Zázrak pro Václava B.


            „Neseš mně zdraví?“ byla jediná slova která dokázal pronést Václav B., když viděl přicházet svoji sestru Marii.

            Načež ona pravila „Ovšem bratříčku, nesu!“

            Jakmile uslyšel odpověď, tak se krutou bolestí zkroucený Václav napřímil, odhodil berle se kterými se přišoural na zápraží a pospíchal své sestře v ústrety. Byl zcela uzdraven.

            Věříme-li tomu, že co je psáno, to je také dáno, tak tomu tak opravdu bylo. Potvrzuje nám to tištěný spisek, vydaný koncem devatenáctého století, ve kterém se tento příběh o zázraku popisuje. Ale ani tehdy se všemu rovnou nevěřilo a proto, tak jako dnes, i tehdy byly potřebné podrobnosti.

            A tak se ve spisku dále psalo. „O svátku Narození Panny Marie dověděli se poutníci od kazatele Jana Veverky z Hradce Králové proč jeho příbuzenstvo ke Svatoňovické Panně Marii s láskou lne. Dědu jejich Václava B. zastihlo neštěstí, neboť kláda přerazila a rozdrtila mu obě nohy. Sestra jeho Marie B. šla ke studánce na pouť, různé zbožné oběti přinesla a za uzdravení svého bratra se vroucně modlila. Potěšená a na duchu posílená se vracela domů, kde se jí její bratr Václav B., trpící krutými bolestmi, nemohl dočkati“.

            Když se tragické neštěstí stalo bylo Václavu B. 51 let. Narodil se 6. června roku 1802 v rodině chalupníka. Byl nejstarším synem, který se dožil dospělého věku a proto v roce 1837, po smrti otce Mikuláše, zdědil hospodářství. Byl to podle vyprávění pamětníků správný a rozumný chlap, který si hleděl svého a se sousedy se velice dobře snášel. Měl pět dětí, dvě z nich zemřely již v mladém věku. Nejstaršímu synu Janovi nebylo ani 15 let, když mu tatínek 8. května 1854 na následky úrazu, dostal zápal plic, zemřel. S hospodářstvím mu proto asi dva roky pomáhala nejen maminka, ale i dvě tatínkovy neprovdané sestry. Starší Marie trpěla padoucnicí. Když byla malým děckem, položila ji maminka jednoho letního slunečního dne na rozprostřenou slámu na dvoře. Malá Maruška usnula, přišel k ní pes, čuchnul ji do obličeje, čehož se ve spaní lekla a dostala padoucnici. Tehdy, a ještě hodně dlouho potom, se takové příčině věřilo. Mladší Kateřina se nevdala ze vzdoru, když si z dnes již neznámých příčin, nemohla vzít svého vyvoleného. V mládí chodila za celé hospodářství na robotu na panské a ještě velmi stará na to vzpomínala. Byla v celém okolí velice ctěná a vyhledávaná, protože zažehnávala úbytě a různé nemoci a po odchodu od ní se lidé vždy cítili zdravějšími a tvrdili, že se jim v nemoci ulehčilo. Tehdy prostí lidé mimo bylinek a sugesce mnoho možností k léčení neměli a tak takové nadané a charismatické osobnosti byly jejich jedinou nadějí. Obě sestry byly velice nábožné a nevynechaly žádnou pouť ve Vambeřicích, Svatoňovicích, Smržově a okolí.

            Život na vesnici byl v 19. století velmi těžký. Tvrdá a trvalá práce velmi vysilovala. U žen se k tomu přidávala i neustálá péče o děti. Úrazy, vyčerpání a četné nemoci byly příčinou častých úmrtí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Zázrak pro Václava B.

  1. vonrammstein napsal:

    No… Dobře. A nějaká souvislost s čímkoliv?

  2. Rudolf Knopp napsal:

    Vy tu souvislost nevnímáte?

  3. Hudec napsal:

    Nu, vzhledem k mému aktuálnímu zánětu v patě bych nějaký ten zázrak přivítal. Neví někdo kudy na to, nějaké fakturační místo? Nebo kam poslat objednávku?
    Jinak to povídání, snad se nemýlím, je asi míněno jen jako připomínka starých časů, kdy bylo podstatně hůře než dnes, a život stejně plynul dál. Přijde mi to trochu jako z Káji Maříka🙂 .

    • Bavor V. napsal:

      To povídání je zejména míněno jako pokus o uklidnění situace a vnesení trochy pohody do současné rozbouřené doby.

      • K-k. napsal:

        poslala jsem vám jeden odkaz, který by vás mohl zajímat, urozený pane!🙂

      • Hudec napsal:

        Přesně tak jsem to pochopil, jen možná ne zcela přesně vyjádřil.

  4. Miluše napsal:

    „lidé mimo bylinek a sugesce mnoho možností k léčení neměli a tak takové nadané a charismatické osobnosti byly jedinou nadějí“ … Přítomnost osoby, která soucítí s nemocným působila jako silné psychofarmakum, což platí i dnes. I když už máme chemii na vysoké úrovni.
    Všechna čest matkám Terezám a jim podobným!

