Tadeáš autor Jiří Knopp


     Osamocený pasažér František vystoupil. Letmo přehlédl známá místa, nasál vůni rodného kraje. Vydal se svým směrem vstříc setkání, o kterém tak dlouho snil. Urovnal si na sobě pomačkané tričko s nápisem I am mass murderer a otřel si pot s čela. Ten nápis na tričku mu nic  neříkal.  Kdyby věděl, že to znamená „jsem hromadný vrah“, byl by ho nikdy na sebe nenatáhnul. To tričko dostal od svého vnuka Tadeáška, který za ním přišel s oholenou hlavou a vypadal jako vrah. Tedy  „dostal“  – není ten správný výraz, ba nedá se říct ani, že by ho od něj koupil.

-Ty, dědulo, potřeboval bych nutně pětikilo. Dám ti za něj tohle krásný tričko. Určitě ti bude.

     Sundal si ho a zůstal před ním „nahoře bez“. František na něho civěl jako sůva s nudlí. Hrudník jeho vnuka byl potetován jakýmisi čínskými draky a o dědulu Františka se pokoušely mdloby, ale přece jen mu podal to  „pětikilo“ a než zavřel svoji peněženku, které říkal přátelsky „babiška“, vnuk se vytratil. Tričko se mu zalíbilo a tak si ho na sebe natáhl, když se vydal na cestu, na které mu tolik záleželo.

     Po několika vrávoravých krocích překročil zurčící potůček a zaklepal na dveře přízemního domku.  Srdce  zrychlilo svůj tep a čekal až mu otevře jeho první láska, kterou kdysi tak zrádně opustil. Čekal modrookou blondýnku a otevřela mu šedivá, obrýlená, kostnatá stará paní.

     Té chudince, dlouholeté učitelce angličtiny, netrvalo dlouho, aby si v duchu přeložila nápis na jeho tričku a tiše se sesula na zápraží. František na nic nečekal, vrhl se na svoji první lásku a začal s oživovacími pokusy. Tyto jeho pohyby nevypadaly nijak mírumilovně  pro mladého muže, který kráčel k domku své babičky. Okamžitě dal Františkovi  pěstí do zubů a když si přečetl nápis na jeho tričku, věděl kolik uhodilo.

     Sám měl na sobě tričko s vyobrazením Chucka Norrise  s nápisem „znám poslední číslo čísla „pí“.  Několika chvaty pana Františka zpacifikoval a svoji babičku přivedl k životu.

      František se probral za půl hodin svázaný šňůrou na prádlo. První co uviděl,  byl vyšívaný nápis  zavěšený pod krucifixem:  „Buď vítán, kdo s dobrým úmyslem přicházíš.“

     František zařval jako raněný býk – „Já toho hajzla zabiju!“  Vnuk první Františkovy lásky už na nic nečekal a zavolal 158.  Copak mohl tušit, že ten zoufalý výkřik patří jeho Tadeáškovi?

 

     Tento článek byl napsán jako  příspěvek do  humoristické soutěže „Řehečská slepice 2016“. Zadání znělo, že každý příspěvek  musí  začínat slovy:  „Osamocený pasažér František vystoupil. Letmo přehlédl známá místa, nasál vůni rodného kraje. Vydal se vstříc….“

     Autor J.Knopp se s uvedeným příspěvkem umístil na 2. místě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Tadeáš autor Jiří Knopp

  1. Hudec napsal:

    🙂

  2. Zdena napsal:

    „Řehečská slepice 2016“ už teď má svého vítěze🙂, jinak to nevidím, jinak to nebude…
    Pane Koppe, pro mne jste jasná jednička

  3. Zdena napsal:

    Omlouvám se, pane Knoppe, že jsem Vám zkomolila jméno.

    • jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

      Paní Zdeně rád odpouštím zkomoleniné jméno. Zakládám si pouze na těch dvou Pé. Protože je rád přidávám každé ženě, když sama nemá těch Pé pět.

  4. vonrammstein napsal:

    😀 ! Výtečný!

  5. cobolik pacholik napsal:

    hele el colonel,toto ta napadlo,ci si pocul,ci sa stalo mna by nenapadlo,nikdy som nepocul a ani nezazil a zazil som tak trochen,kurnik tak to zamotat,vlastne vytmavi,vsetko je tam,jses dobrej sakra…

  6. NavajaMM napsal:

    Skvelé dielko.
    Podľa môjho názoru si František ten výprask zaslúžil. Stará dáma má v spomienkach svoju prvú lásku – mladého krásneho princa – a on jej túto predstavu takýmto hnusným spôsobom rozbije. No fuj! Ak nebude hrať tú rolu násilníka až do konca a prezradí sa, tak by mal dostať ďalšiu nakladačku.

  7. Miluše napsal:

    Plyne z toho následující poučení:
    – je třeba učit se anglicky, aby i dědulové a babky rozuměli textu na tričku
    – anebo nenosit trička s nápisem, kterému nerozumím
    a přidávám:
    – v anglicky hovořících zemích nepoužívat jako reakci na něčí vyprávění otázku „Fakt, jo?“, je-li totiž pronesena ryzí pražštinou, zní nevhodně. Doporučuje se v takové situaci použít hezky česky „není-liž pravda?“. 🙂

  8. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Jsem rád,že jsem vás potěšil ale i vy jste mě potěšili. A tak to má být,že.

Komentáře nejsou povoleny.