BAJKY od Jiřího Žáčka


O vorvani, který měl náladu pod psa

     Vorvaň, král moří, se probudil a zívl:  „Dnes ale mám krásný den. Jen ať mi ho nezkazí žádná lapálie! Neznám nic horšího, než když mám náladu pod psa!“

     Převalil se na vlnách a opět usnul. Ale co čert nechtěl, závěr jeho samomluvy – „mám náladu pod psa!“ – zaslechla chobotnice a za chvíli už každý  mořský živáček v+děl zaručenou zprávu, že vorvaň má náladu pod psa.

 „Nehlučet! Neprovokovat!“ ozvalo se pološeptem.  „Nevýskat a neskotačit! Nezpívat! Nesmát se!“ zaveleli otcové potomkům a pro jistotu jim hned ploutví pleskli pár záhlavců. „A nebrečet nahlas!“

     Ale když děti pofňukávají, začnou se mámy kabonit. A když se mračí mámy, začnou být všichni setsakramentsky otrávení.

     „A sakrblé a karamba, už je to tu!“ rozhněval se vorvaň, kterého ta šeptanda nakonec probudila. „Jakpak bych neměl náladu pod psa, když jste všichni tak otrávení! Ale s mizernou náladou je třeba bojovat! Nařizuji, aby okamžitě zavládlo všeobecné veselí!“

     Ale takové veselí na rozkaz je ještě mnohem otravnější než nálada pod psa, a tak všechna mořská fauna chřadla a chřadla, a jestli neuchřadla, chřadne dodnes.

O slonu, který toužil létat

     Slon spatřil na obloze deltaplán a probudilo se v něm nadšení pro létání.

     „Co bych za to dal,“ tesknil, kudy chodil, „kdybych se aspoň jednou v životě mohl proletět na rogalu!“

      „Jak jsi starý, tak jsi hloupý!“ peskovala ho slonice. „My těžkotonážníci nejsme stvořeni k létání! Nezkoušej to, nebo se zabiješ!“

     Ale slon si svou vášeň nedal vymluvit. Vypravil se na kopec, odkud startovali letci, v nestřežené chvíli se zmocnil deltaplánu, rozběhl se a skočil do prázdna. Zřítil se rovnou dolů a zlámal si vaz. A to jen proto, že nevěděl, co víme my:  Ať děláš, co děláš, manželka má vždycky pravdu.

O nesmělém ochechulákovi

  Mladý ochechulák se zamiloval do krásné ochechule, ale byl tak nesmělý, že se neodvážil požádat ji o ploutev, ba dokonce ani o dostaveníčko.

     „Je to ňouma,“ ohrnula nos ochechule, „s tím bych si v životě nic neužila“. A vrhla se po hlavě do společenského hemžení, nevynechala žádný mejdan ani bál, šla z náruče do náruče a nakonec  řekla ano zazobanému nápadníkovi a měla s ním kupu dětí.

     Nesmělý ochechulák zůstal starým mládencem, a teprve když jeho milovaná ovdověla, odhodlal se k milostnému vyznání. Jak byl šťasten, že jeho dávná láska opětuje jeho city!

     „Miláčku,“  mumlal dojatě, „tvoje ano, to je odměna za mou celoživotní věrnost.“

      „Ach ne,“ řekla ochechule v náhlém záchvatu upřímnosti, „to je trest za tvou nesmělost, hlupáčku! Tenkrát sis mohl užívat s mladičkou fešandou, teď budeš mít na krku starou ochechuli!“

Naučení pro pesimisty:

Ať si jak chceš bouříš  žluč, co jsi zmeškal, to je fuč!

Naučení pro optimisty:

Vášně hasnou? Prosím vás – lepší vlažno nežli mráz!

