Podívejte se pozorně na následující obrázek a zkuste vymyslet, co se povedlo autorovi – NavajoviMM zachytit. Schválně, kdo vymyslí nejlepší „příběh“
Eskymák
Nejen za foto, ale i za nápad děkuji Navajovi
Nejnovější komentáře
slim21dc0c737548 u Johnson se připojil k demokrat… slim21dc0c737548 u Johnson se připojil k demokrat… slim21dc0c737548 u MENŠINY slim21dc0c737548 u Johnson se připojil k demokrat… slim21dc0c737548 u MENŠINY slim21dc0c737548 u ZELENSKYJ IN EXTREMIS slim21dc0c737548 u Johnson chce o pomoci Izraeli… slim21dc0c737548 u Johnson chce o pomoci Izraeli… slim21dc0c737548 u Motor se po vzletu odpojil od… slim21dc0c737548 u Motor se po vzletu odpojil od… slim21dc0c737548 u ZELENSKYJ IN EXTREMIS slim21dc0c737548 u Podle Yellenové rostou globáln… slim21dc0c737548 u Podle Yellenové rostou globáln… slim21dc0c737548 u Souboj století slim21dc0c737548 u Souboj století
Poznámky pana Bavora 
Tekoucí voda v malém potoku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Příběh?
Ještě jsem tam za celých pětapadesát let, co tam jednou začas, pravda stále řidčeji, přijdu, nikoho nepotkal. Úplně bohem i lidmi zapomenuté místo. To už mám v nohách ty zalesněné stráně po levé straně údolí Za horama, směrem k Mukárovu, a když osud přeje, je už košík alespoň z poloviny plný. Na tomhle místě ho doplním liškami (nikdo netuší, že tu rostou), ukryji ho v houštině a jen tak nelehko přeskáču Sloučínský potok, abych omrkl také druhou stranu údolí a lesy Tažovické – co kdyby? Omočím v potůčku ruce i hlavu a cestou zpět zchladím nohy. Sedím na břehu a prsty nohou probírám písek a drobné kamínky. Kdysi dávno jsem se tu vždycky i napil, ale to už si dnes nedovolím. Škoda.
A dno tohohle potoka, když slunce před polednem mezi olšemi takhle svítí, kolega navajaMM vyfotil. Nechápu, jak to místo našel….
To se mi líbíTo se mi líbí
Napsal jsi, Jardo, krásný příběh. Každý máme někde takový svůj potůček z mládí. Škoda, že už není takový, jaký býval. A nebude. Nemůže.
Doba je jiná, i když velké řeky jsou čisté (zato plné vyder, bobrů a jejich hrází, a kormoránů, kvůli kterým se z nich definitivně vytrácí pstruzi a lipani).
Ano, doba přeje predátorům.
Koho zajímá potůček a jeho příběhy v době konzumu a politicko korektních keců?!
A jak ho NavajaMM našel?
Snadno.
Můza ho zavedla.
Je přece umělecký fotograf, to ví každý!!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jde vlnka za vlnkou
Poklidnou hladinkou
V potůčku obrázku
Sluníčka záblesky
Vytváří odlesky
Na dýnku z oblázků
A na dně v pohodě
Jako vzkaz od lodě
Leží kus lístku
Lísteček vrbový
Kdo že mu napoví
Jak z tenat písku?
To se mi líbíTo se mi líbí
To je druhá hádanka – kdo je autor? Odpověď neznám.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jakýpak „autor“?
Originál.Tady a teď, tři minuty před odesláním, tj. 13.44 hod.
Poněkud se rdím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to klobouk dolů. Sice mě to napadlo, ale nevěřil jsem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Smekám!
To se mi líbíTo se mi líbí
… vida, vida, jak dlouhodobé mlčení může pozitivně působit na básnický střevo. Já byl, pane Hudče, téměř přesvědčený, že to bylo střevo přítele Lexe, jen ten úvodní veršík mě pořádně zmátl, protože jsem se s ním někde už setkal. Když se člověk potká s něčím, co ho někde někdy oslovilo, tak mu to prostě nedá a pátrá, dokud nemá pokoj a… a já taky pátral a hledal ty vlnky až ….až jsem na ně opět narazil v zápiscích manželky (to víte češtinářka). Takže je taky dávám do placu, protože dle mého skromného názoru se ten mně neznámý básník trefil také do Navajova kuku a Lexovy poetičnosti … no naschvál, posuďte sami:
Jde vlnka za vlnkou – vteřina s myšlenkou,
cestičkou přetenkou nitka se vine.
