Stalo se mi včera, v 15:03


Ulice v centru našeho městyse, v níž žiju a pracuju, je frekventovanou pěší zónou, a tudíž i eldorádem žebráků nejrůznějších druhů a poddruhů.

Pravidelně tu hrává na saxofon Cikán slovenského jazyka. Saxofon já rád, leč on umí zafoukat celkem tři skladby, a to se ještě dost obtížně rozezná, o jaké jde. Andy Mackay, kterého tu mám v noťasu díky Bavorovu blogu, to fakt není. Osobám, migrujícím naší ulicí, to nejspíš nevadí, ale my místní, včetně personálu tří butiků, jsme ho už chtěli zastřelit. Nová městská vyhláška ho naštěstí donutila ke změně stanoviště až k Brance na roh sadů. Takových hudebníků s kloboukem na zemi je povícero, ale pokud jsou to mladíci s batohem a kytarou, činící zde jen kratičkou zastávku na své cestě Evropou za účelem získání prostředků na hamburger, vadí celkem málo.

Horší jsou profesionální výběrčí se svým fotoalbem a slogany typu „Přispějete na postižené děti, prosím?“, nebo „Přispějete Honzíkovi na invalidní vozík (asistenčního psa, cestu k papeži, do Lurd atd.)?“. Ti si cíleně vybírají své oběti, zpravidla mírně postarší ženy viditelně z venkova, kde ony na takovou atrakci nenarazí a je jim trochu hanba nepřispět, když jsou přece tak bohaté, že mají i na autobus do Plzně a na buřta někde u stánku. Výběrčí se potencionálnímu donátorovi přiblíží z boku a přizpůsobí tempo své chůze jeho rychlosti. Důvěrně se k němu nakloní, ale jen horní polovinou těla a hlavou, zásadně se nedotýkají. Vzhledem k tomu, že procházím naší ulicí několikrát/mnohokrát denně, bažanty z jejich řad, osloví-li mne, odmítám slovy „Ne, děkuji“, po třetí repríze už děkování vypouštím, po páté reaguji „Už se na to vyser, vole!“. Mazáci mě znají a zdravíme se pohledem či gestem.

Neškodní jsou ti, co tiše nabízejí „Nový prostor“ či jak se jmenuje ten bezdomovecký časopis. Postávají tu poněkud odevzdaně zpravidla před vchodem do Městské knihovny.

Mazaní jsou ti, kteří se zde srotí v neděli v poledne, neboť barokní skvost, kostel Svaté Anny (Kilián Ignác, kdo jiný) slouží pravoslavným, zpravidla jazyka ukrajinského. Ti, jak vím od jejich faráře Honzy Polanského, s nímž se občas sejdu na kávě U Anděla (tak tu žijem jako na vsi), ctí tradici obdarovat u příležitosti mše či svátku nějakého potřebného bližního. Trochu magoři podle mě, protože ti „potřební“ sem chodí jako by vybírali výpalné. Ale to je jejich věc.

Myslíval jsem si, že nejhorší jsou náboženští šílenci, volající nás do řad Ježíšova sboru a tak všelijak, je ale postupně vzal ďas a prezentují se jen jednou ročně hlasitým čtením bible pod dohledem církve. I je ale městská vyhláška vytěsnila k Brance na okraj sadů, jako toho saxofonistu, harmonikáře (také Cikána) a další koncertní mistry a pouliční kejklíře. Mýlil jsem se.

Ještě horší jsou bezdomovci, somrující o „pár drobáků“, aby si koupili lahváč zde přímo v Žabce. Ti odredovaní mají psa, zpravidla více, a sdružují se v několikačlenné tlupě. Nejvíc je baví hlasitý hovor až řev (to podle toho, kolik vysomrují) pozdě večer, když posedávají na rantlu u výkladní skříně obchodu s minerály, čímž občas spustí alarm. Na městskou vyhlášku kašlou a na základě opakovaných telefonátů místních je řeší Městská policie, bohužel bez použití donucovacích prostředků.

Všichni výše uvedení kašlou na to, že většinou obtěžují své okolí, neb k tomu nepochybně mají svá práva.

Včera, když jsem mířil z jedné schůzky k domovu, cítil jsem problém už z dálky. Na rozhraní vchodu do Smetanovy síně a kostela Svaté Anny jakýsi ušmudlanec vstupoval do cesty kolemjdoucím a něco po nich chtěl. Život mě, zejména za poslední čtvrtstoletí, naučil značné míře tolerance. K hluku, ke zlodějnám, k blbým kecům, k opilcům, k politikům, k prodejným médiím, k samoživitelkám i k buzerantům, k nevychovaným dětem…. Sám si přidej, k čemu musíš, chtíc nechtíc, být tolerantní i ty, čtenáři tohoto mého výplodu.
Je ale pár věcí, které pořád nesnáším – například, kdy mi někdo zastoupí cestu a nemá k tomu ALE SAKRA VÁŽNÝ důvod. Nebo když se ke mně někdo nakloní a mluví mi zblízka do obličeje, neřku-li když se mě cizí člověk dotýká.

Ten jedinec učinil ne obojí, ale „otrojí“. Vážím přes metrák a dost cvičím a chodím celkem svižně. Nechtěl jsem ho uhodit, jen odstrčit jednou rukou z cesty, protože všechno má své meze. Upadl na dlažbu a chtěl se proti tomu nějak ohradit. Poctil jsem ho pohledem, který ho zklidnil. Jak němý film, beze slov.

Až když jsem dorazil domů, uvědomil jsem si, co se vlastně stalo. Včera v 15:03, padlo jedno moje vnitřní tabu. Kvantita opět jednou vedla ke změně kvality, všechno má své meze a někdy je třeba sáhnout k násilí. Příště už to půjde snáze a racionálně, to jen napoprvé je třeba emocí.

hudec

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy postřehy se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

52 reakcí na Stalo se mi včera, v 15:03

  1. vonrammstein napsal:

    Amen. Jak dobře tohle znám.

