto továren mělo nestejnou cenu: nejvíce se platilo Skythopolské,

  • Mzdy a honoráře.

Zemědělskému dělníku ke stravě denně K 0,54
cídiči stok ke stravě denně K 0,54

Stavebním dělníkům denně ke stravě: zedníkovi K 1,10
upravovateli vápna K 1,10
dlaždiči mramorem K 1,32
hotoviteli mosaikových podlah K 1,32
malíři stěn K 1,54
malíři nástěnných obrazů K 3,30 (? čtení nejisté).

Zámečníkovi, koláři, pekaři denně ke stravě K 1,10
Pastýři, poháněči mezků, oslů, velbloudů ke stravě denně K 0,44.
Zvěrolékaři za pouštní žilou a pročištění hlavy za každé zvíře K 0,44
Holiči a střihači vlasů za 1 člověka K 0,44
Modelérovi soch denně se stravou K 1,65
jiným modelérům K 1-10

Krejčímu za svrchní šat (birrus), II. jakosti K 0,88
za spodky K 0,44
za gamaše K 0,09.

Vychovateli za hocha měsíčně K 1,10
Učiteli čtení za hocha měsíčně 1,10
učiteli počtů za hocha měsíčně K 1,65
učiteli těsnopisu za hocha měsíčně K 1,65
učiteli latinské nebo řecké grammatiky a učiteli geometrie měsíčně za hocha K 4,40
učiteli řečnictví čili sofistovi K 5,50.

Advokátovi za podání žaloby K 5,50
advokátovi za soudní stání K 21-—.

Poměr některých cen nás překvapí. Nečekali bychom, že králík (88 h.) má větší cenu než selátko (38 h.), jehně a kůzle (26 h.), ani že jedna koroptev (66 h.) je cennější než sele. Ale nezapomínejme, že takovéto oceňování je výsledkem labužnické chuti, jež v různých dobách a u různých národ je různá.

Měsíční plat učiteli za jednoho hocha, K 1,10, nezdá se skvělým, ale vzhledem k tehdejší láci neměli učitelé jist hladové živobytí. Učil-li kdo 50 hochů, vyneslo mu to K 55 — měsíčně. Kdyby z této sumy utratil měsíčně K 27,44, tedy polovici své gáže, za stravu, mohl si dle cen tarifu za to koupiti na př. : 5 kg hovězího masa, 3 kg vepřového, 1 selátko, 20 l žita, 4 l čočky, 10 melounů, 100 fíků, 4 kg hroznů, 10 okurek, 1 l oleje, 1 l medu, 14 l nejlepšího vína.

Před tarifem, jehož malá část tu byla podána, předchází dlouhá předmluva, jež má vydání jeho ospravedlniti. Na čtenáře našich dnů působí nemile její rozvláčný, vyšperkovaný, místy skoro až básnický sloh — pravá protiva střízlivého výrazu nynějších zákonodárců. Ale obsah její s nejedné stránky je zajímavý. Podávám její překlad zachovávaje, pokud možno, slohový ráz.

denár Diokleciánův

denár Diokleciánův

III.

Edikt Diokleciánův.

Císař C. Aurelius Valerius Diocletianus a císař M. Aurelius Valerius Maximianus a Flavius Valerius Constantius a C. Valerius Maximianus prohlašují:

Veřejná čest i důstojnost a velebnost římská vyžadují, aby blaho našeho státu, jenž za světového pokoje a nejúplnějšího míru vděčně vzpomíná vedle nesmrtelných bohů i válek, jež jsme šťastně vedli — bylo řádně spořádáno a slušně opatřeno také výhodami míru, pro který s tolikerou námahou bylo pracováno, abychom my, kteří jsme s laskavou přízní bohů loupežnictví barbarských národ, bujevší v minulé době, s porážkou národů samých potlačili, mír, na věky založený, řádnou a spravedlivou podporou ohradili.

