Most do Asie


V současné době se hodně skloňuje  Turecko jakožto někdo, kdo má ochránit Evropu před migrací. President Turecké republiky se nám jeví jako obnovitel Osmanské říše se všemi jejími zákony. Podívejte se, jak byla Turecká říše popisována v knize Aloise Musila

Most do Asie
Nové Turecko

Která  byla sepsána roku 1941
Přeskočím zeměpisný úvod a pozvu vás rovnou do výkladu místních náboženských reálií. To totiž s životem v Turecku souvisí i dnes

N Á B O Ž E N S T V Í

Podle sčítání z r. 1927 bydlí v Turecku 13,269.606 muslimů a toliko 378.664 členové jiných náboženství. Muslimové se štěpí na sunnity a šíity, jejichž počet se odhaduje na 1,250.000.

MUSLIMOVÉ

Kdo putuje arabskou pouští, je povinen zabezpečiti si ochranu. Vstoupí-li bez ochránce do území cizího kmene a pozdraví muže nebo ženu, cestuje pod ochranou toho, kdo jeho pozdrav opětuje, třebas to bylo dítko. Odevzdání se do něčí ochrany, sluje islám. Kdo se do ní odevzdává, je muslim.

Prameny islámu

Muhammad, syn Abdalláhův, zakladatel třetího náboženství, hlásajícího jediného Boha, se živil obchodem. Ze svého rodiště Mekky navštěvoval Sýrii, i potřeboval ochrany pro sebe i pro zboží. Čím dále sahala moc ochráncova, tím méně měl starostí. Moc Alláhova obepínala nejen Arábii a Sýrii, nýbrž celý svět. Kdo se odevzdal do jeho ochrany, mohl putovati kterýmkoliv směrem jak daleko chtěl. Tuto myšlenku vštěpoval Muhammad svým krajanům , zakládaje nové náboženství, jemuž dal jméno islám. Vyjádřil jím spolu pocit závislosti na neomezené všemohoucnosti jediného Boha, Alláha.

Muhammad působil ve svém rodišti Mekce. Značnějšího úspěchu nedocílil. Vysmívali se mu, pronásledovali ho, i vystěhoval se s nepatrným hloučkem stoupenců r. 622 do osady Jatrebu, ležící severně od Mekky. Zakrátko se k němu přidali její obyvatelé, stala se jeho městem a zvala se proto Medínou. Rok vystěhování se z Mekky, hedžra, 622 je začátkem muslimského letopočtu a spolu rozhraním nejen Muhammadova nazírání, nýbrž i vývoje obce, kterou budoval. Své učení přednášel po částkách. Tvrdil, že mu je zjevuje anděl po vůli Alláhově. Kočovníci pouště věří dotud, že Alláh vysílá svého mluvčího k tomu, komu chce něco důležitého oznámiti. Muhammad hlásal jednotlivá zjevení své obci a buď sám nebo kdož uměli psát, je zaznamenávali. Dělí se na mekkánská a medínská. Jejich sbírka korán je základem islámu, jeho biblí, zjeveným dokladem jeho božského původu.

Déle než dvacet let byl korán jediným pramenem islámu. Muslimská obec se šířila, korán nestačil, i bylo třeba hledati nové prameny a těmi bylo ústní podání a veřejné mínění. Věřící se dotazovali, jak Muhammad žil, co konal a co mluvil. Tyto tři prvky se staly vzorem, sunnou, jeho věrným následovníkům. Sunna značí způsob života Muhammadova, jeho přátel a prvních vyznavačů. Hadít je sbírka výroků a příkladů, ze kterých lze onen způsob života poznati. Islám má tudíž zákon psaný, korán, a zákon ústním podáním doložený, hadít. Není snadné určiti, co je v hadítu pravé a co nepravé. V osmém století se muslimové dlouho o to přeli, až konečně uznali šest sbírek hadítu za kanonické. Ke koránu přistoupila nová vrstva psaných náboženských pramenů, sunna.

Ani korán, ani sunna přesně neurčovaly rozličné obřadné zvyky a náboženské povinnosti. Bylo nezbytno oba prameny islámu vykládat. Vykladači se řídili metodou římského práva a tvořili novou náboženskou vědu fikh. Zabývali sejí zvláště zbožní učenci ve druhé polovici osmého století a v první devátého, tedy za doby, kdy muslimská obec sahala od Atlanttického oceánu na čínské hranice. Poslouchala chalífu, sídlícího v Bagdádu a uznávala náboženské zákony i státními. Učenci věnující se fikhu, studiu náboženských zákonů, sluli ulemové. Kdo z koránu a sunny odůvodnil nový výklad, nový nález, potřebný pro soukromý nebo veřejný život, byl uctíván jako mufti neboli mudžtahed. Vykladači zákona se seskupili ve čtyři školy, mazáheb. První založil Abu Hanífa, jenž zemřel r. 767. Podle ní se vykládá náboženský zákon v Malé a střední Asii, jakož i v Indii. Stoupenci Muhammada Šáfiiho (zemřel r. 820) bydlí v některých krajích Egypta, ve východní Africe, jižní Arábii a po ostrovech Indického oceánu. Málek, syn Anasův, (zemřel r. 795) určuje výklad v ostatním Egyptě a po celé severní a západní Africe. Škola Ahmada, syna Hanbalova, (zemřel r. 855) je uznána bezmála po celé Arábii a po krajích, do kterých proniká nauka uahhábská, jejíž světská hlava Eben Saúd dnes v Arábii vládne. Škola Hanbalova lpí nejvíce na sunně a tudíž na prvotním islámu. Odchylky jednotlivých škol nejsou velké a nikdy nepůsobily zvláštních bouří, poněvadž podle výroku prorokova jeho obec nebude nikdy souhlasiti v bludu.

V islámu není neomylné osoby a přece uznává neomylnost, avšak neomylnou je celá obec, všichni dohromady; nikoliv zastoupeni na nějakém sněmu, nýbrž tak, jak žijí a náboženské povinnosti vykonávají. Co v soukromém a veřejném životě uznají, je dobré. Neprojeví-li muslimové skutečným životem souhlas s některým nařízením koránu nebo sunny, není jeho výklad správný.

Ponenáhlu se šířila úcta svatých, jakož i rozličné náboženské řády. Odporují koránu i sunně, a přece jsou uznány, poněvadž se jim muslimská obec nikdy neprotivila. Veřejné mínění s nimi projevilo souhlas a obecný souhlas, idžmáa, se nemůže mýliti. Každý muslim je povinen ubírati se chodníkem, šeríou, určeným zákonem podle výkladů čtyř uznaných škol. Má-li pochybnosti, otáže se vykladače zákona, jenž vynese nález, fatuu. Ojedinělý nález má platnost pro věřící bydlící v městě nebo kraji, pochází-li od vykladače, řádně ustanoveného, muftiho. V Turecku dohlížel na všechny muftí šejch abislám, jakoby ministr náboženských záležitostí.