  2. cobolik pacholik napsal:

    co mi pripada hudacku,ze to co pises ja sa nikde v zivote nestretol,tu vobec jasne zobraci v atlantic city,ale aj tych uz vyhnali,ci miami,ale vacsina slusna a nevnucuje sa,tam som videl len v kosiciach,ked som bol a kus v praze na hlavnim nadrazi,ale slusny dal som cigaretu,ale tak jak pises ty,to mi pripada jak v mumbaj a davaj pozor,ty ludia nemaju vela do stratenia ja s takymy zil,cenia si volnost,ale ked su naklepany seru na vsetko,bo su oglupeny drogou mna malem portorikan zastrelil a nestihol som sa ani posrat bo nebol cas,bo tu som sa nestretol a ja sam nikdy nezobral bo by som neprezral,ze zobrem a hladny som bol jak kurva,tak som prepadaval kontajner okolo pekarne,ja v tom city,ked som isiel pred par rokmi na ten zasrany cobol konzulat som sa zastavil okolo takeho,co na papieriku napisane,ze potrebuje pomoc,kuknul som nan a hned vedel,ktora bije heroin,biely kluk,vybral som 20 a dal,dristnul mu ci dost na davku,len zakyval hlavou zaporne,dal som dalsie 20,uz bol v strehu bo vedel,ze bude na nieco a ked som vybral dalsie 20 uz stal to mas nech niekto dolozi na vecer,pytal sa ma,ci ma moze objat zvany hook a ja ze hej,smrdel jak kurva,kus sme podristali,dal som mu len dalsi klinec do truhly,aby sa dlho netrapil a vedel,ze czechoslovakia okolo germany,bo viem jak mne sa chcelo pit a klepal som sa jak stary diesel v komabjne CK-4,dal som mu tie prachy,aby aspon kus menej trpel,keby som mal dost prachov,neposielal by som ho na rehab,kupil by som mu,aby ho zabilo,aby sa biedak netrapil,bo uz zuby nemal a ksicht to jak by buldozer presiel,takym v 90% nie je pomoci,tak davaj pozor hudacku,bo ta moja banda s ktorou som zil kradla jak svina,aby bolo na drogu ja len pil,nebolo medzi namy najmensie priatelstvo,ale puto ulice ja jediny z nich casom robil a vzdy som kupil chinu,bo oni mi neraz kupili flasku,roboty sa stitili sak ja jediny biely bol a k tomu este cudzinec.

    • Hudec napsal:

      Jistě máš, čobolíku, zajímavé životní zkušenosti. Nebudu tajit, že takové postrádám a asi už je ani nebudu zkoušet. Nemusím zažít všechno na vlastní kůži, mnohé mi stačí z vyprávění, třeba od tebe, protože to má vždycky šťávu.

      • vittta napsal:

        Já je nepostrádám, pane Hudče a ostatní….
        Raději ani nic nepíšu.
        Ale pozor na iluze, svět drog není takový, jak se zdá.
        Neprobíhá jen někde v kanále u Billy, ale všude, mezi bohatými, a slušnými, dobře situovanými.
        A trvá zatraceně dlouho, než je to poznat.
        Tady nesouhlasím s Kchodlem, že chlast je jen čajíček proti drogám.
        Bohužel není.
        Chlast je poznat, na chlastu se nedá pracovat ani myslet, chlast ničí osobnost daleko spolehlivěji.
        Jestli je něco superdroga, je to zrovna chlast….
        Chlast dostane člověka na psychické dno, drogy na dno sociální, to ostatní vyplývá spíše z toho, než naopak.
        Je to složité…velice složité.

        • kchodl napsal:

          Buďte rád, že jste neviděl, co dělá z lidí herák nebo podobné opiáty.
          S chlastem je to nesrovnatelné, to je prostě jiná liga.

      • cobolik pacholik napsal:

        vies co hudacku ja zase nemam tvoje zivotne skusenosti,ale co viem na beton obidvom sa nam pridali jak svina a jednu jak mas ty to malokto ma,nemal by som pisat,ale taky to u mne very imported person,jasne nie len preto,ale dost…

        • vittta napsal:

          Každý má něco.
          Důležité je, jestli si z toho dokáže vzít poučení, a to také předat nejméně svým dětem, i když o to, jak to tak chodí- naprosto nestojí.(nikdo)

    • strejda napsal:

      Čobolíku, čobolíku. Jsou chvíle, třeba zrovna ta teď, kdy se dívám do své občanky na datum narození. Pak se usměji a sluníčko mně svítí lépe.

    • NavajaMM napsal:

      Dobrý príbeh, Čobolík. Napísal by som, že ako z filmu, ale dnes už sa také dobré filmy netočia.

      • cobolik pacholik napsal:

        take filmy nefilmuju,toto nikoho nezaujima,toho su priehrsta svetovych ulic a ich svetiel.

        • NavajaMM napsal:

          Mňa to zaujíma, Čobolík, a určite nie som sám. Ale takéto roly žiadna celebrita nedokáže zahrať.
          Mňa práve vôbec nezaujíma to, čo produkuje holyvúd.

    • kchodl napsal:

      Hustá zkušenost. Největší svinstvo jsou drogy, z toho se dostat je skoro nemožné, navíc to trvá léta. Chlast je také svinstvo, ale proti drogám je to jen pohlazení. Ale i ti na drogách závislí jsou lidé.

      Je docela dementní, že společnost nedokáže těmto problémům zabránit a vrátit tyto nemocné na správnou stranu, aby mohli znovu fungovat. Všechno je to tím, že deklarovaná systémová „pomoc“ je sinekurou pro „pomáhající“, takže ti mají tím lepší bydlo, čím více mají „klientů“.

      Kdysi jsem se pokoušel něco v tomhle dělat, ale jen osobně, žádným institucím v tomhle nevěřím, po všech negativních zkušenostech. Jedna má přítelkyně doktorka jela v tom „metadonovém programu“ kontrolované náhrady heroinu, což byla moc krásná příležitost za prachy z nadací létat v business class po celém světě na kongresy, válet si šunky v pětihvězdičkových hotelích v turistických destinacích. S pocitem konání „velkého dobra“ a tak vůbec.

      Nakonec, stačí se podívat na Janouška a Béma, to je hvězdná dvojka. Čím začali ? Pamatuji si je začátkem 90. let, kdy Bém a další „uchopili příležitost za pačesy“. Janoušek organizoval protidrogové besídky, školení, kurzy. S Bémem. Další takový panák byl „pan investigativní“, Radek John. Pamatujete jeho knihu a film „Memento“ ?
      Po úspěchu „My děti ze stanice ZOO“ zjistili, že to je super kšeft. V ČSSR tahle kniha nevyšla, takže víceméně plagiátů se vyhrnula spousta.

      Projevovat milosrdenství, ovšem za tučné prachy. Nakonec to vyústilo v předražený prodej metadonu na falšované recepty, které nikdo doopravdy neověřoval, z čehož narkomanské bandy vyráběly kvalitní náhradu heráku, velice snadno a jednoduše.

      „Big Pharma“ si prostě potřebovala vydělat pár stovek miliard na narkomanech a poněkud tento kšeft vyšťouchnout z pařátů CIA a dalších drogových mafií. Ostatně, heroin také vznikl jako lepší farmaceutická náhrada morfia, „vhodná i pro děti“ (což je fakt, nikoliv hyperbola).

      Odsuzovat závislé je při bližším seznámení se situací těžké. Všechno totiž nějak začalo a někde se to zlomilo špatným směrem, téměř nenávratně. U nás za to často může zločinecká exekutorská mafie. A mizející možnosti „sociálního výtahu“. Špatný zákon o bankrotu, jak osobním, tak firemním. Protože v takových USA například, bankrot firmy chrání podnikatele, nikoliv veřitele. U nás je to opačně, znamená to ekonomickou, sociální, společenskou a často i lidskou likvidaci podnikavého člověka.

