Putování po Dráze Františka Josefa I. z Plzně do Budějovic část druhá


První část jsme zakončili popisem zámku Štěkeň. Takže budeme pokračovat dále popisem za městysem.

Rovinou kolem Štěkně protéká mnohými oklikami Otava; kolem dosud vidíme stopy rýžovaní zlata. U Přeborovic přibližuje se řeka ke dráze, a brzy zastavíme na

(82 km.) stanici Čejtické. Odtud objeví se nám v l. Sudoměř, v pozadí na výšině Kestřany se zámkem; u vsi ústí náhon pro dříví. U Sudoměře viděti několik rybníků. Zde dne 20. března 1420 dobyl Žižka památného vítězství nad „železnými pány“. Pak zastavíme na

(89 km.) stanici Ražice-Písek, nedaleko vsi Ražice, odkud přes Putim jezdí dostavníky do Písku. Pohybujíce se nyní v poříčí Blanice spatříme zříceniny Míšenice; v p . minuli jsme Heřmaň, někdy městečko, které r. 1640 od Švédů zničeno bylo. Brzy octneme se pak na

(98 km.) stanici Protivínské. Křižovatka se státní dráhou Zdicko-Protivínskou. Rozsáhlé nádraží s restaurací, v níž i nocleh lze dostati. Městečko Protivín skrývá se za návrším a bývalou bažantnicí; jest tu velikolepý kníž. pivovar, se značným vývozem piva, kníž. cukrovar, zámeček a veliké cihelny. Nocleh „U hvězdy“ a „Na poště“. V sadech (bývalé bažantnici) krásné procházky. Hned za stanicí přestupuje dráha na pravý břeh Blanice a spěchá dále přímo směrem jižním; v p . viděti Protivín, pak Chvaletice, u samé dráhy Milenovice a dále Račice. Hned za Račickým vrchem (464 m., v p.) objeví

se Vodňany; v p. zvedá se Čičenický vrch (445 m.), v 1. n dráhy leži vesnice Čavině načež zastavíme u vsi Čičenic na

(104 km.) stanici Vodňanské,  od města, kam několik omnibusů (2,0 kr. za osobu) dojiždí, asi 40 min. vzdálené. Vodňany, král. okresní město se 4400 obyvateli, leží na pravém břehu řeky Blanice, mají továrnu na punčochy,  pivovar a záložnu. Poštovní i telegrafní úřad v městě.

Hostince: „U zlatého soudku“ na Náměstí (omnibus); „Hotel Schwarzenberg* u kostela (omnibus); „Obecní hostinec“ na Náměstí (omnibus); „U Papírníků“ na Písecké silnici. Velmi dobrá plzeňská pivnice, spojená s vinárnou a kavárnou jest u „Voskařů“ na Náměsti.

Poštovní spojení: přes Bavorov do Prachatic, dvakrát denně (odjezd v 7 hod. ráno a ve 4 odpol.; příjezd v poledne a 6 hod. večer); do Prachatic jezdí též o 6. hod. ráno omnibus z „Obecního hostince“ a vrací se o 6. hod. večer; přes Libějice do Netolic jednou za den z hostince „U zlatého soudku“; odjiždí o 3tí hod. odpoledne a přijíždí o 1 hod. odpoledne (50 kr. za osobu).

Dějiny. Vodňany založeny byly bezpochyby Otakarem II. a sluly druhdy „Aquileia Bohemorum“. Král Jan i Karel IV. nadaly město mnohými právy. Roku 1394 dobyl Vodňan Jindřich  Rožmberka, a roku 1406 Heralt z Kunštátu, čímž město velice trpělo. Jako věrní přívrženci učení Husova mnoho Vodňanští zkusili; r. 1420 zmocnil se města, ač jen na krátký čas, Oldřich z Rožmberka, a též za vlády krále Jiřího utrpělo město mnoha příkoří od Jana z Rožmberka. R. 1620 byly také Vodňany účastny odporu proti Ferdinandovi a od knížete Maximiliana Bavorského dobyty, načež Baltazarovi de Maradas v zástavu dány. V XVIII. století utrpělo město čtyřmi velkými požáry. — Ve Vodňanech narodili se: Vaclav Nicolaides, český básník a přítel Melanechthonův; lékař Tomáš Husinecký (…1682); právník Václav z Radkova; učenec Jan Campanus (… 1624); kazatel Jakub Sofian a Dr. Ant. Majer (… 1880). — Děkanský kostel Narození P. Marie (již r. 1372 farní) vystavěn byl původně r. 1416, r. 1684 byl přestavěn a po požáru r. 1722 opět opraven. V posledních letech dostala věž novou gotickou střechu. Na hlavním oltáři jest obraz P. Marie Montserratské darovaný sem od Baltazara a Bartolomea de Marradas. — Při městě jest pěkný sad. Dosud viděti zbytky bývalých hradebních zdí městských. S Račického  vrchu  nad  kapličkou sv. Vojtěcha  (½  hod. k severu)  jest pěkná vyhlídka do Budějovické roviny a na svah Šumavy. Podobná vyhlidka jest s kopce Bušavy u Stožic (½  hod.k jihu). Pěkná procházka jest do Černoháje, obory u vsi Strpů (¾ hodiny).

