Intuice a čísla

Asi mnozí cítíme nějak intuitivně, že prestiž jednotlivých povolání se mění nejen ve vnímání jednotlivce vzhledem k jeho zvyšujícímu se věku, ale v závislosti na čase i v celé společnosti.

Pryč jsou časy, kdy jsem chtěl být zedníkem (vliv jednoho z dědečků), stejně jako doba, kdy společnost oceňovala vysoko třeba majitele panství nebo vymítače ďábla.

Zaregistroval jsem zajímavý průzkum CVVM na toto téma, provedený v únoru letošního roku. V rámci kontinuálního výzkumu „Naše společnost“ sleduje od roku 2004, jak Češi vnímají prestiž povolání. 1080 respondentům byl opět předložen seznam 26 profesí s úkolem obodovat je podle toho, jak moc si jich váží. Nejvíce je možno přidělit 99 bodů, nejméně bod jeden. Zde je tabulka s hodnotami v některých letech.

 

 

Našel jsem trpělivost trochu si pohrát s čísly a sestavil jsem pořadí jednotlivých profesí, u nichž došlo ve výše uvedeném smyslu k výraznějším posunům, protože rád tvrdívám, že významný je nejen aktuální stav toho či onoho jevu, ale především trend vývoje.

Takže zde je pořadí vzestupu či poklesu, přičemž mě překvapilo, že vzestupu obecně pramálo (v procentech oproti stavu v roce 2004):

Voják z povolání                     + 19,6
Policista                                   + 18
Projektant                               –  4,5
Vědec                                     –  4,6
Učitel na VŠ                            –  7
Programátor                            –  10
Starosta                                   –  10
Manažer                                  –  10,6
Kněz                                       –  10,6
Ministr                                     –  13,6
Bankovní úředník                     –  15,5
Poslanec                                  –  22
Novinář                                   –  24

Nějak se mi zdálo, že je hodně poklesu prestiže a málo nárůstu. Tak jsem sečetl všechny přidělené body v roce 2004 a  pak v roce 2016 (eliminoval jsem ty profese, které nebyly hodnoceny v celém období kontinuálního výzkumu, tedy zdravotní sestry, opraváře elektro, soustružníky a stavební dělníky) a vyšla mi čísla:

2004    1358,1  přidělených bodů
2016    1277,8 přidělených bodů
tedy celkem o 80,3 méně, což představuje pokles o 6% – o tolik méně bodů přidělili respondenti profesím celkem. Takže to působí dojmem, že společnost si profesí obecně váží čím dál tím méně, což je ale asi blbost. Vysvětluje to ale skutečnost, že prestiž profesí číselně neroste a kdo drží setrvalý stav nebo zaznamenává jen malý pokles prestiže, je vlastně hvězda (neřku-li třeba lékaři s +0,8 % nebo truhláři s + 2,4%).

Ačkoliv je jistě třeba brát všechny průzkumy se značnou rezervou, jistou korelaci mezi svým intuitivním vnímáním prestiže jednotlivých profesí a průzkumem tu vidím. Viz například vědci, kteří se už rádi s označením „vědec“ a nikoliv „občan“ pletou do věcí, které nemají s vědou nic společného. Programátor prostě zevšedněl a stal se z něho v určitém smyslu dělník. Nevím nakolik se na knězích podepsaly církevní restituce, mají obrovský propad v roce 2013 (viz tabulka).

Na konci všeho jsou poslanci, což nepřekvapí a asi ani úplný propad prestiže novinářského řemesla. U této poslední profese bych se z přirozených důvodů měl zdržet. Myslím, že důvodů dramatického poklesu novinářské prestiže v průběhu cca deseti let je několik.

1. Trvalý pokles prodeje i čtenosti tištěných médií a přesun zdrojů informací na internetovou síť. Toto prostředí je z pohledu autorského daleko anonymnější, výrazné novinářské osobnosti skrytější. Práce novináře není tak „hmatatelná“. Informace na síti bývají sice rychlejší, ale zpravidla i povrchnější, než bývalo zvykem.
2. Zřetelný rozpor mezi realitou, jak ji kolem sebe vnímá občan a „fiktivní“ realitou, jak ji líčí média, tedy novináři. Také tento trend podle mě vytrvale sílí a od toho se odvíjí ztráta důvěry v „oficiální“ média.
3. Vstup oligarchů do mediálního světa.
4. Poplatnost novinářů vůči majitelům médií a velkým inzerentům. Také novinář „má svoji hypotéku“.
5. Velká diferenciace platů v oboru. Řadoví novináři v terénu jsou dnes na rozdíl od centrálních komentátorů placeni prachbídně.

Těchto pět bodů jistě nepostihuje všechny důvody tak neutěšeného stavu, nicméně podle mne jsou to ty hlavní.

Myslím, že lepší to už nebude.