Kdo najde nejvíce autorů?


Dnes uvádím několik ukázek z textů známých českých autorů. Věřím, že pro vás nebude těžký úkol je rozpoznat.

Tak pojďme na to!

Ukázka č. 1

Můj povedený tatínek Leo mi odkázal batoh. Krásný hnědý kožený batoh. Je z jelena, a jak říká naše maminka, prý ho ve válce sebral náš tatínek na švýcarském velvyslanectví i se siamskou kočkou Zinou, která měla modré oči a svítily jí. Tatínek mi tenkrát řekl, když mi ten batoh dával, že ho ještě užiji a dodal tu známou větu našich dědů:  „Ten tě ještě přečká.“ Můj tatínek měl pravdu. Nevím, jestli je ze Švejcar a jestli je z jelena, ale zdálo se mi, že je neroztrhatelný.  Pěkný dárek mi tu nechal. Sundal bych ho, vyměnil za tornu, ale byl jsem příliš ješitný. Batoh z jelena, i když je těžký, je krásný, má barvu uzrálého obilí a co hlavního, já se všude chlubil, že je ze švýcarského jelena, což každý nemá. A občas jsem přidal historku o kočce siamce.  A tak jsem ho nosil, byl to můj úděl, bylo to asi jako jmění, které dostanete a maličko vás tíží. Nosil jsem ho při svých cestách k potokům. Miluji potoky. Takové potoky, které tečou loukami anebo lesem a na jejichž okrajích kvetou pomněnky…

Ukázka č. 2

Jakmile osciluje v membráně vzpomínek kučeravá hlava profesora češtiny, kterému se říkalo Sigr, jenž výtečně balancoval na hraně pódia, aniž k naší žalosti sklouzl. Usmíváme se v duchu jeho přednáškám z literatury, kdy s přesností zatmění Měsíce říkával, že Jirásek jako širokým štětcem maloval dějiny. A přitom stařeckým ukazováčkem vyrovnával těžiště, které mu uklouzlo kamsi pod tabuli, takže se mu zachtělo převrátit se jako kachně v rybníce.

Kdo by zapomněl na hrůznou madame Franštinářku, vypadající jako indická bohyně o tisíci rukou, neboť střílejíc oběma ukazováčky napravo nalevo, vyvolala celou třídu nejméně desetkrát za hodinu, přičemž výskala, prohrabovala si kštici imitovaným hřebenem prstů. Stále jako by ji napadaly Erynie, galská posedlost, nebo že hraje Shakespeara. A sehrála to s námi vždy tak, že jsme bývali po jejích hodinách zmořeni jak po slaďounkých klystýrech. A další žena, která se každému zabořila do duše jako balvan v ledovec, madame Přírodopis, metafyzická kvočna, teploměr a barometr sborovny, který okamžitě upozorňoval, radil a pomáhal proti krvelačným. A tichý hovor opouštějící neuvěřitelně lehce vykrojená ústa konejšil a napájel rostlinným mlékem zájem o kytičky, krystalky a protoplazmy. Snad každý z nás si po matce a milence vzpomene na NI s velkým N.

Ukázka č. 3

Jenom jednou se moje žena pokusila použít mne k úkonu nižšího řádu. Měl jsem zvednouti nohu od klavíru, pod kterou měl být zasunut koberec. Jevilo se mi to neřešitelné. Buď jsem stál – zvedaje tuto nohu – na onom koberci, čímž jsem vahou vlastní i vahou zvednutého klavíru bránil v jeho kýženém pohybu, nebo jsem stál mimo tento koberec, dostávaje se pak do předklonu, ve kterém nezbývalo sil k žádoucímu pozvednutí nástroje. Byla tu ovšem možnost vlézt pod klavír a zvedat jej na svých zádech, ale to se mi zdálo ponižující a nebezpečné. Co kdyby klavíru ujely nohy a tento mne zavalil? Než jsem stačil domyslet plný rozsah této eventuality, zvedla moje žena obouruč klavír a jakýmsi poskokem obounož (taneční prvek z jejího rodného Valašska) zasunula pod něj koberec

