Bílá Hora


Z vojenského hlediska nepodstatná bitva na Bílé Hoře znamenala konec nadějí českých stavů na svržení Habsburků a začátek válečného běsnění, které bylo nazváno válkou třicetiletou. Na jejím konci došlo na účtování a pomstu vítězů vůči poraženým. Poprava, útěky i konfiskace majetků byly na pořádku dne. Co se týká těch konfiskací, zajímavé údaje jsem nalezl ve dvou dílech knihy „Dějiny konfiskací“ sepsaných Tomášem V.Bílkem, vysloužilým ředitelem cís.král.akademického gymnasia Pražského roku 1882. Kniha zachycuje jmenovitě všechny osoby, kterých se komisionelní konfiskace týkala. V hodinách dějepisu i při jiných příležitostech jsme byli seznamováni s tím, jak krutá ta konfiskace byla. Ovšem při studiu Dějin konfiskací se najednou dovídáme, že sice provinilým a poraženým majetky zabaveny byly, jenže při tom docházelo k určitým, dalo by se říci úlevám. Většinou byla konfiskována jedna třetina majetku konkrétní osoby. U některých, podle rozhodnutí císařské komise, byl majetek sice zabaven, ale postižený se mohl přihlásit zpět o léno, tedy stát se leníkem čili manem. Manství omezovalo možnosti nakládání majetkem a naopak přinášelo jisté povinnosti vůči panovníkovi.

Statky, které byly konfiskovány, byly dále prodávány novým a věrným zájemcům. Samozřejmě pod cenou. Naopak zpětný odkup konfiskovaného nebýval umožněn. Císařský fiskál sice přicházel o nemalé peníze, leč přátelé vrchního dohlížitele knížete Liechtensteina byli jistě spokojeni.

Proto cís. listem z dne 1. prosince 1623 nařízeno bylo Janovi Bapt. Webrovi Svob. pánu z Pisenbergu, který od císaře pro mnohé věci důležité z Vídně do Prahy byl poslán, aby tajně vyšetřil, zdali pravdivá jest zpráva, císaře z dobrého pramene došlá, že statky v Čechách až dosavad konfiskované se prodávaly za příliš nízkou cenu, kteráž k tomu ještě špatnými penězi se platila, čímž prý král. fiskus o polovici, někdy i o větší část pravé ceny statků zkrácen byl.

Kdyžby věc tak se měla, poručeno bylo Webrovì, aby se s některými úředníky císaři věrnými pilně o tom poradil, zdali by císař nebyl oprávněn nestranné odhadování statků znova naříditi a dle nálezu summy vyšší za ně požadovati. Avšak toto vyšetřování nemohlo míti žádného výsledku; neboť Weber sám koupil dne 11. srpna 1623 statky konfiskované Chroustovice a Žilovice po Štěpánovi a Bernardovi Mikuláši z Gerštorfu, pak Zaječice po Janu Jiřím Myškovi, za summu trhovou 65.388 zl. 8 kr., na kterou 56.413 zl. 39 kr. špatných peněz složil, ačkoli dle cís. ratifikace 44.413 zl. 39 kr. dobrých peněz odvésti měl. Pro toto zkrácení král. fisku mělo dle zprávy účtárny z dne 29. listopadu 1688 z dotčených statků nahraženo býti na summou trhovou 42.352 zl. 3 kr. a na úrocích zadržalých 165.183 zl. 54 tedy úhrnem 207.535 zl. 57 kr. – Není také vytčeno, jakou zprávu Weber císaři o věci té učinil.

Kromě toho byly zabavené majetky darovány zvlášť zasloužilým vojevůdcům jako odměna za služby.

Tak obdržel Karel Bonaventura hrabě Buquoy již 1.1620 darem statky Švamberské, Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice, též statky Žumberk a Cuknštein. – Donu Baltasarovi de Marradas postoupeny byly na zaplacení jeho služby a jeho pluku jízdeckého k užívání všecky statky v krajích Bechyňském, Prácheňském a Plzeňském od něho mocí válečnou vzaté.  Seznam obdarovaných je taktéž dlouhý.

Jak někteří o majetek přicházeli, jiní jej nabývali.

