Tajemství kamenů


Nedaleko od Volenic leží obec Tažovice s přidruženými Ohrazenicemi a Tažovickou Lhotou. V Tažovicích býval zámeček, v Ohrazenicích tvrz. Před Únorem patřily rodině Majerů, dnes jim patří opět. A nutno přiznat, že dědicové se o rodinný majetek starají vzorně. Ostatně by to jistě potvrdil i ten krásný bělouš, který nás přivítal.

Již v minulosti měli Majerovi k obci kladný vztah. Třeba dle zápisu v kronice z roku 1880. Dle výnosu ck.zem.školní rady z dne 7.listopadu 1879 čís.21007 nařízeno při každé škole zříditi štěpnou zahradu. Malé obce jako třeba Tažovice  samozřejmě neměly vhodné pozemky, ani neměly možnost nějaké pozemky koupit. Tažovice to vyřešily tak, že požádaly majitele velkostatku Jana Majera o zapůjčení pozemku pro pěstování stromků. K čemuž řečený majitel rád svolil a také za odměnu pilným mravným žákům po 1 stromku dáti přislíbil.  Roku 1882 pak věnoval nejchudším žákům školy 10 zl. na zakoupení nově zavedených čítacích knih a jiné potřeby školní. Roku 1883 milostpaní Majerová, majitelka velkostatků, podělila počátkem roku škol. 22 žačky zdejší školy bavlnou a jiným náčiním, aby mohly pilně ruční práce navštěvovati.

Z Tažovic vede cesta do Kraselova s poutním místem u Sv.Anny. svata-anna

Jenže nejen kostel u Kraselova je významným místem tohoto koutu naší vlasti. Pokud totiž půjdete nebo i pojedete z Tažovic do Kraselova, mimochodem se připravte na prudké stoupání, vždyť jste již v šumavském Podlesí, pak v polovině cesty narazíte na odbočku směrem vlevo. Po této cestě už smíte pouze pěšmo nebo kolmo.   Cesta vás povede do lesů. Tam po asi jednom kilometru se dostaneme na jiné posvátné místo. Leží ve výšce 621 metrů nad mořem,  říká se mu Boží kámen a psychotronici to místo považují za zdroj silné energie. Vyzkoušel jsem a mohu potvrdit, že pokud vám nedává energii ten nejmenší ze čtyř dílů původního masivu, tedy ten prostřední, pak alespoň kouzlo přírody, klidu a ticha rušeného jen zvuky lesa vás energií nabije určitě.  Místo je tak známé, že i návštěvníci se zde chovají jako v kostele. Tedy tiše, pomalu, tak aby nerušili ostatní. 

Stejně tiše jsme také odešli s hlavami čistými jak lesní studánka. A těšíme se na opětovnou návštěvu některý letní den, abychom mohli vyzkoušet i bosé stání na kamenu, které prý nejlépe přijímá vyzařovanou energii.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 reakcí na Tajemství kamenů

  1. Slim napsal:

    Krásný kostel. Báň mi připomíná Železnou Rudu. Stavěli Češi oder Němci?

    • Hudec napsal:

      To je čistě český kraj. Můj otec se v Tažovicích narodil, ale na pana statkáře neměl až tak roztomilé vzpomínky.
      Díky, Bavore. To je můj kraj a „moje“ lesy. Kopce jsou tu už pořádné, nejen Tažovice – Kraselov, ale třeba i ten vražedný z Tažovic na Zvotoky. Kraselov je vůbec dost na kopci a tak od Otavy z Katovic nahoru přes Mukárov na Kraselov je to samá serpentina.
      Kraj zapadlý jak ti Raisovi vlastenci.
      Z hub kupodivu hodně lišek, hlavně v té stráni „Za horama“. Někdy tam strávím celý den, aniž bych potkal živou duši.
      Hezký víkend, Bavore, jak sám víte, potěšil jste. Ale vsadím sto sobolích kožek proti rezavý kudle, že jste s tou mojí reakcí počítal….🙂 .