Všechno se kolébá, zakrojím do chleba,
pod kůrou zkoralou všechno je jiné.
To voda plyne, to voda plyne.
Do tmy se noří, do hlubin moří,
každý, jenž boří, cílem se mine.
Spánkem jsi spoutaná, hra už je dohraná,
vše nyní v jediný pramínek slyne.
To voda plyne, to voda plyne.
Dech noci odčítá, závojem přikrytá
vina je odbytá a světlo je líné.
No a já si od přítele Lexe odnáším jeho silnej postřeh o lístku ležícím na dně v pohodě, jako vzkaz od lodě… mám totiž rád podobná přirovnání pomíjivého výtvarna, kterým brázdy na hladině či mihotající obrazy pod vodní hladinou, jistě jsou! Kolikrát se na svých toulkách přírodou přistihnu, že dokážu čučet do vody do zblbnutí, aniž bych si uvědomoval plynoucí čas.
To se mi líbíTo se mi líbí
P.S.
kéž bychom se všichni dokázali odmlčet ve prospěch sílících básnických střev …takhle nám sílí střeva, bohužel, nikoli ta básnická … škoda, velká škoda
To se mi líbíTo se mi líbí
Příteli blbíši,
váš koment mne zaujal natolik, že ho nemohu pominout. Takže několik upřesnění či poznámek:
– Vůbec to není „dlouhodobé mlčení, které…“. Mlčím dále jak jsem slíbil krátce po volbách 2013. A budu tím spíše, pokud se tu setkávám s otevřenými osobními útoky a urážkami, a to bez zásahu majitele stránek.
Což neznamená, že nezajdu si to nebo ono přečíst (to bych nevěděl ani o těch urážkách).
To mlčení jsem přerušil jen a jen z důvodu, abych složil hold příteli NavajoviMM (on už bude vědět), a posléze také Jardovi Hudcovi, jehož příběh se mi velice líbil, a to až tak, že jsem za to dostal dva palce dolů.
– Vím, že obrat „básnické střevo“ je vžitý. Přesto ho považuji vůči autorům slovy (veršem) zachycené poetiky (tj. poezie) za poněkud dehonestační či přímo hloupý.
Poetika se dá vyjádřit řadou způsobů – vedle slova (poezie i próza) též hudbou, obrazem (kresleným, malovaným, zachyceným jinými technikami včetně fotografie nebo filmu či videa či třeba světelné „šou“), trojrozměrnými artefakty (sochy, skulptury, zahrady aj.) či pohybem nebo zdržením se pohybu (balet, mimika) – zapomněl jsem na něco (no třeba fontánami)?
Nevím s jakými tělesnými orgány je spojováno nadání vyjádření poetiky v těch jiných případech, určitě jsem neslyšel nic o střevech či jiných orgánech břišní dutiny. Proč tedy u autorů poezie (schválně neříkám „básníků“, není jím kdejaký autor, co napíše básničku)?
Osobně jsem přesvědčen, že schopnost zachytit v nějaké podobě nebo na nějaké medium a tím uchovat poetiku lze – byť virtuálně – spojovat s úplně jiným tělesným orgánem, než tím, co zabezpečuje metabolismus (přeměnu potravy ve výživu a výkaly), a to SRDCEM. A ještě jedním lidským orgánem, tentokráte ale zcela imaginárním, a to DUŠÍ. Ty metabolické orgány včetně jejich produktů mají, podle mého názoru, zadány zcela jiné profese, a to politici a presstituti.
– básničkou neznámého autora zachycenou v zápiscích vaší manželky, která začíná stejně jako ta moje – „Jde vlnka za vlnkou“ jste mě dost zaskočil. Já jsem toto slovní spojení dosud (tj. do 8.6.2016 13.44 hod) nikdy ve svém životě v psané podobě nezaznamenal. A protože básnička vaší manželky je nepochybně staršího data než ta moje, která nemá za sebou ještě ani jeden celý den, nemohl jsem si nezačít připadat jako plagiátor (vím, že jste to tak nemyslel, ale na ten můj pocit to nemá žádný vliv). Ještěže máme toho strejdu, co ví všechno a jmenuje se „Google“. Tak jsem si to slovní spojení zadal a z přibližně zobrazených 29 800 výsledků se ono v celé podobě (vlastně i zde bez toho slovesa „jde“) objevuje JEDINKRÁT, a to jako název nějaké psychologické instituce či čeho https://www.facebook.com/vlnky/
Tož tak s tím Lexem.