      Z hlediska nadnárodních západních monopolů jsou takové účelově zmršené zákony pochopitelně žádoucí, protože to nuluje konkurenci z naší strany. V USA můžete projít defaultem a zbankrotovat mnohokrát, vede to k očištění firem, záchraně podnikatelů z dluhů, které se nedají nikdy splatit. Mrkněte se na Trumpa, ten krachnul několikrát. Baťa také. Ford také …

      S troskami lidí po ulicích je ten problém, že pokud byste chtěli takovému chudákovi dát 100 za hodinu na stavbě, je to téměř zlodějna. Tím byste se přiřadili k těm nejposlednějším harpyjím a kvalifikovali se na otrokáře.

      Takový člověk může mít o práci zájem, ale většinou pár dní slušně nespal a nejedl, má špinavé šaty a dlouho neměl možnost se vykoupat. Je celkově zkrušený, na těle i na duchu. Sice by možná zvládl pár hodin házet lopatou nebo něco nosit, ale pak padne. Nemá montérky ani nějakou pracovní obuv, takže den práce na stavbě nebo se špínou pro něj znamená katastrofu, nemá si kde vyprat věci. A má jen jedny.

      Když mu dáte za práci pár stovek, je to zoufalství, protože to je málo na cokoliv. Akorát půjde, dá si pár piv, aby vyhnal z hlavy chmury alespoň na chvíli, koupí si cigára a možná něco malého k jídlu, zbytek hodí do forbesu v bláhové naději. Horší případy půjdou pro perník. Herákové nepočítám, protože ti už nikdy nic dělat nebudou, dokud se závislosti nezbaví. Tedy mimo krádeží a tak dále.

      Pokud chcete člověku na ulici pomoci, dejte mu prachy, aspoň 500 nebo litr. Ale tak, aby to nikdo neviděl, hlavně ne ostatní chudáci. Prochlastá to ? No jasně, co s tím také jiného. Ale den mu bude dobře, a to není zase tak málo.

      Když takový člověk nemá doklady, což většinou nemá, protože mu je někdo uzmul nebo propadly, tak nové není sám schopen sehnat. Většinou proto, že se stydí ve svém stavu jít na úřad. Je to v jiném městě. Smradlavého a špinavého člověka do vlaku nebo autobusu nepustí. Takže celá operace musí začít výdajem několika litrů za nové hadry od čongů, koupelí, pořádným jídlem, spánkem, pomocí s doklady. Pak je možné se pokusit sehnat nějakou státní podporu, vyřídit takovému člověku poštovní adresu někde v postboxu, zavést ho na sociálku a nechat je konat – když totiž ti mizerové vidí, že za ubožákem někdo stojí, kdo by jim mohl zavařit, tak nedělají mrtvé brouky a najednou se věci pohnou. Dejte ubožákovi na hadry skrytou mikrokameru a pak na ně uhoďte s nahrávkou a právníky. Pěkně zostra ! To pak ledy prasknou. Je to lepší než baseballová hůlka v ruce a mašinkvér na zádech.

      Pořád musíte s určitostí počítat s tím, že to není definitivní. Protože každý je sociálně vázaný a dál se bude stýkat s těmi svými, takže to velmi pravděpodobně skončí velkou chlastačkou a ztrátou oběhaných dokladů, sotva má ten člověk pár tisíc při sobě. To se stane vždy. Ale je to další krok, pak následují další a další. Chvíli to trvá.

      Teprve, když se ten člověk dá výše popsaným způsobem trochu dohromady, následuje opravdové léčení, což je většinou odvykací blázinec, což také není operace jen na pár měsíců. Mnoho recidiv. Než si to lidé srovnají v hlavě, trvá to pár let.

      Čím déle se do průseru šlo, tím déle trvá z něj vybřednout.

      • kchodl napsal:

        Chtěl jsem ještě dodat, že osobně se člověk může přičinit jen v té „první míli“, ve které náš – jinak poměrně skvělý a na světové poměry báječný – systém zcela selhává. Což se děje všude. Lidé, potřebující pomoc, na tuto pomoc z mnoha důvodů nedosáhnou a systém na ně také nedosáhne – často proto, že po hořkých zkušenostech sami nechtějí a „pařátům systému“ se cíleně vyhýbají.

        Profesionální pomoc je na místě. Amatér má skončit na tom, že dovede člověka k expertovi. Snažit se – bez odborného zázemí a zkušenosti – sám, je zničující pro všechny strany. To je nutno zdůraznit.

        Má (více méně oprávněná) nedůvěra k institucím se týká převážně jen té „první míle“. Na tom právě cizopasí všechny NGOs, církve a tak dále.

        Je to prostě složité. Odsoudit somráka u supermarketu, když nechce otročit za 100/hod při nějaké nezdaněné práci, to je naproti tomu velmi jednoduché.

        • kchodl napsal:

          Což jsem jistě nemyslel – ten poslední odstavec – jako opozici názoru pana Strejdy Olina, jen se domnívám, že o tom asi hlouběji neuvažoval.

          • Strejda Olin napsal:

            Tak „hlouběji“? Vyzývám všechny, kteří kdy v životě viděli bezdomovce nebo žebráka, že by místo loudění peněz z kolemjdoucích, vybírání popelnic, chlastání krabicového vína a celodenního poflakování se některý z nich nabízel nějakou práci, pomoc, službu. Zkoušel někdo z vás jim nabídnout práci? Já ano, dokonce dvakrát a už to nikdy neudělám. Takže – nad čím mám hlouběji uvažovat? Nad příčinami jejich společenského postavení? K čemu?
            K nějakému zdůvodnění, omluvě? Nebo mám snad část svého důchodu chodit rozdělovat mezi ně?
            Má cenu se zabývat příčinami masové imigrace? Snad ano, třeba pro poučení. Ale zastaví se tím tsunami uprchlíků, vyřeší to problémy s nimi v zemích EU? Příčinami situace cikánů a s cikány se za obrovské prachy zabývají tisíce příživníků v neziskovkách i stovky seriozních odborníků a „objevují“ stále to samé – za jejich problémy může majorita. Školy jsou jim otevřené dokořán, pracovní úřady a sociálky se můžou přetrhnout v podbízení, mají „svého“ ministra, přidělují se jim zdarma byty, kromě vraždy se jim toleruje snad všechno a oni? Většina z nich nikdy pracovat a žít spořádaným životem nebude. Měli víc jak 600 let na integraci a kolik z nich se živí jako soustružník, truhlář, pekař, řidič, zahradník, sedlák, obchodník, učitel, lékař… Někdo jim brání se umývat, uklízet a udržovat své domovy, posílat děti do školy, přijmout práci a hlavně v ní vydržet, vychovávat děti?
            Každý se musí nejprve snažit sám a tomu budiž pomoženo. Kdo kašle sám na sebe, neměl by očekávat milosrdenství od jiných, kteří mají dost problémů postarat se o sebe a svoji rodinu.