Kdyby kroky, jimiž šílená lakota, neohlížející se na lidstvo, nejen v jednotlivých letech, měsících nebo dnech, ale skoro každou hodinu a v každém okamžiku za rozmnožením zisku pospíchá, nějakou rozumnou mírou byly zdržovány, nebo kdyby lidé obyčejných poměrů majetkových klidně mohli snášeti tuto bujnou zvůli, která je den ode dne nejhorším způsobem rozrývá : snad by bylo místo pro nevšímavost a mlčení, kdyžtě by všeobecná trpělivost zmírňovala odsouzení hodnou ukrutnost a žalostný stav. Ale poněvadž nezkrocená zuřivost touží nepřihlížeti nikterak k obecnému prospěchu a nešlechetní lupiči ve vzmáhající se a ohnivě se rozněcující lakotě pokládají to jaksi za mravní povinnost ve vydírání majetku ustoupiti spíše z nutnosti než dobrovolně, a nemohou více shovívati ti, kterým nejkrajnější nouze dala pocítiti žalostné poměry: sluší se prozřetelnosti nás, kteří jsme otci pokolení lidského, dáti zákon, jenž by nesnesitelné poměry ovládal, aby to, co přes dlouhé očekávání lidskost sama nemohla vykonati, bylo prostředkem našich opatření všeobecně zřízeno.

– Tady jsem část vynechal, protože se jedná o celkem nezáživné čtení plné různých krasoslovných obratů –

Přejeme si tedy, aby ty ceny, které připojený krátký seznam obsahuje, tak byly v celém našem světě zachovávány, aby všichni vyrozumívali, že není dovoleno je překročiti; čímž ovšem není zabráněno v těch místech, kde bude viděti hojný příliv zásob, blahodárné levnosti, o niž nejlépe je postaráno, zadrží-li se na uzdě zmíněná lakota. Mezi prodavači však a kupci, kteří chodívají do přístavů a cizích provincií, musí býti při společném jednání takový postup, aby, vědouce, že ceny stanovené pro případ drahoty nesmějí se překročiti, v době prodeje tak přihlíželi k poměrům místa, dovozu a celého způsobu obchodu, aby dali na jevo spravedlivý úmysl, že ti, kteří zboží převážejí, nikde je nebudou prodávati dráže.

Poněvadž pak i u našich předků, jak známo, ten byl způsob při —stanovení zákon, že odvážlivost byla krocena předepsaným trestem ježto velmi zídka se nalezne povaha lidská dobrovolné šlechetná a vždycky se ukazuje učitel-strach nejpřiměřenějším vůdcem k povinnosti — stanovíme, aby, kdyby někdo odvážlivě se vzepřel znění tohoto rozkazu, postaven byl před hrdelní soud. A nikdo ať nemyslí, že se tím zavádí tvrdost, když každému je volno vyhnouti se nebezpečí skromnou poslušnosti. Témuž nebezpečí bude však podroben

i ten, kdo z dychtivosti opatřiti si něco povolí lakotnému prodavači proti ustanovení. Takovéto viny nebude prost ani len, kdo maje zboží k výživě a užitku potřebné, po tomto zákonu umíní si je zadržeti; nebo ještě větším trestem by měl býti stižen ten, kdo nedostatek způsobuje, než ten, kdo stanovením zákona otřásá. Vybízíme tedy všechny poddané, aby věc k obecnému prospěchu stanovenou s ochotnou poslušností a povinnou úctou zachovávali, obzvláště když zákonem toho způsobu jest patrně opatřeno blaho ne jednotlivých obcí a národů a provincií, nýbrž celého světa, k jehož záhubě, jak viděti, zběsile pracovali nemnozí jednotlivci, jejichžto lakotu ani úrodnost času ani bohatství, po němž se horlivě pachtili, nemohly zmírniti nebo nasytiti.

Ceny, jež při prodeji jednotlivých věcí nikomu není dovoleno přestoupiti, jsou níže uvedeny.

IV.

Ačkoliv zákonodárci mluví sebevědomým tónem autokratických panovníků, přece neujde pozornému čtenáři, že cítili v duši pochybnosti a nejistotu. Zdálo se asi jim samým podivno a malicherno zasahovati mocí zákonodárnou do cen každodenního drobného obchodu a proto s vydáním zákona dlouho otáleli. Čekali, že snad rozhořčenost veřejného mínění sama donutí obchodníky ke zmírnění cen. Na druhé stran jsou si zase vědomi, že zákon přichází pozdě.

Že po stanovení maksimálních cen zboží z obchodu zmizí, jak jsme to za našich dnů tolikráte zažili, předvídal již Dioklecián; proto stanoví trest smrti i tomu, kdo zboží k výživě a užitku potřebné zadržuje.

Historie praví, že edikt se cíle minul. Přese všechnu krutost a přísnost ukázalo se nemožným maksimální ceny vynutiti a edikt znenáhla zapomenut a vyšel z platnosti. Jako ironie znějí slova starého kronikáře, poznamenaná k r. 302: za těchto konsulů rozkázali císařové, aby byla láce.