A mějte se tu zase hezky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Od malička jsem byl s touto slovní hříčkou konfrontován, takže jsou „básnická střeva“ pro mě běžný, jako houska na krámě. Pokud ovšem se Ti to o ekluje, moc se omlouvám! Ale řekni mi, příteli, jak bys z toho mého vstupu přešel bez karambolu k mnou učiněnému závěru, který jsem napsal v 4:49 hod.? Z Tebou navrhované „básnické duše“ bych asi velice obtížně přejel na „střeva všeobecná“, která se vůkol nás vyskytují stále častěji a častěji. To bych tedy rád od Tebe slyšel 😀 !
K osočování, ano souhlas, tušil jsem to, respektuji a vidím, žes´ stále u některých oblíben = do oka mě koply ty dva záporné hlasy u Tvé pochvaly přítele Hudce v 14:02 h., protože když i to některým vadí, pak nemáš pravdu, že s poezií (neb pouhým jejím čtení) mohou být spojeny pouze NEmetabolický orgány … jak vidíš na svých záporných bodech, MOHOU!!! A do konce i s orgány umístěné na samém konci tohoto matabolickýho traktu 🙂 !!!
K plagiátorství, myslím, žes´ mě špatně četl, vsadím boty, že ze stovky člověků u vody sedících a třeba i s dušemi nebásnickými (teď jsem Ti udělal radost, viď?) by stejná či podobná spojení napadla prostě proto, že za vlnkou rozhodně nemůže následovat třeba kombajn, ale zase jen a pouze vlnka stejná, podobná či jiná. To já rozhodně neměl v úmyslu, neb mi šlo pouze o asociaci, která vyvolala ono něžné pohlazení, kterého se nám od Tebe dostalo, když si shlédl mihotavého Navaju! Chtěl jsem pouze poukázat na to, že podobný vjem z jiných navajů mohl mít i ten mě neznámý básník, jehož jsem si dovolil přetisknout. Chtěl jsem pouze upozornit na fakt, že „básnická střeva“ (teď jsem Ti asi radost opět neudělal, viď?), mohou vysílat na stejných vlnách. Asi tak nějak to bylo myšleno, nic víc!. Taky předpokládám, že nebudeš podezíravej, když si někde přečteš o „vzkazu od lodě“, protože ony brázdy zanechávané loďmi na hladinách jsou opravdu inspirující nejen pro Lexe, ale i pro lexe (množné číslo) v básničkách, na fotografiích a obrazech.
To se mi líbíTo se mi líbí
i s orgány umístěnými …
To se mi líbíTo se mi líbí
Příteli,
v mém vstupu nebylo vůbec nic osobního vůči Tobě. To vše byla jen obecná konstatování. Prostě se mi pojem „básnické střevo“ nelíbí, důvody jsem uvedl. Ano, daleko přívětivější je „básnická duše“, tak jako je to „duše“ každého umělce, která zachycuje a prezentuje poetiku, která prezentuje „krásno“ (tím krásnem nemíním většinu současného chvalořečeného „umění“. jehož podstatou je šokovat).
Ta úvodní slova básničky – samozřejmě náhoda. Muselo to v řeči a možná i v psaném projevu lidí u nás zaznít aspoň milionkrát. Ale „gůgl“ nenašel ani jediný odkaz na publikovaný text.
A už fakt mlčím.
L.
To se mi líbíTo se mi líbí
… jo a ještě k té duši … neznám výstižnější vysvětlení než to od Dr. Solfema v Dalskabátech, vsi hříšné 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Hrátky s čertem, nikoli Dalskabáty, omlouvám se. Nebral jsem to vůbec osobně.
To se mi líbíTo se mi líbí
Samozřejmě rozumím, ale na termínu „básnické střevo“ může být i pravdy trochu, střeva a mozek jsou stejná tkáň, východní země umisťují do břicha sídlo duše, a poetický název sluneční pletenec? to je krása sama o sobě, a to ještě nevíme co všechno skrývá- daleko od mozku), nehledě na to, že při setkání s milovanou osobou nám létají motýli v bříšku…nejsou i oni zdrojem krásných pocitů a slov? 🙂 Nic ve zlém, já jen že lidová moudrost skrývá často zrnko pravdy, i když se s naší osobní zkušeností nepřekrývá, a vašeho ticha je mi líto.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tu máš čerte, tedy Lexi, kropáč 😀
… a to jste, vero, (z mně tušených důvodů) pomlčela taktně o čemsi, co podle lidový moudrosti prochází prý žaludkem a možná dál a dál a dál … předpokládám, že asi o ten Vámi zmíněný let motýlů nepůjde, žejo? 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane Blbíši, čo sa týka čučania do vody, tak to sme asi podobná krvná skupina 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
…voda je živel a to ve všech podobách
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Skvele, pane Lexi, díky. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Příběh ne, ale tak nějak mi to připomíná plástve divokých včel…..