      • Bavor V. napsal:

        Z Kraselova do Kátouc se kdysi jezdila i jedna rally. Přes opravdu „vražedné“ Mukárovské serpentiny

        • Hudec napsal:

          Ano, jezdila! A to mě přivádí na myšlenku, kterak se v Novosedlech pořádal každoročně „´hon na lišku“ – takový moto/auto pseudozávod s brannými prvky a velkou vožíračkou na závěr. Jednou jsme to se švagrem vyhráli, tak nějak v roce (?) 1972… Třeba o tom něco napíšu, bylo to děsná sranda.

    • Bavor V. napsal:

      Kostel sv. Anny
      Založen roku 1682. Roku 1720 byla kolem kostela postavena krytá chodba – ambity a v rozích zřízeny tři kaple se zvonicí. Na hlavním oltáři je umístěna soška sv. Anny z roku 1520. Roku 1761 byla postavena u nedalekého léčivého pramenu lázeňská budova a vysázena lipová alej od svatoanenského kostela. V roce 1967 měřila nejstarší lípa v této aleji v odvodu 580 cm.

      Více zde: http://obec-kraselov.webnode.cz/ Jinak Kraselov je čistě česká obec.

      • Slim napsal:

        Tušil jsem, ale ta cibulka mě překvapila. Nemám tu mapu zabraných okresů moc v hlavě (hranice šla na jednom místě hned za Plzní, ale pak zase sahala k jihu až za Klatovy).

        Mám na to takové empirické kritérium. Kde v hospodách dobře vaří (zrovna Klatovy) tam nebyl zábor. Určitě je děravé a napůl chybné, ale je aspoň jednoduché. Podle toho by to v Kadani nemělo za moc stát. Jestlipak to je pravda?

        • K-k. napsal:

          nemám přehled, coby baba-důchodkyně se stravuju doma. Bývávalo to tu takové „střídavě oblačno“ – podle kuchaře a asi i podle postavení hvězd, nebo fáze měsíce či čeho… Celkem osvědčená bývala restaurace U brány, Střelnice a Karel IV…

          • Slim napsal:

            Děkuji, teorie NEVYVRÁCENA!😀

            Mě to napadlo tak někdy 1981. Byli jsme na lyžích na Šumavě a večeřeli v Klatovech na náměstí (Černá růže?). Moc toho neměli, půlka velkého stolu si dala jeden chod, půlka druhej a bylo to tak dobrý, že zase asi půlka z nás to otočila a dala si ještě to opačný. Dívki se samozřejmě zdrželi (už by taky mohli zavést tu shodu, jako ve slovenštině).

            • Hudec napsal:

              No, v Sudetech nevím, ale v Bavorsku se vaří dobře. Možná je ten kulinářský lapsus v pohraničí daný kvalitou té náplavy, která tam hned po válce vystřídala Němce, kdo ví?
              Úplně k hranicím na Šumavu moc nejezdím, tak maximálně po Javornou z Klatovské strany. Ale dost jsme jeden čas šokovali Němce v Bavorské Rudě, protože Němci jezdili jíst do české Rudy kvůli ceně a my zase do bavorské, kvůli kvalitě. Jenže to už asi moc neplatí, protože bavorská Ruda je úplně vylidněná, její sláva je pryč a hospody tomu odpovídají. Důvod vlastně ani neznám.

            • Slim napsal:

              Přesně to myslím, jde o výměnu obyvatelstva. Ta v Bavořích neproběhla.

              Kdykoliv projíždím Německem a Rakouskem užívám si jejich jídlo a víno. Dosud vzpomínám na jeden docela obyč Blaufrankisch, který jsme pili asi předloni na Mondsee.