Vylety. Do Chelčic, rodiště Petra Chelčického, zakladatele jednoty „Bratří Českých“, a odtud do Libějic, vesnice se zámkem knížete Schwarzenberka a lázněmi sv. Máří Majdaleny (přes Chelčice 1 hodinu cesty; přímo z Vodňan po silnici asi 40 minut). Libějice (jinak Libějovice) náležely v XV. století Malovcům, kteří je r. 1659 Rožmberkům prodali. Po vymření Rožmberků dostaly se pánům ze Švamberka, jimž r. 1621 skonfiskovány a generálovi Bonavent. z Buquoi darovány byly. Roku 1801 koupili panství toto Schwarzenberkové a vystavěli si zde (10 minut cesty od vesnice) pěkný letní zámek. V starém zámku ve vesnici bydlí knížecí úředníci.

Lázně sv. Máří Majdaleny známy byly pod tímto jménem již za dob Karla IV., ale teprve r. 1880 ujal se kníže Adolf Schwarzenberk lázni po staletí zanedbaných a zřídil zde osm koupelen a parní lázně. Voda zdejší jest z nejindiferentnějšich dosud známých, a užívá se jí s prospěchem hlavně v následujících nemocech: hostci, dně, žaludečním a plicním katarrhu, chudokrevnosti, neuralgii a počasných osutinách. Lázně tyto, ležící v krásné lesnaté krajině, nedaleko dvou větších měst (Vodňan a Netolic), pouze ¾ hodiny od stanice železniční v kraji ryze Českém a na samém úpatí Šumavského svahu, hodí se jak k letnímu pobytu, tak i za východiště výletů do jižní části Šumavy. Obyčejná lázeň stojí 30 kr., parní lázeň se sprchou 40 kr.y pouze sprchová lázeň 20 kr., v předplacení laciněji. V lázeňském hostinci jest 8 pokojů, pak prostranný sál, jídelna a veranda. Za pokoj s jednou postelí platí se 50 kr., se dvěma postelemi 80 kr. za den. Snídaně 12 kr., oběd (4 jídla) 60—60 kr., večeře dle lístku 20—36. Lázeňským a spolu knížecím lékařem jest dr. Václ. Tomek. Hojnost krásných procházek poskytuje jednak Libějický park v samém sousedství lázní, jednak krásné rozsáhlé lesy, ku kterým z lázní stinná stromořadí vedou (10 min. cesty). Lesem jde se též do Lomce, samoty s byzantským kostelíkem P. Marie (z r. 1700), na lesem porostlém vrchu (549 m.), odkud jest pěkná vyhlídka. Přes Bavorov ke zřícenině hradu Helfenburka (do Bavorova 2hod., a odtud 2 hodiny ke zříceninám).

Bavorov, město nedaleko řeky Blanice, má asi 2000 obyvatelů. Na nedalekém kopci Hradišti stal hrad, jenž byl rodinným sídlem Bavorů ze Strakonic a Bavorova. Roku 1336 dostal se Bavorov Rožmberkům, r. 1593 koupili jej Prachatičtí. Po bitvě Bělohorské dostal se Eggenberkům a r. 1719 nynějším majitelům Schwarzenberkům. — V Bavorově narodili se čeští spisovatelé Tomáš Bavorovský (v XVI. století), J. K. Chmelenský, pak hudební skladatelé František a Jan Škroup.

Rozsáhlé zříceniny Helfenburku zvedají se na vrchu (665 m.) lesem porostlém nad Koječínem. Z Bavorova jde se buď přes vesnici Krajníčko anebo bližší cestou přes Štětínský dvůr.

Helfenburk vystavěn byl okolo r. 1360 od bratří Jošta a Oldřicha z Rožmberka; r. 1693 koupilo jej, ale již jako pustý hrad, město Prachatice. Velmi krásná vyhlídka na Šumavu jest s kolmé skály za „hladomornou“.