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky všem za tuto středeční poezii, vytrysklou z vašich pocitů nad něčím krásným, ať slovem, obrázkem, či veršem. I mně je hezky a nevím, opravdu nevím, co ještě hezčího v neděli večer mohu nabídnout. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to pozvání na návštěvu ke Škrholovi. Vykukuje na nás z tmavšího okénka svého bytu. Kousek vlevo od toho zeleného lístku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo jo, je tam. Já ho kvůli houbám vždycky přehlédnu, má zaostřeno jinak.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon. „Mám zaostřeno jinak…“
To se mi líbíTo se mi líbí
A pěkně se na nás směje. Nebo šklebí?
To se mi líbíTo se mi líbí
Není to fotografie, ale této skvělé muzikantce tryskají zpod prstů skvělé tóny, jako jarní potok.
(originál zpívá Eric Clapton)
Tak Poláci mají skvělou muzikantku, chvilku poslouchejte :
Skvělá Kinga Głyk
To se mi líbíTo se mi líbí
díky
To se mi líbíTo se mi líbí
Císařovna v Číně chtěla mít šaty z krůpějí ranní rosy, však nikdo její přáni splnit neuměl, a o hlavu tak přišel. Až nejstarší z krejčích přišel a slíbil šaty ušít, když si císařovna sama krůpěje nasbírá. Tak císařovna vyšla ráno do sadu, však každá krůpěj které se dotkla, rozplynula se…
A tady já vidím dukátky zlaté, co jsou z nich naše řeky šité. Neuchytíš, nepodržíš…jenom ztratíš, když se špatně dotkneš…
To se mi líbíTo se mi líbí
Čínska cisárovná… parádna interpretácia 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen se napít…….
A pak posedět a poslouchat to zručení….
To se mi líbíTo se mi líbí
Posedět u toho potůčku, …
Vytáhnout z něho tu pytlačku s deseti háčky, vhozenou tam v noci před svítáním, a na ní pár chycených duhových pstruhů … kuchnout, máslo, pánev, ohýnek, …
Takhle jsme to dělávali třeba u Jizery kolem Malé Skály, blahé paměti …
Nebo Metuje. Divoké Orlice. …
Než se pstruzi chytnou, dají se nasbírat houby a výsledkem může být dobrá polévka z hub a rybích hlav. Zelenina se nějaká najde, případně, když znáte rostliny, dá se použít mnoho přísad z lesa a luk.
Dnes by to nešlo, všude slídí samozvaní zmagoření zelení mužíci, „ochránci Gái“ a podobná ekologistická verbež. Ti tady přírodu úplně zničili. Doba nádherné svobody za nesvobodného bolševismu, kdy člověk mohl jít všude, tábořit, chytat ryby a lovit – to samozřejmě opatrně – je pryč. Kdoví, jak dlouho vydrží svobodné houbaření a sběr lesních plodů.
Alespoň, že nám nemohou vzít tu krásu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Áno, právo loviť ryby v tejto riečke mali miestni obyvatelia už v najstaršej dochovanej listine.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky dámam a pánom za zaujímavú diskusiu.
Mal som pôvodne dojem, že ten „Škrhola“, čo ho objavil pán Jos, bude zreteľnejší a očakával som, že to bude hlavná postava príbehu.
No potešilo, koľko poetickej inšpirácie to prinieslo. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
… byl přímo do očí bijící, jako tenhle anděl – motýl (vím já?), kterého jsem potkal v lese:
https://ulozto.cz/xWSdH7b5/p1060289-jpg
To se mi líbíTo se mi líbí
snad teď to vyjde
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Po dôkladnom prečítaní celej diskusie dávam do pozornosti, akí sme pri interpretovaní obrazov rôzni. Ako ich rôzne „čítame“ a nie všetci si ich prekladáme do slov.
Napríklad pán Lex pracuje so slovami profesionálne celý život a tak sa u neho prejavili bohaté asociácie so slovom „lístok“.
