JAK PŘEŽÍT VOJNU… Jiří Knopp


     Úvodem poznamenávám, že dnešní chvilka pro poezii nebude taková, jakou bychom si my „duše poetické“ představovaly, ale přímo ze života a ještě k tomu vojenského.  Trochu drsnější, ale humorná, neboť situace na blogu si to vyžaduje. Vyprávění o vojně stmeluje znesvářené skupiny, které se u sklenice nakonec předhánějí v tom, kdo přijde s největší „bombou“ z vojenského života. Je jasné, že dnešní mladé lidi toto vyprávění neosloví, ti se do armády zatím nehrnou. Ale snad přivede ke vzpomínkám zdejší staré mazáky neboli staré páky.

     Zde je několik ukázek z publikace „Jak přežít vojnu“ a myslím, že leckterá ponaučení a rady, v ní obsažené,  se hodí i do civilního života.  (Pozn. Miluše)

     Pro bezproblémový život vojáka je nejlepší být po všech stránkách průměrný.  Ani dlouhý, ani malý, ani tlustý, ani tenký. Není dobré mít dlouhý zahnutý nos a tlusté brýle. To všechno proto, že průměrný voják se těžce rozezná od ostatních. Jestliže velitel uvidí houf vojáků, snadno z nich identifikuje  „toho dlouhána“ nebo „toho tlusťocha“, ale sotva se mu podaří popsat toho, který vypadá jako všichni ostatní.  Nezbývá, než takového chytit za límec a říci mu: „Vás já znám. Jak se jmenujete?“

     Protože každý obyčejně vyroste trochu jinak, přidám několik rad dlouhánům. Zásadně choďte přihrbeni, při chůzi podklesávejte v kolenou a malému nadřízenému raději nechoďte na oči. Když vás takový zavolá, zůstaňte stát tak pět kroků před ním. Čím jste mu blíž, tím víc musí zaklánět hlavu, aby vám viděl do obličeje a to ho náramně naštve. Raději ať vás sprdne za to, že nestojíte v pozoru, než aby si kvůli vám hnul krčním obratlem Zásadně se před ním záhadně neuculujte, aby se nedomníval, že mu v duchu říkáte, že je jako ustřelený kecky, bojovník pro boj ve vysoké trávě, nebo malé pivo. Rozhodně pak nevtipkujte jako vojín Humpola, který měřil dva metry. Velitel mu řekl: „Humpola, člověče, vy jste čím dál delší.“ A on odpověděl:  A to se, pane kapitáne, každý ráno uříznu, a není mi to nic platný. Malý velitel je pro každého chodící nebezpečí. Většinou lze před nimi snadno utéci, protože když nejsou vidět, tak dávají o sobě slyšet. Čím menší velitel, tím víc řve a je vzteklejší než ostatní. Jsou nejnáročnější a rádi trestají. Mstí se, že jim panbíček odmítl přidat pár centimetrů.

     Další pohromou pro vojáky je velitel, který má zlou manželku a neúspěšné děti. Takoví si potřebují zchladit žáhu a odnesou to vojáci. Rovněž ti, kteří nemají úspěchy v lásce si tento neúspěch kompenzují jebáním vojáků. Ti chodí do kasáren ještě před budíčkem a sprdávají ještě rozespalé vojáky za všechno možné.

     Nejlépe se vojákům vychází s důstojníky, kteří si víc, než svých služebních povinností, hledí hezkých žen a dobrého pití. Jsou rádi, když nemusejí řešit žádné problémy, vynášet tresty a spokojí se s tím, že nejsou žádné velké průšvihy. Ale pozor, nikdy se mu nesnažte přebrat milenku!

    Z dlouholetých zkušeností plyne poučka: VELITEL, KTERÝ ŘVE – NETRESTÁ!  Jednomu takovému předhazovali každé ráno jednoho vojáka, aby ho řádně  seřval,  a on se na něm tak vyřádil, že vyčerpáním dřímal v kanceláři celé dopoledne.

Upozornění pro Pražáky

     Ať už se to Pražákům líbí nebo nelíbí, faktem zůstává, že na vojně příliš oblíbeni nejsou. Říká se o nich, že jsou drzí, přezíraví k ostatním, myslí si o sobě, že jsou nejchytřejší, snaží se pro sebe získat nejrůznější privilegia, neustále hledají možnosti, jak někoho oblafnout, napálit, přečůrat, a vůbec nemají smysl pro kolektiv, ale myslí pouze na sebe. Bohužel, tato pověst, která je předchází, je v praxi velmi často naplňována.