Strunkovice, městys nad Blanicí (1½ hod. od Bavorova) na silnici k Prachaticům, jsou rodištěm českého spisovatele Bohumila Havlasy. 1¼ hodiny cesty dále na silnici k Prachaticům leží městys Husinec, rodiště mistra Jana Husa, na jehož rodném domku zasazena jest pamětní deska s poprsím velikého reformátora.

Vyjedše ze stanice Vodňanské vstoupíme na rozsáhlá a úrodná luka „Blata“ zvaná, o něž v předešlém a v první polovici tohoto století dlouhý spor se vedl mezi Schwarzenberky a obcemi poblatskými, jenž konečně ve prospěch posledních rozhodnut. Projíždíme tuto již úrodnou rovinu Budějovicko-Vodňanskou; po obou stranách vidíme četné vesnice a veliký počet malých i velkých rybníků. U vesnice Dívčic zastavíme ve

(118 km) stanici Nákří-Netolice od města Netolic,na jihozápad ležícího, 1½ hod. vzdálené. Poštovní spojení jednou denně. — Lépe spojeny jsou Netolice s Vodňany a Budějovicemi. Netolice, okresní město s 3 000 obyvateli. V městě i okolí daří se chov těžkých koní tak zvaného „Netolického plemena, a zde odbývají se sedmkrát do roka veliké trhy na koně. Jest zde měšťanský pivovar, záložna a velký kníž. Schwarzenberský pivovar.

Hostince: „U Plamingrů“, „U Boudalů“ (Beseda).

Pošta jezdí denně v 10 ½ hod. dopol. do Vodňan (vraci se o 5½hod. odpol.; 50 kr. za osobu) a o 6. hod. večer na stanici Netolickou (vrací se ráno o 7. hodině; 50 kr. za osobu). Mimo to jezdí dostavníky do Budějovic (odjezd ráno o 8. hod., návrat do Netolic o 7. hod. večer; 65 kr. za osobu) a do Prachatic (odjezd o 7. hodině večer, příjezd z Prachatic o 8. hod. ráno; 50 kr. za osobu).Dějiny. Netolice jsou bývalé hradiště župního hradu Netolicův, jenž jmenuje se jako pomezní hrad panství Slavníkova.

Roku 1263 darovány Otakarem II. jako část panství Boletického nově založenému klášteru Zlaté Koruny, jemuž náležely až do válek husitských, kdy Sigmund dal Netolice (1420) nejprve v zástavu

a r. 1437 v dědičný majetek Oldřichovi z Rožmberka. Roku 1469 zmocnil se Netolic Jindřich Roubík z Hlavatec, ale r. 1513 vráceny zase Rožmberkům, z nichž Petr Vok r. 1601 jich císaři Rudolfovi postoupil. Roku 1619 spálil Dampierre celé město a obyvatelstvo povraždil. Ferdinand II. daroval r. 1622 Netolice milci svému Janu Oldřichovi z Eggenberka, a po vymřeni Eggenberků r. 1716 připadly Netolice Schwarzenberkům. Farní kostel P. Marie býval původně gotický; po požáru roku 1619 byl nevkusně přestavěn. Zajímavý jest postranní oltář v l., v starém (původně farním), teď hřbitovním kostele sv. Václava; druhý jemu podobný zavírací oltář přenesen odtud do zámecké kaple na Hlubokou. Na vršku sv. Jana nad městem (kde teď pěkný malý sad s restaurací zřízen), bývalo pohanské pohřebiště.

Vylety. Lovecký zámek Rožmberků Kratochvíl (½ hodiny na západ) předčí nejen co do rozsáhlosti, ale i co do umělecké ceny fresek a ozdob letohrádek Hvězdu. Klíče k jednotlivým komnatám i ke kostelu ss. Petra a Pavla chová učitel p. Janda, jenž bydlí v první bráně v l. a jest ochotným průvodcem. Zámek tento založen byl Vilémem z Rožmberka roku 1579 uprostřed nově zřízené veliké obory. Stavbu jeho vedl mistr Barcal, malby a ozdoby zámku obstaral za pomoci jmenovitě italských mistrů malíř Widmann. — Bohužel nešetřeno náležitě vzácné této památky středověké renaisance, zvláště velký sál, jehož strop i stěny krásnou prací štukatérskou byly ozdobeny, v posledních patnácti letech docela zpustnul: ještě as před čtyřmi roky převezeny ozdobné dlaždice ze sálu tohoto na Hlubokou. Ostatní pokoje jsou lépe zachovány. Odporučujeme vřele návštěvu zámku i kostelíka všem umění milovným cestujícím. V zámku jest teď umístěna hospodářská škola pro sirotky po Schwarzenberských úřednících.