Tento historický příklad spolu se zkušeností našich dob ukazuje, že vyděračná lakota obchodník je při drahotě vždycky příčinou podružnou a rozpoutá se, když se jí dostane zvláštního podnětu, jakým bylo za Diokleciánových dob znehodnocení mince; a vybízí k úvaze o otázce: jak dalece je možno cenu zboží uměle, zákonodárnou cestou, upravovati.

– Reakce ekonomů k předloženým zkušenostem budou určitě zajímat nejen mne –

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

41 reakcí na Maksimální cenník císaře Diokleciána z roku 302

  1. vonrammstein napsal:

    Prostě jako dneska. Místo koroptve tatarák a boty od Vietnamce a jsme na stejných hodnotách v poměru k průměrnému platu.

  2. Jos napsal:

    „vyděračná lakota obchodník je při drahotě vždycky příčinou podružnou a rozpoutá se, když se jí dostane zvláštního podnětu,“ to je omyl. Vyděračská lakota obchodníka je konstanta táhnoucí se přes všechny věky a všechna období. Takže takovým „zvláštním podnětem“ pro obchodníka je na příklad taková „superspeciální událost“, jakou je třeba začátek léta. Což je na př. pro obchodníky s pohonnými hmotami každoročně „speciální podnět“ ke drastickému zvýšení cen benzinu a nafty. Kdyby opravdu existovalo něco jako tržní systém, bylo by to nemožné.

  3. Rosťa napsal:

    Neškodilo by zavedení maximálních cen i dnes. Obzvlášť pro zboží a služby pro život nezbytné. Tam ceny neodpovídají reálné hodnotě ani náhodou.

    • kchodl napsal:

      Výborný nápad, rozvíjím to níže.🙂

      • Rosťa napsal:

        Obzvlášť je zarážející, když jsem se někde dočetl, že dnes je ropa za 60 a benzin za cenu, když byla za 110. Něco je špatně.

  4. brtnikvbrlohu napsal:

    Snad pán domácí promine OT – ale tohle by zapadnout nemělo:
    http://radimvalencik.pise.cz/3538-nasi-pornoherci-tentokrat-politicti.html

  5. Cech napsal:

    Zde to prosím je pouze začátek toho co se používá nyní :
    Mezi významné nástroje marketingu patří tzv.mix, je tvořen následujícími součástmi:
    1) Produkt (výrobek nebo služba) – jakýkoliv hmotný statek anebo služba či myšlenka, která se stává předmětem směny na trhu a je určena k uspokojování lidských potřeb.
    2) Price – peněžní hodnota, které se zákazník musí vzdát, aby produkt získal.
    3) Place – cesty a kanály, kterými se produkty dostanou na trh.
    4) Promotion – vše, co napomáhá lepšímu prodeji.
    5) People – nástroj důležitý zejména v oblasti služeb.
    Následně :
    1. Stanoví se cíle cenové politiky, čeho by chtěl dosáhnout.
    2. Určení poptávky.
    3. Určení nákladů.
    4. Analýza konkurenčních cen a nabídek.
    5. Určení definitivní ceny.
    Strategie stanovení úrovně cen :
    Cenové cíle
    Přežití
    Zisk
    Zvýšení objemu prodeje
    Tržní podíl = Obrat aktivity podniku – > Obrat na celkovém trhu
    No a hurá na omezující faktory :
    Poptávka
    Etapa životního cyklu výrobku
    Náklady
    Konkurence
    Distribuce
    Vliv ceny na ostatní výrobky firmy
    Vláda
    Vztah mezi poptávkou, náklady a ziskem
    Poptávková křivka
    Cenová elasticita poptávky
    No a na závěr lze pouze konstatovat, že se od roku 302 zase tolik v našem feudálním kapitalizmu nezměnilo.

    • Jos napsal:

      2) Price
      3) Place
      4) Promotion
      5) People
      Voni ti obchodníci kazej i jazyk. Fuj tajbl.