Prvotní vývoj islámu byl politický. Muhammad zemřel r. 632 v Medíně, kde byl pochován. Neurčil nástupce a mezi jeho stoupenci nebylo souhlasu. Většina chtěla nástupce voliti, menšina tvrdila, že právo na následnictví přísluší jedině Alimu, manželu jeho dcery Fátimy. Obec se rozštěpila na sunnity, kdož byli pro svobodnou volbu a na šíu, stranu Aliho. Sunnité měli převahu a chalífové z rodu Umajja, sídlící v Damašku užívali islámu ve svůj prospěch. Ctili jej a chránili, poněvadž sjednotil Araby a dopomohl jim ke světovému panství. Kdo brojil proti nim, brojil zároveň proti islámu, byl jeho nepřítelem a zasluhoval trestu. Nešetřili ani Medíny, ani Mekky, ba ani Arabů , jen aby si zabezpečili svůj trůn. Kdo podrýval jednotu státu, podrýval islám. Prospěch islámu nebylo lze odděliti od prospěchu státu.

Stát Abbásovců se nelíbil mnohým zbožným snílkům. Toužili po jiném státě, po novém proroku a rostla v nich myšlenka, že se objeví muž Bohem vedený, mahdi, obnoví prvotní islám a rozšíří jej po celém světě. Když byla tato myšlenka pronesena, potírali ji stoupenci všech škol jako novotu, biduu, a přece se ujala.

V muslimské společnosti od samého začátku soutěžil zvyk se zákonem. Proti každé novotě, bidee, s počátku horlili. Ponenáhlu se s ní obecné mínění smiřovalo, po několika pokoleních ji uznalo, stala se částkou sunny a bylo povinností vykladačů, aby ji řádně odůvodnili. Idžmáa, veřejné mínění, vítězí nad koránem i nad sunnou. Islám hlásal snášelivost k vyznavačům náboženství, která se opírala o zjevenou knihu, bibli. Není vinen ukrutností a hrubostí, kterých se četní jeho šiřitelé, zvláště Turci, dopouštěli. Nesnášelivost závisí na plemeni a na vzdělanosti.

Mluvíme o vandalismu a přece byli Vandalové křesťané. Aspoň sto let po smrti Muhammadově málo omezovali křesťany. Zachovali si úplnou náboženskou samosprávu, majetek a občanské svobody. Vojenskou službu nekonali a za to odváděli daň z hlavy, džizju. Kdo je utiskoval, dopouštěl se hříchu a byl trestán. Poslední Umajjovci si ani nepřáli, aby křesťané přestupovali k islámu, nikoliv z důvodů náboženských, nýbrž z finančních, poněvadž rušili přestupem rovnováhu rozpočtu stávajíce se účastni daňových výhod, poskytnutých muslimům. Nesnášelivost donesli poislámštění křesťani a Turci, kteří si jako osobní strážci abbásovských chalífů v Bagdádu přisvojili veškerou světskou moc.

Chalífa

Nástupce Muhammadův, chalífa, byl spolu imámem. Imám sluje, kdo před někým jde, kdo napovídá a vede v modlitbě nebo v obecné správě. Jako imám byl chalífa oprávněn říditi náboženské obřady, avšak nebyl povolán, aby rozšiřoval nebo doplňoval zjevení. Korán učí, že byl Muhammad posledním prorokem a jím že bylo každé zjevení ukončeno.

Omarovi, druhému nástupci Muhammadovu, říkali muslimové velitel věřících. Není pochyby, že je to překlad latinského slova imperator. Velitel věřících byl podle uznaného práva voleným zástupcem muslimské obce a měl za úkol prováděti zákon, jemuž byl sám podroben. V e skutečnosti byl pátý chalífa Muáuija vojenským diktátorem, jenž se obce zmocnil a vládl a spravoval podle svého. Chalifát přecházel dědičně na jeho potomky, třebas je na oko volili, kdož byli k volbě pozváni.

Ponenáhlu vznikl názor, že má chalífa dvojí úkol: starati se o víru zajištěním zákona a nabádáním poddaných, aby ji plnili, jakož i pečovati o správu, aby poddaní neměli bídy. K obému úkolu bylo třeba moci. Kdo měl moc rozvazovati a svazovati, mohl býti uznán chalífou bez ohledu na způsob, kterým jí nabyl. Nebylo rozdílu mezi náboženským a politickým, svatým, církevním a světským. Muslimská obec byla nábožensky a státně jednotná. Chalifát jednotlivých rodů dlouho netrval. Revolucí přešel s potomků Aliho na Umajjovce a rovněž revolucí na Abbásovce.Tyto tři rody odvozovaly svůj původ od Korejšů, z nichž se Muhammad narodil. Za chalífu nebýval vybrán, kdo se k hodnosti nejlépe hodil. Mnohý chalífa byl slaboch a opíral se o tělesnou stráž. Abbásovci ji zřizovali z otroků a nedůvěřujíce ani Arabům, ani Peršanům, ustanovovali veliteli Turky.

Turečtí velitelé tělesné stráže dospívali ponenáhlu k velkému vlivu. Byli posíláni za guvernéry do vzdálených provincií a zanedlouho si osvojili veškerou výkonnou moc vládní i správní. Dostali název sultán. Každý sultán uznával chalífu za svrchovaného pána a ucházel se, aby byl od něho do úřadu uveden anebo, když se ho sám zmocnil, v něm potvrzen. Právo investitury zůstalo chalífovi, jenž živořil ve stínu své náboženské hodnosti. Stín zanikl r. 1258, když Mongolové, jež vedl Hulagu, Bagdád rozbořili a posledního abbásovského chalífu zabili.Nějaký potomek Abbásovců se uchýlil do Egypta. Tamní vládci, sultáni, se ho ujali a živili jako dvorního kaplana. Ponechali mu název chalífa. Vládli a spravovali jako jeho zástupci, třebas se o něho nestarali. Mimo v Egyptě neměl káhirský chalífa žádného vlivu.