O kohoutkovi a slepičce

     Všichni víme, jak to v té pohádce bylo. Kohoutek našel velikánské  zrníčko, a protože se, lakomec lakomá, nechtěl dělit se slepičkou, spolkl ho sám. Ale zrníčko mu v hrdle zaskočilo, kohoutek padl naznak a začal se dusit. Ležel tam na dvoře s nožkama nahoře, dobračka slepička měla strach, že umře. A protože nebyla lakomá, skočila do ledničky pro poslední pivo (nebo to byl džus?) a dala kohoutkovi napít. Kohoutek se otřepal, postavil se na nohy a zakokrhal:

     „Děkan, slepičko. To pivo první pomoci mi zachránilo život, ale zasloužíš pokárání, protože jsi zkazila celou pohádku! Měla jsi přece běžet ke studánce a poprosit ji o vodu, a potom jsi měla cválat ke švadleně pro šátek a k ševci pro botky a k čuníkovi pro štětiny a do mlýna pro hrách a ke kravičce pro smetanu.“

     „Tůdle,“ načepýřila se slepička. „To známe!“ Já budu lítat jako Alík od čerta k ďáblu a škemrat u všech těch vyděračů! A přitom budu trnout strachy, že mně tu zatím natáhneš brka! A vůbec, už jsi dost starej na to, abys věděl, že život není žádná pohádka!“

     Spíš horor nežli pohádka, chtělo by se dodat. Ale takovou lacinou pointu si odpustíme a dodáme: Ať už je život hořký nebo zkyslý, sláva všem slepičkám, kterým to bystře myslí!

Kdo je nejsilnější

     Jsem tak malá a bezbranná, řekla si myš, musím si najít silného přítele! A tak se skamarádila s kočkou. Ale přiběhl pes a kočku zahnal.

     Pes je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se medvěd a psa zahnal.

     Medvěd je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se lev a medvěda zahnal!

     Lev je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale v tom se ozvala rána z pušky a lev vzal do zaječích.

     Lovec je silnější, řekla si myš a skamarádila se s lovcem. Ten si ji dal do kapsy a vzal ji sebou domů. Když došli k chýši, vyšla ven lovcova žena.

     „Dej sem úlovek,“ křikla na lovce. „A teď běž a přines vodu a dříví, ať se můžu dát do vaření! Hoď sebou, lenochu!“ A lovec ji poslechl.

     Žena je nejsilnější, řekla si myš, nebojí se ani lovce s puškou. Musím se s ní skamarádit! Vyskočila z lovcovy kapsy a běžela k ženě, ale ta vylezla na stůl a ječela:  „Pomoc, myš!“

     Tak vida, řekla si myš, nakonec jsem nejsilnější já! A vrátila se spokojeně domů.

 Dar touhy

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl:

     „Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší. Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!“

     „Ano, touhu,“ zaradoval se Bůh, „aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě, po spravedlnosti.“

     A Bůh v člověku probudil touhu.

     „Bravo,“ zatleskal ďábel a v duchu si blahopřál. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu, po moci, po mamonu a po pomstě. Věděl, že od té chvíle už nemusí  hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj, i spolehlivě fungující peklo si stvoří lidé sami.

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na BAJKY od Jiřího Žáčka

  1. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Vážení a milí „bavoráci:, srdečně vás zdravím z domácícho ošetřování po operaci a těším se opět na vás a na vae řádky. Děkuji za povzbuzení,které mi pomohlo. Srdečně vás zdravím

  2. cobolik pacholik napsal:

    el colonel,ja barz povzbudzovaniu neverim,bo neviem jak by ma povzbudzovali 9 metrov do dialky neskocim ani,ked za mnou hodia rucny granat,ale co je dobre,ked sa len jeden ozve,ze vie o tebe…

  3. Zdena napsal:

    Pane Knoppe, přeji také zdravíčko a hodně chuti do dalšího psaní. Ale máte to dobré po všech stránkách. Paní Miluška za Vás dnes vybrala „obstojnou náhradu“ není liž pravda?🙂
    Tímto přeji hodně zdraví i paní Milušce.

  4. vonrammstein napsal:

    Nový fotky, pane Bavore. Úplně čerstvý🙂

Komentáře nejsou povoleny.