  5. tata napsal:

    ot
    http://www.novinky.cz/komentare/403828-ocima-sasi-mitrofanova-sirovodik-pod-belobradkuv-nos.html

    No nevim co stim basnik chtěl řic,mě to spiš připadá že mu to leze na mozek,asi si chtěl kopnout do Babiše ,vyšel stoho dort pejsek kočička

    • Cech napsal:

      Zde prosím je to pouze jeden plivanec stranou a nic víc.
      Dovolím si pastnout dle mého mínění odpovídající hodnocení tohoto angažovaného psavce.
      „A.Mitrofanov trpí „vnitřními osypky“. Jeho nutkavá potřeba „nandat to“ prezidentovi jakkoliv a kdykoliv má jistou historickou příčinu, která vznikla z toho, že se o sobě dozvěděl pravdu. Nepřikrášlenou a drsnou. Diplomaticky řečeno, není ani dobrý novinář, natož čestný a nestranný. Jeho nutkání vyřídit si to s M.Zemanem nabývá, dle mého laického soudu, až chorobných rozměrů. A přestože se stal neskonale trapným a průhledným , nemůže si prostě pomoci. Pan doktor David by jistě uměl odborně pojmenovat tento stav choré mysli. Kdyby dokázal spláchnout domělou nespravedlnost a křivdu, a psal objektivně, nebo se o to alespoň pokoušel, jako jeho kolega z Práva J.Hanák, tak by dokázal, že to s ním není tak zlé, jak se zdálo. Stačilo by, nebýt tak mstivě jednostranný. Ovšem, doposud to nedokázal ani náhodou. Až příliš okatě slouží své zlobě. Už jenom jí. Škoda ho, býval lepší, alespoň podle toho, ce jsem od něj kdysi se zájmem četl. Teď už to ke čtení není. K politování asi ano. J.B.“
      Zde prosím se nejedná o to pouze „nandat to“ prezidentovi jakkoliv a kdykoliv ale obecně každému, který si přečetl nepřikrášlenou a drsnou pravdu o A.Mitrofanovi.
      Tož tak nějak a mordovat se tím jak to myslel, tak to je domnívám se naprosto zbytečné.

      • Bavor V. napsal:

        Tam je velice zajímavá diskuse. Většina proti šášovi a všichni „zmínusovaní“ ož je to trapné. Jediný příspěvek s plusy napadá Babiše.

  6. Petrpavel napsal:

    Život kdysi dávno byl z mnoha důvodů těžký a z mnoha jiných důvodů lehký. Tedy v porovnání s tím naším. Takže se zříkám srovnávání, sentimentu, obdivu i kritiky. Záleží hodně na postavení hodnotitele ve společnosti, také na jeho povaze. Navíc jsem ho nezažil, velmi podstatné.
    Byl jiný .. to je jediné co umím.
    Na srovnávání dvou režimů které jsem zažil, byly taky a jsou hodně jiné, si právo činím. Zvlášť když mé postavení za obou bylo přibližně rovnaké.

    • strejda napsal:

      Můj pradědeček napsal že prožil bídný život. Můj dědeček napsal že prožil bídný život. Můj táta napsal, že měl mnohdy těžký život ale většinu by klidně prožil znovu. Já si nestěžuji a klidně bych svůj život prožil znovu.
      Škoda, že se nezachovalo více písemného svědectví.
      Snad ještě svědectví od pratety o tom jak ji vadilo chodit na robotu. Praparababička zemřela jako žebračka. Prapraprababička skončila jako žebračka. Matriky mluví.
      Z toho usuzuji, že se poměry v našem životě velmi zlepšily. Možná je to tím, že předkové byli chudí a velmi chudí.

      • Hudec napsal:

        Ano, většinu bych si střihl ještě jednou. Ale život má jen premiéru, reprízy se nekonají.
        Co bych vymýšlel, už je vymyšleno:

        Mám ploché nohy po tetě a fantazii po svém strýci,
        už dlouho šlapu po světě, a nevím co mám o něm říci.
        Kdysi jsem sníval o Nilu a pak se plavil po Vltavě,
        já věřil spoustě omylů a dodnes nemám jasno v hlavě,
        nemám jasno v hlavě.

        Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru,
        nemám o životě páru, nemám páru,
        třeba že jsem dosti sečtělý, sečtělý.
        Až mi tváře zcela zblednou zcela zblednou,
        dal bych si ho ještě jednou, ještě jednou,
        třeba s vámi, třeba s vámi, chcete-li.
        Třeba s vámi, třeba s vámi, chcete-li.

        Už dlouho šlapu po světě a čekám co se ještě stane,
        mám pořád duši dítěte a říkají mi starý pane,
        já citově jsem založen, při smutných filmech slzy roním,
        a měl jsem taky málo žen, teď už to asi nedohoním.
        Už to nedohoním.

        Ref: Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru,
        nemám o životě páru, nemám páru,
        třeba že jsem dosti sečtělý, sečtělý.
        Až mi tváře zcela zblednou zcela zblednou,
        dal bych si ho ještě jednou, ještě jednou,
        třeba s vámi, třeba s vámi, chcete-li.
        Třeba s vámi, milé dámy, chcete-li.

        • vonrammstein napsal:

          Suchý. Je to genius.

          • vonrammstein napsal:

            Teda-von to genius je, ale tohle má spíš na svědomí Svěrák, že?

            • Hudec napsal:

              Jo jo, a zpívá Uhlíř. Teda – spíš tak recituje….

          • Petrpavel napsal:

            Zajímavé, taky mě napad´Suchý…

            • vonrammstein napsal:

              Protože je to opravdu skvěle zveršovaný. Až když jsem si zapamatovanej kousek tý písničky přehrál v hlavě, docvakl mi ten Uhlířův hlas a od toho už nebylo k autorovi textu moc daleko🙂

            • Petrpavel napsal:

              Já tu píseň neznám – jediné co mě odvádělo od Suchého byla mnohomluvnost, on bývá „sušší“ a přímější.

Komentáře nejsou povoleny.