Nejvíce statků konfiskovaných prodáno bylo Albrechtovi z Waldšteina a darováno mu ze summy trhové 400.000 zl., – Marie Majdalena Trčková koupila statků za 539.664 zl. 10 kr. a zaplatila za ně dílem penězi hotovymi, dílem nádobím stříbrným 585.108 zl. 39 kr., tedy více o 45.444 zl. 29 kr., které odvedla do důchodu za kontribuci nezapravenou. – Karlovi knížeti z Liechtenšteina postoupeno bylo statků za 310.563 kop 47 gr., Z čehož mu poraženo 28.532 zl., které měl za Fruweinem. (Lib. conf. 2, f. 88.)

Mnozí nekatoličtí měšťané raději své majetky prodali a odešli ze země.

Avšak král. komora Česká nařídila dne 24. února a 2. března 1626 cís. rychtářům měst Pražských i ostatních měst královských, aby všechny měšťany, kteří k náboženství katolickému přistoupiti nechtějí a statky své pokoutně smlouvami neprávnými postupují a potom tajně bez ohlášení z měst odjíždějí, po třikráte ku právu obeslati dali, a pokudž se v tom čase nepostaví, jejich statky, byt byly komukoliv před tím prodány neb postoupeny, k ruce císaře konfiskovali a inventáře svršků na komoru českou skládali.

Na to si odešlí měšťané stěžovali saskému kurfiřtovi, který o tom jednal s císařem. Císař zakročil a komora musela nařídit rychtářům by dotčeným měšťanům vše, co jim bylo zabaveno a odňato ihned navrátili a takovým lidem ubohým budoucně příkoří nečinili. Potom osobám, pro náboženství od měst ušlým, které se v zemích kurfiršta Saského neb jinde na místech nepodezřelých zdržovaly, listem král. místodržícího knížete z Lichtenšteina dne 12. srpna 1626 daným povoleno bylo, aby se k příbytkům a statkům svým buď samy navrátily a je v lhůtě tříměsíční prodaly, aneb osoby katolické za plnomocníky (mandatorios) k opatření a zpeněžení statků svých zřídily.

Z jmění a statkův jejich měla se zaplatiti nejprve pokuta peněžitá, která by na jednoho každého pro jeho provinění v zpouře minulé byla uložena, potomně zadržalé kontribuce a cizí dluhy od nich povinné; ostatek, když toho vyhledávati budou však jestliže mezi tím nic nepřátelského proti císaři před se bráti nebudou, měl osobám od nich k tomu zřízeným býti vydán a propuštěn. Ale poněvadž mnozí z měšťanů zběhlých k statkům svým ani sami se nenavrátili, ani žádných plnomocníků nezřídili, nařízeno bylo od knížete z Lichtensteina dne 18. ledna 1627 cís.rychtářům všech měst (kromě Plzně a Budějovic), aby všecek a všelijaký statek těch osob zcela a zúplna ihned k ruce císaře konfiskovali.

Samozřejmě že později neproběhly žádné restituce majetků, které byly exulanty opuštěny. Dokonce nikoho nenapadlo něco podobného požadovat, ačkoli došlo k uvolnění náboženských svobod a pro dědice možnost návratu.

Roku 1628 byla vytvořena další komise, která měla posoudit provinění osob stavu panského a rytířského, které dosud nebyly pohnány k odpovědnosti.

Před tuto kommissi obsýláni byli listy tištěnými dotčení obyvatelé, aby dle cís. nařízení od nich se vyrozuıněti mohlo, zdaliž by se chtěli s J. M. císařskou per transactionem dobrovolně o pokutu svého provinění umluviti a porovnaıti, čili raději pořadem práva kráčeti a výpovědi právní na sebe očekávati. K takovému porovnání, kteréž potom cís.resolucí ze dne 22. února 1629 král. komoře české bylo odevzdáno, postavili se volně mnozí obyvatelé, kteří se zpoury dočinili a z toho se  až posavad nevyměřili, a uvolili se z jmění svého mírnou pokutu peněžitou do král. komory odvésti za perdon jim v spisu udělený, jímž teprv dokonalé bezpečenství statkův a jmění svého sobě, dědicům a budoucím svým způsobili.