        • Hudec napsal:

          K tomu kostelu. Ono to bývalo vyhlášené poutní místo a ještě za časů mého mládí bylo samozřejmostí jít na svatou Annu na pouť právě tam a to ze všech okolních vesnic, právě i z Novosedel – a to je už pěkných pár kilometrů a dost se chodilo pěšky. Tedy – procesí jsem už nezažil, to musela být náramná podívaná, táta vyprávěl.
          Naposledy jsem tam byl někdy v 80.letech a kněz kázal pod širým nebem z jakési pavlače toho kostelíka a hábit mu povlával ve větru a působilo to na mě tak nějak husitsky (byť to byl samozřejmě katolík), kterak mu naslouchaly zástupy.
          Myslím, že ta pouť už také v podstatě vzala za své – kdo by tam dnes chodil…

  2. vonrammstein napsal:

    Já radši Křemešnk.

  3. vonrammstein napsal:

  4. vittta napsal:

    To asi nebudou kulturně obohacující návštěvníci, když se chovají jako v kostele.
    Neočeši by řvali,až by se ty šutráky třásly
    Nedávno jsem byl s mou labutí kdesi u Jesenice, u Rakovníka.
    Tam byl v lese kámen…..sakra, jak se jmenoval….jo Viklan (nevzpoměl jsem si, ale labuť věděla), kterým pohne i dítě.
    Moc se s ním tedy pohnout nedalo, ale kraj to byl krásný, i když Jesenice byla excelentní díra, záhadno proč vlastně, jelikož to je ve středu Čech na trase Praha-K.vary.

  5. Strejda Olin napsal:

    Nemáte „v rukávu“ víc tak krásných příkladů kladného vztahu rodiny Majerových k Tažovickým občanům? Mě ta dobročinnost velkostatkáře dojala k pláči, zejména ten nádherný příklad filantropie, kdy milostpán velkoryse obdaroval děti po stromku a svolil jim vysázet je na svém pozemku. Neméně obdivuhodný je pak čin pana Jana, kdy si odtrhl od úst a daroval neuvěřitelných 10 zl. na učebnice. Nebo když milostpaní, povoláním majitelka velkostatků, věnovala žákyním bavlnku a jiné náčiní na ruční práce, to jsem už dojetím slzy neudržel. Jen tak dál pane z Bavorů!

    • Hudec napsal:

      Ale Strejdo Oline, neničte Bavorovi při sobotě jeho kruhy. Já už jsem tu statkářskou idylku trochu naboural, pokud jste si všiml, ale to se vtahovalo ke 30.letům století dvacátého.
      A nemohu nepřipomenout svoji babičku, narozenou v nedalekých Krejnicích. Sloužila koncem 20.let minulého století u statkáře Pavelce ve Sloučeni (to je malá osada mezi Novosedly a zde už zmíněným Mukárovem, vlastně jen velkostatek a pár chalup). A když se vdávala a odcházela ze služby, dostala darem výbavu a na Pavelců vzpomínala až do konce života se slzou v oku, neb se tam naučila i šít na stroji a to ji potom živilo. A to byla babička později v 50.letech velká údernice a od roku 1945 nadšená členka KSČ!
      Což je dokladem, že život není černobílý….

      • Strejda Olin napsal:

        Trochu jsem listoval v internetu po informacích o Tažovicích a tamním zámku. Dá se najít něco málo o majitelích panství vč. velkostatku. V roce 1869 ho zakoupili Jan Viktor Mayer s manželkou Annou. Rozvětvený zámožný rod. Jan Mayer byl 30. prosince 1898 zvolen poslancem sněmu království Českého.

    • Bavor V. napsal:

      Možná vám to ušlo, ale jednak to jsou citace z kroniky, jednak někteří „páni“ se opravdu ke své vsi chovali jako ke své, tedy jim na rozkvětu ve všech ohledech záleželo. A pokud bych měl čas, určitě bych v každé z kronik obcí na Prácheňsku našel několik podobných případů. Ostatně vztah poslance a pozdějšího předsedy vlády Berana k nedalekým Pracejovicům byl tak příkladný, že dodnes na něj vzpomínají jen v dobrém. Asi jako v Hostivicích na Ratha.

