Kroupy


Máte rádi kroupy? Ne, nemyslím ono slavné „Krupp-Essen – Jezte kroupy“:

https://www.youtube.com/watch?v=1nzLa44lOF4  Dokonce nemyslím ani vynikající uzenou polívku s kroupami, jakou vařila moje babička (dala bych si ji, ale mlsní synci ji nejedí a patlat se s ní jen pro sebe se mi nechce…).  Na mysli mám kroupy ledové, které před pár dny na několika místech Čech zase předvedly, co dokážou.

Nás to tentokrát minulo, několik hodin tu padal příjemný deštík, nad jakým by zajásalo srdce každého zahrádkáře, ale kroupy tentokrát nebyly. Pochopitelně tu občas taky nějaká ta kroupa spadne, ale abych pravdu řekla, velekrupobití jsem tu nezažila.

Ale taky tu bylo! O jednom takovém vypovídají snímky z archivní sbírky fotografií. To bylo 10. července 1957, krátce před polednem… Přihnal se vítr, přihnal se déšť a pak se to začalo sypat…

A když bylo po všem, začali lidé sčítat škody a napravovat, co se dá.

obr-1

O síle větru vypovídá i tenhle padlý strom. (Kadaňáci jistě poznají, že budova v pozadí je stavební průmyslovka.)

A tady je zachyceno takové „typické“ letní poledne na kadaňském náměstí. (Budova vzadu, s otevřenými dveřmi, byl tehdy okresní soud a soudní věznice. Po zrušení okresu Kadaň se v ní usídlil Státní okresní archiv Chomutov.)

obr-2

Zdá se, že než ženské ty události proberou, všechno roztaje…

obr-3

Tohle je na Špitálském předměstí, to už dnes nestojí…

obr-4 obr-5

Odklízení kroupových závějí před městskou bránou – ze všech těch domů dnes stojí jen ten s číslem 602…

obr-6

Odtékající voda podemlela a strhla i kus hradeb a na nich postavený dům…

obr-7

A ještě jednou kadaňské náměstí – už hodně roztáté…

obr-8

Nějak mne ani moc nemrzí, že přes tohle krupobití nejsem pamětník…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

26 reakcí na Kroupy

  1. Hudec napsal:

    1957 a „oteplování“ aneb klimatická změna. A přitom Zelení se ještě ani nenarodili…..
    A já trouba myslel, že kroupy padají až teď, že je to novinka, jak mě přesvědčují.
    Že vy jste si to, paní Katy, celé vymyslela…?🙂

    • K-k. napsal:

      Jasně! A víte, co mi dalo práce ty fotky „vyphotoshopit“?😀

    • Slim napsal:

      Léto 57 si pamatuju. Byly hrozný vedra, od rybníka v Nových hradech jsme se vždycky odpoledne jen těžce táhli. Jenže to bylo ještě celkem normálně, stávalo se to jednou za čas. Jen žádnou „kuřáckou propagandu“ !🙂

      • jaa napsal:

        Ale no tak, vždyť to taky není furt. Časem se ty kroupy objevovaly. Nevím už kdy ale vzpomínám, že se v mražáku objevila chrastící krabička s centimertovýni kuličkami. Žáden „výzkumník“ se ale nepřiznal. 🙂
        Stejně je to zajimavost přírody, že přes vedra – doletí až k zemi a vydrží…

        • Bavor V. napsal:

          Rok si nepamatuji, ale následky ano. Tenkrát kroupy a průtrž upravili pole a také výpust z rybníka na Střele, takže spojení Strakonice – Katovice bylo možné pouze po objížďkách. Ale opravené to bylo celkem rychle. Na tehdejší dobu velice rychle. (oni tenkrát nemuseli dělat složitá výběrová řízení a mohli rovnou přikázat příslušné firmě, aby sebou mrskla)

  2. Hudec napsal:

    Anóbrž v neděli graduje moje pracovní nechuť, něco vám tu napíši. Sáhl jsem po klasické knize z předinternetových a předoteplovacích dob „Jaké bude počasí“ autorů Astapenka a Kopáčka, vydáno Lidovým nakladatelstvím v roce 1987, – tedy po historické vykopávce.
    V té se praví, že roupy jsou hrudky sněhu, pokryté ledovou vrstvou. Padají z kumulonimbů, mraků se značnou vertikální mohutností až 10 km, uvnitř kterých se vyskytují silné výstupné a sestupné proudy s rychlostí několika desítek metrů za sekundu (proto je tak nebezpečné pro letadla kumulonimbem proletět, a jen jako měřítko – L 39 Albatros, s nímž jsem se byl před lety proletět, má maximální stoupavost 37 metrů za sekundu, tedy asi podobnou). Tyto proudy jsou schopny vynášet oblačné kapky na úroveň velmi nízkých teplot (až mínus 40), kde zmrznou. Podle toho, jak dlouho v mraku zůstanou a „obalují se“ jsou potom veliké.
    Autoři uvádějí následující příklady/případy:
    USA – průměr 12 cm a hmotnost 700 g
    Francie – velikost lidské dlaně a 1200 g
    JAR (Maputo) 1977 – průměr 10 cm a 600 g
    Největší mohou vznikat v tropech a subtropech, kde mají kumulonimby největší vertikální mohutnost a vznikají kroupy až několikakilogramové. V Číně 1981 až 7 kg!