Na Mužský vrch (500 m., ½ hod. cesty na východ) nad Volšovicemi. Odtud přehlížíme celou Budějovicko-Vodňanskou rovinu a jižní Šumavu se Schöningrem, Boubínem, Plockensteinem a Třístoličnou horou.

Na vrch Vysokou Bětu (Hohe LiesI, 764 m.) 1½ hod. k jihu. Se skalních skupin na vrcholu, pokud nepřekáží vysoko již vzrostlý les, jest pěkná vyhlídka. Odtud na Kugelweit jest 1½ hod. cesty. V z., opodál dráhy, nad vesnicí Zahájí (kde r. 1742 Rakušané od Francouzů poraženi byli) zvedá se široký lesem porostlý hřbet vrchu Vysokého Kamene (567 m.) u lidu „Oborou“ zvaného, poněvadž po obou jeho svazích rozkládá se veliká obora na vysokou a černou zvěř. Podle četných vesnic a rybníků přijíždíme k

(120 km.) zastávce Zlivu při Zlivském rybníku, a hned na to vjíždíme na hráz, po které přestupuje dráha část rybníka Bezdreva (na ostrůvku v p. myslivna Králiči vrch [Koniglberg] řečená) a po břehu jeho přijíždíme na

(126 km.) stanici Hlubokou (Frauenberg), ležící u loveckého zámku Vohrady, ½ hod. cesty od městyse Podhradí, nad nímž na kolmo spadajícím vrchu (84 m. nad Vltavou) zvedá se jeden z největších a nejnádhernějších zámků v Čechách, Hluboká.

Hostince: „U Renců“ 3 pokoje se 6 postelemi, velká zahrada, dvouspřežní povozy za 5—6 zl. denně; „U Černého orla“, 4 pokoje s 10 postelemi, jednospřežní povozy za 3 zl. na den a 2 zl. na půl dne; „Modrá hvězda“, 5 pokojů s 10 postelemi, povozy jedno- i dvouspřežní. — Pošta i telegraf v městysi.

Dějiny hradu Hluboké i městyse Podhradí jsou ovšem tytéž. V XIII. stoleti naležel hrad Čéčovi z Budějovic, později Budivoji a pak jeho synovi Záviši z Falkenšteina, který 24. srpna 1290 na louce před hradem, odtud „pokutní“ zvané, sťat byl, aby bratři jeho Vítek a Vok, kteří Hlubokou drželi, ke vzdání se vojsku královskému pohnuti byli. Hluboká pak odevzdána Dobešovi z Bechyně, a později zastavena Vilémovi z Landšteina. Karel IV. sice Hlubokou vyplatil a zastavení její pro budoucnost zapověděl, ale již roku 1420 zapsána opět od Sigmunda Mikulášovi z Lobkovic. V rodě tomto zůstal hrad až do r. 1464. Roku 1471 zmocnil se Hluboké Roubík z Hlavatec, ale již r. 1472 shledáváme hrad v rukou Johanky z Rožmitála, druhé manželky krále Jiřího, v jejímž rodě zůstal do r. 1489, kdy vyplacen byl od Vladislava II. Ale hned následujícího roku zastavil jej Vladislav Vilémovi z Pernšteina, s jehož rodiny přešel roku 1684 na příbuzného Ondřeje Ungnada ze Suneku. Ferdinand I. vyplatil roku 1561 panství, ale prodal je hned následujícího roku Jáchimovi z Hradce. Poslední z rodu tohoto Jáchim Oldřich prodal r. 1598 Hlubokou Bohuslavu Malovcovi, jehož synu Dětřichovi pro účastenství v českém povstání skonfiskována a Baltasarovi de Marradas za 2000 rýnských zlatých prodána byla. Syn Baltasarův Don Francisco prodal r. 1661 celé panství Janu Adolfovi ze Schwarzenberka, jehož rodině (od r. 1670 knížecí) dosud náleží. Na místě nynějšího zámku stával aspoň již ve XIII. století hrad, který r. 1514 a v následujících letech se značným nákladem přestavěn byl. Nové stavby, částečně k lepšímu opevnění hradu, provedeny zde v XVIII. století od Schwarzenberků. Roku 1840, po vyžádaném dovolení k rozboření tvrze, přikročil kníže Jan Adolf, hlavně na vybídnutí choti své Eleonory, k stavbě nového nádherného zámku ve slohu Tudorské gotiky dle vzoru královského zámku Windsoru v Anglii. Zámek tvoří podlouhlý nepravidelný čtverhran, objímá dva dvory, má (mimo výstupky a arkýře) 11 věži a bašt a 140 komnat plných nejvzácnějších památek starého i nového umění, shledaných po Čechách i po cizině.  — Návštěva zámku dovolena pouze v nepřítomnosti knížecí rodiny. Průvodcem jest klíčník bydlící v prvním dvoře v l. (1 zl. i za větší společnost).

