EU – pohled z Východu


Nad vývojem a perspektivami integrace Evropy se v rozhovoru na pokračování pro „TV Rassvět“ zamýšlí ukrajinský ekonomický komentátor Jurij Gavrilečko …
(který si ovšem na Ukrajině „rozlil ocet“ před rokem v rozhovoru pro ukrajinskou „TV 112 Ukrajina “, kdy se dost razantně opřel do politiky ukro-vedení, takže ho ani nenechali besedu dokončit – pozn.překl. – viz. https://www.youtube.com/watch?v=jR3aTOI24Jo. Jeho, zatím dvoudílný, rozhovor mě zaujal, takže jsem vám jeho 1.část v podstatné míře přetlumočil. Příště uvedu část druhou – spíš mezinárodní. Bude-li vás zajímat třetí část – tak, až vyjde…).

Jaké byly cíle sjednocení Evropy do Unie a čí zájmy tenkrát převážily?
Těžko říci, čí zájmy převážily tenkrát, při vzniku Společenství uhlí a oceli, protože společné zájmy dvou – do té doby nesmiřitelných – protivníků, tedy Francie a Německa, z řady historických důvodů prostě nemohly být. Vrátíme-li se do devadesátých let, do období vzniku Maastrichtské smlouvy, pak se signatáři shodli na čtyřech základních svobodách: pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu. To bylo velmi výhodné pro už vzniklou evropskou nadstátní byrokracii, která mohla zvyšovat svůj podíl vlivu v národních státech a stávat se fakticky nekontrolovatelnou. Bylo to výhodné pro nadnárodní společnosti, protože dostali možnost získávat jakékoli – ať už lidské, finanční nebo technické zdroje – pro řešení svých úkolů. Takže se zájmy evropské byrokracie i nadnárodních společností v tom momentě sešly. Postupně se ovšem byrokracie EU stala rovnocenným, ne-li silnějším hráčem než tyto korporace díky tomu, že se tím že, byť nemohla vydělávat peníze cestou výroby čehokoli, ale měla přístup k volně se pohybujícím zdrojům a kontrole nad nimi, stala se v podstatě stejnou nadnárodní korporací, byť jen v evropském měřítku.

Jaká je mocenská struktura EU?  
V EU jsou přinejmenším dva ústřední orgány výkonné a dva zákonodárné moci. Pokud docela pravidelně fungují Europarlament (EP) a Evropská komise (EK), pak další dva pracují spíš situačně – Evropský soud a Evropská centrální banka (ECB), ty jsou víceméně autonomní. Nicméně, vliv EK je mnohem vyšší, než vliv ostatních orgánů. Systém je to dost složitý, v čemž je jeho síla i slabina. Síla v tom, že nějaké hlouposti se mohou docela dlouho posouvat, nebo se zaseknout na cestě od národní do evropské úrovně, zatímco rychlost přijetí rozhodnutí je nízká díky požadavku na konsensus všech členských zemí (ratifikace). Tento systém velmi vyhovuje bruselským úředníkům, ale nevyhovuje potřebě přijímání operativních rozhodnutí. Pokud má EU cosi plánovat na několik let dopředu – pak ano, ale v případě potřeby rekce na aktuální události – je to systém příliš dlouhý a složitý. Nejoperativnějším orgánem EU je zřejmě ECB, která není přímo podřízena EP ani EK a může tudíž provádět poměrně nezávislou politiku.

Proč jsou její orgány územně dislokovány (Berlín, Brusel, Luxemburg, Strassburg)?
Berlín v tomto případě není ani tak centrem přijímání rozhodnutí, jako spíš centrum síly. Doplnil bych ještě Paříž, protože pokud se mezi sebou nedohodnou Francie a Německo, tak nejsou jakékoli důležité finanční operace možné. Pokud nebude fungovat EK, tak nemohou být přijímána ani společná řešení na úrovni šéfů vlád. Trvale pracující EP není ani tak neznámější, jako nejhlasitější strukturou a proto nejspíš je od EK i teritoriálně oddělen. A soudní systém je zase spíš centrem síly. Takže pokud by všecky tyto orgány byly soustředěny v jednom místě, dostalo by se hostitelské zemi nespornou převahy – zejména ve věci finančních toků – což by bylo problematické ve vztahu k odstředivým silám.