Rád vidím tyto okamžiky, kdy člověk vítězí nad hmotou a jeví se pánem slepých přírodních sil. Sám jsem tento pocit zažil jen jedenkrát: když se mi po nepředstavitelné námaze a na pokraji sil podařilo levou rukou ostříhat nehty na své pravé ruce. Ale obyčejně jsem to já, kdo se vzdává, kdo je poražen a dokonce – jak jsem se dříve domníval – ponížen. Rozmluvil jsem si tyto pocity: mé úkoly jsou odjinud, mé cíle jinde.

Ukázka č. 4

Ve hlavní mladočeské volební kanceláři panoval zatím rušný život. Bylo zde shromáždiště charakterů, kteří díky všeobecnému právu hlasovacímu přišli se sem zadarmo napít. Dělalo se to nenápadně. Na stůl přišlo tucet sklenic a za chvilku byly prázdné. Pak přišlo čtyřicet, které stihl tentýž osud, neboť pivo je proto, aby se pilo, stejně jako hlasovací lístek  neodevzdává se konduktérkům v tramvaji, nýbrž ve volební místnosti zvláštní komisi.

A pak, proč by sociální demokrat nevydělal si tři i čtyři koruny, když je přece na programu sociálně demokratickém snaha po sociálním blahobytu? Byly to společné zájmy, které vedly odtud trochu vrávoravým krokem do volební místnosti. Vzadu byla garderoba. Půjčovali si tam navzájem kabáty a vyměňovali klobouky, jako sociální demokraté mění své přesvědčení.

Dr. Funk jim říkal „ctění přátelé“. Byla to tak krásná shoda! A jako v kostele voní kadidlo, jehož vůně opájí věřící, tak zde vonělo pivo a slivovice. Přicházela na stůl i fašírovaná pečeně, která svou vůní nutí volit mladočesky.

Mnozí sem přišli jako sociální demokrati. Vypili jedno pivo, druhé, třetí, dostali hlasovací lístek se jménem dr. Funka, vypili ještě slivovici a šli volit. Dojemný byl případ statečného občana z Nového Světa na Hradčanech. Vypil ve volební mladočeské kanceláři dvanáct sklenic, a přece odvolil. Na shodech však, když vyšel z volební místnosti, svlékl si boty a usnul. Bylo to něco podobného jako případ onoho aténského běžce, který běžel do Atén ze Sparty, a vyřídiv své poselství, klesl k zemi a skonal. Dějiny vykazují velice málo podobných skutků.

„Vítězství je jisté“, pravil ve volební kanceláři předseda mladočeského volebního výboru, „pijte, přátelé, a po volbách dostanete piva dvojnásob.“

Ukázka č. 5

Po celý svůj život v Praze byl i stálým a opravdu věrným a neúnavným posluchačem všech význačných koncertů. Nevím, zda hudbě rozuměl, aby mohl o ní mluvit odborně, ale hudbu miloval a poslouchat ji uměl. Při jedné jeho návštěvě u nás hrál jsem mu z desek úryvky z dvaceti různých skladeb. Hudbu klasickou i moderní. Téměř všechny autory bezpečně poznával.

Kdykoliv byl ve Smetanově síni či v síni Domu umělců zajímavý koncert, jeho prázdný rukáv, který mu obvykle vypadl z kapsy, komíhal se někde na stupních k varhanám. Jinak sedal Sudek na balkóně mezi stojícími posluchači na zemi, nikoho si nevšímal, nikým se nedal rušit a zabrán do hudby poslouchal.

Uvaděči v koncertních síních byli zprvu dost rozpačití, když přicházel. Jeho nápadný zevnějšek se jim prostě nezdál, ale časem si na vytrvalého a houževnatého návštěvníka zvykli a měl dveře vždy otevřeny. O přestávkách pohyboval se v rozzářených chodbách s naprostým klidem mezi elegantními posluchači, pány v černém a dámami s krásnými účesy, v dlouhých večerních róbách Dalo by se říci, že mu nikterak nevadili.