Popis zámku. Závěreční kámen hlavní brány zasadil (jak vtesaný nápis hlásá) císař (tehda ještě arcikníže) František Josef dne 8. září r. 1847. Z prvního dvora jest v p . vchod ke komnatám knížete Adolfa, v druhé bráně v l. vchod do zámecké kaple, jejíž nejvzácnější ozdobou jest skládací oltář, přenesený sem z Netolického kostela sv. Václava. V čele hlavního nádvoří jest schodiště s mosaikovou podlahou, ozdobené starožitnými zbraněmi, vycpanými sokoly a obrazy. Malou předsíní (v p .), jejíž stěny přečetnými parohy ozdobeny jsou, vcházíme do komnat panujícího knížete, v pravdě po knížecku vyzdobených. V druhé komnatě, tak zvaném „loveckém saloně“, stojí krásné, z kamene vytesané ohniště, ozdobené loveckými skupinami; na okně v l. jsou na skle namalovány znaky všech dosavadních majitelů Hluboké. V následujících dvou komnatách  hlavně  povšimnutí  zasluhují  obrazy  od  Hamiltona, slavného anglického malíře zvířat. Prošedše ložnicí a poradním pokojem (v obou podobizny členů knížecí rodiny) vystoupíme do vyššího patra a vejdeme do komnat nebožky kněžny Eleonory, v celém zámku nejnádherněji zařízených. První jest rozsáhlá jídelna bohatě štukami ozdobená, s podobiznami členů rodiny knížecí (mezi nimi podobizna kněžny Eleonory od Makarta); následuje kuřárna a menší jídelna s krásnými koženými čalonny. Na pozlaceném stropě čítárny malovány jsou kytice; zde stojí též mnohé vzácné předměty keramické (Čínské a holandské). Stěny ranního salonu vyloženy jsou řezbami a ozdobeny řadou podobizen. Mimo to jest zde dvanáct obrazů (12 měsíců) od Van Dyka, vzácné staré vyšívání, Čínské vásy atd. Z tohoto salonu vedou dveře na verandu na jižní straně zámku, odkud přehlížíme celou Budějovickou rovinu, ověnčenou Šumavou. Následuje studovna se starožitným nábytkem, pak nádherná oblékárna, dále ložnice s výtečnou kopií Rafaelovy Madonny „della Sedia“ a se starými malbami na skle. Odtud vcházíme do knihovny (na 7000 svazků čítající) s ozdobnými skříněmi a starožitným nábytkem. Zde uschována jest pamětní kniha, do které zapisují se od r. 1857 účastníci zdejších velikých honů. S knihovnou úzkou chodbou spojeno jest malé domácí divadlo. — Parohy ozdobenými chodbami přijdeme ke zbrojírně (staré zbraně, pušky, děla, brnění a p.), a po železném zaskleném schodišti sestoupíme do nádherné zimní zahrady, kde stojí uprostřed socha Dunaje z kararskeho mramoru od Schwanthalera. K tomuto skleníku přiléhá rozsáhlá jízdárna starožitnými zbraněmi, brněními a prapory vyzdobená. Vedle jsou stáje pro 60 koní.

Tak zvaný „zámeček“ (Stöckel) na svahu vrchu, na západ od zámku, obydlen jest úřednictvem. Ve dvoře jsou rozsáhlé psince a konírny.

Na západní a severní straně zámku rozkládá se krásná, pečlivě pěstovaná zahrada, ku které pojí se park a obora, sahající na 3 hodiny cesty k severu.

Městys Podhradí se třemi předměstími (Hamrem, Podskalím a Zámostím) rozkládá se na úpatí zámeckého vrchu. Farní chrám ve slohu gotickém vystavěn v 1. 1845—46 na náklad nynějšího knížete. Oltářní obrazy jsou od Müllera, Fr. Čermáka a Vacka; pěkná soška Madonny z kamene od J. Gassera. Za návštěvu stojí rozsáhlá kuchyňská zahrada se Školkou a skleníky (palmy a orchidee). Dvě turbiny při Vltavě zvedají vodu do výše 95 m. a zásobují tak zámek i městys.