     S tou pověstí nic nenaděláte, a tak nezbývá, než se s touto nevýhodou naučit žít. PROTO SE NIKDY NEVYTAHUJTE TÍM,  ŽE JSTE Z PRAHY! Naopak, tuto skutečnost raději skrývejte. Pokud váš původ někdo vyčte z úředních záznamů, tvrďte, že jde o kopanec úředního šimla.

Zásadně nevypravujte o pražských zábavních podnicích, ale raději o vesnické hospodě, kde jste kdysi byli o prázdninách. Pamatujte, že Pražáka nemají rádi pouze vaši nadřízení, ale též mazáci a vaši spolubojovníci. Frajeři, kteří se vytahují na druhé, to brzy schytají.

     Oblíbeným fórem nadřízených bývá, že se zeptají, kdo se dobře vyzná v Praze. Nehlaste se, nikdo vás neodešle do Prahy na služební cestu, kde byste měli něco zařídit pro útvar, a vy při té příležitosti navštívíte domov, milenku či oblíbenou hospůdku. Ti, co se přihlásí, jsou odesláni s lopatou a krumpáčem plnit fyzicky náročný úkol a ještě sklidí velmi potměšilý smích, který bolí víc než upracované ruce.

Pohov, volno, zpívat

     Je  vědecky dokázáno a doloženo praktickými výsledky, že zpíváme-li si, jde se nám lépe. Dříve vojáci častěji pochodovali, proto si také více zpívali. Obávám se, že nyní již toho vojáci tolik nenapochodují, a proto také mnoho nezpívají.

     Byly doby, kdy se pochodem a zpěvem trestalo. Jakmile velitel nebyl spokojen s kázní v pochodovém tvaru, pak zavelel: Pohov, volno, zpívat. Určený voják předzpěvák, vykřikl název písně, odpočítal – levá dva – a vojáci se dali do zpěvu. Pokud zpěv nebyl dost silný, pak zavelel: Dozpívat, pozor – a vojáci museli jít parádním krokem. Když málo bušili podrážkami do betonu, přišel opět na řadu zpěv, a tak stále dokola, až do omrzení vojáků i velitele.

     Velmi dlouho byla v oblibě píseň Na tu svatu Katerinu. Jistě jste ji někdy slyšeli.  Zpívalo se v ní – sama královna, sama královna ceduličku psala… Zpívat o královně se vojákům v socialistické armádě moc nedoporučovalo, proto se přešlo na –přes spáleniště, přes krvavé řeky, jdou mstící pluky neochvějně dál…

     Hojně se pochodovalo za zpěvu – geroj, geroj Čapajev, dále pak – jak krásná je naše rodná zem a mezi stálice patřila i ta o těch třech růžích, které rostou v malé zahrádce okolo Hradce.

Když šli vojáci po nějaké silnici mimo doslech širokého obyvatelstva, zazpívali si s chutí o tom, jak jeden mlynář dceru měl, župana, župana, každý mu ji záviděl a tak dále. Slok bylo mnoho a než dozpívali k tomu – a když bylo po roce, malý Voves v kolíbce – měli za sebou pár kilometrů.

Povyšování

     Je dobré zeptat se majora, jestli ví, proč jsou podplukovníci tak blbí. Odpoví, že neví a už napřed se směje, jenže vy mu odpovíte“ Protože se dělají z majorů!

     U jedné roty sloužil vojín, který sice nepobral mnoho inteligence, ale za to chodil skoro neustále v pozoru, předpisově zdravil a kanady měl vždy vyleštěné jako psí kulky. Protože vše dělal podle předpisu, byl povýšen na svobodníka. Kluci mu namluvili, že až mu k povýšení bude velitel roty blahopřát, musí zakřičet třikrát táhle hurá. Když odešel do kanceláře velitele roty, ostatní vojáci měli uši na dveřích kanceláře a když se skutečně ozvalo táhle hurá, všichni řvali smíchy a se slzami v očích se váleli po chodbě. Velitel hned věděl kolik uhodilo a nechal je půl hodiny pochodovat a zpívat. Za tu srandu to stálo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

70 reakcí na JAK PŘEŽÍT VOJNU… Jiří Knopp

  1. Slim napsal:

    Já měl na vojně kamaráda, který udělal většinu průserů popsaných ve Švejkovi, včetně dezerce.
    A když už byl na cvičení jako záložák, měl pomocníka s deveťákem, který byl posedlý salutováním (ano, ve stylu „voják musí do salutování vkládat celou duši“..). A ten mu odkudsi volal „na bránu“ nějaký rozkaz, a milý Honza na konci telefonního bešprechungu povídá: „Provedu soudruhu majore! Soudruhu majore…SALUTUJI!!“
    A ten blbec mu to po telefonu taky odsalutoval

  2. cobolik pacholik napsal:

    ja to vsade otvaral ten nevymyty cobolsky rypak hlavne na politickom skoleni a jebali ma jak sirotu, a nadlsuhoval som 24 dni,co tam u mojej letky record za trvanie utvaru plus vojensky prokurator 8 na 18 mesiacov na vystrahu ostatnym a ja sabinov poznal jak sve boty.