            • kchodl napsal:

              To je jistě všecho úplná pravda. Jen jsem namítl, že 100 za hodinu je opravdu hodně málo, pokud je to jednorázová práce bez všeho zabezpečení a perspektivy. Nic více za tím nehledejte.

        • NavajaMM napsal:

          Díky, pane kchodle, za tento osobný pohľad.

      • vonrammstein napsal:

        My děti ze stanice ZOO vyšly. Mám je v knihovně. Ruku do ohně za to nedám, ale mám za to, že vyšly dřív, než Memento.

        • moskyt napsal:

          Mladá fronta 1987

          • vonrammstein napsal:

            To by tak odpovídalo. Přesvědčit se nemůžu, knihovnu mám 240km od místa, kde právě sedím🙂

          • kchodl napsal:

            Memento vydal John v roce 1986. V Německu „ZOO“ vyšlo mnohem dříve, film je tuším z roku 1981. U nás to mimo lidí jezdících „ven“ nikdo neznal, takže plagiáty působily úplně objevně a investigativně.

            • vonrammstein napsal:

              Nehádám se, je to možný. Třeba jsem to prostě jenom četl v uvedeným pořadí. Je to už dávno.

      • cobolik pacholik napsal:

        toto kchodle napisane jak z prirucky,ja neviem ci si niekedy zil s holotou narkomanskou,kazdy jeden,ked dostane prachy hned da na drogu a pijak na alkohol z 1000 to urobia 1001,tu v tej riti ten biznis s rehab ide do miliard U$D,toto jak pises,ze pomoct to plati podla mojej statistiky na jedneho zo 100000,mozno na troch max,vsetko je v danom holotniku,bo na svoju cestu sa vydal sam,jasne parta tiez nejaky procent,ale to nie hlavny,cesta dolu od pijatiky,ci akehokolvek svinstva neide hned zjazdom,NIKDY zjazdom,vsetko zacina pozvolne,jak sopka pod oceanom sa tvorila storocia,ci tisirocia,dolezite su v tej ceste okolnosti,kde ta cesta dolu prechadza a tych je rozmanitost jak koloru v canyon,jedno je pisanie a druhe tvrda realita,ja chcel sam pomoct pijackej holote v zaciatkoch mojho stopu,ale zistil som,ze nic z toho a po case,bud ich zabilo auto na route 9,alebo chcipli v kriakoch najmenej 7 takych prebornikov som poznal,co som s nimi pijakoval,preco pisem,ze v danej holote,bo ja nemam nijaky rehab,nikto mi nic nedal,kazdy na mna brudara zasraneho sral a velice spravne bo to ma uratovalo od istej cesty s charonom,cudzi kraj,tazkosti zivota na ulici,hlavne,ked zacinala zima a spal som v garazi na betone,drel som na stavbe jak pomocnik murarom,zlte kruhy v lete som len videl,ked som dvihal kvadre na lesenie rukamy,mal som asi 55 kil a vydrzal som aj 3 dni na tej horucke skurvenej bo mi dal vodky,potom som skolaboval a vracal 3 dni a tri noce dalsie tri dni a dva noce som kukal do bludu a klepal sa dehydrovany na smrt, nespal 6 dni z toho 5 noci ani deko,uz som len cakal kedy mi jebne a pojdem sa obesit bo som sa nemohol napit vodky a jebalo ma jak v drvici,cokolvek som sa napil,nie napil,len pomyslel hned som zvracal nezral som nic,asi 7 dni a zacal pit bujon na 6 den barz pomaly,cely den som ho pil,ale uz nevracal,ale jebalo ma jak svina a potom naraz prestalo,prezil som kriticku dobu,ale myslem som,ze sa radsej obesim bo nevydrzim ,teraz mi na vracanie,ked si na to pomyslim,tie 6 dni a 5 noce,ktore som vydrzal,bol zlom,robil som za totalny chuj,bo vzdy som pre nich bol smetie,ale hlavne som nepil,pribral som za mesiac a ziskal paru a drel a drel a drel,za 3 roky vsetko vyslo na prostu,nijake mesiace roky,kondicia prisla do 3 tyzdnov,ale reputacia pijaka brudara a smejda 3 roky,zaklad je v danej holote a okolnosti cesty dole naraz do niecoho a navrat spat su spletite viac,jak mozgove zavity,bo pije vela,ale malo sa kontroluje,drogy berie vela ludi,ale poniektory sa kontroluju a neprekrocia hranicu,vzdy len kus a ani boha crack,a nedaj boze heroin,ale takych to jak safranu,ja prestal bud preto,ze uz som nemohol pit,vedel som,ze umriem jak budem dalej pit,nikto mi nepomohol to velke plus pre mna,cudzia zem,pred tou bankou par mesiacov predtym jak som mal posledne peklo som sa chcel uz obesit,bo v kriakoch som spal,prsalo,zima,chrobakov po mne kopa a ja stal pod strieskou jak kopa nestastia,ale cop prisiel a dal 5$ a cigaretu,teraz po rokoch su to factory co rozhodli,hlavne cudzie prostredie a pocit konca a nenormalna klepacka co teraz ju vidim jak vcera,teraz uz jedno na mna asi toto platilo,ale jak pisem okolnosti cesty dole a pomoc k navratu na rovnu je jak zavitov v mozgu ,co sa tyka roboty,robil som za 18 na hodinu ,ale prisiel cas,ze za 50$ cely den,bo kurva tak tu islo a bez papierov,ale to mi nejak hlavu neprebijalo,hlavne nieco zarobit a potom sa ukaze bo okolnoti sa stale menia,nic nie je iste a kurva dabel nikdy nespi a toto ma hartovalo a teraz by som mal robit za menej nebude mi hlavu prebijat,budem robit bez najmensieho reptania bo mam trening a viem,ze sa karta obrati bo za 22 rokov to tu hram bez prestania fajer a casom sa cujem sam pred sebou frajer,ze som vydrzal hocijake nastrahy,hlavne jak som prestal pit a este don vitta alkohol to kurva,ale heroin,videl si ty cloveka,co nema davku?zosalie,ma penu na ustach,zabil by svoju matku,alebo dieta,len aby dal do zily s alkoholom to nie je az take,ja necital ja zazil a zil s takou holotou,bo jak sa hovori pepici,vsetko je dobre vsetko na svete aj drogy,ale s mierou a kto nema mieru,nech nepije a neberie drogy,inac zbohem a satek…
        a system kchodle kazdy vie,cim viac volnosti tym cesticka dole ide rychlejsie,postih za predavanie tvrdych drog jak na malaja ponad 30 g gulomet ja by ponad 5 gramov daval zozrat sviniam a etse jedna vec ani tu zasranu marichu som nechcel fajcit,nie toboz kokain,ci crack aci heroin a mal som to jak na tacku,nikdy som sa toho nedotkol,preco?neviem oni prasok a do zily davali a ja si toho jebaneho smirnova len upijal to tiez trochu zvlastne, a nukany som bol skoro kazdy den a zase naopak oni nechceli smirnova,dobre bo tu uz iliadu pisem,idem si dat foukacku a sluchat toho dabla opereneho.

