Ulice politických omylů


Je to spojnice dvou význačných míst Plzně – křižovatky Klatovské třídy a Tylovy ulice a hlavního nádraží, s nejnovějším názvem Americká ulice.

K tomu, abychom si mohli ujasnit, kterak došlo k uvedené přezdívce, je třeba se podívat do historie vývoje Plzně, která se z ospalého napůl řemeslnického a zemědělského města začala v druhé polovině 19. století měnit v město průmyslové.

Za císaře pána

Když se chtěl někdo ze Skvrňan nebo Bor dostat nejkratší cestou k nádraží, procházel řadou stodol místních sedláků, kteří dodávali obilí nedalekým mlýnům, a proto v roce 1868 nedalo městské radě velkou práci nazvat dosud bezejmennou, ale již důležitou ulici Stodolní. Vedle stodol se zde ještě řadu let konaly dobytčí trhy a tak byl položen základ k její důležitosti. O něco málo později ji již město zahrnuje mezi významné komunikace a jak je zvykem, připomenout si levně, bez stavění pomníků významné osobnosti národního a tím českého politického života.

První krok byl učiněn v roce 1873, kdy uctilo obecní zastupitelstvo stoleté výročí narození národního buditele a tvůrce moderního českého jazyka Josefa Jungmanna a pojmenovalo ulici po něm.

Pak to již šlo ráz na ráz. V těchto místech se rozvíjí stavební ruch a křižovatka s ulicí Paromlýnskou, dnes Prokopovou, nabývá na významu nejen pro výrobu mouky, ale i pro sílící návštěvnost městských vanových a parních lázní, neboť hygiena je na postupu. Přesto cesta přes Radbuzu k nádraží byla v těchto místech dosti složitá. Pod železničním mostem byl přívoz, který spojoval ještě dlouho neregulované břehy Radbuzy. Proto byl v roce 1913 slavnostně otevřen most Císaře Františka Josefa I., jehož budky pro výběrčí mostného jsou zachovány dodnes.

Konec monarchie, ať žije Československá republika.

Dvacátého osmého října 1918 slétli na dlažbu přičiněním davu z budovy okresního hejtmanství dvojhlaví rakouští orli a shromáždění Plzeňané se po tomto radikálním skoncování s třistaletou porobou za zpěvu písní rozcházejí do svých domovů. Stařičký mocnář opustil most a na jeho místo v názvu mostu nastoupil velký příznivce Čechoslováků, prezident Spojených států Woodrow Wilson. V roce 1939 se vzhledem k nutnosti lepšího spojení s nádražím se tehdejší Elektrické podniky zavázaly, že celou Jungmannovu třídu až k nádraží pokryjí dvojkolejnou tramvajovou tratí. Ale to již v březnu téhož roku nastal konec Československé republiky a plán se neuskutečnil.

 Ve válečných letech

Plzeň se stala nejen významným průmyslovým a dopravním centrem, ale i posádkovým městem wehrmachtu. Branná moc učinila 16. března konec chaosu, který vznikl tím, že se jezdilo vlevo a okupační armáda podle německých předpisů jezdila vpravo. Německá říznost ukončila dlouho diskutovaný problém o směru jízdy vozidel. Během 24 hodin bylo vše bez jakýchkoliv problémů vyřízeno. Kromě toho se nemohlo nové německé vedení města smířit s tím, že tato důležitá ulice ponese jméno českého filologa, byť jeho díla byla psána v němčině. Takže od roku 1941 byla nazvána, ještě pro českou veřejnost poměrně přijatelně, Třídou Karla IV. V roce 1942, kdy nacistické Německo slavilo válečné úspěchy a domnívalo se, že má vítězství jisté, ustupuje i Karel IV – Třídě Vítězství, německy Viktoria Strasse. Propagandistická odpověď na Churchillovy dva prsty symbolizující vítězství demokracie byla jako velké písmeno V malována vápnem na dlažbu ulice, vyřezána do trávníků, které dělily poloviny této ulice a nebyly jí ušetřeny ani autobusy a tramvaje.