  6. NavajaMM napsal:

    Regulovať ceny sa snaží každá vláda, ale takto plošne to nikdy nefungovalo. Už v stredoveku vedeli (tušili), že ceny súvisia s pomerom ponuky, dopytu a množstva peňazí v obehu. Hlavnou úlohou stredovekých cechov bolo udržanie „spravodlivých cien“ v danom meste. Teda aj minimálnych cien, aby jeden veľkoremeselník nezničil všetky živnosti v okolí. Každý v cechu mal potom aj kvótu, koľko mohol vyrobiť a predať, aj za akú cenu, čiže strážili si ceny množstvom tovaru na trhu – ponukou.
    Cisár Dioklecián mohol vydávať cenové edikty, ak však na druhej strane ťažil zlato, razil mince a zvyšoval tak množstvo obeživa, pôsobil sám proti sebe.
    Na reguláciu cien však nestačí centrálna banka a stop vláde, aby netlačila fiat-peniaze. Ceny závisia od pomeru tovarov k disponibilnému množstvu peňazí práve na daný tovar. Zjednodušene – ak v nejakom kraji klesajú náklady na bývanie, ľudia majú viac peňazí na spotrebu a pôsobí to na zvyšovanie cien spotrebného tovaru a potravín. (a naopak)

  7. Hudec napsal:

    Mám doma jednu drobnou minci, tzv. „malý bronz“ z doby císaře Konstantina Velikého (ten co založil u Bosporu své nové hlavní město). Pokouším se ji vyfotit, ale moc mi to nejde – je „mini“. Tak jen pro informaci něco o mincích z té doby:
    K zásadní reformě mincovního systému dochází teprve za vlády císaře Diocletiana. Tento panovník zvýšil hodnotu aureu stanovením hmotnosti na 5,45 g (za vlády posledních vojenských císařů měl aureus hmotnost cca 4,6 g). Zvýšil tedy jeho hodnotu z 1/70 libry na 1/60 libry.
    Dalším významným reformním krokem bylo zavedení nominálu follis, který se stal ústředním bronzovým nominálem říše. Follis byl mincí o hmotnosti 10 g a průměru 25-27 mm. Místo denáru zavedl novou stříbrnou minci, zvanou argenteus. Jeho hmotnost stanovil na 3,41 g (1/96 římské libry), tím navázal na denáry z doby Nerona.
    Nominální převody stanovil následovně :
    1 aureus = 25 argenteů
    1 argenteus = 8 follisů

    Byť měl být follis základním nominálem celé nové soustavy, velice rychle ztrácel na hmotnosti, neboť již za vlády císaře Maxentia (306-312) měl hmotnost cca 6 g, za Constantina I. 3-3,5 g a ke konci své existence za vlády Constanse (337-350) a Constantia II. (337-361) v roce 346 dokonce pouze 1,5 g.
    Dalším panovníkem, který provedl reformu, byl Constantinus I. (307-337. Již roce 307, na počátku své vlády, redukoval follis na minci o hmotnosti cca 4,5-7 g, což z původních 10 g je pokles velmi výrazný. V roce 312 Constantinus I. zavedl nový zlatý nominál – solidus o hmotnosti 4,55 g spolu s jeho díly – semis (2,25g) a triens (tremissis) o hmotnosti 1,7 g. Solidus se stává nominálem, který přetrvává jako základní římská mince do hluboké doby byzantské říše.
    V letech 318-320 je argenteus nahrazen siliquou, mincí o hmotnosti 3,4 g. Souběžně se siliquou je zaveden ještě jeden mincovní nominál – miliarense o hmotnosti 4,5 g. Vzácná 3-miliarense má charakter spíše běžnějšího medailonu.
    Odvozené vztahy těchto nominálů jsou následující:
    1 Au solidus = 2 Au semisy = 3 zlaté triensy = 18 miliarensí = 24 siliquí.
    Z uvedeného je zřejmé, že změna mincovního systému, provedená Constantinem I., se týká mincí všech ražebních kovů.
    Za vlády Constantinových synů Constanse a Constantia II. dochází k další výrazné inflaci. Relativně stoupá hodnota zlatého a stříbrného nominálu a výrazně klesá hodnota mincí bronzových. V roce 346 provedli tito panovníci další mincovní reformu, při které byl zrušen follis, který byl nahrazen maiorinou, mincí o hmotnosti 3,5-5g o průměru mezi 20-24 mm. V roce 354 vzniká menší nominál, který se dnes nazývá centenionalis a postupně ukončena ražba maioriny. Důležitou událostí se stal v roce 356 – vznik tzv. nové siliquy, mince o hmotnosti 2,2 g.