Názvu chalífa užívali vládci muslimských států, aby dali najevo, že na nikom nezávisí, že ničí investitury nepotřebují. Seldžučtí sultáni, sídlící v Konji, se nazývali od r. 1271 chalífy. Turecký sultán Murad I. se těšil již kolem r. 1362 z čestného názvu vyvolený chalífa stvořitele. Mogulští císařové v Indii se podpisovali chalífové a ve svých listech nazývali tak též turecké sultány. Jiná označení chalífy jako imám a velitel věřících zanikla. Žádný muslimský vykladač zákona se neprotivil tureckým chalífům, ani v Cařihradě, ani v Delhi, třebas nepocházeli z Korejšovců, jen když měli moc, aby náboženský zákon prováděli. V druhé polovici osmnáctého století zaměňovaly křesťanské velmoci chalífu s papežem. Všechny sunnitské státy, vyjímajíc osmanský, ztratily nezávislost. Mezi muslimy se probouzela touha, aby se sjednotili proti křesťanským ujařmítelům. Podle islámu nebylo možno, aby muslimská obec byla podrobena nevěřícím. Byla povinna proti nim válčiti a svobodu si zajistiti. Evropské velmoci se obávaly svaté války, i hleděly své muslimské državy zabezpečiti úmluvou s jediným muslimským vládcem, sultánem cařihradským jako chalífou. Mírová smlouva podepsaná 21.července 1774 v Kúčúk Kajnardži uložila článkem 3. krymským Tatarům, aby nadále zachovali věrnost sultánovi jako svrchovanému chalífovi muslimského náboženství. Mírová smlouva italsko-turecká v Ouchy z 15. října 1912 ponechala cařihradskému sultánovi jako chalífovi právo jmenovati pro Libyi nejvyššího náboženského soudce, kádiho, jenž by ustanovoval své zástupce podle náboženského zákona. Podobně určila cařihradská mírová smlouva bulharsko-turecká z 29. září 1913, aby bylo jméno Jeho cařihradského Veličenstva sultána jako chalífy i nadále vyslovováno ve veřejných modlitbách. Bulharští vykladači zákona byli podřízeni cařihradskému šejchu islámu, odpovědnému osmanské koruně. Zakrátko se ukázalo, že podobný postup není možný, poněvadž velmi ztěžuje státní správu. Ruská vláda vymohla, že bylo chalífovo vměšování se do záležitostí náboženských zrušeno. Mírová smlouva lausanneská z 24. července 1923 zaznamenala v článku 22., že se nové Turecko vzdalo práva vyhrazeného sultánovi jako chalífovi v italské Libyi.

Abdulhamid II. (1876— 1909) se pokoušel rozšířiti po muslimském světě názor, že je jediným chalífou. Nebyla to pravda. Šerifové z Maroka, odvozující svůj původ od Fátimy, dcery Muhammadovy, jsou považováni za chalífy a velitele svých věřících poddaných. Abdulhamid II. byl podporován rostoucí touhou muslimských konservativců, aby náboženství nebylo nahrazeno národností. S jejich pomocí vybudoval poutnickou železnici do Medíny, přijímal zástupce muslimské světové obce, podporoval je a nabádal, aby získávali stoupence mezi svými krajany. Britové opírající se v Indii o muslimy, schválně mu nadržovali jako chalífovi. Zvláště to prokázali r. 1878, kdy dovezli z Indie vojsko až na Maltu, aby hájili chalífy proti Rusům. Abdulhamid se jim odměnil a nikde zřejmě proti Britům nebrojil.

Mladoturci se řídili jeho příkladem a slučovali všetureckou myšlenku s všeislámskou, domnívajíce se, že takovým způsobem docílí podpory světové obce muslimské a vymohou rozličné ústupky na velmocech koloniálních.

Velké národní shromáždění se dalo jinou cestou. Vzdalo se po radě Mustafy Kemala jakékoliv rozpínavosti a zrušilo 1. listopadu 1922 osmanský sultanát. Bez světské moci, bez armády není chalifát možný, proto byl 3. března 1924 rovněž odstraněn.

Turecký islám

Turci přijavše islám, byli povinni učiti se koránu i modlitbám nazpaměť. Korán i modlitby byly arabské. Obyčejný Turek jim stěží kdy porozuměl. Islám nepronikl bytost tuřeckého člověka jako pronikl bytost Arabovu. Turek se spokojil vnějšími obřady. Z koránu si nejlépe osvojil výklad o dobrém a zlém, jakož i povinnost uctívat Alláha modlitbou. Jinak islámu zneužíval. Žádný muslimský národ neprolil pod rouškou islámu tolik krve a nespáchal tolik ukrutností, jako turecký a to nejen v zemích křesťanských, nýbrž i v muslimských.
Turecký muslim nezaložil nové náboženské sekty, ba ani většího náboženského řádu. I když vstoupil do některého bratrstva, učinil to jedině z touhy napodobovati perské nebo arabské souvěrce, nikoliv z vnitřní potřeby. Turek byl muslimem proto, že se jím stal jeho předek, a zůstával věren islámu, poněvadž neměl odvahy, aby si razil vlastní cestu. Islám si vykládal svým způsobem a považoval vše, čemu zvykl, za částku náboženství. Tento názor se rozšířil nejen mezi obyčejnými lidmi, nýbrž i mezi vykladači a učiteli, kteří muslimskou nauku studovali. Vynikající členové náboženských řádů měli značný vliv na venkovský lid, jenž však od polovice devatenáctého století ochaboval. Podkopávali jej vojáci, vrátivší se z Krymu, Balkánu, Kavkazu. Přinesli si širší rozhled a vykládali doma, co viděli a slyšeli.
Domáhali se škol, aby se aspoň dítky naučily čisti a psáti a jim předčítaly z knížek a novin, co se dělo v zemích, které poznali. Tu nezbylo učitelům a vykladačům zákona, leda aby se sami lépe vzdělávali. Dovolávali se opravy učební osnovy na bohoslovných školách neboli medresách a odcházeli na další vzdělání na největší muslimskou universitu Azhar v Káhiře. Tam se stýkali se souvěrci z celého muslimského světa, pozorovali výsledky křesťanské osvěty a uvažovali o příčinách své zaostalosti a o cestě, po které by vedli své krajany k lepší budoucnosti.
Z náboženských řádů byli v Turecku rozšířeni zvláště mevlevijje. Středisko mají v Konji u hrobu svého zakladatele a největšího perského mystického básníka Dželaluddina Rumiho (zemřel r. 1273). Nabyli velkého majetku a jejich velmistrové, potomci zakladatelovi, byli oprávněni opásati tureckému sultánovi při nastolení šavli Osmanovu. Poněvadž se protivili pokrokovému hnutí, byli v posledních desítiletich hodně odstrkováni. Při nastolení Mehmeda VI. r. 1918 to nebyl velmistr mevlevijje, nýbrž Ahmad Šerif, vypuzený velmistr senúských, jenž sultánovi Osmanovu šavli zavěsil. O d té doby ztráceli pozemek za pozemkem, výsadu za výsadou a dnes žijí v ústraní jako nepřátelé svobodné republiky.
Podobně upadá i řád nakšbandi, založený v druhé polovici čtrnáctého století u Buchary, jenž byl do nedávná mocným mezi Kurdy. Jeho představení s velmistrem Saidem v čele řídili r. 1925 kurdské povstání. Byli pozajímáni, popraveni, majetek zabrán, kláštery uzavřeny a členové rozprášeni. Zákonem z 5. února 1937 jsou zbaveni náboženské svobody řádové, jejichž členi jsou v oprávněném podezření, že potají vykonávají své obřady.

