Co když Rusko zavře Evropě kohoutky?

 Noční můra pro Evropskou unii může přijít vcelku snadno: postačí když bude pokračovat současná unijní politika vůči Rusku.

 -ter

 V půli března šéfka bruselské diplomacie Federica Mogheriniová oznámila, že se členské státy Evropské unie jednohlasně shodly na principech dalších vztahů s Ruskem. Obecně vzato, unijní shoda do dohledné budoucnosti vylučuje normalizaci vztahů s Ruskem, neboť bazíruje na politické, ekonomické i morální nadřazenosti Evropy a namísto dialogu Rusku nabízí jen seznam požadavků ke splnění a podřízení se.

Mimo jiné by při tom Moskva měla dobrovolně akceptovat drastické snížení svého podílu na zásobování Evropy energiemi, a to bez ohledu nejen na zájmy Ruska, ale i jeho obchodních partnerů v Evropě. Faktem je že postoj Bruselu v posledních několika málo letech už zablokoval projekty ruských plynovodů South Stream (přes Balkán) a Blue Stream (přes Řecko). Nyní se vede boj proti nové větvi plynovodu Nord Stream 2, který by „klíče“ od plynu pro Evropu věnoval Německu, na což Rusko reaguje reanimací projektu Poseidon, který by zemní plyn do Evropy vedl přes Černé moře, Řecko a Itálii.

Většina kroků Bruselu, který má v tomto směru pevnou podporu Washingtonu, je přitom motivována ideologicky a nikoli prakticky, protože nenabízí životaschopné alternativy ruskému zemnímu plynu a jen toužebně hledá jeho dosažitelné zásoby tam, kde opravdu nejsou, anebo jsou, ale nikoli v požadovaném množství, o přijatelné ceně ani nemluvě. Co když ale Rusku dojde trpělivost a otočí se k EU zády? Právě tím se zabýval někdejší viceprezident nadnárodního ropného koncernu BP Nick Butler na přednášce na univerzitě ve slovutné Cambridgi. A jak popisuje Financial Times, možnost, že by Rusko odpojilo kverulantskou Evropu od zemního plynu, označil za „jeden z katastrofických scénářů“, jímž by se vlády EU měly naléhavě a s chladnou hlavou zabývat. Podle Butlera totiž může taková „noční můra“ v současné politicky nestabilní situaci nastat vcelku snadno. Bude například stačit, když znovu z různých důvodů vzplane konflikt na Donbasu, po čemž bude následovat už jaksi automatické zesílení západních sankcí, na což pro změnu Vladimir Putin v odpověď prostě „zavře kohoutky“.

Nejvíc utrpí Ukrajina, protože zároveň s dodávkami plynu podle všeho přijde i o zásobování uhlím a elektřinou z Donbasu. Beztak už ekonomicky ztrápený Kyjev na to sice může reagovat například tím, že by v rámci šetření energiemi omezil pracovní týden na pouhé dva dny a plošně vypínal elektřinu, ale to bude jen marná snaha, která ve skutečnosti nic nezachrání. Ukrajinský stát pak už s konečnou platností ekonomicky zkolabuje a další miliony jeho občanů se promění v uprchlíky, kteří zamíří především do Polska a Německa, ale samozřejmě i do ostatních členských států EU. „Za takové situace vlády Velké Británie, Francie a Německa, pro něž je migrace v současnosti středobodem všech bolehlavů, dospějí k bodu, kdy budou připraveny na dohodu s Putinem,“ shrnuje Financial Times. „Spojené státy by sice rozhodně odsoudily, že Rusko destabilizuje Ukrajinu, ale Putin a jeho poradci chápou, že Washington kvůli Ukrajině nikdy vojenskou sílu nepoužije. A proto, soudí Nick Butler, krize ve finále podle všeho skončí tak, jak určí ruské podmínky.“ A mezi nimi bude například zformování proruské vlády na Ukrajině, kvazinezávislost Donbasu a v neposlední řadě i dojednání nových dohod o dodávkách ruského plynu do Evropy, a to za cenu o dvacet procent vyšší, než je ta současná, a navíc s platností nejméně na pětadvacet let, předpovídá Butler.

Podle Financial Times se nejdůležitějším zdá být Butlerův argument, že tento katastrofický scénář může nastat v souběhu tří už existujících faktorů: energetických problémů Ruska, konfliktu ohledně budoucnosti Ukrajiny a především skutečnosti, že EU odmítá Rusku, ať je to stát jakkoli hrubý, uvolnit prostor v evropském geopolitickém a ekonomickém soukolí.

Literární noviny 4/2016

připravil