      • cobolik pacholik napsal:

        ci pijak ci narkoman je clovek pise kchodlovsky,toto ma koplo bo ja vidim inac,notoricky alkoholik a narkomanom v najlepsej class to obidvaja humus,srot a odpad,teraz da sa povedat som nie clovek ale individium snaziace sa zit,aby ten zasrany kratky zivot mal aj nejake story,ktore nikoho nebude zaujimat,co mi u riti,ale teraz to ma aspon kus omacky,predtym to hovno bo som bol len napite brudne hovno,jasne nie cely cas,ale pred koncom to som sam na sbe videl,ked som kus vytriezvel,bo clovek to siroky pojem a objem slova… bo ja vzdy hovorim,su lidi,ludia, ludze tak dlouho nic a tak ja.

        • kchodl napsal:

          To je čobolíku pěkná zpověď. S tou pomocí jsem měl na mysli přesně něco takového, jako ten polda co věnoval $5 a cigáro. Jinak pomoci si musí každý sám, to za něj nikdo neudělá. Kdo opravdu nechce, je v čudu.

          S narkomanskou pakáží jsem nikdy nic společného neměl, drog se straním zcela, včetně marihuany a tak dále. Mám ovšem rád chlast, a jeden čas jsem pil docela dost, nicméně nikdy jsem do toho nespadl, abych si vybudoval závislost. Nebo mě to intelektuálně či sociálně zlikvidovalo. Střídal jsem období, kdy jsem třeba půl roku intenzivně pracoval bez kapky alkohokolu a pak jsem byl měsíc úplně na šrot, a náramně jsem si to užíval. Prachy, holky, bifteky, chlast. Taková léčba pracovního stresu. Pak jsem jel třeba na měsíc dva na lyže, zase bez chlastu, víceméně – když sportujete, jezdíte autem, lítáte na větroni, UL letadle, na paraglidu, lezete po skalách, … tak prostě pít nejde – to by bylo smrtelné.🙂

          Narkomany jsem ovšem viděl, někteří bývalí přátelé a známí do toho spadli. Přítelkyně doktorka na tom cizopasila. Jediný bližší kontakt s drogovým světem – a pro mě zcela nejkrušnější – byla jedna další krásná slečna, která oscilovala mezi pervitinem a velkými dávkami vodky, to vše doplněno benzodiazepamy a dalšími svinstvy. To je velmi silná osobnost a dostala se z toho všeho, asi 5 let fungovala skvěle, ale nyní do toho zase vlítla – alkohol abstinuje pořád, ale jede těžce v perníku, jak jsem slyšel. Obávám se, aby to nebyla konečná, protože náhrada pervitinu herákem často přijde. No a to je konec, navždy.

          Stejně jako člověka zničí bída, možná ještě horší je náhlý dostatek. Co v 90. letech dokázaly udělat z lidí náhlé peníze, to byla soda. Nejen nezasloužené z restitucí, ale třeba i vydřené – v mém případě a okolí z IT technologií a podnikání. Když se chudí studenti zničeho nic změní v mnohonásobné milionáře, milion měsíčně mohou rozházet a nic se zvláštního nestane … to nechtějte vidět. Tak polovina zúčastněných tuhle ránu osudu nepřežila.

        • NavajaMM napsal:

          Čobolík, teba tam škoda v tej cudzine.

  3. NavajaMM napsal:

    Inšpirujúci príbeh, pane Hudče. Veru tak, je dobre, keď sa človek naučí akceptovať a používať aj svoju temnú stránku.

  4. Strejda Olin napsal:

    Ještě jsem neviděl bezdomovce nebo žebráka, který by inzeroval, že za ně nějaký obnos udělá jakoukoliv práci, vypomůže na stavbě, na zahradě apod. Třeba „Jsem kvalifikovaný zedník a pracuji za 100 Kč na hodinu“. Sám již některé namáhavé práce nezvládám a klidně bych si na některé práce na chatě mladého a silného pomocníka sem tam najmul. Dostal by najíst, přiměřeně bych mu zaplatil a ještě obdaroval šactvem.
    Bohužel, ty, které vídávám u nás před Billou, jsou takové duševní a fyzické trosky, že je lepší se jim vyhnout.

  5. kchodl napsal:

    Rozumím tomu. Nejlépe ovšem je, když je nezbytné násilí regulované a racionální, plánované a fyzicky zvládnuté a vyzkoušené. Metodické. Fungující na základě zažitých automatismů.

    Tím se totiž člověk vyvaruje špatných důsledků, například, že odstrčením útočníka tento narazí na něco zraňujícího, například na dlažbu. Nebo upadne pod projíždějící náklaďák, nešťastnou náhodou. Nebo že někomu zlomíte ruku či vyrazíte zuby, když by stačilo ho jen složit a utéct.

    Dnešní doba více než kterákoliv jiná ukazuje nutnost o těchto věcech uvažovat předběžně a mít to srovnané v hlavě, včetně právních následků. To je stejné jako s nošením zbraně.

    Nejjednodušší samozřejmě je, takovým situacím se vyhýbat co nejvíce. Jedno z „řešení“ je všude jezdit autem, po nebezpečných ulicích nechodit – no jenže to jsou dnes v určité době všechny.

    Nenosit drahé věci a vypadat jako šupák, který nic nemá, takže okrást nebo osomrovat ho nemá žádný smysl. Což má ale zase nevýhodu v případě ostrého konfliktu, protože pak si o člověku myslí to samé i policie a ta se za „téměř bezdomovce napohled“ nepostaví. Když omdlíte na ulici špatně oblečení, bez kravaty, drahých hodinek a mobilů, maximálně Vás odvezou na záchytku, kde pokojně zemřete na infarkt, cukrovkářské kóma, záchvat mixomatózy nebo co Vás vlastně postihlo. Pokud se pokoušíte v polovědomí něco vysvětlovat, maximálně dostanete od Městapa pouta a pár ran „donucovacím prostředkem“, nejlépe do hlavy, takže pak je s vysvětlováním nadlouho konec – s otřesem mozku a v šoku se mluví dost špatně.