    Úder kroupy může zabít i drůbež a drobná hospodářská zvířata. Jsou známy případy zabití skotu a lidí. V roce 1961 zabila kroupa o hmotnosti 3 kg v severní Indii slona, v roce 1939 na Kavkazu ubily kroupy velikosti vajec 2000 ovcí.
    A protože jeden z autorů je Rus, musí mít SSSR něco největšího: V roce 1965 v oblasti Kislovodska vytvořily kroupy na zemi vrstvu 75 cm.

    O Dědovi Všěvědovi řeč v knize není, takže není známo jak veliké kroupy mohl ronit. Smoljak už nám to nepoví a Svěrák už si asi nepamatuje…..

    Koho počasí zajímá (a má čas), doporučuji knihu německého Wolfganga Behringera „Kulturní dějiny klimatu (Od doby ledové po globální oteplování)“, vydáno v Mnichově 2007, česky vydala Paseka 2010, takže to vykopávka není. Má to 400 stran včetně rejstříků apod., grafy a tabulky – takže pro většinu současné české populace to vlastně není k přečtení.
    Velmi zjednodušeně řečeno autor mj. dokládá, že ochlazování vedlo vždy k daleko drastičtějším dopadům na lidstvo, než oteplování. Říká v závěru fakty vyfutrované publikace:
    „Je obtížné předvídat budoucnost. Seriózní vědci by se neměli vžívat do role Nostradama. Počítačové simulace nemají větší hodnotu než předpoklady, z nichž se vychází při zadávání dat. Nevypovídají o budoucnosti, ale o našich očekáváních. Dějiny přírodních věd jsou také dějinami mylných teorií a prognóz…… Klima se mění. Klima se vždy měnilo. Naše reakce závisí na úrovni naší civilizace. Přitom může pomoci znalost dějin. Klimatické změny bývaly často vnímány jako ohrožení. Falešní proroci a obchodníci s morálkou se vždy pokoušeli využít je ve svůj prospěch. Nesmíme přenechat interpretaci klimatické změny lidem, kteří nic nevědí o dějinách lidské civilizace. Lidé nejsou jako zvířata jen pasivní obětí proměn životního prostředí. Klimatické změny vyvolaly v nedávných historických obdobích příznivé vývojové tendence. Jestliže současná klimatická změny bude mít dlouhodobý charakter – a zřejmě tomu tak skutečně bude -, je jen nutno zachovat klid. Konec světa nenastane. Prostě se přizpůsobíme teplejšímu klimatu. Nesmíme zapomínat na klasická moudrá slova starých Římanů: Tempora mutantur, et nos mutamur in illis. Časy se mění a my s nimi.“

    Jaký je podíl člověka na „globálním oteplování“ si netroufnu posoudit, nějaký nejspíš bude. Ale někteří vědci říkají tak a jiní onak, já bych to tipnul především na vliv sluneční aktivity. Podivné mi přijde, že prý nějaký Barrande (mám dobře dvě „r“?) tvrdil (a dost se tomu věří), že jsme tu v kotlince ještě dávno před příchodem Slovanů měli tropické moře. Jak jsem poznal nějaké to tropické či subtropické kraje, bývají dost teplé, tak nejspíš bylo i tady celkem přihřáto. Nu a pak jsme tu měli dobu ledovou, tomu se také obecně věří, a nějací troglodyti se ohřívali u ohňů a tím vlastně zahájili etapu globálního oteplování nebo tak nějak to prý bylo.
    Pak se ale troglodyti nějak moc namnožili a třeba opravdu počasí ovlivňují, čerti vědí. Dovolím si zakončit citátem:
    „Je beztoho moc lidí na světě,“ pronesl vážně, „jeden už se mačká na druhého a lidstvo se rozplemenilo až hrůza.“
    V té knize je všechno….
    (Já ti dám „kuřáckou propagandu“….🙂 )

    • Slim napsal:

