Miroslav Florián


    Tak jako Nezval, Holan, Seifert či Hrubín byl i Miroslav Florián obdarován Poezií a svět kolem sebe i v sobě uměl proměnit ve verše.  V minulém režimu byl básníkem vydávaným, oceňovaným, slavným a čtenářsky oblíbeným, po roce 1990 ho novodobí normalizátoři totálně vydědili z literatury.

    Miroslav Florián se narodil 10. 5. 1931 a zemřel v Praze 1996 v den svých pětašedesátých narozenin. V letošním roce si tedy připomínáme jeho kulaté výročí, 85 let od narození a 20 let od úmrtí.

     Není třeba zdůrazňovat Florianovo poetické mistrovství, jeho poezie bezesporu patří do pokladnice českého písemnictví.

Lípy

Přejte už, přejte téhle zemi klid,
aby jí všechno nepadalo z ruky,
mžením a hřměním aby mohla křtít,
a  dole v studnách zelenavý třpyt
a horký vzduch nad bílou tavbou žit
aby se chvěl
o nás a naše vnuky

Přejte teď, přejte téhle zemi klid.

Vítr se zde jen kvapně utáboří,
jiřička uletí jí za pohoří,
i její zvony táhnou do Říma…
Ale můj otec tu zem objímá.

Když si ji trochu schumlá pod hlavou,
voní to rmenem nebo otavou.

 

A bez konce
jak na Veliký pátek
poklady vystupují z hlubiny –
každý den slavím stejné jmeniny,
každý den slavím narozeniny
květiny a železa, stařičkých pařezů,
halekaje do jejich naslouchátek…

 

Přejte klid lupení, přejte jej nepokoji

jenž pobízí rafije na orloji,
říčkám, které tak často uřeknou se
a je z toho kachna nebo zlaté house,
babočce
modlící se na kalině,
přejte je, přejte naší domovině,

ať neklid náš, to věčné jarní tání
ji otvírá jak vytoužené psaní –
a třeba plné pravopisných chyb.
Po chodnících,
v nichž shlukují se lomy,
nebrána kameloty na vědomí
sune se tichá demonstrace lip.

Ze sbírky Iniciály, 1972

 

Kdybych měl tolik životů

Kdybych měl tolik životů, kolik má réva zrn,
a každý oblý byl a sladkosti byl pln,
všechny bych rád je dal,
ach všechny bych je dal,
aby z nich vinař rudé víno lisoval
pro radost srdcí vašich.

 

Kdybych měl tolik životů, co květů šalvěj má,
a každý hořký byl a v každém byla tma,
všechny bych rád je dal,
ach všechny bych je dal,
aby z nich stal se lék, který by pomáhal,
když někdy srdce bolí.

 

Ale že život mám jeden jen, jediný
jakpak s ním naložím, prchavé vteřiny?
Třpyt, kam tvář věčnosti dopadla nakrátko,
v střepy se rozbije jak dětské zrcátko,
v droboučké střepiny, které déšť roztřese
jak rzivé jehličí v předjaří po lese.

 

Ó kéž by jen můj hlas, chatrný, úzký prám
za šera jitřního nezbloudil cestou k vám
a mohl převézti i váš dech nejtišší
do země budoucí, která jej uslyší.
(Ze sbírky Otevřený dům, 1957)

 

Básník Karel Sýs vzpomíná na Miroslava Floriána: „Po převratu se na básníka sesypali supi (buďte prokleti do morku svých dutých kostí), co mu dřív žrali z ruky. Na jaře 1996 jsem Mirka doprovázel do nakladatelství E.T.C. Publishing (budiž jeho jméno pochváleno!), které chystalo vydat jeho básně pod názvem Vypálilas mi znamení. Do Nademejnské ulice v Hloubětíně jsme vyjeli z Palmovky. Na konečné pětky nejen viděl první obtahy svých veršů a krásné ilustrace Vladimíra Komárka, ale také podepsal smlouvu, hubenou, ale přece jen smlouvu. Knížka vyšla jako první svazek edice Báseň pro tebe, což je Floriánův verš.
     A pak už jsme se viděli jen v jeho soudný den, když se skácel na jeviště Raisova sálu vinohradského Národního domu.

     Byl šťastný jako básník, poezie se mu bez přemlouvání oddávala. A umřel jako strom v bouři, v okamžiku štěstí, kdy se mraky na okamžik roztrhly a věrní čtenáři mu bouřlivě tleskali.

     A ten strom se stále listím odívá.

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Miroslav Florián

  1. Petrpavel napsal:

    Vynechala jste ze Sýsova vzpomínání nepodstatnou, ale charakterizující, větičku : “ ….V tramvaji se mi velký český básník svěřil, že mají doma hlad…“. Nejen tímto mi připomíná osud Jiřiny Švorcové. Nic naplat, oba i pro mě byli režimními umělci. Floriána znám víceméně jen ze stránek Rudého práva – když se ke mě omylem dostalo. Byli zatraceni právem, neprávem? Co člověk, to jiný pohled. Dnes už je jim to naštěstí.jedno.
    Přinutila jste mě ke hledání. Co jsem našel? Doma nic, příznačné pro mě i pro básníka.

    Cestou k slunci
    „Popelko
    na posluhách trpěná
    tvoje blankytná zástěra
    byla na kolenou prodřená
    Dělníků snoubenko
    předzpěvačko chorálu
    Vidím tě
    v májovém průvodu
    zavěšenou do S. K. Neumanna
    Do dlaní dýchající
    v mrazu únorovém
    Na lešení rozkročenou
    náruč plnou červánků.“

    Kdybych byl jen tráva

    Kdybych byl jen tráva,
    štěrk, jejž válec drtí,
    jakpak tě, živote,
    nemilovat k smrti!