    Proto je docela dobré a zábavné „řešení“ podstoupit nějaký výcvik boje zblízka. Nějakou školu seberobrany a pouličního boje. Pár let se tomu cíleně věnovat, protože za pár týdnů v předraženém kurzu z Vás Chuck Norris nebude – i když i to je lepší než nic. Vlastně, Chuck Norris nebudete ani po deseti letech cvičení, no ale budete kvalifikováni alespoň na to, nosit tričko s Chuckem Norrisem.🙂

    Předprogramovat si nebezpečné situace a jejich řešení. Kromě jiného je to dobré i pro fyzičku, uklidnění, celkovou vyváženost, kdy intelektuální výkon musí být zároveň kompenzován fyzickou stránkou a příslušným fyzickým sebevědomím, nikoliv falešným a iluzemi, ale s vědomím vlastních možností. Člověk je prostě komplexní potvora a všechno je v něm propojené. Na starověkém nebo středověkém učení ohledně jednoty těla a ducha prostě něco je.

    Zamezí to zbytečné hysterii a přepjatostem.

    • strejda napsal:

      kchodle, zase +1. Přesně jak popisujete zemřeli Heinrich Schliemann a Antoni Gaudí. Oblečeni velice obyčejně byli, po kolapsu na ulici či po úrazu, považováni za žebráky, prostě za póvl, a podle toho se k nim chovali. Neošetřili je.
      Takže NIC NOVÉHO POD SLUNCEM a je moc dobré to vědět.

      • NavajaMM napsal:

        Podobne to bolo aj so známym slovenským hercom Pavlom Mikulíkom. On však bol dobre oblečený a každý ho pozná, takže okoloidúci vedeli, že to nie je póvl. Len si mysleli, že je pán herec zase pod obraz. A ono to bola mozgová príhoda.
        Čo myslíte, ako asi skončí pan kníše zo šláfenberku?

      • kchodl napsal:

        Stejně tak zemřel, bez pomoci, i známý architekt Kaplický. A mnoho jiných lidí.

        Pokud nezemřeli, byli zmláceni Městapem, vláčeni v poutech, na traumatologických odděleních nemocnic (pokud tedy měli to „štěstí“ a během „městapácké péče“ zkolabovali, takže je městapáci do nemocnice vůbec zavezli) se k nim chovali hůře než k dobytku – protože je tam přivlekli uniformovaní zmrdi v poutech jako zločince a první pomoc jim dávali spoutaným, doktoři na řvali hůře než na psy. Žádná etika. A pak je šoupli i s těžkými zraněními nebo v šoku na záchytku nebo do cely předběžného zadržení, i když byli obětí trestných činů, například loupežného přepadení. Městapáci si vybájili protokoly – kdo nějak vzdoroval (třeba se odvážil tvrdit, že není bezdomovec), hned mu připsali napadení městapáka, takže advokáti měli posléze co dělat.

        Často je od nejhoršího zachránila PČR, ti jsou alespoň lépe vycvičení a nebývají to takoví vypatlanci. Často jsou běžní státní policajti opravdu dobří lidé, navzdory všem Langerům a jiným zmetkům, kteří PČR sabotovali, kde jen mohli.

        Doktoři v záchrankách mají příliš mnoho „zářezů na pažbě“ v tomto záporném smyslu, než aby je kdokoliv mohl prohlásit jako celek za nějaký vzor. Z celého integrovaného záchranného systému (hl.m.Praha) jsou jednoznačně profi andělé hasiči, pak dlouho dlouho nic, PČR, pak světelná léta nic, záchranka a těsně za nimi Městapo. Nakonec, obě poslední organizace mají hlavní hnízdo ve stejném baráku na Korunní. Svůj k svému.

        S tím, že poslední dvě místa jsou často zaměnitelná. Doktorům sekunduje ve zvěrstvech personál traumatologických oddělení všech pražských nemocnic. No ale můžeme být rádi, že pacoš označený za bezdomáče nedostane hned kyanidovou injekci, že.

        Nedělejte si iluze.

        Dnes je mnohem lepší chodit draze oblečený, s drahými věcmi. Když Vám je ukradnou, je to ještě malá cena za pomoc, kterou to přináší. Také nějaké oslavy a bujaré chlastání, jako jsme byli zvyklí za socíku nebo v báječných svobodných 90. letech, je lepší již nadále neprovozovat. Pokud ano, v soukromí a kontrolovaných podmínkách.

    • Hudec napsal:

      Jaká hysterie a přepjatost? Někdo mi záměrně vstoupil do cesty, obtěžoval mě a já jsem ho (jednou rukou a za chůze, ani jsem se nezastavil) odstrčil. Fyzický kontakt zahájil on. To je celý příběh, který jsem jen opentlil nějakými řečmi.
      Asi jsem to napsal poněkud blbě, protože to měl být „jinotaj“ o současném stavu násilí/nenásilí v EU v souvislosti s připrchlíky.
      Moje „evropská hodnota“ je například nikoho fyzicky nenapadat a v případě konfliktu jej udržet na verbální úrovni, navíc trochu noblesní – jde-li to. Jenže k tomu musíte mít podobně uvažujícího protihráče. Uvažuje-li brutálněji, můžete to buď vzdát, nebo být také brutální.
      Při běžné „potyčce“ je nepochybně nejlepší obranou útěk, který kromě deziluze a trochy studu nepřináší celkem žádná rizika. Takže v tušení konfliktu jsem mohl udělat vpravo v bok, vzít to sady dolů k Františkánské a pak Andělskou (opravuji – Bezručovkou, ty názvy se furt mění) k nám do Smetanky. Ten blb by obtěžoval někoho jiného.
      Nechtělo se mi.
      Je to prkotina, to víme všichni, jen jsem na ní chtěl ilustrovat něco významnějšího. Že existují hranice.

      • kchodl napsal:

        To nebylo na Vás, samozřejmě. Ale jaksi všeobecně.

    • Strejda Olin napsal:

      To, co tady Kchodle pravdivě popisujete, je v podstatě tragédie společnosti, prohra slušných občanů. Je to ta špatná, tragická strana demokracie, práv a svobod.
      Slušný, pracující a daně platící Občane, nikam raději nechoď, vyhýbej se tamtomu místu, nebraň se a raději uteč, nic sebou nenos, na dveře si dej několik zámků a petlic, pořiď si alarmy a kamery! A když už se budeš muset bránit, braň se tak, abys nikomu neublížil. Protože i takový desetinásobný recidivista, zloděj, lupič, násilník a celoživotní příživník je stále plnoprávným spoluobčanem a mohlo by se snadno stát, že z pachatele bude oběť a z oběti pachatel.😦

      • kchodl napsal:

        Neviděl bych to v součtu až tak špatně – v porovnání s jinými zeměmi Západu jsme na tom ještě výborně. Můžeme nosit zbraně, dokonce i palné. Bránit sebe, svou rodinu, své blízké, spoluobčany, majetek.

        Soudy se již dost naučily respektovat platné zákony, takže sebeobrana není apriori zločin. Smrt nebo těžké zranění útočníka není již automatický poukaz na desetiletí vězení a zničenou existenci za vraždu či zabití. Tedy pokud nemáte smůlu a nebráníte se nějakému protěžovanému zločinci (jako ten chlápek co řídil hotel Axa, například).