Po květnu roku 1945

V roce 1945 končí II. světová válka vítězstvím Spojenců. Plzeň je plná amerických vozidel všeho druhu. Od motocyklů vojenské policie, přes džípy a nákladní vozy a tanky, vše lze vidět na zatím bezejmenné dopravní tepně. Město sice osvobodili Američané, ale přesto agilní a dobře připravená komunistická strana pohotově prosazuje nový návrh, nazvat ulici na počest vojenského genia a osvoboditele národů Stalinovou třídou. Takže základní kámen k památníku osvobození americkou armádou je sice položen v horní části ulice, ale to je tak vše. Občas jej někdo s velkým rizikem ozdobí květinami, ale vše zůstává zejména po únoru 1948 při starém. Teprve v roce 1956, tři roky po Stalinově smrti, odsoudí zemitý Chruščov stinné stránky jeho vlády a tak Stalinova třída ztrácí své pojmenování. Tehdejší politické vedení učinilo po zralé úvaze rozhodnutí hodné biblického Šalamouna. Tedy ne již Stalinova, ale od roku 1962 Moskevská. Toto srdce Sovětského svazu bude pro Plzeňany, jakožto studnice vší moudrosti, přijatelné a předchozí politický omyl bude napraven. Ale nebyl. Moskva vyslala v roce 1968 vojska k likvidaci československého postoje k nastolení vlídnějšího socialismu. Reakcí na tuto akci bylo další přejmenování ulice, a to v roce 1969 na třídu Ludvíka Svobody. Netrvalo dlouho a orientační tabulky se opět mění. Rok 1970 a opět název Moskevská. Zda byly použity znovu již sejmuté tabulky, ponecháváme zevrubnému bádání historiků. Tím byl napraven další z politických omylů. Ještě jednou projížděly tanky Moskevskou ulicí, ale to byly tanky československé lidové armády, které v novoroční noci roku 1978 vzniklé náledí drtily zcela mírumilovně svými pásy jen proto, aby mohla doprava v novém roce fungovat.

Je dnešní název poslední?

Nastává rok 1989 a je zde, tentokrát za 19 let, další změna. Konečně lze přiznat osvobození Plzně Američany zcela veřejně a je na místě základního kamene postaven důstojný památník Díky Ameriko, takže od roku 1991 má Plzeň Americkou třídu, doufejme, že natrvalo, i když tradice změn názvů je v Plzni částí folklóru. Doufejme, že tato, v počtu desátá změna, která překonává i změny názvů významných ulic v Praze zůstane ojedinělým plzeňským rekordem.

hudec

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy postřehy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Ulice politických omylů

  1. cobolik pacholik napsal:

    hudacku mas dobry kuk a neviem ja nie taky intelekt jak ty,ale casom dumam,ci si mi pisal z tej drotarskej sisky,hlavne jak si bohovo opisal tu plzensku triedu,bo mna casom napadlo,ze pepikvo sa mohlo volat po smrti havla zeme vaclava havla a cobolstan sa mohol volat krestansky hlinko tisov stat,bo vies,tak dumam,keby tak holota radova menila mena a prizviska jak to robia mocny danej doby s ulicami,jak sa menia kuky na veci, a skresluje o by nas nikdy niko nepolapal podla mena,boli by sme tk zakonspirovany,ze samy by sme z toho boli hotentoti,tak jak si holota nemeni mena,tak ma byt aj s ulicami a nie jak ma rano napadne,ci pojdem na zachod,ci urobim do gati,co dumas ,bo podla mna ulica,ktora sa pred 300 rokmi volala hudecova,by sa mala v 68 roku volt dubcekova,ci zapotockeho,bo kukaj ma napadlo,po husakovy sa ulice nenazyvali,vlastne nebolo casu,ja byval v cobolove na ulici slobody nie ludvika,ale proste slobody a ostatnu som mal tyrsovu,teraz byvam na cypress point drive a predstav si vsetky tie ulice sa volaju myslim,tam,z kade som rovnako,napriklad kopecky nemaju nove mena,mincol sa vola mincol cergov sa vola cergov,nemam informaciu,by toto menili,sovietskej armady to pomenili na stefanikove,a pavla druheho,mohli nejake nechat bo tym to vidiet,ze sa robime pekne kurvy…

    • Hudec napsal:

      Jasně, že takových ulic je v Česku i na Slovensku spousta. Myslím ale, že ty změny neprováděla sovětská armáda, nýbrž v naší předposranosti my sami, či lépe řečeno – někteří z nás.