Šíité

Šíité věří, že nástupcem Muhammadovým, nebo jak říkají, imámem, může býti toliko potomek jeho dcery Fátimy, provdané za Aliho . Štěpí se na sedmíky a dvanáctníky. Sedmíci hlásají, že bylo jenom sedm viditelných imámů, kdežto dvanáctníci tvrdí, že jich bylo dvanáct. Šíité bydlící v Turecku jsou bezmála všichni dvanáctníky. Je jich 1,250.000 a štěpí se na hurufy a kizilbaše.

Zakladatelem hurufů je Fazlallah, Peršan z Asterabadu, jenž zemřel r. 1394. Ali al-Aala, jeden z jeho žáků, šířil jeho názory v Turecku a vstoupil do řádu bektašů, jehož členy získal pro svého velmistra. Členové bratrstva bektašů byli náboženskými správci jeni čeri, nové čety, z níž sultán Orchan budoval od r. 1326 řádnou armádu. Džavidan Věčný, hlavní dílo Fazlallahovo, psané částečně persky, částečně nářečím asterabadským, má mnoho zvláštních značek a zkratek, aby se nezasvěcený nedověděl pravého obsahu. Abeceda perská nebo arabská je podkladem nové nauky. Alláh zjevil svou vůli, jež je obsažena v koránu. Korán vznikl rozmanitým seskupením 28 písmen, hurufů. Všechno se ve světě točí a božstvo se stýká s člověkem rovněž točitým pohybem ve třech okruzích: v prvém působí Bůh na člověka proroctvím, v druhém svatostí, v třetím božstvím. Prvý okruh trval od Adama do Muhammada, druhý od Aliho do jedenáctého imáma Hasana Askariho, třetí nastává Fazlallahem, jenž není leda vtěleným božstvem.

Bůh se stává na venek patrným podobenstvím člověka. Člověk se liší od druhého slovem. Slovo se přepisuje 28 písmeny. Svět se skládá z malinkých částeček a každá částečka je projevem božstva. Hurufové nemají veřejných bohoslužeb. Scházejí se časně ráno v domě náboženského vůdce, jemuž říkají bába, otec. Po modlitbě podává každému číši vína, kousek chleba s kouskem sýru. Kdož jsou trápeni výčitkami svědomí, zpovídají se. Střediskem hurufů je Kiršehir mezi Ankarou a Kajseri. Je tam pochován Bektaš a k jeho hrobu putují členové nejen z Malé Asie, nýbrž i z Persie. Počet členů odhadují na milion. Nejlepší stoupence mají mezi západními Kurdy.

Kizilbašové, rudohlávci, bydlí na náhorní rovině mezi Ankarou a Tokatem. Sami si říkají Eski Türk , Staří Turci. Přistěhovali se z Persie ke konci osmnáctého století. Zabývají se obchodem, léčením, právním zastupováním a zemědělstvím. Věří v jediného Boha, jenž nemá ani syna, ani společníků, a uznávají dvanáct imámů. Postí se k jejich úctě aspoň dvanáct dní. V noci na 1. ledna se scházejí v domě představeného, jemuž říkají sajjed, pán z příbuzenstva Husejna, vnuka prorokova. Po modlitbách žehná sajjed chléb a rozděluje jej mezi věřící, kteří přistupují po dvou. Nepodá ho tomu, o kterém některý soused vyhlásí, že se dopustil něčeho nečestného.

Náboženská rozluka

Velké národní shromáždění schválilo 20. ledna 1921 ústavu a doplnilo ji 29. října 1923. Podle článku 2. je islám náboženstvím státu. Článek 26. ukládá Velkému národnímu shromáždění za povinnost dozírati, aby byly náboženské předpisy a zákony zachovány. Obého bylo třeba, pokud Velké národní shromáždění podporovalo chalífu. Jakmile chalifát zrušilo, hledělo odstraniti závazky, jichž se zvláště dovolávali veřejní i skrytí jeho odpůrci a úplně odděliti výkonnou moc od náboženství. Stalo se to 9. dubna 1928. Závadná slova článku 2., jakož i 26. byla z ústavy vymýcena a způsob přísahy určený článkem 16. pozměněn. Rčení „zapřisahám se Bohem“ nahrazeno „zapřísahám se svou ctí“ .

Republika nezná státního náboženství. Všechna náboženství jsou si rovna a jejich vyznavači mají stejná práva a stejné povinnosti. Ministerstvo náboženských záležitostí bylo zrušeno zákonem z 3. března 1924 a zvláštní universitní komise požádána, aby v souhlase s bohosloveckou fakultou nastínila potřebné opravy. Náboženské budovy mají býti zachovány a náležitě upraveny. Při vstupu se nepožaduje, aby věřící zezul obuv a konal rozličné pohyby. Obřady jsou doprovázeny zpěvem a hudbou. Nové učebnice dbají nejen koránu, nýbrž i historického vývoje. Muslimský kalendář byl zakázán a od 1. ledna 1926 zaveden evropský. Den se počítá jako u nás od půlnoci do půlnoci.

Náboženské opravy

Korán je psán arabsky. Mustafa Kemal hleděl zeslabiti vliv arabštiny a perštiny, aby posílil evropskou osvětu, již po jeho přání Velké národní shromáždění zavádí. Zkoušky z arabštiny a perštiny byly na středních školách 1. září 1929 zrušeny a ponechány jedině na fakultě filosofické a bohoslovecké. Bohoslovecká byla r. 1933 proměněna v ústav islámských studií a přičleněna k filosofické fakultě.
Turci stěhujíce se ze střední Asie přijali od Peršanů arabské písmo s arabským náboženstvím, třebas se pro ně nehodí ani jedno, ani druhé. Arabské písmeny nevyjadřují přesně tureckých souhlásek a samohlásek, proto již v druhé polovici devatenáctého století mnozí vlastenci navrhovali, aby svému jazyku přizpůsobili některou evropskou abecedu. Jejich sousedé Arméni a Řeci, mluvící turecky, psali abecedou řeckou nebo arménskou nejen listy, nýbrž i knihy. Abdulham id II. a všichni stoupenci všeislámského hnutí hájili arabské abecedy, aby nepřetrhli pásku, pojící je se světovou muslimskou obcí. Bolševická vláda zavedla u muslimských poddaných latinskou abecedu. Mustafa Kemal se řídil jejím příkladem a na jeho popud Velké národní shromáždění nahradilo arabskou abecedu 3. listopadu 1928 latinskou, čímž bylo náboženské studium ztíženo a styk s muslimskou osvětou zeslaben. Zvláštnímu náboženskému výboru uložila vláda za povinnost přeložiti korán do turečtiny a vypracovati náboženské učebnice a sbírky kázání, jichž by užívali kazatelé při pátečních a svátečních modlitbách.

Konservativci se horšili a žádali Muhammada Mustafu Marágiho, rektora náboženské university Azhar v Káhiře, za nález. Rozhodl, že je zákonem dovoleno korán překládati, avšak že má býti kniha označena názvem „ Překlad koránu“.