    Trávu sežnou srpy,
    tráva nemá jméno,
    do večerů tichých
    voněl bych jak seno.

    Kdybych byl jen štěrkem,
    štěrkem bez paměti,
    k domovu bych vedl
    drobné krůčky dětí.

    Čímkoli ať budu,
    tebou budu provát –
    jakpak tě, živote,
    k smrti nemilovat!

    • * *

    Lopotil jsem se s básní celý den;
    nakonec jsem ji hodil do kamen.
    A oheň, tichý recitátor,
    mé verše bezradné a zmořené
    pohostil z posvátného pramene
    a na okamžik zdvihl jejich prapor!

    Vypálilas mi znamení

    Vypálilas mi znamení
    bělavým řetězem,
    jako kůň označkovaný
    v tvém držení už jsem.

    Svoboda v žilách bije mi
    a chci se vytrhnout –
    jen hlouběji se zaryje
    hedvábná smyčka pout.

    Není to láska… Ani zvyk…
    Míň nebo víc, ví bůh.
    V hromádce mého popela
    bude temnější pruh.

    »V apatykách se nedostane lék / na soumrak srdce, na ničivé smutky, / které by možná zahnal polibek / anebo věta z telefonní budky.«

    Jaké oči má vítr

    Táto, jaké oči má vítr?
    Modré?
    Šedivé?
    Kočičí?
    Podívej se
    až proti tobě zafičí!
    Někdy tě pozdraví a někdy jen mine,
    vítr má oči pokaždé jiné.

    A co najdeme v „tahácích“ našich středoškoláků :

    Miroslav Florian (1931 – 1996)
    – komunista
    – 24 sbírek + tvorba pro děti, hodně proslaven ve své době, ale byl nadaný
    – intimní zpovědi, paralely lidských vztahů, příroda
    Cestou k Slunci – spontánní, veselé
    Blízký hlas- milostné, mezilidské vztahy
    Otevřený dům a Závrať – milostné
    Záznam o potopě a Tichá pošta – nedotčeno politikou
    ( po r. 68 mluvčí komunistů
    Jízda na luční kobylce
    Jeřabiny
    Sonetárium aneb večer v králíkárně – obdiv minulosti

    V devadesátých letech se dostal do ústraní, neboť polemizoval s polistopadovým vývojem.

    • Petrpavel napsal:

      V první básni chybí konec :
      „Na lešení rozkročenou
      náruč plnou červánků
      Jak tichý leknín
      děti tě trhají ve spánku“

  2. Miluše napsal:

    Děkuji za doplnění, Petřepavle. Vybral jste hezké verše. Ještě dodávám, že Miroslav Florián má veliký podíl na zrodu, podobě a velkém úspěchu Klubu přátel poezie.:-) Kdo si na ty publikace pamatuje, dá mi zapravdu.
    Ve vzpomínkách K. Sýse, z nichž jsem čerpala, (L.U.K. č. 19) jsem vámi uvedenou větu nenašla. Ale nepochybuji o její pravdivosti.

  3. vonrammstein napsal:

    Dobrý básník, bezpochyby. A stejně bezpochybně zapletený do kolaborace s mimořádně odpornou diktaturou.
    To neubírá na kráse jeho veršům, jeho charakteru už ano. Mám doma jednu či dvě jeho sbírky.
    Dávám přednost jmenovci Florianovi se Staré Říše.

    • Petrpavel napsal:

      Milý Mirku Floriane,
      tak tě přece jen prolustrovali
      ti žlučovití inkvizitoři, co nenávidí celý svět,
      tak tě vyštvali z knihoven a knihkupectví
      za to, že jsi s nimi nevyl jejich žalmy,
      tak tě vyškrtli z antologií a čítanek
      za to, že ti srdce bilo nalevo,
      tak tě vyškrtli i ze života
      za to, že jsi nezradil sám sebe,
      ale lidem ze srdcí tě vyškrtnout nedokážou
      a větru neporučí, aby nehvízdal na tvé lehkonohé básně,
      a jaro nedonutí, aby desátého května tobě na pozdrav
      nerozkvetlo všemi květy země.
      Autor: JIŘÍ ŽÁČEK

  4. jaa napsal:

    Neví někdo proč ČT zrušila „Nedělní chvilky poezie“? Vždyť Havel je vydáván za dramatika……..

    • Miluše napsal:

      Nedělní chvilky poezie v ČST mají diváci spojeny s předchozím režimem. Dnes by měly asi malou sledovanost a tak máme místo nich (pokud se díváme) hlavně reklamy (i v čase Večerníčků třeba na Clavin), dále pořady jako Partička, 168 hodin, výměny manželek a další „absurdní dramatickou tvorbu“. 😦

    • vonrammstein napsal:

      Protože báseň je něco jiného než drama a protože Havel do poezie chvála Bohu moc nefušoval.
      Kdyby nefušoval ani do politiky, žilo by se tu docela hezky.

    • Petrpavel napsal:

      Nevím proč je ČT zrušila, ale vím, že by měly větší sledovanost než třeba Historie.cz a jiné podobné reklamy. Jsem si taky jist, že některý z dalších pořadů ČT, třeba ten poslední relativně veřejný – u Jílkové, nám prostřednictvím jednoho omylem přizvaného diskutujícího ukáže, že by bylo účelné, správné a rozumné vrátit se k nim. Jak se často, spíše vždy, zjišťuje u jakéhokoli diskutovaného problému naší žhavé současnosti. Jenomže jaksi z ideologických důvodů …

Komentáře nejsou povoleny.