Celkem se jednalo o více než 700 osob vyššího stavu, kromě toho i Dle návrhu kommisse transactionis z dne 15.května 1630 měla pokuta peněžitá uložena býti také 131 vdovám a paním stavu vyššího, jichž odsouzení při kommissí konfiskační císař nepotvrdil, jak o tom již předešle zpráva jest podána; avšak není vytčeno, zdali nějaká. pokuta jim byla uložena. 

V knize pak následuje seznam 504 osob vyššího stavu, které měly být s pokutou propuštěny.

Avšak přemnozí z jmenovaných neměli žádného jmění, mnozí buď již zemřeli neb pro náboženství ze země odešli, někteří pak již při kommissi konfiskační byli odsouzeni a tedy jen   omylem opět obesláni, tak že od dalšího jich pokutování bylo upuštěno.

Ze seznamu namátkou vybírám:

Albrecht Eusebius Beřkovský z Šebířova, Anna Sabina Kaplířová z Března, Anna Budovcová z Wartenberka,  Anna Černínová z Chudenic, Adam Chanovský z Dlouhé vsi, Adam z Švamberka, Arnošt z Elsnic, Adam Častolar z Dlouhé vsi, Baltasar Fridrich z Neudorfu (z Nové vsi), Bohuslav Kořensky, Dytleb Koc z Dobrše, David Kekryč (snad Bybryč),  Daniel z Sudetů, Fridrich Bechyně z Lažan, Fabian Sebastian Prelhoffer …, Jindřich Kaplíř, Jetřich Šatný …, Jiří Dráchovský (zabit), Jan Jiří Čejka, Jan Albrecht Slavata z Chlumıı a Košmberka, Kunigunda Kunšová, Potenciana z Švamberka, Petr Vok Kořenský, Václav Koc z Dobrše,  Vilím Kaplíř ze Sulevic,

A nyní několik příkladů rozsudků královských komisí:

Abraham Bechyně ryt. z Lažan a na Rosochatci, při kommissi conficationis dne 9.listopadu 1622 vedle král.výpovědi ze dne 21.října t.r. odsouzen v manství, přijal léno dne 22.června 1626 na statek, tvrz a ves Rosochatec (kr.Čáslav, okr.Chotěbořú s dvorem popl., též dvorec ve vsi Břevnici s pivovárem a mlýnem, vsi Čechotín (Čachotín), Škvořetín (nyní jen dvůr okr.Chotěboř), Břevnice a Kyjov (okr.Brod Něm.) – což vše sám za 19.590 kop míš. odhadl. Po smrti jeho (1634) přijal léno dne 30.července l.1637 jeho syn Bohuslav, který l.1651 z manství byl propuštěn proti odvedení zadrželé quoty manské (stýho peníze) 842 zl. a k tomu 1600 zl. za převedení téhož statku do dědictví

Fridrich Bechyně ryt. z Lažan, katolík, nemaje žádného jmění při kommissi confiscationis dne 3 října l623 pokuty byl osvobozen

Oldřich mladší Bechyně ryt. z Lažan a na Vlencích, při kommissi confiscationis dne 10. března 1623 vedle král. výpovědi l0. února 1623 odsouzen v manstvi, nepřijal léna na statek svůj Vlence (okr. Beroun.)

Tobiáš Bechyně ryt. z Lažan, při kommissi confiscationis vedle král. výpovědi 9. září 1623 odsouzen třetího dílu jmění; avšak vedle cís. výpovědi 23. září 1624 pokuty byl osvobozen a při statku svém zůstaven. L. 1629 při kommissi tractationis de pio opere podvolil se za perdon mu udělený na alumnat sv. Jakuba v Starém městě pražském složiti 50 zl. pokuty, na niž ještě l. 1631 o sv. Jiří zbytek 12 zl. rýn. měl odvésti.

Tolik o událostech, které provázely stavovské povstání a zejména jednu celkem nepodstatnou bitvu dlouhé celoevropské války.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Bílá Hora

  1. vittta napsal:

    Doklady k tomu jsou, tak by to chtělo nějakou tu restituci.
    Církev by mohla platit na splátky dalších 50 let s úrokem 5%.
    Pokuty občanů přepočítat do dnešní měny poměrem 100,-Kč= 1 zl. a pokud by se nenašel potomek do 3 let, pak by restituce připadly českému státu.
    No, není to takhle spravedlivé?
    Zákon by ještě mohl být přijat 6.7.