Vláda poukázala v květnu 1930 značnou sumu, aby byl tuřecký překlad koránu vytištěn latinskou abecedou. Od začátku r. 1932 se šíří kázání, jakož i předčítání koránu v turečtině a věřící jsou k modlitbě vyzýváni rovněž turecky. Bohoslužebné obřady nebyly změněny. Místo za sultána se konají slavnostní modlitby za vládu. Na obecném školském sjezdu 30. července 1927 bylo rozhodnuto, aby Velké národní shromáždění zakázalo vyučovati náboženství ve školách. Vyhovělo a náboženství je jako povinný předmět ze škol odstraněno. Arabština a perština je na vyšších středních školách nahrazena od 1. září 1929 němčinou a angličtinou.
V srpnu 1927 vyhlásila vláda, že má každý turecký občan, nabyv plnoletosti, právo měniti vyznání, jenže dbá, aby toto právo sloužilo islámu a stíhá misionáře, získají-li muslima nebo muslimku pro křesťanství.
Mustafa Kemal prohlásil r. 1925 v Inebolu, že neví, proč by se turečtí lidé neměli odívati jako pokročilí Evropané. Již Abdulhamid II. chtěl nahraditi domácí pokrývky hlavy klobouky. Poukazoval, že kdo nese klobouk, dává smeknutím najevo úctu k jinému. Proč by ji tímto způsobem neprojevoval též Alláhovi? Začátkem září 1925 ministerská rada pod předsednictvím Mustafy Kemala rozhodla, že toliko vykladači a učitelé zákona budou míti zvláštní oděv, podobně jako armáda, námořnictvo a úřednictvo. Všichni ostatní ať se odívají po evropsku.
S náboženským rouchem odstranila vláda též náboženské názvy. Jedině, kdož složili předepsané zkoušky a mají státní vysvědčení, jsou oprávněni nositi náboženské roucho a nazývati se vykladači nebo učiteli zákona. Kdo se proviní, je trestán. Konservativci se vzpírali klobouku, tvrdíce, že překáží při modlitbě, jelikož muslim nemá konati modlitbu s holou hlavou.
Mrtví se nepochovávají zahaleni pouze rubášem, nýbrž v dřevěných nebo kovových rakvích.

V islámu vyrostla domněnka, že Muhammad zakázal zobrazovati člověka barvou nebo dlátem. Není to pravda, jak jsem jasně prokázal objevem zámečku Kusejr Amra. Byl vybudován chalífou Ualídem II. (743—744) a je plný rozličných obrazů. Mladoturci užili tohoto důkazu zašlé muslimské osvěty a ozdobili poštovní známky podobiznou sultánovou. Mladá republika se řídí jejich příkladem. Fotografie a obrazy čelných mužů se rozšiřují a Mustafu Kemalovi bylo postaveno několik pomníků. V Burse otevřeli školu krásných umění a Mustafa Kemal pravil 30. května 1926 jejím žákům: „Neuznáme náboženství, které by zanedbávalo krásné  umění“.

Vláda zrušila veškerá náboženská bratrstva a zavřela jejich domy neboli kláštery. Posvátná místa, posvátné náhrobky vzala pod svůj dozor. Obecní zákon z r. 1930 přivtělil náboženské a dobročinné ústavy, dotud spravované církevní radou, jednotlivým obcím, takže jsou mešity, hřbitovy a studnice obecní. Domy náboženských bratrstev mají zvláštní správu, rovněž jako náboženské nadace. Nebyly zabrány, nýbrž toliko státnímu dozoru vyhrazeny. Z jejich výnosu jsou placeni učitelé náboženských škol. Ostatek se odvádí ministerstvu financí, jež hradí čeho třeba na udržování a opravy náboženských budov a sirotčinců. Náboženské opravy byly na prospěch ženám a rodinám.

Již na začátku r. 1923 pravil Mustafa Kemal, že nechápe, proč by ženy měly zahalovati tvář a proč by si nesměly osvojiti lepší vzdělání. Na schůzi v Inebolu r. 1925 se divil, proč dotud neodložily závoj. Téhož roku byly zákonem odstraněny všechny rozdíly mezi muži a ženami a Jednota tureckých žen požadovala od r. 1927 činné a trpné volební právo.
Náboženské zákonodárství bylo nahrazeno r. 1926 světským a občanský sňatek vyhlášen závazným. Teprv po něm smí manželům požehnati náboženský zástupce. Dívka, která se chce vdáti, má po zákonu z června 1938 ukončiti patnáctý rok, mladík sedmnáctý. Svatební slavnosti jsou zakázány, věno a dary omezeny, aby se rodiče nezadlužili. Státní občan má toliko jednu manželku. Je pravda, korán jich dovoluje několik, avšak málokdo této výsady užíval. Mustafa Kemal se oženil 29. ledna 1923 s bohatou Latifou, dcerou Ušaki zade Muamera. Chodila bez závoje, ale v černém plášti jako jiné ženy. Propustil ji 5. srpna 1925 a neuzavřel nového sňatku. Ponenáhlu si vymohly ženy přístup k úřadům a svobodným živnostem, dostaly činné i trpné volební právo v obcích a ke konci r. 1934 též do Velkého národního shromáždění.
Nelze říci, že by byl turecký lid přijal klidně všechny ná/boženské opravy. Bouřil se proti nim na rozličných místech skoro každého roku, avšak odpor byl strohou vojenskou rukou zakrátko zkrušen. Výjimečné, nezávislé soudy trestaly zvláště členy náboženských bratrstev, zavíraly je a podezřelé vypovídaly i s rodinami do vzdálených krajů.

Dotud neutuchl odpor proti turečtině při obřadech. Věřící si stýskají, že mají míti méně práva než jejich křesťanští a židovští krajané. T i smějí užívati cizího, nesrozumitelného jazyka, kdežto jim je zakázáno modliti se, jak se od rodičů naučili. Je pravda, pod rouškou náboženského odporu se skrývá odpor politický a zasáhl by celou zemi, kdyby byla vyhlášena svoboda tisku, slova a spolčovací. Nikdo nesmí muslimské náboženství urážet. Všechny výstřelky proti němu namířené jsou přísně stíhány.
Chyba je, že mnozí členové nerozvážné omladiny opovrhují vším zděděným jako zaostalým a že podkopávají vlastní půdu. Spěchají, aby zakrátko zničili, co jejich předkové po mnoho století budovali, a osvojili si cizí osvětu, zvyky a obyčeje, které se do jejich ovzduší nehodí. Tvrdí, že islám je náboženství arabské pouště a že je třeba, aby byl vyhoštěn z moderního státu. Misto náboženství zavádějí národnost a vyhlašují za národní světce Mustafu Kemala a jeho pomocníky.