        Zachování vlastního života, důstojnosti, majetku, svých civilizačních zvyků, svobody … to prostě něco stojí. Kolikrát docela hodně.

        Ale pořád nejsme předem odsouzeni do role obětí, jako třeba v Británii, některých více „sluníčkových“ státech USA, EU.

        Nerad bych, aby si to někdo špatně vyložil, ale reálně to tak je.
        Setkání se zločinem na straně oběti je hrozné, i když „vyhrajete“.

        Kolik stojí právníci – bez nich se neobejdete, to mají pojištěné. Justiční systém chce svou „libru masa“. Dostanete mraky doporučených dopisů do vlastních rukou, které musíte okamžitě vyzvednout, protože kupodivu na nějakou datovou schránku, ověřenou elektronickou poštu, plné moci, … vždy soudy „zapomenou“. Musíte chodit na mnoho soudních jednání a platit to svým právním zástupcům, protože obžalovaní se 30x omluví. Stojí Vás to třeba dva roky starostí, nesmíte nikam dál jet, protože nevíte, kdy si – možná z čiré zlomyslnosti a závisti – soudní stolice usmyslí nařídit jednání – buďte si jist, že až budete na měsíční dovolené na Maledivách, tak to přijde. Sousedé o Vás začnou roznášet klepy, že jste zločinec, pořád dostáváte doporučené dopisy od soudu. Manželka je náhle v dámské společnosti ignorována, děti se s tím potkávají ve školce a škole. No a tak dále.

        Stojí to všechno za zachování Vašeho (nebo jiného) života, důstojnosti, majektu, spravedlnosti ? Myslím, že ano.

  6. Jos napsal:

    Všimněte si, že ti podredovaní, hulákající a obtěžující v partě mají přesně stejné pojetí svobody jako Kalousek, Schwarzengerg, pražská kavárna a další výtržníci. Oni si totiž uzurpovali svobodu pro sebe. A mají právo si dělat co chtějí. Ostatním mají pouze právo držet hubu a tančit jak oni pískají.

  7. M-T napsal:

    Vám se stalo, pane Hudče, včera , mně, trochu jiný příběh, už tak před 9 – 10 lety v Praze. Na Florenci. Vystoupila jsem z busu, čekala mě tam dcera. Viděla jsem ji z okna, byla jsem tzv. v klidu. Snad jsem byla rozespalá po cestě nebo míň ostražitá z vydýchaného prostoru. Prostě jsem si jen postavila tašku s pár osobními věcmi na zem a přitiskla ji oběma nohama, malou tašku s doklady a nějakou peněžní hotovostí v ruce. Najednou z obou stran velmi těsně blízko dva mladí chlapíci, podle přízvuku bych odhadovala z Balkánu, a mluvili na mě oba najednou, kladli mi překotně nějaké otázky schválně tak, aby jim nebylo rozumět (odjezd autobusu někam? odkud?) Ta jejich blízkost byla tak značná, že vlastně ani pak nemůžete ty obličeje popsat. Svoje věci jsem tiskla pevně a jen jsem se snažila trhnutím tělem napravo a nalevo je setřást. Krátký nepříjemný moment. – „Ty hajzle, to sis teda dovolil moc!“ Současně něco prosvištělo vzduchem a já jsem v mžiku stála sama, vedle mě načepýřená dcera. Zeptala jsem se jí, naivně, kdo si na ni dovolil, načež mi odpověděla: „Na mě ne, ale Tebe mohli okrást! Byl s nimi ještě jeden, švihla jsem ho taškou a odkopla“. – Pohotová holka! Celá epizoda velmi krátká, ještě jsme viděly, jak ti tři výtečníci se prodírali odděleně davem, každý na jinou světovou stranu … a zmizeli za stánky. Musím ještě jednou s prominutím zopakovat slovo hajzle, na to HA dala dcera takový důraz🙂 a vůbec celá věta od zní zněla intonačně jaksi výstražně, hlubším hlasem. No a to je vše. Nic se nestalo, zašly jsme si na dobrou večeři … smázlo se to. Až na ten nelibý pocit dvou cizích obličejů v těsném sousedství mé hlavy!

    • kchodl napsal:

      Intonace, hluboký hlas, … Vaše dcera má očividně „za ušima“.🙂
      Zkušenost, vzdělání nebo osobní nastavení.

      Jednomu mému známému, velmi chytrému, se stala na Florenci před pár lety také zajímavá epizoda. Jel někam autobusem, ale byl poněkud vykolejený, tak zaskočil před odjezdem na jedno dvě do místního baru (jak se tam jde dolů po schodech). Tam mu v nestřežené chvíli nějaká cigoška nasypala spací prášek do piva. A pokusili se mu ukrást notebook. On za nimi vyběhl, chytil cigošku za vlasy, a když do něj začali ostatní z gangu kopat, tak vytáhl kapesní nožík – takový ten směšný malý červený švýcarský – načež přiběhlo Městapo a k jeho velkého překvapení začali bušit do něj, místo do cigošů.🙂

      Vyklubalo se z toho nakonec obvinění z pokusu o vraždu. Vážně ! Když pochopili, že to je „poněkud přehnané“ – po té, co si maník najal advokátku – tak to překvalifikovali na to, že byl omámem a okraden, ale přišili mu alespoň rasový zločin – protože řval na celé kolo proticigošské „rasistické“ nadávky. Ale zase měl štěstí ! Ukázalo se totiž – a to jsme ani nejbližší kolegové nevěděli – že jeho matka je pravá poctivá olašská cigoška – která si ovšem v 70. letech vzala bílého české vědce, jeho fotra a nikdy neměla žádný problém. Takže rasové obvinění padlo, nakonec tedy cigoši dostali asi 5 let za loupežné přepadení a on byl osvobozen. Jenže se to asi dva roky vleklo, v první instanci dostal 3 roky podmínku za rasové urážky a napadení. Stálo ho to celé asi sto tisíc za palmáre a další obstrukce. Ztracený pracovní čas a nervy nepočítaje.

      Prostě, Florenc je takové zajímavé místo.

  8. Rudolf Knopp napsal:

    A Já přidám velmi čerstvý příběh, který se mi stal tuto neděli na D1 a do ted nevím, jestli se mi to nezdálo. ..
    U devíti křížů cestou do cobolska, kam jezdím týden co týden z Prahy už 10 let do me zezadu plnou rychlostí narazilo auto. A to jsem jel vyšší než povolenou rychlostí. Naráz byl tak silný, že me odhodil i se silným těžkými autem a jen tk tak jsem vozidlo zvládl na silnici. Z auta,které do me zezadu prudce narvalo na me hrozili chlapi tmavší pleti.
    Zastavil jsem a volal Policii,zastavil se i svědek, který z to byl rovněž v šoku. Policie mi dala dýchnout, zkontrolovala mi doklady,platnost lék. Prohlídky. ..a to bylo všechno. Nic ne podnikli.
    Prý se s tim nedá nic dělat. …
    Tedy jsem uvažoval. ..co kdybych jel za nimi? Jak by se zachovali k dědkovi?
    Anebo,co kdybych nezvládl auto a skončil na střeše? Asi bych to odnesl za nezvládnu ti vozidla..pokud bych to prezil. .
    Nepochopím to do ted. Byl to atak nic jinyho. ..
    Drogy,agrese.
    Jak to všechno bude pokračovat?