      • Hudec napsal:

        To je roztomilé přirovnání s tím Rathem🙂.
        Beranova manželka jezdila bryčkou do Katovic k holiči, tedy k mému dědečkovi Václavu Zedníkovi, Katovice, Nádražní 50. Je to hned u vjezdu na most na levém břehu řeky. Oficína už tam samozřejmě není. Maminka (ročník 1933) na ní vzpomíná, že za války vždycky přijela s košíkem potravin a byla velmi váženou zákaznicí. Prý žádná velká madam, obyčejná ženská. Tvrdí maminka. No, počítám, že od května 1945 jezdit přestala. To zase přijela jiná zásobovací jednotka – US ARMY. Vojáci za stříhání a holení platili cigaretami a z dědy, nekuřáka, byl najednou tabákový magnát🙂.
        A všichni prý hned jedli americké konzervy a děti čokoládu. Tenkrát to byli osvoboditelé. Svět se mění, co naděláš….

        • Bavor V. napsal:

          No vždyť i jejich osudy jsou dost podobné. Jen na Ratha už nemáme trest smrti, ale oba byli obžalování účelově.

    • Slim napsal:

      Oline, nesnažte se být ortodoxní 25 hodin denně. Já byl dosud tolerantní, ale vždyť vy toho Marxe vykládáte naprosto zjednodušeně. A já taky držím hubu…

      • Strejda Olin napsal:

        Do toho, Slime! Nedržte „hubu“ a nebuďte tolerantní a toho Marxe mi nezjednodušeně vyložte.

      • Slim napsal:

        Omlouvám se, ale to nezjednodušeně nejde, zvlášť ne v sobotu.
        Ale bych si úplně nezadal, tak jen kousek toho hlavního.

        Vy máte, ZDÁ SE MI, takového Marxe vz.1847, Marxe Kom. manifestu. Textu, který se předvídavě vítá revoluci, která vypukla o necelý rok později. Ta ovšem nesplnila to co M. očekával. Ani Pařížská komuna.
        Marx to později ve svém díle reflektoval (Kritika Gothajského salámu, 1875), nerad a nepřímo. Pozdní léta byla naplněna znechucením nad „překrucovači“ jeho idejí; v tomto smyslu řekl, „už nejsem marxista.

        Engels napsal po jeho smrti řadu dopisů, hlavně po roce 1886 (J. Blochovi, září 1890, K. Schmidtovi, F. Mehringovi a další), ve kterých vysvětloval, co zjednodušili, jaké chyby ve výkladu udělali atd. Distancuje se od mnoha nových vykladačů.
        „..i materialistické pojetí dějin má dnes mnoho takových přátel, kteří si je berou jako záminku k nestudování dějin“ [italika jeho, zvýraznění moje].

        Podívejte se na jejich korespondenci začátkem 80. let a pak na Engelsovu

        Dá se říci, že marxismus v jejich pojetí prodělával ke konci jejich životů jistou revizi. Osobně pochybuji, že by byli souhlasili s ruskou verzí v pojetí Leninově. Možná Plechanovově.

        Abyste nebyl na omylu, M. si velice vážím, podepsal bych Svitákův výrok „Koperník společenských věd“. Je v mnohém nepřekonaný … a v mnohém taky překonaný.

        Jeho komplexnost je ojedinělá; stačí si přečíst, s jakým uznáním o něm píše a rozebírá ty složky J. A. Schumpeter v knize Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942).
        (To je ta kniha, která tak štvala Kluse, protože si přál Schumpetera upřednostnit vůči Keynesovi, ale tento jeho názor nedokázal ve své poměrně prostoduché mysli zpracovat).