Význam islámu

Mustafa Kemal konal náboženské povinnosti až do r. 1924. O d těch dob do mešity nevkročil. Mnozí se řídí jeho příkladem a hledí nahraditi náboženskou výchovu radiem a kinem. Množí se sebevraždy žen a ponenáhlu je patrný návrat k hlubokému, procítěnému náboženství. Nejen venkované, nýbrž i obyvatelé měst, vojsko a studentstvo zachovávají přesně půst ramadán, nejedí od východu slunce až do západu, ani nepijí. Členů náboženských řádů přibývá. Mešity se plní muži i ženami doprovázenými manžely nebo otci. Po zákonu nemá islám žádných výsad, a přece je nesmírně důležitý, poněvadž jej vyznává obrovská většina státních občanů. Vyššími tresty jsou stíháni, kdož ruší náboženské úkony nebo urazí učitele a vykladače zákona. Velké národní shromáždění má moc zákonodárnou a výkonnou též pro islám. Trestá učitele, kteří by nějakým způsobem vládu a správu napadli nebo při kázáních proti státnímu řádu brojili. Islám není státním náboženstvím, avšak je státním zřízením.
V turecké republice není náboženská obec od státu úplně odloučena. Islám je jediné náboženství, o které turecká republika pečuje. Vychovává učitele a vykladače zákona, zajišťuje bohoslužebné budovy a úkony, ministerský předseda dozírá na náboženský odbor, jehož přednosta je odpovědný toliko jemu. Ustanovuje, řídí a spravuje učitele a vykladače zákona. K němu se odvolávají a on předkládá důležité spory Velkému národnímu shromáždění, tomuto nejvyššímu úřadu v náboženských záležitostech.

V Turecku žili v té době věřící i jiných náboženství, ale jejich popis je celkem nezajímavý. Jediné, co sluší připomenout, že i pravoslavní – tedy Řekové – si vymohli samostatnost na okolí a právo na bohoslužby v turečtině.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

33 reakcí na Most do Asie

  1. vonrammstein napsal:

    Velmi poučné. Utvrzuje mě to v tom, co vím už dávno.

  2. strejda napsal:

    Alois Musil byl vynikající odborník. Můžeme se o tom právě přesvědčit. Jeho popis není zatížen dnešním balastem účelových výkladů. Je tedy základem na kterém můžeme stavět a ze kterého vycházet.
    Bavorovi dík za osvětu.

    • Bavor V. napsal:

      Vzhledem k tomu, že čerpám z pokladů kanadských universitních knihoven (Toronto a Ontario), těžko by mne mohl někdo podezřívat z manipulace. A že jsme měli (a určitě ještě někde máme) odborníky, o tom není pochyb.

      • jaa napsal:

        No jo, ale ta sdělovadla pod cizím velením – jim brání vystoupit na veřejnosti… kdo ví snad se to změní. Poslední akce proti Primě docela dost hýbou tou naší kotlinkou… Tož kdoví…

      • Kamil napsal:

        AM se narodil v Rychtářově, okr. Vyškov, kde mají v muzeu speciální oddělení věnované právě životu a dílu AM. Další info lze získat také z Vídeňské univezity, kde AM působil jako profesor, atd.

    • Kamil napsal:

      Doporučuji pohledat další info o AM. Byl nejen hluboce věřící křesťan, ale překvapivě, až neuvěřitelně i náčelníkem kmene beduinů, objevitel dávno ztracených staveb, i známým vyjednávač, atd.

  3. Cech napsal:

    Především poděkování panu Bavorovi V. za snahu přiblížit islám v jeho vývoji např. v Turecku.
    Současný trend islámu je diktován ovšem naprosto odlišně a navrací se ke kořenům islámu a proto je za těchto předpokladů právo šária pro nás evropany poněkud „méně uchopitelné“.
    No ale pokud se budeme poněkud „nestraněji“ zajímat kam směřuje v současnosti naše evropská společnost, dojdeme opět k tomu, že směřuje ke kořenům.
    Proto je téměř hmatatelná snaha pro některé státy mimo E15, prosazovat více a více kanonické právo.
    Proto je vyvíjen ten téměř nepředstavitelný tlak v těchto zemích, na dodržování nejen světského ale hlavně církevního práva.
    Proto prosím pouze na porovnání jak se liší ten „moderní islám“ od „moderního kanonického práva“ :
    http://web.katolik.cz/feeling/library/Kodex.pdf
    Po prostudování kodexu je možné lépe pochopit proč :
    http://www.novarepublika.cz/2016/06/erdogan-vyzval-moskvu-aby-neobetovala.html
    Tož nic není tak složité aby se to nedalo pochopit.

  4. jaa napsal:

    Dík za zveřejnění – zajímavé. Škoda jen, že nemohl zaznamenat změny v závěru století. Stejn ě je zajímavé – jak se vyvíjela snaha tamějších vůdců vytáhnout oblast do moderní doby – vytvořením arabské unie, sekulárních států, a stejně úporná snaha evropanů a potom amíků – tomu zabránit a vrátit je zpět do otroctví:
    Ataturk – nikde jsem nenašla jak zemřel – kdo ví
    Násir – zavražděn úhlavní m přítelem, Sadat – zavražděn, Husajn – zavražděn, Kaddáfí – zavražděn
    Takže dnešní invaze vypadá jako by platilo arabské motto: „Nikdy se na nic nezapomene, nic není odpuštěno, vše bude pomstěno“. Proč ale za chyby prapodivných politiků – musí platit občané?

    • K-k. napsal:

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Mustafa_Kemal_Atat%C3%BCrk – pokud vím, Atatürk zemřel zcela „civilně“, ještě ve funkci prezidenta. Údajně na syfilis – ale to jsem jen slyšela, žádné seriozní potvrzení jsem nenašla. Sochy má v Turecku na každém rohu a v Ankaře veliké mauzoleoum.

      • Rosťa napsal:

        Asi si užíval. I když je to asi lepší varianta, než v Domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

      • strejda napsal:

        Anit Kabir, to mauzoleum je opravdu monumentální. Co s ním budou za pár let dělat nikdo neví? Ale je stále možné, že dojde k renesanci jeho idejí.
        A život Mustafy Kemala? Tam je mnoho záhad a tajemství, tvrdí se, že trvalým životem mezi vojáky měl mezi nimi blízké přátele. Velmi.
        Každopádně to byl velký člověk světového formátu, přesahující dvacáté století.

  5. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore, pošta…🙂

  6. Slim napsal:

    Z DNEŠNÍHO TISKU.

    Nebezpečný trik
    ISTVÁN LÉKO 2.6.2016 LN str. 01

    Pro mnohé politiky si nelze představit děsivější noční můru než profesionální a silný policejní útvar, v jehož čele stojí člověk, kterého nelze zkorumpovat. Tento muž se jmenuje Robert Šlachta. Už více než osm let řídí Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a velké části politiků začal vadit, když si dovolil zaklepat i na dveře premiérova úřadu. Právě tehdy se politici napojení na mafiánské struktury rozhodli, že se musí Šlachty zbavit.

    Každá nová garnitura se snaží policejní útvary, zejména ty, které mají bojovat s korupcí, ochočit, aby důstojníci předem hlásili, na čem chtějí dělat. Problém je, že Šlachta a jeho lidé nikomu z politiků nehlásí nic.