    Vzájemné vztahy mezi zlatými a stříbrnými mincemi platily v té době následovně:
    1 solidus = ´1/72 římské unce
    1 solidus = 12 miliarensí = 16 starých siliquí = 24 nových siliquí.
    Tyto přepočty uvádím dle D. Seara, existují však i jiné, protože mincovní problematika této doby je značně složitá a nejasná, vztahy bronzových mincí se zřejmě pohybovaly dle okamžitého kurzu zlata.
    Terminologie constantinovské a poconstantinovské éry, vlastně až do konce západořímské říše v roce 476, je co do terminologie značně nepřehledná. V našich podmínkách se prolíná vliv anglosaské i německé literatury a zvláště začínající sběratel ztrácí přehled. Vzhledem k této nepřehlednosti je vhodné následující rozdělení bronzových mincí do těchto skupin:
    Do roku 346, tj. do mincovní reformy Constantina I.:
    Mince o průměru 22-27 mm = follis
    18-21 mm = střední follis
    15-17 mm = malý follis
    Méně než 15 mm = díly follisu

    Po roce 346 :
    AE 1 2 maiorina 25 a více mm
    AE 2 maiorina 20 – 24 mm
    AE 3 centenionalis 17 – 19 mm
    AE 4 ½ centenionalis 16 a méně mm

    Nejmenší bronzové ražby nazývá H. Cohen PBT – petit bronz quinar.
    Následné období pozdní římské říše – tj. od roku 346 do roku 476 – nedoznalo již římské mincovnictví dalších reformních změn, docházelo však i nadále k inflaci bronzů proti stříbrným a zlatým nominálům.
    ————-
    Právě ten „petit bronz quinar“, zmíněný v závěru stati, je nyní předmětem mé fotografické snahy.

  8. kchodl napsal:

    Moc pěkný článek, díky. Hlavně je úžasná ta krasomluva a celkový styl.

    Obsahově je to jako dneska. Je vidět, že lidé se příliš nezměnili.
    Vládci vykradli měnu a pak zdražení všeho svedli na šizuňky obchodníky.
    Přičemž sami byli za hodné a lidové, jelikož stanovili maximální ceny. Ekonomicky nesmyslné, pod úrovní nákladů. Lid jásal a pilně vykrádal, udával a vraždil „lakotné obchodníky“. Pak nikdo neobchodoval a ve městech vypukl hladomor, kterýžto „veselý konec“ už v článku nebyl.

    Bolševik po roce 1948 udělal to samé, v bleděmodrém, včetně drakonických trestů všem „keťasům“. Opět za jásotu davů. Když už v obchodech nebylo nic, musel udělat měnu.

    Je to oblíbený trik, mnohokrát v dějinách použitý a úplně profláklý. To ovšem nebrání ani našim současníkům, po tomto „úžasném receptu“ pošilhávat i nyní. Jistěže ceny léků, energií a podobně mají mít stanovená maxima, protože se nejedná o trh, ale o monopol, řízený státem – to je něco jiného.

    Stejně tak je možné zavést dotované maximální – dnes je v módě slovo „regulované“ – ceny základních potravin. Až na to, že spolu s tím bude nutno zavést protiprasečí policii, nejlépe s vlastní zásahovou SWAT jednotkou, vrtulníky a dispečinkem. A povinné prasečí kamerové on-line systémy, které budou koukat každému čuníkovi do koryta, jestli nežere regulované potraviny.

    Určitě něco tak chytrého brzy nějakého lidumila z povolání napadne, doba je na to zralá. Doufám, že se o tom dozvím včas, abych si stihl koupit do sklepa tunu mouky a sto kilo vepřového do mrazáku, protože určitě napřed nebude nikde chleba a pečivo, pak dojde vepřové.🙂

    • Hudec napsal:

      Rytíři, teď jsem vypil kávu se svým nejlepším/nejbližším kamarádem. A konstatovali jsme, že máme poněkud Breivikovskou náladu… Nadsázka, kterou jistě přijmete nejen vy, ale i ostatní.
      To ovšem není nic mimořádného, jak mu prý včera sdělila jeho spolužačka z gymnázia, nyní psycholožka (nikoliv psychiatrička) v blázinci. Množící se případy nesmyslného vraždění jsou prý částečně přirozenou reakcí na prostředí, v němž přestává platit přirozený řád a možnost ovlivnit racionálně tento proces je mizivá. Je prý řada takových příkladů z minulosti.
      Nevím, zda tomu tak opravdu je, ale nedivil bych se.