Vylety. Půl hodiny cesty na jih od městyse stojí v XVIII. století vystavěný lovecký zámek Vohrada, kde

v desíti sálech umístěno jest zajímavé lesnické a lovecké museum. Návštěva v každý čas dovolena. Museum toto založeno bylo roku 1843. Všecky sbírky zdejší spořádal a veškerá zvířata (asi 3000 kusů) vycpal knížecí bažantník Václav Špatný. — Podrobný popis sbírek nalezne cestující

v Maškově brožuře „Frauenberg“. Podotýkáme jen, že všecka zvířata zde vystavená (mezi nimi též poslední šumavský medvěd) zastřelena byla na Schwarzenberských panstvích. Po loďce možno podniknouti pěkný výlet k zříceninám bývalého lovčího zámku Karla IV. Hrádku (2 hodiny na sever); zpáteční anebo i obě cesty možno též vozmo (krásnou oborou) vykonati.

Rozsáhlou rovinou, okolo četných vesnic a dvorů, a přestoupivše na pravý břeh Vltavy blížíme se k Budějovicům, jež bylo viděti již dříve, než jsme přijeli na stanici Hlubokou. Objíždíme předměstí Pražské a Vídeňské, načež zastavíme v rozsáhlém

(134 km.) nádraží Budějovickém,  které spojeno jest s nádražím dráhy Alžbětiny. Z nádraží 20 minut do města. Několik omnibusů předních hostinců dojíždí ke každému vlaku (15 kr. za osobu, mimo plat za zavazadla). Budějovice (Budweis), královské horní a krajské město při ústí Malše do Vltavy, s předměstími Pražským, Vídeňským a Lineckým, mají 23.000 obyvatelů (z polovice Českých) a jsou sídlem biskupa, pak krajských úřadův a obchodní komory, a obchodním středištěm celých jižních Čech. Jest zde theologický seminář, dvě státní gymnasia, české a německé, německé vyšší reální školy, něm. Ústav učitelský, chlapecký seminář, ústav pro hluchoněmé, sirotčinec, chudobinec, městská a vojenská nemocnice; dále spořitelna, záložna a filiálky eskomptní a Rakousko-Uherské banky.

budějovice

Hostince: „U Slunce“ na Náměstí (omnibus i dvouspřežní povozy); „Beseda“ v Sadech (omnibus); „U stříbrného zvonu“ na Náměstí (omnibus) a m. j. Všude dostatek bytů. Za pokoj platí se 50 kr. až 1 zl.

V městském divadle hrávají občas české a německé kočující společnosti.

Několik fiakrů stojí na náměstí; ostatně lze objednati soukromé povozy v každém z jmenovaných hostinců Zahradní restaurace: „Beseda“; „U zelené ratolesti“; „Něm. spolkový dům“. Všude obyčejné i plzeňské pivo.

Poštovní úřad na Náměstí. Telegrafní úřad v Biskupské ulici. Pošta jezdí dvakrát denně přes Lišov do Třeboně (do Lišova 60 kr., do Třeboně 1 zl. 6 kr. za osobu).

Dostavníky do Netolic (z hostince „U slunce“, za osobu 65 kr.) a do Krumlova (za osobu 60 kr.).

Spolky „Beseda“ a „Sokol“ jsou střediskem české společnosti. Lázně vanové, parní i sprchové u „Merbelerů“ a v České ulici. — Plovárna na Lineckém předměstí.

Z průmyslových závodů první zmínku zasluhuje světoznámá Hardtmuthova továrna na tužky, porculán a majoliku (návštěva továrny není dovolena); mimo to jest zde továrna na sirky, továrna na hřebíky, slévárna na zvony, továrna na zlaté lištně, továrna na hliněné zboží (jmenovitě kamna) spojená s parní cihelnou, veliký spolkový mlýn amerikánský, velký pivovar (jenž značné množství piva hlavně do Ameriky vyváží), cukrovar, octárna a j. v. Rozsáhlé loděnice (Lannova a bratří Veselých) nemají již té

důležitosti, kterou měly před vystavěním drah, kdy se veliké množství dříví, soli a obili na lodích a pramicích po Vltavě do Prahy, ba až do Hamburku plavilo. Z Budějovic vedla první kontinentální dráha koňská do Lince, která 1833 otevřena, roku 1871 (až do Cartli) v parní proměněna a drahou císařovny Alžběty nazvána byla.