    Šlachtu nelze jen tak, bez důvodu, odvolat. Proto mediální poradci vyzkoušeli tři tradiční metody likvidace veřejné osoby: zesměšňování, skandalizování a kriminalizování.
    Ač se bulvár a mediální pracovníci z tzv. investigativních a hlídacích serverů dva roky snažili, na Šlachtovi se neuchytilo nic z hromady zveřejněné špíny. A nyní před volbami lidé z prostředí ministerstva vnitra přišli s fintou: vytvoříme jeden velký útvar, kam začleníme i ten Šlachtův, ale bez Šlachty.
    Trapný trik. A nebezpečný.

    Vrchní žalobce Ištvan: Jsem šokovaný
    LN 2.6.2016
    PRAHA/OLOMOUC

    „Pokud by mělo dojít ke sloučení protimafiánské a protikorupční policie, mohlo by dojít k ohrožení vyšetřování citlivých kauz,“ řekl LN vrchní státní zástupce z Olomouce Ivo Ištvan.

    * LN Jak na vás ten plán působí?

    To mě teda překvapujete. Vůbec nevím, k čemu by taková změna měla sloužit. Je to šokující a nemohu tomu uvěřit.

    * LN Je taková změna potřebná?

    Vůbec nemohu uvěřit, že by taková změna mohla být ku prospěchu věci. Nedokážu si představit, jak by vypadala struktura takového „mega úřadu“. Vezměte si, jaké problémy zde existují s únikem informací, nechci přímo ukazovat, odkud unikají. Na rozdíl od jiných útvarů informace z vyšetřování ÚOOZ zůstávaly utajeny. Sloučením těchto úřadů by mohlo dojít k ohrožení případů, na kterých ÚOOZ pracuje.

    * LN Policie se stáními zástupci tedy tento návrh neprojednávala?

    Chápu, že jde o záležitost policie. Upřímně řečeno ale diskuse nad takto zásadním krokem by přece měla být vedena. Vezměte si, jakým způsobem a kolik let se hovoří o změnách v soustavě státních zastupitelství. Zůstává mi rozum stát nad tím, že by se tak velká změna v policii dala „sfouknout“ za měsíc.

    * LN K čemu by zrušení dvou policejních útvarů a vznik nového „superúřadu“ měl podle vás sloužit?

    Vůbec nerozumím tomu, proč by k takové věci mělo dojít.

    * LN V kuloárech se hovoří o tom, že cílem je zbavit se ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty.

    Pokud se chce někdo zbavit plukovníka Šlachty, ať se s ním utká v kárném řízení, má-li někdo pocit, že jím řízený útvar nefunguje správně. Postupy, jaké naznačujete, jsme měli možnost vidět od osob úplně jiné garnitury. Znovu říkám, že zcela zásadní je, aby nedocházelo k únikům informací. Mám obavu, že kdyby nastala situace, na kterou se mě ptáte, mohly by začít v tomto směru problémy.

    • Slim napsal:

      To patřilo do Glossaria.😦
      S Otcem Turků to nemá opravdu, ale opravdu nic společného::

    • Petrpavel napsal:

      Doporučuji všem zamyslet se nad tím kterápak „menší, a větší, a největší zla“ na Ministerstvu vnitra a v Poslanecké sněmovně o vyautování Šlachty usilují a proč …

      • tata napsal:

        PP
        A VTOM já považuji Vaší největší chybu,do všeho hr ,nehledat souvislosti,od zdi ke zdi.
        ČSSD JE BANDA GRAZLU stejná jako TOP ,ODS a jiní………takže v otázkách mafianských praktik se chovají stejně……..jenže je zde ten rozdíl co nikdy nepochopite nebo nechcete vnimat.

        Prakticky slušný člověk by defakto volit neměl koho s pohledu něco změnit v mafianských praktikách.Dejme tomu ty nemá asi vyloženě KSČM,JENŽE její volba bude minimalně ještě jedno období strata hlasu,takže jen volba moralní,pak náké straničky co jsou nebo vzniknou opět jen volba nic neřešicí.

        Ve své podstatě vtom našem bahně skorem není co vybrat……..bud jen pro sebe moralní aspekt bez ohledu aspon trochu vnimat realitu a hledat na realném zakladu FAKTA .

        a ty jsou dost jasná a právě jsou jen otom menším a většim zlem.Co asi nikdy člověk Vašeho ražení nepochopí bud je to bilí nebo černý

        A ZMĚNILI SE PARTITURY…. Tu hráz zde ted představuje Babiš,s jedním rozdilem pro člověka mého socialního pohledu je jen jedno nebezpečí aby nedostal absolutní moc……..

        To na co neustale podprahově naražite bylo minulé volby a čas mi dal jasně za pravdu.

        Ted to menši zlo představuje Babiš s vystrahou aby nedostal tolik křesel na parlamentní většinu………..to co je po mě gro na co reaguji……….život je o kompromisu,o tom že jsou často situace volby menších zel a zde navic pro mnohé je to zlo rodilné

        a vtom i ted je naprosto zřejmé TOP,ODS JSOU plni lidí s mafianskými praktikami+asocialním směrem

        ČSSD…..JSOU plni lidí s mafianskými praktikami+určitými socialnimi prvky

        KDYŽ je člověk mého pohledu postaven před volbu vybrat si s těch 3 je volba jasná,naštěstí ted se změnila situace……..volba menšího zla vtom bahně je nutná,zvažit předpokladané možnosti…………..a vtom jsem do pismene v minulích volbach uspěl

        • tata napsal:

          V souvislosti stouto reakcí mě napadla zajimavá teorie.

          Podle mě v současné konstalaci politické situaci vyhled pro přiští volby.
          Tím že Babiš jasně deklaruje že spolupracovat s KSČM nepřipadá v uvahu………jsou možné jen dvě VARIANTY S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ……..samozřejmě vždy

          muže přijit něco neočekavaného.
          a to je
          1/BUD současná podoba jen stim že on bude premierem,a převahou hlasů
          2 /ANO ,LIDOVCI +ODS,TOP

          MOC JINÝCH MOŽNOSTÍ není jen že se tam třeba namotá vice malích stran ale to moc nezmění.

          Při tomto scenáři by opět podle mě byla lepší varianta 1.Nebot Babiš by uhlidal mafianské snahy ČSSD……..PŘITOM ale by ČSSD MOHLA SNAŽIT protlačit vice socialních prvků .nebot by ve volbach mohla defakto utrpět porážku a snažit se ziskat voliče.

          To ta druhá varianta má mnoho uskalí.jsou celkem zřejmé vzajemné silné antipatie,a pro nas levicové nikdo by netlačil na socialní stranku

          I stohoto pohledu se setrvaní ČSSD ve vladě jeví jako potřebné,i když strací voliče jako já,doufam že v rozmezí 15/20 procent dostane…….a myslim že zatím jako určitá protivaha je potřeba

    • kchodl napsal:

      To jsou děsivé bláboly. Soudný člověk vidí platformu (LN) a blábolistu (Léko).
      Takže bude asi něco špatně.