  2. strejda napsal:

    U nás se za opravdu starých časů náměstí jmenovalo Marktplatz. Bylo to jednoduché a srozumitelné tak, jak staré časy bývaly. Nová doba ho změnila na Masarykovo, ještě novější doba se držela státnické tradice a změnila ho na Hitlerplatz, kolo dějin se ale znovu pootočilo a zase to bylo náměstí Masarykovo. To ovšem dlouho nevydrželo a nové jméno bylo 9. května. Zdálo by se, že dokud tu budou hrdí Čechové, že to vydrží. Nevydrželo.
    A začaly tvrdé boje, naštěstí jeh hubou nebo perem či klapotem klávesnic. Masarykovo nebo Staré? Rozum na chvíli město ozářil a tak o prsa vyhrálo Staré náměstí.
    Po devadesáti letech experimentů zase přišel pořádek.
    Ulice, veřejná místa, města a další mají mít přirozená jména, nebo alespoň jména vycházející přímo z místa. Pak mají šanci se stát jmény stálými.

  3. Hudec napsal:

    Nevím, zda mně nebo panu Bavorovi vypadl dovětek k celému textu, že jeho autorem je PhDr. Ladislav Krátký, historik, který ho napsal pro mne, abych ho publikoval (ovšem pod jeho jménem) v jednom firemním periodiku.
    Tolik jen pro pořádek, abych se nechlubil cizím peřím.

  4. taras2 napsal:

    Zajímavé na tom je, že ve chvíli přejmenování ulice, náměstí či celého města se přejmenovávači domnívají, že ten jejich název vydrží navždy. Že je nafurt. Jestli jsem dobře počítal, tak Americká třída měnila svůj název od roku 1972 průměrně jednou za dvanáct let (podobně je na tom Vinohradská v Praze). Ovšem současné oslavně-vlezdoprdelovské názvy, ty určitě vydrží věčně.

  5. NavajaMM napsal:

    Pane Hudče, vďaka za tento prehľad. Stavím sa, že ešte minimálne jednu zmenu názvu tej ulice zažijeme.
    Inak u nás na Slovensku sa konal tiež v rokoch 1991 – 92 záchvat premenovania ulíc. Premenovávali sa nielen tie, čo pripomínali socializmus, ale aj naše československé dejiny. Tak sa napríklad premenovala v Žiline Wolkerova ulica na Hlinskú (nie podľa Hlinku, ale podľa miestnej časti Hliny). V Ružomberku boli natoľko radikálni, že ulicu Dušana Makovického premenovali na Podhoru. Makovický bol osobný lekár Leva Tolstého. To tej ulici bolo osudné. Pritom Makovický bol Ružomberský rodák a rodina Makovických bola jedna z najvplyvnejších rodín v meste, národovci, všestranne talentovaní ľudia a na danej ulici mali dom.
    Tak to vyzerá, keď sa k moci (trebárs v obci) dostane priemernosť. Zarezonovalo mi to s posledným výstupom vo Formanovom filme Amadeus: „Priemernosť sveta, dávam ti rozhrešenie, som tvoj patrón.“

  6. vonrammstein napsal:

    Doufám, že nezůstane. Změna z Moskevský na Americkou i mně-tehdy ještě celkem liberálovi-vyrazila dech. Preferuju Wilsona, vzhledem k dějinným okolnostem. Ale nebráním se ani jiným rozumným návrhům. Americkou nechť je pojmenována nějaká marginální ulice na Slovanech, podobně jako ulice Ruská.

Komentáře nejsou povoleny.