    • Bavor V. napsal:

      To by nevyšlo, protože ani tady církev nezískala kromě těch pokut žádný majetek.

      • Petrpavel napsal:

        Proč ne, copak záleží na pravdě? Stačí stojednička …

        • vittta napsal:

          Přesně tak, koho zajímá pravda…
          Tedy když jde o peníze….
          Ani svatá matka církev, zástupkyně Bóží na zemi, se s pravdou moc nepáře, když z toho něco kápne!

  2. Hudec napsal:

    Na co nás to, Bavore, připravujete? Že kdo nebude chtít konvertovat k islámu, musí tu nechat majetek a odejít? Při hlubším zamyšlení zjišťuji, že zbývá jen Jižní Amerika, spíše hodně dost jižní – třeba, třeba, třeba……. Patagonie! Vypadá to, že sice oklikou, ale Němec přece jen dosáhne svého. Že to trvalo….🙂

    • Bavor V. napsal:

      Naopak, přežili jsme Bílou Horu, přežijeme i muslimy. Ale v tom povídání je spousta jiných informací. Hlavně těch, že se český člověk za staletí vlastně nezměnil.

      • jaa napsal:

        Kdyby jen český člověk – ona i ta „šlechta“ je furt stejná.

        • Rosťa napsal:

          A až na světlé výjimky nemá k tomuto státu a lidem v něm positivní vztah.

          • hudec napsal:

            Přesně! Není to naše šlechta.

            • Rosťa napsal:

              Ta skončila r. 1621 na Staromáku.

              • Bavor V. napsal:

                Nevěřte tomu. Kdyby na Staromáku měla bývala být česká šlechta, pak by nemohla pominout zbytek obyvatel a musela by jej zapojit. A pak by naopak nemohla skončit na Staromáku.

            • Rosťa napsal:

              No vidíte. Já myslel, že té naší modré krvi tam urazili palice a cizí šlechta zde zavedla tvrdou rekatolizaci. Asi mám mezery, takže se doučím. Ale teď jdu na ryby se historicky znemožnit.

            • Hudec napsal:

              To se, Bavore, mýlíte. Velmi zásadní myšlenku k tomu vyjadřuje prof. Josef Janáček ve svém stěžejním díle k této problematice „Vladštejn a jeho doba“ (Svoboda, Praha 1978). Zjednodušeně říká, že česká šlechta ve své třídní determinovanosti nebyla vůbec schopna uvažovat tak, aby zapojila do povstání poddanské vrstvy či města. Brala povstání jako svoji čistě stavovskou záležitost. Její příslušníci nebyli dokonce ochotni ani obětovat pro úspěch povstání část vlastního majetku. Vítězové od Bílé Hory se pak divili, jaké skvosty a poklady a majetky našli v sídlech české šlechty, ačkoliv peněz na její vojsko nebylo dostatek. Šlechta sice byla česká, ale třídně omezená.
              V tom je také podstatný rozdíl mezi první a tzv. druhou pražskou defenestrací (ve skutečnosti byly tři). V případě husitského povstání dokázala česká šlechta (a nižší klér)vyburcovat i nevolnické vrstvy, proto byla (částečně) úspěšná. O dvě století později česká šlechta nebyla schopna k podobnému prostředku sáhnout. Trochu to zjednodušuji ve snaze zdůraznit.
              Mrzí mě, že nemám čas, mám tady k těm třem defenestracím něco rozepsáno, právě z tohoto pohledu, ale kdy to dopíšu, to ví bůh… (a to jsem ateista).

              • Bavor V. napsal:

                A no jo, já vím, ale ona už to tak moc jenom česká šlechta nebyla. Narozdíl od té husitské.

            • Joda napsal:

              Ostatně i ti pověstní Moravané, kteří se bili na Bílé Hoře do posledního muže, byli ve skutečnosti žoldáci najatí moravskými stavy.

Komentáře nejsou povoleny.