        Zkrátka Marx i Engels nejsou ti, kteří by svými teoriemi nereagovali na dějinný vývoj. Požadovat aby nějaká společenská teorie vysvětlovala v nezměněné podobě dějiny směrem dopředu, to je hrozná zkouška. Žádná tím neprojde. A já mám doje, že právě tohle děláte.
        Nejsou to zákony přírody (u těch ostatně o jejich možné proměnlivosti, i když ZA širokým rámcem působnosti, mnoho nevíme.).

        Vidíte, že jsem nedokázal být stručný – a to jsem ani pořádně nezačal. 😦

        Dobrou chuť.

    • oh napsal:

      Tedy, Oline, 10 zlatých nebyla zase tak zanedbatelná částka, jak naznačuje nízká číslovka.
      Pro představu vložím úryvek z práce
      Samospráva obce JESTŘABÍ v letech 1850-1918 od Petr Fojtíka
      „Podívejme se nyní na hospodaření obce Jestřabí za rok 1872, které nám zároveň ukáže i to, jakou činnost v této době vykonávala samospráva obce. Významnou položkou na straně příjmů byl „pacht z obecního domu“ čp. 29, za který inkasovala obec 10 zlatých. Jednotliví nájemci zde v průběhu let provozovali hostinec: ze sčítání lidu z roku 1869 vyplývá, že zde působil židovský hostinský Hynek Kubíček.
      Obec pronajímala domkařům zahrádky u jejich domků (11 zl. 16 kr.) nebo od nich vybírala dávky za dobytek (11 zl. 50 kr.), dva uživatelé platili pacht za „obecní kopanici“ (1 zl. 84 kr.), honitbu v obecních lesích měl pronajatu velkostatkář Lederer-Trattner z Hrádku (10 zl.). Za prodej sena inkasovala obec jednou 12 a podruhé 15 zlatých. Čtyři zlaté vybrala obec od občanů jako dávku z výroby moštu, dva provinilci zaplatili obci po jednom zlatém pokuty za „porůbané obecní březí“ a „vypálenú hrušku“. Celkové příjmy obce za rok 1872 včetně pěti zlatých, které „pozůstaly v obecní kasi z roku 1871“, činily 82 zlatých 65 krejcarů.“

      • Bavor V. napsal:

        A já ještě přidám ceny knih z roku 1883
        Báje Šošany. Od J. Zeyera. Cena 1 zl. váz. 2 zl.
        Zygmunta Krasińského Vybrané spisy. Přeložil Frant. Kvapil. Čásť I. 1 zl. 20 kr., čásť II. 1 zl., celé dílo váz. 3 Zl. 20 kr.
        Dojmy a rozmary. Básně Jarosl. Vrchlického. (1881).) Cena 1 zl. 80 kr., váz. 2 zl. 80 kr.
        Nové básně epické. Sepsal Jarosl. Vrchlický. (1881.) Cena 1 zl. 50 kr., váz. 2 zl. 50 kr.
        Povídky a novelly od K. Světlé. Část I. Cena 1 zl.. část II. 1 zl., obě části dohromady vázané 3 zl.
        Poutí k Eldoradu. Báseň Jar. Vrchlického. Cena 1 zl., váz. 2 zl.
        Dvě povídky od Al. Jiráska. Cena 1 zl. 40 kr., váz. 2 zl. 40 kr.
        Hillarion. Báseň Jar. Vrchlickélıo. Cena 1 zl. 30 kr., váz. 2 Zl. 30 kr.
        Otakara Jedličky Novelety starší i novější. 1864-1881. Dva díly po 1 Zl.. dohromady váz. 3 zl.
        Jana Liera Novely. Kniha. prvá. Díl I. 1 zl. 20 kr.. dil II. 1 zl. oba díly dohromady3 zl. 20 kr.
        Žena v písni lidu Slovanského. Mosaika. Sestavil Jan Dunovský Cena 1 zl. 20 kr., váz. 2 zl. 20 kr.
        Objednávky přijímá a rychle vyřizuje
        knihkupectví a knihtiskárna J. Otty v Praze

Komentáře nejsou povoleny.