600 LET


Poslal Slim

Je to dnes zrovna šest století, co byl upálen druhý český viklefista a světobežník, Jeroným (Hieronymus) Pražský; jak připomněl v tisku historik husitství František Šmahel.

O Jeronýmovi jsem se dozvěděl až dost pozdě, a na nečekaném místě. Když jsem kdysi – bez velkého zájmu – prolistovával objemné Dějiny české literatury od profesora Jaroslava Vlčka, knihu považovanou za klasické, zakladatelské dílosvého oboru, najednou jsem se začetl.  Hlavu třetí ‚Husitství, humanismus, bratrství‘ jsem přečet‘ jedním dechem, ač má skoro 400 stran; už kvůli báječnému stylu.

Musím říct, že mi dala víc než Šmahelova – mám dojem trochu postmoderní – monografie (tedy to, co jsem z ní dokázal přečíst).

Ocituji odstaveček z Jaroslava Vlčka (vydání třetí, nakl. Mazač, Praha 1940).

xo xo xo xo xo xo xo xo xo

„Interdikt kapituly na Prahu 1. listopadu 1415, církevní klatba na pražskou universitu a zrušení jejích práv i výsad, hrozby křížovým tažením proti Čechům jen ještě přiostřily protivy, jež dostoupily vrcholu novým rozsudkem: upálením Husova přítele Jeronyma.

Mistr Jeronym Pražský byl z nejhorlivějších a zároveň nejodvážnějsích šiřitelů myšlenek Wiclifových, veda jejich propagandu dále a směleji než jeho druh. Byla to povaha zvláštní: dobrodružný, těkavý, učený i výmluvný, snadno se udomácňoval ve všech krajích a přátelil se s všelikým obecenstvem, a hbitě rozhodiv kvas nového učení, hned zase obratně se rozloučil a unikl jinam. Ve dvacátém roce svém, 1399, přinesl domů bohoslovné traktáty Wiclifovy, 1403 byl v Palestině, po dvou letech meškal v Paříži, kde nabyl mistrovství svobodných umění; znesnadniv se pak s kancléřem universitním Gersonem pro smělé výroky ve veřejném hádání, ujel 1406 do Kolína na Rýně a do Heidelberka, odkud po roce zase uniká do Prahy. Pro wiclifskou agitaci ještě téhož roku 1407 stíhán jsa v Oxfordě, znova prchá do svého rodiště, kde v ní horlivě pokračuje dvě léta; 1410 v Budíně je vězněn pro šíření týchž zásad, z Vídně opět se uchyluje před církevním procesem a v odpustkových výtržnostech pražských 1412 vidíme jej zase v čele horlitelů. Až po Husově odchodu z Prahy též on odchází, tentokrát do Krakova, odkud brzy uniká na Litvu a Rus, kde ‚okázale se přátelí s pravoslavnými, úctu vzdávaje ostatkům jejich‘, až odchod přítele Husa i jej přivolává za ním [do Kostnice], kde však je jat a uvězněn.

Laskavým přímluvám některých církevních Otců podařilo se sice Jeronýma pohnouti, aby odvolal hlásané nauky, ale když karmelitáni pražští zdvihli proti němu novou při, zpětil se a 23. května 1416 ve výroční den svého věznění promluvil ke sboru veřejně klasickou obranu, kterou se připravil na hranici. [J]. Mocnými důvody, hotově a směle, ohnivým patosem a zase lehkým žertem i žíravou ironií, sám jeden se bránil celému sboru žalobců; mravní vítězství bylo při něm.

„Smýšlel-li tak u víře skutečně, jak vyznával slovy, – psal svědek výjevu toho, slavný florentský humanista Poggio Bracciolini – nemohla na něm býti nalezena žádná hodná příčina netoliko smrti, ale ani sebe menšího provinění… Pohnuli se všichni v srdcích svých a nachýlili se k milosti: on však, nechtě se ani přiznati k bludům, aniž odvolati křivých nářků cizích, nakonec jal se vychvalovati Jana Husa, předtím odsouzeného na oheň, tvrdě o něm, že byl muž dobrý, spravedlivý, svatý a té smrti nehodný.“

Dne 30. května 1416 byl odsouzen k smrti podobné.

„S jasným čelem a veselou tváří – končí zprávu týž svědek – šel na smrt, nelekaje se ani ohně, ani muk, ani zahynutí. Nikdy žádný ze stoiků nepodstoupil smrti s myslí tak stálou a srdcem tak mužným…. Věru, ten muž umřel jako pravý filosof.“

Klidná práce spisovatelská nebyla polem Jeronymovym; kromě několika překladů z Wiclifa nepsal hrubě nic; ale propaganda jeho živého slova byla z nejvydatnějších.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na 600 LET

  1. Miluše napsal:

    Děkuji za připomenutí tohoto významného muže z našich dějin – Jeronýma Pražského. A oceňuji nádhernou češtinu autora Dějin… Prof. Jaroslava Vlčka. Každá doba si vyžaduje muže, kteří jsou „učení a výmluvní, směle vystupují ve veřejném hádání..“ Autor zdůranil jeho řečnické kvality, kdy promluvil „veřejnou klasickou obranu, mocnými důvody, hotově a směle, ohnivým patosem a zase lehkým žertem i žíravou ironií – sám jeden se bránil“.
    Moc pěkná vzpomínka.