Pro které síly  je dnes výhodné a pro které nevýhodné zachování EU?
Dnes je pro nadnárodní společnosti existence EU výhodná jen kvůli jednotným normám. Ale to, že existuje konkurent v podobě evropské byrokracie, která může tyto normy kdykoli změnit a donutit tyto společnosti vynaložit obrovské náklady na částečné nebo úplné přeladění svých technologických schémat, to se jim samozřejmě nelíbí. Jak ale udržet tento systém bez byrokracie, to zřejmě nikdo neví. Koupit si tento systém, bude velmi problematické, protože poznal svoje možnosti a má dostatek prostředků k boji s kteroukoli společností, nebo kartelem na svém poli. Takže v blízké budoucnosti nás čekají nevídané boje o zvýšení vlivu nadnárodních korporací v Evropě. Kdo z této bitvy vyjde jako vítěz, a bude-li vůbec vítěze, lze těžko říci. Nicméně, jakékoli podobné změny zpravidla vyvolají výskyt zcela nové výzvy, na kterou bude nutno reagovat, což si vyžádá další prostředky pro systém – a zhoršení života Evropanů. Takže se teď budeme setkávat s procesem odstředivých sil, uvnitř EU pod heslem „K čemu nám je Brusel“ a „Není příliš drahý?“, která vytyčují antiglobalisté, nicméně s růstem vlivu nacionalistických a ultrapravicových sil, podporovaných národními státy, zaznamenáme ztrátu části výdobytků EU. Výsledek předpovědět nedokážu…

Kde tedy končí suverenita národního státu  a začínají pravomoci orgánů EU?
Především normy jsou nadnárodní funkcí, stejně jako základy zahraniční politiky. Patří sem i sféra bezpečnostní politiky, kde každá země má svou policii a armádu, ale centrální politika není dosud zformulována, nicméně otázka bezpečnosti EU je nadnárodním elementem. Poněkud jiná situace je u ECB, protože ne všechny členské země patří do eurozóny, nicméně měny zemí nemajících euro jsou na ně pevně vázány. Takže ECB je orgánem, který může velmi silně působit na politiku členských států.

Proč si myslíte, že EU potápí Řecko, které má dluh cca 200% k HDP, jestliže takové Dánsko, Norsko a Finsko mají dluh srovnatelný, zatímco Řecko má 2x víc obyvatel?
To je těžké říci. Především možná proto, že Řecko není důležitým článkem žádného výrobního řetězu. Tam se nevyrábí nic, bez čeho by se EU neobešla, totéž platí o dopravních proudech. Pokud budeme mít připomínky k Norsku, musíme odečíst cca 30% dodávek jeho plynu, v případě Finska to platí např. pro pneumatiky a další komodity – a navíc bezprostředně sousedí s Ruskem …

Jaký je podíl státu na ekonomice členských zemí EU?
V každém případě víc než u Ukrajiny. V EU je to 20-22% proti cca 13%, která zůstala Ukrajině. Přičemž se vše už víceméně ustálilo a nemá smysl strukturu měnit. V úvahu může přicházet privatizace služeb (např.vězeňství, některé další, dosud státní služby). Struktura služeb je v různých státech různá. Železnice jsou např. ve Velké Británii soukromé, v Německu státní a dosud jsem nezaznamenal, že by Britové chtěli svoji železnici znárodnit, nebo Němci zprivatizovat, takže jim to zřejmě vyhovuje.

Deindustializace jádra EU…
Já bych, upřímně řečeno, nemluvil o deindustrializaci jádra jako procesu. Velmi zřetelné jsou ovšem tendence k deindustrializaci periferie – nových zemí EU, zatímco jádro se k ničení vlastního průmyslu nechystá, i když jednotlivé případy jsou (viz švédský Saab), na druhé straně Nokia-Siemens dále pracují na rozvoji sítí 4. a 5. Generace – poodešly od výroby spotřebního zboží a soustředily se na produkci pro byznys. Pokud jde o nástup nového technologického řádu – to je záležitostí příštích minimálně 10 let. Pak ovšem půjde i o kompletní společenskou přestavbu – a co s lidmi? Dosud nejspolehlivějším nástrojem ke snížení populace byly války… Pokud sledujeme současné tendence, počet konfliktů v různých částech světa roste a zbrojní rozpočty prakticky všech zemí za posledních 5 let stouply minimálně o 50%.

Málem bychom zapomněli na slavné dotace EU …
Největší podíl dotací připadá, pokud vím, na zemědělství a výrobu potravin. Ostatní odvětví jsou obecně dostatečně životaschopná. Do budoucna bude tématem podpory vnitřního trhu tzv. nepodmíněný základní příjem občanů, vyplácený ze státních zdrojů, kde dosavadní finské zkušenosti jsou velmi zajímavé. Tam přechod na nepodmíněný základní příjem ušetřil státu peníze díky zjednodušení administrace a poměrně rovnoměrného rozdělení peněz. Zmizela korupce, zbytečné služby a úředníci a poněkud se aktivizoval vnitřní trh. Jediné, co může zabránit rozšíření do celé EU, je příliv imigrantů a situace s bezpečností samotných zemí EU vzhledem k nemožnosti odlišení „svých od cizích“, anebo nechuti to dělat…

hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.