Dějiny. Staré město Budějovice založeno bylo v XIII. století Vítkovcem Budivojem, otcem Záviše z Falkenštejna; podobá se však, že dříve již aspoň malá osada, snad již v dobách keltických, při stoku Malše s Vltavou se nalézala; nasvědčují tomu aspoň archeologické nálezy, učiněné v posledních letech na rozličných místech v nynějším novém městě. Roku 1265 založil Přemysl Otakar II. při městě starém blíže stoku Malše s Vltavou kostel P. Marie a při něm město nové, jež v brzku na královské

povýšeno bylo. Roku 1318 stranily Budějovice ve sporu krále Jana se šlechtou českou věci královské, a byly velkou mocí, avšak bez výsledku, Petrem z Rožmberka obléhány. Karel IV., syn jeho Václav

i někteří pozdější panovníci nadali město mnohými výsadami, jmenovitě na uhájení neodvislosti od mocných sousedů pánů z Rožmberka. Ač velikou většinou katolické, přidaly se Budějovice ke straně

krále Jiřího, začež církevní kletbou stiženy a křižáckým vojskem pod Zdeňkem ze Šternberka obleženy byly (roku 1468). Když pak obyvatelstvo německé, Jiřímu nepřátelská, křižákům brány otevříti zamýšlelo, přichvátal král městu na pomoc, byl však od Zdeňka poražen, a Budějovice upadly v ruce křižáků.

Roku 1647 odměněny cís. Ferdinandem za věrnost jemu osvědčenou tím, že dáno jim bylo po Praze a Plzni první místo mezi městy Českými na sněmech zemských, ano i samy nejednou místem sněmů zemských byly. Po čas třicetileté války stály Budějovice při Ferdinandovi, a r. 1631 převezeny sem královská koruna a zemské desky. Po bitvě Bělohorské daroval Ferdinand Budějovicům báňské městečko Rudolfov a potvrdil jim všecky staré výsady, jmenovitě tu, že měšťane zemské deskové statky držeti smějí. Mezi památnostmi Budějovic sluší na předním místě jmenovati kostel Panny Marie při bývalém klášteře dominikánském od r. 1786 pak piaristském. Do kostela, velkolepé to budovy v starém gotickém slohu, vchází se krásnou křížovou chodbou, jejíž ozdobné sloupení a klenutí téměř neporušené se zachovalo. V chrámě jest několik cenných obrazů staročeské školy ze XIV. a XV. století, jmenovitě obraz Panny Marie, podobný onomu ve Vyšším Brodě. Děkanský kostel sv. Mikuláše, od založení biskupství (1784) katedrální, s věží 684 m. vysokou (krásná vyhlídka), byl původně v románském slohu vystavěn, v XVI. století však shořel a byl nevkusně přestavěn. Mimo to jest zde kostel sv. Anny při theologickém semináři, pak kostel sv. Prokopa, při němž jest hřbitov, a kaple sv. Trojice při chudobinci na Pražském předměstí.

Hlavní náměstí v podobě čtverce, kol kolem loubím obklopené, se starou radnicí o třech věžích, náleží zajisté k nejkrásnějším v Čechách. V domě vedle radnice jest nedávno založené městské museum, jehož sbírky rozděleny jsou v archeologické, národopisné, umělecké a jiné.

Vnitřní město obklopeno jest ze tří stran pěkným sadem, jenž zřízen jest na místě bývalých městských hradeb; v sadě tomto stojí skoro naproti klášteru cisterciáckému (na východní straně města) velmi vkusný pomník proslulého průmyslnika V. Lanny. Nejoblíbenější procházkou Budějovičanů jest stoleté lipové stromořadí Krumlovské, které počínajíc na levém břehu Malše u Divadelní ulice táhne se polokruhem ku spojení Malše s Vltavou a dále po pravém břehu Vltavy až k Hardtmuthově továrně.

Již příštím rokem má začíti stavba dráhy z Budějovic přes Krumlov a Horní Planou do Želnavy a po případě až na bavorské hranice.

Výlety. Dobrá Voda (Gutwasser) 3/4 bod. cesty na východ, na lesnatém návrší. Druhdy dolovalo se zde na stříbro a olovo. Jsou zde lázně a dva dobré hostince. V nedalekém lese, zvaném České Švýcarsko, krásné procházky. V chýži u potůčku dostati lze chléb a mléko.

Rudolfov (Rudolfstadt, obyčejně Bergstadtl zvaný), městys 1 ½ hodiny k severovýchodu od Budějovic, někdy hlavní sídlo hornictví v jižních Čechách. Stříbrné doly zdejší kvetly hlavně od polovice XVI. století až do války třicetileté. Od té doby zpustly, a nejnovější pokusy o dolování nepotkaly se dosud se značným výsledkem. — Rudofov má pěkný kostel sv. Víta ze XVI. století. Bývalý zámek generála de Marradas slouží za skladiště dělostřelectva.