Slovo lístok, list vôbec stojí za pozornosť, lebo snáď v máloktorom európskom jazyku má toľko významov ako v češtine a slovenčine, a teda toľko možností na rôzne interpretácie.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zrovna o víkendu jsem seděl na hrázi a civěl na odlesky hladiny mé přehrady, najednou žbluňk … nikoli vzkazy od lodi, ale regulérní odlesky od házeného cosi. Nemaje brejle, věděl jsem hovno, zda žbluňk od šutru či plechovky, tak pohladil jsem dlaní tu moji hladinu a nastoupil cestu k domovu … i tak může, příteli Navajo, být v paměti vybuzena vzpomínka na šikovného básníka … a stačila pouhá sádelnatá ruka a její žbluňk!
K.Kryl
Bridge (text)
Seděl jsem u vody, baštil jsem paštiku,
že jsem měl důvody, stražil jsem na štiku,
stražil jsem na štiku, popíjel truňk,
načež se z rybníku ozvalo žbluňk!
Spatřil jsem, zmámený, slečinku kouzelnou,
házela kameny ručinkou sádelnou,
že jsem měl upito několik piv,
já, staré kopyto, jsem na ni kýv‘.
Sedla si na hýždě k rybníku na blatech,
rozsedla hlemýždě, měla flek na šatech,
měla flek na šatech, na šatech flek,
v červených kaťatech jsem si k ní klek‘.
;Koukněte, slečinko, nedbejte na fleky,
zhubněte malinko, obujte kramfleky,
přijdete z prádelny, flek bude pryč,
svět bude nádherný, budem hrát bridge.
Seděla v čepečku, slzičky na kraji:
I vy můj blbečku, já karty nehraji,
hraji jen mariáš, kanastu, skat,
že jste jak Goliáš, chci s váma hrát.
Než jsem se dobelhal s kanastou kapesní,
slečinku obelhal sličný pan nadlesní,
sličný pan nadlesní, nadlesní pán,
čepičkou noblesní zkřížil mi plán.
Tak se té slečince dostalo pohybu,
já sedím v houštince a stražím na rybu,
smířím se s kapříkem, pak půjdu pryč
zahrát si s lesníkem bridge.
To se mi líbíTo se mi líbí
NavajaMMe, Lexi a blbíši, připravili jste mně pěkné chvilky s vlnami a vlnkami. Hned jsem začal pátrat v hlavě, pak na netu a nakonec v knihovně, co mně to pořád připomíná. Nakonec mě zachránily „uši“ a přece jen i ta hlava a vybavil jsem si jednu „melancholickou“ od Hudby Praha, google pak poradil i název A tak dál.
Jako „odměnu“ a poděkování přikládám odkaz, který mně pomohl z deprese po přečtení diskuze pod dnešním zajímavým článkem pana Jírovce na Nové republice. Poetika svého druhu.
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Po_na%C5%A1ymu
Pořád nemohu vypudit z hlavy následující frázi a její překlad do češtiny: „Dřistu, chlastu až ku miastu. Myslím, že to, co říkáte, neodpovídá realitě.“ Václav Havel by asi řekl: „Je v tom cosi symbolického, ehm.“
A pane Hudče, myslím v posledních dnech na „Váš“ malý řecký ráj, a doufám, že nebyl dobyt ani dobit.
To se mi líbíTo se mi líbí
… ano, přesně o tom jsem psal a pravdu má NavajaMM …“sme pri interpretovaní obrazov rôzni…“ a to je dobře, moc dobře!
A tak dál ( text )
Tak jako když se díváš na moře
co bylo dole je teď nahoře
snad se to zdá snad je to tím
že všechno je jen prozatím
A už se žene vlna za vlnou
všechno je spojený tou černou tmou
a odnáší nás bůhví kam
a já se při tom tiše zalykám
A tak dál …
A tak se zdá že bouří oceán
opilej koráb je tou smrští hnán
snad zázrakem už drží jen
a nikdo neví je-li noc či den
A tak dál …
Nic nevím já a nic nevíš ty
a jsme tu spolu takhle zakletý
ten příboj který vlny přihání
snad připlaví k nám taky poznání
A tak se prodíráme temnotou
ke světlu který hoří jako troud
zahoří zasvítí a zhasne zas
a potom tma co vždycky křísí nás
A tak dál …
To se mi líbíTo se mi líbí
sakra, tak snad teď:
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale stejně by mne zajímalo… co se to podařilo vyfotit…. A´t koukám sebedýl . vodu nevidím? 🙂 hmm
To se mi líbíTo se mi líbí
???
… jakou vodu, proboha … to snad nééééé, jaa … šlo o tu “ zřetelnost“ Navajovo Škrholy … už je to jasný?
To se mi líbíTo se mi líbí