      Ve skutečnosti, UOOZ je vlastizrádná zločinecká skupina, plně navázaná na US ambasádu přes své agenty jako je Bradáčová, Šlachta a další. Adorace těchto zmrdů vlastizrádnou mediální žumpou mluví za vše.

      Oni pracují na totálním rozvratu našeho státu a všech demokratických institucí. Kriminalizace všeho, co se protektorům z US nehodí.

      Co je za nimi ? Podle ovoce poznávej stromy, jak se říká od nepaměti nejen ve „svatých“ knihách.

      Tahle partička udělala policejní vládní puč, jakmile si premiér našeho státu umínil upřednostnit český průmysl a chtěl vybudovat Temelín 3, 4 na bázi našeho výzkumu, našich továren a technologií, s ruským projektovým dozorem – protože Rusáci jsou v atomové energetice bezesporu technicky nejvyspělejší na celém světě, o generaci dopředu před konkurencí, třeba Westinghouse. Který už není americký, ale japonsko-čínský, takže proklamovaná „strategická spolupráce“ by finálně byla s „komunistickou Čínou“.

      Co to znamená ? Ztrátu 200+ tisíc pracovních míst v našem jaderném strojírenství, stavebnictví atd. Zničení 70 let kontinuálního výzkumu a jaderné vzdělanosti. Zničení exportních možností na dalších 30 let, které nás všechny mohly krásně živit. To je o tom.

      A idioti volají „Sláva“, to je opravdu na zvracení !

      Jistě, Nečas byl příliš slušný člověk na takovou pozici. Měl divnou milenku, poněkud bláznivou pizdu. Ale to pořád není důvod, vtrhnout ve 4 ráno s četou samopalníků k premiérovi státu do bytu, jeho milenku vláčet v „medvědovi“ jak bestiálního vraha. Atd.

      To je prostě zcela mimo mísu. Jak někde v Jižní Americe nebo Africe. Burundi-Urundi. Americký fašistický Banánistán.

      No a to máme adorovat ? Takovéhle vlastizrádce, jako je plukovních Šlachta ? Ten zmrd patří před popravčí četu nebo na Mírov, na doživotí.

      Autor článku – Léko – ostatně také. Tomu nevěřím, ani jak se jmenuje, zkurvenec jeden.


      Ostatně soudím, že UOOZ celé by patřilo postřílet do posledního zmrda.🙂

      • Cech napsal:

        Bezesporu máte bohužel pravdu ale šetřete prosím kchódle své synaptické spoje, protože jak jste to rozjel, tak ty Vaše sodíkodraslíkové pumpy musely dostat set sakra zabrat.
        Protože POZOR !!
        Stále platí postulát slečny Kočí – > ONI MAJÍ JUSTICI.
        Tož krásný víkend bez dalších justičních (ná)(pří) hod.

        • kchodl napsal:

          Máte pravdu, poněkud jsem vypěnil, anžto mi to řádně hnulo žlučí.
          Mé synapse jsou jinak doufám v bezpečí, hnusné věci rozplavu v bazénu, vyjezdím na kole, vystřílím na střelnici, vylyžuji, vylétám na větroni, … a co zbude, vysouložim se svou krásnou přítelkyní. Případně vychlastám s kamarády.

          Absurdní je, jak píšete, že ONI se s tím už vůbec netají. Mají pocit nepostižitelnosti.
          Samozřejmě mylný, což se jednou ukáže.

      • Petrpavel napsal:

        Už i ty Brute (kchodle), chtělo by se zvolat. Ale lépe mlčet … mají tu justici … seru na politiku …
        A ještě k tatovi 09:24 : vy tato neuvažujete, vy si jenom tady sám sobě zdůvodňujete svoje chybné vývody a dedukce. Já vás nikdy nenutil a nutit nebudu volit KSČM ostatně ani já je teď pravděpodobně volit nebudu (předsedou Filip, ne Skála), ale proboha nechlubte se dalším vámi vykoumaným „menším zlem“. Zkuste taky jako Babiš přijít poctivě k mnohamiliardovému majetku, pak se vám omluvím za své pochybnosti o vašem způsobu uvažování. Ale jak výše uvedeno : seru na politiku…

  7. Bavor V. napsal:

    Právě jsem se
    vrátil
    z hradu
    President
    všechny dotazy z lidu
    zodpověděl

      • Miluše napsal:

        Pane Bavore, děkuji za zprostředkování atmosféry ve Strakonicích při návštěvě prezidenta. Představovala jsem si na jeho místě jiné lidi, např. Horáčka (i když se mi jeho texty líbí) nebo knížete, nevím, zda by takto vůbec dokázali takto si povídat se shromážděnými lidmi. Ten jediný člověk se stupidním heslem tam byl naštěstí sám a sám se i znemožnil. Díky.

        • oh napsal:

          Včera jsem při přepínání tv programů náhodou zachytil jeden starší vtip.
          „Potápí se loď, na které plují Miloš Zeman a Václav Klaus. Kdo se zachrání? Česká republika.“
          Vypravěč byl MIloš Zeman osobně.😉

  8. st.hroch napsal:

    Díky autoru za poučný čtení – už jsem si to stáhl…:-)
    Ještě jednou díky!

  9. Petrpavel napsal:

    Jen taková malá glosa : před chvílí jsem si přepnul na fotbalové utkání Anglie-Portugalsko, v probíhající 81. minutě. Nepoznával jsem dlouhé minuty který tým je který, až po několika dlouhých minutách, těsně před koncem jedni vstřelili branku – dozvěděl jsem se, že vede Anglie 1:0. Sleduji občas zápasy anglické ligy, portugalské týmy v pohárech. Žádného významného hráče z těch které znám v předních týmech obou zemí jsem tentokrát na hřišti neviděl. Můžete říct, že to je moje chyba. Ale proč jsem nechyboval nikdy předtím? Proč jsem vždycky měl jasno kdo je kdo v jakémkoli předním nároďáku při prvním pohledu na hřiště?
    Jednoduše řečeno : v předních evropských týmech hrají převážně cizinci, domácí jen sporadicky a nepatří mezi opory.
    Druhá věc: třetina, možná polovina hráčů byla tmavé pleti.
    Třetí věc : občanství pro „celebritu“ se získává na počkání (třeba syn Němce hrajícího dříve v Rusku hrál proti nám včera za Rusy, Putin se přimluvil a urychlil proces kvůli ME – říkali to redaktoři ČT sport, neměl bych věřit což 🙂 ).
    A pak že se svět, i ten sportovní, dynamicky nemění. K lepšímu, k horšímu, nebo je jen jiný?

  10. NavajaMM napsal:

    Vďaka za výborný text.

Komentáře nejsou povoleny.