Hodinu cesty k severovýchodu od Rudolfova leží Lišov, okresní město s 2800 českými obyvateli. V okolí jsou velké cihelny. Ve vsi Zvíkově (1 hodinu cesty na jih), ve statku „u Tvrzáků“ zbytky staré tvrze.

Libnič, farní ves s minerálním zřídlem a lázněmi, 1½ hod. na severovýchod od Budějovic. Voda těchto lázní jest sirnatá a užívá se jí ke koupelím v četných nemocech, jmenovitě reumatismu, dně, osutinách, haemorrhoidách a m. j. Lázeň ve vaně 40 kr.; parní lázeň 50 kr. Za pokoj s jednou postelí platí se 80 kr. až 1 zl. 30 kr. za den. Obědvati lze buď podle jídelního lístku anebo při table ďhôte. V lázeňském dome jsou i povozy vždy pohotově.

Dráha pak pokračuje ještě do Nových Hradů a Gmündu.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Putování po Dráze Františka Josefa I. z Plzně do Budějovic část druhá

  1. vonrammstein napsal:

    Jedete letos do Sudoměře na bitvu? Já zas ne. Zas až Libušín.

    • Bavor V. napsal:

      Záleží na počasí, ale rád bych. Libušín je pro Bavory moc z ruky.

      • vonrammstein napsal:

        Pro mě zas ta Sudoměř🙂 Libušín ostatně taky, ale přemůžu se🙂

  2. ji5 napsal:

    Historické prameny jsou pozoruhodným dokladem toho, jaký bordel v zemích českých vládl a jak pochybné jsou metody, jimiž šlechta a potažmo církev svoje majetky nabývaly.

    Jestlipak se katolíci hlásí k tomu hovadu (Dampierovi), co vypálilo a vyvraždilo Netolice.

    • Bavor V. napsal:

      Když třeba husiti nebyli také žádnými beránky božími.

      • Jos napsal:

        No, kdyby ti katolíci v celém průběhu věků až dodnes nebyli tak krutí a nenažraní, asi bychom o husitech nikdy neslyšeli.

        • Bavor V. napsal:

          Nutno objektivně přiznat, že velká svinstva dělali právě reformátoři: Savonarola, flagelanti, lutheráni, anglikáni,mormoni (jen namátkou).

  3. ji5 napsal:

    Nutno rovněž dodat, že všichni tihle bastardi to dělali ve jménu téhož neexistujícího boha. Potíž je v tom, že se všichni hlásí ke křesťanské tradici (pomiňme tu stejně krutou židovskou). Chamtivost a nenažranost katolické církve je neskutečná. Nedávno jsem viděl mapu obce, která je celá obklopena (navrácenou) cirkevní půdou. Výsledkem je to, že jsou v hajzlu s jakoukoli koncepcí územního rozvoje – ledaže za drahé peníze kousek půdy koupí, když jim ho církev vůbec prodá.
    Je to návrat ke středověku, který vláda, kontrolovaná katolíky, samozřejmě podporuje.

    • Bavor V. napsal:

      Kdyby to byl návrat ke středověku, tak vládce území rozhodne a církev o pozemky snadno přijde. Protože je většinou měla jen propůjčené. Takže v tomto směru zlatý středověk.

      • Jos napsal:

        V každém případě i když teď to ještě není tak moc patrné se tzv. české pravici, hlavně zločinným politikům z TOP09, ODS a pár dalším,podařilo položit základ ke změně charakteru této země. Nežádoucí a proti vůli drtivé většiny občanů. Jediná organizovaná síla a s obrovským majetkem. Já se cítím ohrožen.

  4. Jos napsal:

    Takový drobný doplněk cestopisu. Kousek od Bavorova je rozsáhlá zřícenina hradu Helfenburk, zmíněná v průvodci. Když jsem Helfenburk prolézal coby kluk v 50. letech, byla tam v severovýchodní zdi opevnění, na jednom poměrně obtížně přístupném místě, k nalezení hluboko zabořená poměrně velká koule. Nevím jestli z nějakého děla, ale měla dost velký průměr, takže to mohlo být i z nějaké balisty nebo jiného obléhacího stroje.. A protože jediné vojsko o kterém vím že se vyskytlo u Helfenburku byli husiti, když táhli na Prachatice a zkusili Helfenburk dobýt , je dost možné že ta koule pochází z těch husitských dob, Ale je to více než 50 let, tak nevím, jestli tam ještě je.Třeba už teď tu kouli má nějaký „sběratel“ suvenýrů. I když běžný turista se do toho místa už dlouho nedostane.

Komentáře nejsou povoleny.