      • blbíš napsal:

        … že mu pozdravuju tu psycholožku

      • vonrammstein napsal:

        Ani já bych se tomu vůbec nedivil. Sám mám při čtení některých zpráv skoro neodolatelnou touhu vyběhnout do ulic a prostě střílet. Jedno na koho. Taky nadsázka, pochopitelně.
        Zítra odpoledne se budu motat v centru, nezajdem na skleničku?

        • vonrammstein napsal:

          • Hudec napsal:

            Chápu, ale já přece jen raději dyxík…..

            • vonrammstein napsal:

              Ale to já taky! Jenže dixíkem to tak pěkně neřeknete🙂

        • Hudec napsal:

          Asi by to šlo. Dejte zprávu v kolik, asi na původním místě (?).
          Zvu vás.

          • vonrammstein napsal:

            Jawohl! Detaily posílám tajnou poštou, bo nepřítel nikdy nespí🙂

          • vonrammstein napsal:

            Jestli ten blbec z Wells Fargo zas uštval pošťáckýho koně, tak prostě budu krátce po půl třetí na tradičním sletišti.

      • kchodl napsal:

        🙂🙂🙂
        Jestli myslíte i „tamty“ ostatní, tak mám dojem, že ti nadsázky určitého druhu zásadně nepřijmají. To je dráždění hada bosou nohou, řekl bych. Tedy dnes ještě ne, ale obávám se, že zítra či pozítří už bude. Nemám bohužel při sobě KNIHU, aby Vám vypomohl nějakým vhodným citátem, ale …

        • Hudec napsal:

          Já vím, budeme muset ubrat na verbálních projevech. Nepřítel nikdy nespí….

  9. blbíš napsal:

    Otevřeli jsme svoje srdce a čekali s důvěrou.
    A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do něj nachcal.
    … problém mám s tím minulým časem

    • vonrammstein napsal:

      Já ne. Je to punk, hrome!😀

      • blbíš napsal:

        … hrome, ať je to punk nebo ne, mně tam chcali a STÁLE FURT CHČIJOU, tak co s tím asi tak mám dělat, to neporadíš, co? Kohouta z vlasů si kvůli tomu nehodlám dělat a cpát perlu do nosu taky ne !

        • blbíš napsal:

          takže jim vzkaž, že to opravuju:

          …Otevřeli jsme svoje srdce a čekali s důvěrou.
          A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do něj furt chčije.

          a jsou to i moji kluci, ani rytmus jim to nebude kazit😀

          • blbíš napsal:

            Do prdele, to si už ani my staříci nemůžeme nic poručit? Hrome!

          • vonrammstein napsal:

            To bude krapet problém. Z týhle kdysi unikátní punkový kapely se stalo XIII. století, což je votřesnej, k smrti nudnej gothic s textama vo upírech a démonech. Nedá se to poslouchat. Zpěváka znám, ale budu moct vyřídit, teprve až se příště dostanu do Písku.

            • blbíš napsal:

              Tak mně to, příteli rovnýho meče, nedalo a při koupání jsem zkoušel nahodit alespoň mokrýho kohouta … a zjistil jsem, že některý přísloví platí kupodivu i ve vaně!!! Jako to…“kde nic není, tam ani …“! Opět musím projevit svou nelibost bez ohledu na Bavorův stůl – Do prdele –😦 !

            • vonrammstein napsal:

              Nic si z toho nedělej, já už to taky čtvrt století nenosím🙂

          • vonrammstein napsal:

            A kde ses vůbec takovou dobu flákal, absentére??

            • blbíš napsal:

              s tornou trávou – vodou – hvězdami. Sám a zároveň se všemi … doporučuju … zase půjdu

            • vonrammstein napsal:

              To zní jako pěknej program.

            • blbíš napsal:

              … mi povídej, ještě že elektorát na něj neslyší – přišel bych tak o poslední zbytky naprostý volnosti – svobody

            • vonrammstein napsal:

              Tohle Ti nikdo vzít nemůže. Přečti si útlounkou knížečku „Arizona“ od Jana Paulíka, pokud ji seženeš. Nikdo ho nezná.
              „Grenadinu, sklepníku, červenou grenadinu! Mé děvče má rudá ústa, mé děvče…“

            • blbíš napsal:

              Honza Poulík = hroznej osud (x1945), neumím si představit, co všechno v tom kriminále (od roku 1943)musel vytrpět!!!

            • blbíš napsal:

              úklep = Paulík

            • vonrammstein napsal:

              Já vím. Četl jsem o tom. Zavražděnej poeta ze starý školy. Takoví už se neroděj.

Komentáře nejsou povoleny.