      CITÁTY DOBŘE UMÍSTĚNÉ, JEN JSI JEŠTĚ ZAPOMNĚL TEN CITÁT, CO DOKAZUJE, ŽE POVODNĚ BEJVALY I V 19. STOLETÍ.
      „… patnáctkrát musel jsem psát před nimi ,Zupák Schreiter je hnát‘ a nakonec přijel jeden znalec písma a dal mně napsat: Bylo 29. července 1897, kdy Dvůr Králové nad Labem poznal hrůzy prudkého a rozvodněného Labe.
      ,To ještě nestačí,‘ povídal auditor, ,nám se jedná o to vysrání. Nadiktujte mu něco, kde je hodně s a r.‘ Tak mně diktoval: Srb, srub, svrab, srabařina, cherubín, rubín, holota. Von už byl z toho ten soudní znalec písma tumpachovej… “

      KDYŽ NĚKDO JEZDÍ V SRPNU(!) NA MĚSÍC(!!) NA KRÉTU, TAK NENÍ DIVU, ŽE VOTEPLOVÁNÍ POCIŤUJE JEN MÁLO.🙂

      TO JE ASI JAKOBY KUBERA PŘIZNAL, ŽE V HOSPODĚ JE PŘEKOUŘENO.

      A TEĎ UŽ MI NERUŠ KRUHY, ČEKÁM JESTLI TA BOUŘKA, CO VODPOLEDNE PŘIJDE, BUDE S KROUPAMA.

  3. Rosťa napsal:

    Příroda s námi umí zacvičit. V pátek zde na Moravském Slovácku se řádně projevila a ani to nemusely být kroupy. Stačila vichřice, slejvák a bouřka. Boží dopuštění. Jestli to bylo na celém území, tak ani nevím, jestli se našim bratrům ve zbrani podařil ten US šrot dovézt Mittalovi až do Ostravy.

    • Hudec napsal:

      A z božího dopuštění jste u vás tam měli i Babiše! Něco jste provedli…..?

      • Rosťa napsal:

        On byl u nás Babiš? Nějak jsem ho propásl, což je škoda. Mohl jsem si u rychtáře půjčit mávátko a zúčastnit se. Třeba i na koblih bych dosáhl.

  4. vittta napsal:

    Zajímavost mimo téma, pro pana Jírovce a nejen pro něj.
    http://blisty.cz/art/82447.html
    V článku se píše o 16 nejšťastnějších zemích světa.
    Když jsem viděl na 6. místě Kanadu, s největší osobní svobodou,vyprskl jsem smíchy, páč ségra bydlí v Torontu.
    Tam jsou všude cedule, kde je namalované oko, když se vjíždí do nějaké obce.
    Vysvětlete si to jak chcete, ale šmírujeme tě.
    Když si chce ségra zapálit špeka, musí zatáhnout rolety, pustit digestoř a přesvědčit se, že kolem baráku nikdo není.
    Já vím….hulit trávu není legální, ale co je moc……
    Ono….udělat si na zahradě soudek také nejde.
    Pokud je buzerstán nejsvobodnější země světa, pak opravdu nechápu, co si Kanaďané vysvětlují pojmem „svoboda“.
    No, pobaveni budete všemi těmi 16 šťastnými zeměmi…

    • Hudec napsal:

      Šílíte? Blisty jako zdroj? Nejšťastnější web na světě…… Nesouhlasnými názory se netrápí. Ach, jaké štěstí, řekl by Áda…. Hotová nirvána.

      • Rosťa napsal:

        Pán blistů je přibližně na stejné morální úrovni jako Plavec štětina. To i Kalous je na tom líp, přestože to morální dno vybagroval opravdu poctivě.