    • Slim napsal:

      Ano, paní Miluško, souhlasím, ten jazyk mě taky napoprvé upoutal. A je to téma „důležitější, než si myslíte“ (abych parafrázoval jeden srandovní slogan
      TOPky🙂 ).

      Jaroslav Vlček zanechal v historii svého oboru značnou stopu, měl některé vlivné žáky (Arne Nováka, Alberta Pražáka) a mezi mladší generaci posluchačů řadu obdivovatelů: patřil mezi ně také Julius Fučík, nebo Václav Černý.
      Ten mu ve svých Pamětech věnoval (ač sám hyperkritický) nezvykle nadšenou chválu:

      „Měl skutečnou koncepci evropských souvislostí českého národního literárně duchovního vývoje, světového vklínění naší národní kultury a tím se lišil velmi příznivě od starších tradic naší literární historie…

      A za druhé byl tento realista přímo výjimečně nadán jak jemným estetickým citem a soudem … tak darem výmluvného podání, skvěle členěné stavby, formálně vypracovaného výrazu. Byl elegantně uhlazený, vtipný až zdrženlivě ironický, kus svrchovaného umělce v rouše přesvědčivého vědce, bylo rozkoší mu naslouchat: francouzský bel esprit, zabloudilý za českou universitní katedru.“

      A nakonec to Černý oflekuje nebývale výstižnou charakteristikou mnoha, dokonce bych řekl většiny českých vysokoškolských učitelů: „ ‚Neumět se vymáčknout‘, v Čechách div ne vědecká zásluha. Čestné výjimky: Vlček, Šalda, Pekař, Šusta. Krása jim nebyla suspektní.“

      Nakonec jsme tu na to nedávno trochu naráželi v diskusi o vzdělání s Navajem. Kdo si náhodou myslí, že na „technických“ školách (tam počítám taky PřF a MFF) je to jiné, mýlí se, jenom akcenty jsou trochu posunuté. Ale to už je jiná diskuse.

  2. Hudec napsal:

    Mně se ten sobotní Šmahelův článek v Lidovkách na toto téma líbil.
    Nechápu, že se tohoto tématu nechopí nějaký literát nebo scénárista/režisér. Téma je to veliké a bílých míst v životopise mnoho, takže prostor pro fantazii.

  3. moskyt napsal:

    Jeroným Pražský, muž ve stínu zapomění. Jeho jediným hříchem bylo, že byl druhý, Husova „zář“ jej v dějinách neprávem zastínila. Ještě v patnáctém a šestnáctém století povědomí o něm v české společnosti bylo, avšak postupně se začalo vytrácet. Nezaslouženě. Pravděpodobně byl daleko erudovanější a intelektuálně výš než Mistr Jan, ale ve své době i méně známý. Co mu však nelze upřít, byl jeho morální postoj. Vědomá volba hranice.

    F. Šmahel, historik husitství se Jeronýmem zabýval již od mládí. V roce 1966 vydal knihu:Jeroným Pražský : studie s výběrem z Jeronýmovy literární pozůstalosti a ze svědectví současníků, a v popřevratové době to byl opus: Život a dílo Jeronýma Pražského. Nevím jest-li jde o přepracování starého či úplně nové v pojetí, ve kterém se Š. zbavil všech reziduí „marxistického“ myšlení.🙂

    Slim a Hudec prezentovali rozdílný názoru na jeho článek o Jeronýmovi.
    Myslím si, že historiografie je věda, která využívá prvky umělecké literatury. Vypráví příběh/dějiny) na základě faktů, a pokud někdo z historiků ovládá <b<„umění literární“ pak vznikají nesmrtelná díla. Tací historici jako byli Karamzin, Macaulay, nebo u nás onen zmiňovaný Šusta ale i literární historik prof. Vlček (viz článek), to je velice názorná ukázka. Vytříbený jazyk a sloh. Jistě historickým výzkumem se zpřesňují data a interpretace se posouvá, a jejich díla přestávají být historickými zdroji exaktních fakt a jejich interpretací avšak stávají se krásnou literaturou par exelance. A tohle zřejmě dílo Dr. Šmahela dáno nemá, a tak postupně jeho studie a díla překoná čas a stanou se jen položkou v seznamu použité literatury. Ne každý je V. Novotný, nudný avšak faktokgraficky dodnes živý a nepřekonaný! A tak i ty rozdílné názory na zmíněný článek, fakta proti uměleckému dojmu . Ideálem by však měla být syntéza obého na základě momentálního poznání; přesná faktografie vyjádřená vynikajícím literárním stylem!

    A Slimovi poděkování, nejen za připomenutí postavy Jeronýma Pražského ale za jeho připomenutí díla vynikajícího českého literárního historika prof. Vlčka.