 

Věřím, že to pro vás bude snadné, i když jsem  vybrala ukázky, které nejsou pro určité autory  zrovna typické.  Těším se na odpovědi.  Přeji hezký nedělní podvečer.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Kdo najde nejvíce autorů?

  1. Slim napsal:

    1 bude Ota Pavel. Znám ho málo, ale tatínek Leo to jistí (?)

    3 to vypadá na Horníčka M.

    A 4 to patrně bude „JH, největší spisovatel český“

    Zajímalo by mne, kdo je 5

  2. Zdena napsal:

    Může se jen tipovat?
    1. Ota Pavel (stejně jako Slim soudím podle tatínka Lea)
    2. Bohumil Hrabal (je to opravdu jen tip: něco jako Hrabalův styl psaní? )
    3. Miroslav Horníček (taky tipuji nezávisle na Slimovi 🙂
    4. Jaroslav Hašek (vygůglila jsem)
    5. Jaroslav Seifert ( taky si nejsem úplně jistá)

  3. Miluše napsal:

    Jste dobří, ale můžeme ještě chvíli nechat tápat i ostatní? Do 20.00 hod. a potom bude ohlášen vítěz. 🙂

  4. Miluše napsal:

    Paní Zdeno, jste vítěz! Poznala jste autory všech ukázek. A odpověděla velmi rychle. Blahopřeji Vám a doporučuji účast v soutěži Chcete být milionářem? (Kdo by nechtěl), tam byste všechny „rozsekala“. 🙂
    Ještě k jednotlivým ukázkám:

    1) Ota Pavel (z knížky Plná bedna šampaňského)
    2) Bohumil Hrabal (Paměti repetentovy)
    3) Miroslav Horníček (Dobře utajené housle)
    4) Jaroslav Hašek (Volby mladočechů na Malé Straně)
    5) Jaroslav Seifer (Všecky krásy světa – povídka Bílá růžička)

    • Zdena napsal:

      Paní Miluško díky,
      doma u počítače se to soutěží, ale moje vědomosti jsou jen povrchní. To, co máte načteno Vy a mnozí další Bavorovi návštěvníci já nemám a už to asi nedoženu.

  5. vonrammstein napsal:

    Po bitvě každej generál, ale přišel jsem až teď. Uhodl jsem 1, 2 a 4.

    • Miluše napsal:

      Taky dobrý výsledek. Máte krásné třetí místo. 🙂

    • Bavor V. napsal:

      Jste lepší.Já hádal hned při přípravě a poznal jsem jen Otu Pavla (to snad musel každý) a Haška (což bylo také skoro jasné)

      • vonrammstein napsal:

        Tak to jsem lepší jen o maličko🙂 Na Hrabala mám čuch, ten sloh a syntax jsou nezaměnitelný. Je i docela možný, že mám ten úryveček uloženej v podvědomí ještě z časů, kdy jsem uměl číst.

    • M-T napsal:

      Pane z Rammsteinů, já jen 1 a 4, měla bych se červenat studem, leč jsem z dnešního sluníčka a větru tak ošlehaná, že se červenám nezávisle na vědění. No jo, no … na zahrádce něco ryla (baba🙂 ) … skoro jako ona opěvovaná Klementajn z podvečerních hudebních hádanek pana domácího.

      • vonrammstein napsal:

        🙂 Já jsem před mnoha a mnoha lety hodně a hodně četl a něco mi holt uvízlo pod kůží, což není žádná zásluha🙂 Jsou tady větší borci🙂

  6. Petrpavel napsal:

    Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí…
    Ze studijních důvodů si přečtu ukázky aspoň dodatečně, jste dobří🙂 !

Komentáře nejsou povoleny.