Tu matraci si musíš prosadit autor Jiří Knopp


     Z nejlepší domácí pohody se objevíte v nemocnici natotata. Obával jsem se, že v nemocnici  nebude žádný doktor a když, tak bude mít v ruce česko-německý slovník. Ano, takto vyzbrojen páně Koubkovými televizními výrony jsem v osm hodin ráno spočinul na posteli, byl jsem vyšetřen, byla mi odebrána krev, absolvoval jsem EKG i ultrazvuk a ve dvanáct hodin jsem obdržel i oběd v předepsané dietě. To by nebylo možné, kdyby veškerý nemocniční personál nekmital v rychlém tempu. Vypadalo to, jako by snad ani lékaři netoužili po vyšším platu.

     Vedle mne ležel na posteli statný muž jihomoravského původu, trvale usazený ve východních Čechách. Velmi hezky hovořil o špeku, škvarkách, víně a slivovici.  I když jeho postel umožňovala měnit polohu dle libosti, panu Vojtkovi nevyhovovala. Neustále hekal a šťavnatě nadával, že se na tom loži nedá spát. Při vizitě sice několikrát doktora upozorňoval, že se nevyspí a ten ho uklidnil, že mu sestra „dá něco na spaní“. Jenže pan Vojtko nemohl spát proto, že matrace byla tuze tenká, takže ležel doslova na „špriclích“. My, škodolibí spolupacienti jsme mu říkali, že když si pořádnou matraci nevybojuje, tak že u nás není žádný Moravák. Tak  nějak ve stylu filmu o panu Homolkovi, který nabádal syna  Ludvíka  –  jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak  jsi u mne mrtvej Homolka.

     Při příští vizitě pan Vojtko vstal, postavil se zády k lékařům, vyhrnul andělíčka a vystrčil na ně svá otlačená záda a velký bílý zadek.

-Tož, buď dostanu pořádnou matračku, nebo to oznámím řediteli nemocnice, který má u nás chatu.

     Primář se zamyslel a řekl, že by už mohl pan Vojtko jít za dva dny domů. Po krátké poradě doktoři odešli a za pár minut přinesly dvě žákyňky, které tam byly na praxi, zbrusu novou postel, ustlaly ji a pana Vojtka na ni uložily. Ten se slastně protáhl a usmál se jako by právě do sebe hodil několikaletou slivovici.

     No, vidíte, že to jde, ale nesmí se člověk dát. Ještě mu sestra přišla namazat proleželá záda nějakou mastí, ale pan Vojtko jí řekl, že nejlepší je na to domácí sádlo. Sestra prohodila, že kdyby měla takové sádlo, raději by si s ním namazala chleba.

     Tak mi neříkejte, že naše zdravotnictví je v kolapsu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Tu matraci si musíš prosadit autor Jiří Knopp

  1. Hudec napsal:

    Koubek? Nebyl to kdysi ten úplně první Dr. Koubek, televizní meteorolog, na jehož jméno si nemohu vzpomenout?

  2. Ervín Vrábel napsal:

    Anžto se znám s autorem a patřím do stejné věkové i návštěvní kategorie institucí , musím s ním souhlasit . Takoví Vojtkové jsou soli země . Bez lidí této kategorie by se nezrodili Bakalové , Havlové , Klausové a zejména typy Kalousků – no a na co bychom pak nadávali ? Bez lidí tohoto formátu by naše kritiky a nadávky byly bez šťávy a provinčního významu . Díky pánům Vojtkům se nám rodí géniové ( bez nichž by se svět sice obešel ) kteří nám umožní mluvit do všeho , včetně posledních výsledků výzkumu v kvantové fyzice a hlavně do politiky ( je neuvěřitelné jak veličiny v politice jednají amatérsky a ono jim to prochází ) a taky podle potřeby sekýrovat okolí . Bo a v těch špitálech – proč by si i pracovitý zdravotní personál neužil drzých Vojtků ? Setkávat se jenom s hodnými a slušnými pacienty by se mohl odrazit na pokřivení jejich náhledu na reálný svět . Moje osobní ochrana pžed Vojtky spočívá v doporučení ať se odeberou tam , kde by se neschovala ani myš ! A Jiříku K . hodně zdraví , abys víc než špitály navštěvoval zakouřené lokály .

Komentáře nejsou povoleny.