    • Slim napsal:

      Já proti Šmahelovi nic nemám, jen se mi zdá, jak říkám, trochu postmoderní. Ta knížka z r. 1969 (Hranice pravdy ?) se mi jeví lepší, než ta nynější trilogie. Trochu to „šulí“, na můj vkus. Trochu podobný dojem (ale mnohem horší, abych byl k němu fér), mám u těch korouhviček z Ústavu pro jazyk český, kteří přijmou prakticky každou jazykovou novinku, jakkoliv nejapnou, se zdůvodněním, že „jazyk se vyvíjí“.🙂 😦

      PS. Přesná faktografie vyjádřená vynikajícím literárním stylem – no to jsou přesně ty 2 Overyho knihy, o nichž jsme spolu mluvili.

  4. vonrammstein napsal:

    Kdo a čím tuhle zemi proklel, že tak miluje svoje heretiky?

    • est napsal:

      Lidi intuitivně cítí, že heretici byli pravdě blíže než oficiální katolický výklad.

    • moskyt napsal:

      Nebyla to čirou náhodou církev obecná?

    • Slim napsal:

      Na to je snadná odpověď: Někteří z velkých (také) náboženských myslitelů (třeba sv. Augustin) se pohybovali blízko hereze. Už jen proto, že jim stálo za to, o těch věcech víc přemýšlet a případně se dostat mimo dobovou normu. No a pak někteří nezapadli a byli prohlášeni za kacíře.
      (Einstein napsal stať Náboženství a věda, ale já mám teď při ruce jen tu pozdější verzi, kde není citát v tomto smyslu, který je v té, kterou znám. Takže snad později.)

      Vy musíte jenom doufat že církev katolická nezmění názor ještě za Vašeho života a nevyhlásí Jana Husa PŘECE JEN za svatého. 🙂 Ona to nejspíš jednou udělá, ale kdoví, jestli se o to Zeitgeist bude tou dobou ještě zajímat.

      • vonrammstein napsal:

        Není to příliš pravděpodobné. Hus byl podle všech dostupných informací dobrým a horlivým katolíkem-dokud se nenakazil bludařstvím Wiclifovým (Vicliffovým, Viklifovým etc.). Do jisté míry mám pochopení pro jeho chudobnou revoltu proti tehdejší skutečně ostentativně přežrané Církvi. Bylo jistě správné na to upozorňovat a do jisté míry i kritizovat. Ale omyly Církve nenapravíte tím, že od ní odpadnete. Vnějších kritiků bude mít vždycky víc, než vlastních věřících.
        Nesmíte zapomínat, že Hus byl katolický kněz. Byl vázán poslušností. Církev není demokratickej holubník, je to přísná hierarchie. Prostě to přehnal, hodně moc přehnal. A ve své pozdější-už čistě heretické-pýše odmítl všechny nabídky ke smíru a narovnání.
        Důsledky známe-byť v drtivé většině případů striktně antikatolicky interpretované.
        Fakt dík, Jirásku.

    • vittta napsal:

      Milujeme svoje velikány,rytíři.
      A že u toho byli nazváni někým heretiky nám nevadí.
      Karla IV nebo třeba Přemysla Otakara II máme také rádi, a nijak nám nevadí, že to byli katolíci.
      Tady se na to tak nekouká, ale fakt je ten, že obecné oblibě se tady těší především ti, kteří nechtěli poslouchat Němce- a středověká katolická církev je s Němci prostě spojena a Němci jsou zase spojeni s povýšeneckým chováním až arogancí…

      • vonrammstein napsal:

        Ano, to je pravda. Ač je katolická Církev universální, nelze popřít, že sleduje i partikulární zájmy a vlastenecké tendence. A nevidím na tom vůbec nic špatného. Kdyby čeští katolíci v časném středověku ovládli celou současnou Evropu, taky by Tě asi moc nezajímalo, že Němci remcaj a Češi se tam chovaj lehce pánovitě.

        • Laco G. Mlynář napsal:

          Rytířu, přemýšlím, proč polská, částečně i slovenská katolická církev byly vždy 1.000 let s národem, zato ta v Čechách (úmyslně nepíši česká) až na výjimky, jako byl kdysi téměř před 700 lety biskup Jan IV. z Dražic, fandila těm, co národ hubili. Proto holt národ ctí některé heretiky.
          Pokud jde o Husa, dokud měla Církev univerzální v Evropě monopol, byl to těžký hříšník a je podle ní dosud. Jenom je jí to houby platné, protože už ten monopol dávno nemá. Co takhle říct, že britská královna nedosáhne spásy? Celý svět se chechtá. Tak to dopadlo.
          I vinou pýchy katolické církve bude českých katolíků (těch praktikujících) u příštího sčítání lidu asi jako členů Svazu českých zahrádkářů. Bohužel, zejména v době náporu musulmanů.

  5. Petrpavel napsal:

    O prospěšnosti toho či onoho tady nebudou rozhodovat nějací Hudcové nebo brtníci!
    Od toho máme naše strany a vlády : církve miliardy, zahrádkáři nula – tržně rozhodnuto a vyřešeno.

Komentáře nejsou povoleny.