    • strejda napsal:

      Jak to bude pokračovat je celkem zřejmé. Jediná neznámá je, zda to bude řešení dlouhodobě plánované a připravované, nebo zásadní omyl v kalkulaci.
      Podobné problémy řešila Výmarská republika a na čas je vyřešila. Mnoho lidí na ty doby vzpomíná jako na zlaté. A důvody jsou převelice rozdílné.
      Že politici dělají zásadní a katastrofální chyby přiznal i Obama když mluvil o Libyii a o tom co tam demokratický a mírumilovný Západ způsobil. Dříve, za Kaddáfího, stovky potencionálních teroristů – těch jsme se zastali. Potom desetitisíce náhodně zavražděných, které Západ humánně (ale třeba natržená řiť není moc humánní, naštěstí je beztrestná) odsoudil k smrti. Co na to naši obhájci této intervence? Hodí si mašli nebo alespoň zalezou? Tomu nevěří nikdo, pojedou dál a dál až k těm katastrofálním koncům ke kterým se nebudou znát. My je ale poznáme.

    • kchodl napsal:

      Přežil jste, to se počítá.
      Investice do těžkého a silného auta se Vám vyplatila.

      Kdybyste jel v úsporné vylehčené plechovce, mohl jste být třeba po smrti nebo těžce zraněný.

      Možná Vás to jako reakce na popsaný incident přimělo k investici do vozidlových kamer, jako to mají – kvůli pojišťovacím podvodům – v Rusku (a jinde). I kdyby to špatně dopadlo, mohla policie z trosek Vašeho vozu získat záznam a dané zločince dostihnout a potrestat. Pochybuji, že Vaši výpověď jen tak zahodili – spíše bych řekl, že výsledek se dozvíte až po čase. Jistě běží vyšetřování, jen Vám to nikdo neřekl. Na dálnicích je on-line záznam, i na všech odbočkách. Nemohli uniknout. Policie funguje, nejsme žádný Balkán nebo Burundi-Urundi, alespoň v tomto ohledu ne.

      • kchodl napsal:

        Kdyby čistě náhodou ne. Nebo jste chtěl mít jistotu, že poldové z lenosti či jiných důvodů Vaše napadení neignorovali, napiště dopis – stačí i elektronicky nepodepsaný email – na GIBS. Záznamy z kamerových systémů jsou ze zákona ukládány několik měsíců až let, podle režimu a místa, takže pokud se to stalo pár dní zpět, jistě to v systému ještě je.

        Domnívám se, že oznamovat zjevné zločiny, které ohrozily Váš život, je občanská povinost, žádné práskání. Samozřejmě, budou z toho jen problémy. Každá sranda něco stojí. Ale pomyslete na to, že příště podobně napadnou někoho jiného, kdo nebude mít takovou kliku, jako Vy.

        • Rudolf Knopp napsal:

          Ano kchodle. Vím, ale ten atak byl šokující. I potom přístup poldů. Čekal jsem,že někde o 10 km dál budou chtít zastavit auto,které jsem jim popsal s evidentně poškozeným nárazníkem a espézetkou. ..
          Misto toho jsem dýchal a zkontrolovali,zda mám zdravotní způsobilost ve svém věku řítit auto. Pak řekli, že se vlastně nedá nic dělat. Kamery,že jsou nedokonale a co by vlastně zjistily?
          Jezdím tak 7tis.km mesičně. Něco jsem už za žil, ale tohle bylo horší, než prasárna od Trpišovsķýho..
          A víte co? Přiznám se,že překračují rychlost. Jezdim 140,někdy i vic. Tam,kde je omezení na 80,jedu i 110,jak většina. A víte proč?
          Proto že me nikdo nekontroluje..fakt..Za celou dobu me nikdo neměřil, nezastavil.
          Přejedu na slovač a sundavám nohu z plynu. Tam si to nedovolim.

          • kchodl napsal:

            Určitě to musel být hrozný zážitek.

            Těžko říci, ale soudil bych, že to byla nějaká sledovačka a ti lumpové měli projet. Nějaká větší policejní operace a dálniční poldové dostali befel si jich nevšímat. Protože tohle by si žádný polda nedovolil – stačí abyste napsal na GIBS a nejen že vyletí ze služby bez výslužného, ale dost pravděpodobně by jim hrozilo vězení – kdyby za tím nic „služebního“ nebylo.

            Kamery jistě nejsou dokonalé, zatím jsou většinou jen v rozlišení PAL (720×576), vysokorozlišující s nočním viděním budou až za čas. Nicméně má to velké zoom objektivy, na značku míří speciální kamery, signál z nich se počítačově vyhodnocuje a rozpoznává se SPZ, dalším systémem pak typ a barva vozu. To je všude u mýtných bran a na vjezdech/výjezdech dálnic. Dálnicí nejde projet bez evidence v policejních počítačích.

            S dodržováním předpisů je samozřejmě někdy potíž. Měl jsem štěstí, že než jsem se naučil řídil auto, měl jsem za sebou letecký výcvik v aeroklubu a tam do mě doslova natloukli, že nedodržování předpisů je smrtelné. Takže vždy jezdím přesně podle omezení, abych se vešel do rychlosti atd. 250 km/h jsem si občas zkusil v Německu. No a nebo na závodním okruhu, když mě to jeden čas bavilo.

            Zatím v ČR není moc automatických systémů na kontrolu rychlosti aut – takových těch, co Vám pošlou hezkou upomínkou fotografii, byť poněkud předraženou, s oznámením o ztrátě bodů. Protože to bylo moc drahé, opticko-radarové zařízení. Ale dnes jde to samé udělat na bázi kamery s vysokým rozlišením, které jsou velmi laciné. Takže se dá čekat, že „do roka a do dne“ …

            A budoucí generace aut bude mít bezpochyby v sobě GPS a další elektroniku a budou bonzovat porušení předpisů sama od sebe.

  9. jaa napsal:

    S nad byste nechtěli aby se z kozlů stali zahradníci? jako:

    http://zpravy.tiscali.cz/co-bolo-to-bolo-terazky-som-vite-kdo-bojuje-s-danovymi-raji-274141

    • Hudec napsal:

      Díky za odkaz. Šokuje, ale vlastně nepřekvapí – co bychom vůbec čekali, ne? Kapři a rybník.

  10. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore pošta – dva mejlíky…🙂

Komentáře nejsou povoleny.