  5. M-T napsal:

    Kdo zakusil kroupy na vlastní kůži, venku, v lehkém sportovním oblečení a zcela mimo lidská sídla, ten na takový zážitek dlouho nezapomene. Já na kole, na jaře touto dobou, možná je to už 12-14 let. Venku krásně, nic nenasvědčovalo budoucí hrůze. Jedeme ve dvou, otočím se jen tak, na obloze takový mrak, nic moc.. ujedeme tomu. Šlápneme do pedálů, otočíme se, mrak jako magnet za námi, ne tomu neujedeme. Blesk, hrom, prásk! prásk! a krupky. Není se kam schovat. Bylo to jako za toho sedláka Floriána (stejnojmenný film, herecky ztvárnil hlavní postavu pan Sovák), který uměl – za odměnu – „dělat počasí“ díky svému patronu sv. Floriánovi jen tím, že zatáhl za zlatou šňůru … Pomyslný Florián zatáhl a měl úspěch. My jsme ještě kousek jeli, už nás štípala záda, pak hodili kola do příkopu a snažili se v tom běsu „běžet“ (to ani nevidíte!) k jakémusi zapomenutému staveníčku, snad to bývala polní váha kdysi. Aspoň se přitisknout ke stěně! Dostali jsme pořádně nasekáno, drkotaly nám zuby, husí kůže, ani nit suchá … Když to krupobití přešlo, pořád bylo ještě slyšet práskání jakoby hromu. Houby! Ani ne kilometr odtud byla střelnice a tam si klidně stříleli, pekli maso, sucho, pohodička!
    Jezdívali jsme i kolem menšího rybníku, kde – v jiném roce – párek labutí vyvedl čtyři mladé, bylo půvabné tu rodinku sledovat. Až taky jednou přišly uprostřed léta kroupy a zbyli na vodě jen ti dva dospělí ptáci.
    I doma, pod střechou, takovou podívanou jen bezmocně a odevzdaně sledujete se zatajeným dechem. Je to živel!!! To už je tak 30 – 35 let, konec prázdnin. Krásné teplé prázdniny plné sluníčka, bohužel ale velké sucho. Navečer se přiloudal mrak, visel si nahoře a měl takovou divnou barvu. Už i zahřmělo, čekali jsme bouřku a hlavně konečně déšť. Ptáci jakoby přestali existovat. Žádný vítr. Jenže mezi hřměním stále hukot. Co to pořád hučí? A najednou rachot a sypaly se kroupy. Jen kroupy! A tak moc, že nebylo vidět. Celé to trvalo snad 15-18 minut – a zkáza, smutek. Davy lidí pak vyšly ven, rychle to tálo, všude voda a hromady ledu, kanály zaplavené kde čím. Takže se odklízelo, napravovalo, opravovalo …. a z uzavřených prostor ještě druhý den lidi vyváželi kolečka plná ledu.
    Tak ještě jednou, jindy a jinde: Podél silnice alej ovocných stromů a housenky je dokonale ožraly, že nezůstalo nic jen řapíky listů. Těch housenek! Člověk si řekne, že to bude příští rok hotová kalamita, ale příroda si poradila, poslala na ně krupobití. Stromy se vzpamatovaly ze záložních pupenů, ale další rok ani květ natož ovoce.
    To jsem se vypovídala! Jdu venčit psy, mám od ČT dva, jednoho dočasně do dnešního večera.To bude úleva! Ještě mrknout na oblohu, výstraha platí skoro pro všechny kraje.

  6. M-T napsal:

    Polévka z uzeného masa, v ní kroupy a rozmáčklá v ní uvařená brambora, ochuceno majoránkou, je vynikající. Dobrý nápad, už ji mám v plánu.🙂

  7. K-k. napsal:

    babička ji dělala jinak: vývar z uzeného, do něj zavařila krupky (ne velké kroupy, ale drobné, říkala jim „perličky“) a když byly krupky měkké, přicvrkla trochu mléka na zjemnění chuti a na jemno rozkvedlala vajíčko – s mmlékem a s vajíčkem se už pak polévka nesměla vařit. A bez majoránky a bez petrželky, dávala do toho pažitku (neboli „šnytlík“)… Až synek vyjede na dovolenou, tak asi neodolám a uvařím si ji!

    • M-T napsal:

      Jejda, ta byla určitě taky moc chutná, radost si určitě udělejte! Já už jsem doma s naším čtyřnohým divochem, leží mi u nohy. To velké psisko zůstalo doma tam, kde jsem já byla „na návštěvě“ hlídat 🙂 Páníčkové se mu šťastně vrátili. „Jen“ takových 5 km chůze, horko a vůně k zalknutí (akáty, šípkové růže, bez černý, snad všechny trávy..). Vodu v pet-lahvi a malou plastovou misku s sebou, tentokrát jsme nešli k řece. Ale těch pejskařů!

    • Rosťa napsal:

      Děvčata, nezlobte. Ta moje odjela na tři dny na jakýsi výlet a já už od hladu vidím barevně. A já, trubka, jsem jí to ještě zaplatil. Klasická ukázka toho, že se stářím pravděpodobně nepřichází i moudrost.

      • K-k. napsal:

        klid, Rosťo: irský Bobby Sands kdysi k smrti vyhladověl až po 66 dnech…

      • M-T napsal:

        Pane Rosťo, i klasická ukázka toho, že člověk se může vždycky na něco těšit: Primárně, že odjede a bude pár dní klid … no a potom zase, že se vrátí … Máte to vlastně velmi dobré!

        • Rosťa napsal:

          Mám to dobré. Nemohu si stěžovat. Ženu mám hodnou, stará se o mě jak o vlastního a když nedejbože začne být někdy nervní, tak zmizím na ryby. Nevím, kam půjdu po smrti, když ten ráj mám už na Zemi. A nikdo mi to nechce říct.

Komentáře nejsou povoleny.