  3. cobolik pacholik napsal:

    a zabudol som welcome back el colonel.

    • Miluše napsal:

      Bratr už je z nemocnice doma, moc vás všechny pozdravuje, ale ještě na tom není tak, aby mohl zasednout k počítači. Děkuji p. Bavorovi, že doplnil příspěvek o písničky.🙂

  4. Bavor V. napsal:

    Kam se nám ztratili bývalí vojáci? Žádné humoresky z vojenského života?

  5. jaa napsal:

    Jak tak čtu – tak, moc se toho, od CaK mocnářství nezměnilo 😉

    • Cech napsal:

      Tož možná v jiných zemích ne ale u nás se změnilo hodně.
      Výhody současného našeho vojáka.
      1. Stálé platové podmínky
      2. Příplatek na bydlení
      3. Může na sobě „pracovat“ v pracovní době
      4. Řádná dovolená v délce 37 kalendářních dnů (včetně sobot a nedělí)
      5. Možnost studia nebo jazykových kurzů v rámci zaměstnání
      6. Možnost 14ti denní preventivní rehabilitace
      7. Nárok na výslužné
      8. Mnoho dalších výhod
      Voják plní úkoly podle potřeby armády na území České republiky nebo v zahraničí. Služební poměr vojáka se řídí zákonem č. 221/1999 Sb..
      Vstupem do Severoatlantické aliance a do Evropské unie na sebe Česká republika převzala závazek, že se její armáda bude účastnit zahraničních misí.
      Vojáci Armády České republiky se k plnění úkolů zahraničních misí vysílají na základě požadavků mezinárodních vládních organizací (EU, OSN, OBSE) a na základě schválení plánu o vyslání vojáků Parlamentem ČR.
      Nejvýznamnější zahraniční mise Armády ČR :
      Afghánistán – v současnosti zde působí několik misí Armády ČR – Úkolové uskupení AČR ISAF, Afghánistán Logar (PRT ISAF), Afghánistán Wardak (OMLT ISAF), Afghánistán Wardak (Vojenská policie ISAF).
      Kosovo – mise KFOR. V současné době působí na velitelství KFOR . Mnohonárodní mírová operace NATO na území Kosova byla zahájena 12. července 1999 pod názvem JOINT GUARDIAN.
      Bosna a Hercegovina – účast v rámci Operace Althea (EUFOR), jejímž cílem je zachovat bezpečí a mír, ale také přispět k většímu pokroku Bosny a Hercegoviny na cestě k evropské integraci a k potírání korupce a organizovaného zločinu.
      Somálsko – v rámci operace EU-NAVFOR Atalanta působí v Somálsku čeští vojáci.
      Sinaj (MFO) – dohled nad dodržováním bezpečnostních podmínek mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem. Čeští vojáci slouží na jedné ze dvou základen MFO v oblasti, a sice na základně v El Gorah na severu Sinaje.
      Současně tedy můžeme zpívat již po celém světě a to v následujících misích :
      Úkolové uskupení Afghánistán
      Afghánistán Parwan (SR BAF RSM)
      Kosovo (KFOR)
      Somálsko (EU-NAVFOR)
      Sinaj (MFO)
      BiH (EUFOR – Althea)
      Mali (EUTM)
      Mali (MINUSMA)
      EUNAVFOR – MED (Sophia)
      UNDOF
      Další a další mise s malou účastí.
      Tož ne že se nezměnilo, změnilo a poměrně hodně CaK mocnářství – > pardon Rakušáci nám nyní zaručeně pouze tiše závidí ten mnohonásobně větší počet našich vojáků na misích na rozdíl od jejich.

      • cobolik pacholik napsal:

        rakusaci maju rozum a nerobia sa misionari jak ta cz army,vlastne tota army teraz a ked tak citam toho vaseho pavla,to zaparena guma a ta pidi army,co bojovy pilot na rok nalieta 50 hodin a ma 15 bojovych lietadiel,za komuny to pilot, pilot spickovy a tych bolo no boha 70% ,taky okolo 35 to mal 2000 a viac hodin myslim az 3000 hodin,bo to maximalne do 40 dobry pilot,ponad 30 to je najlepsie bo je uz vycviceny jak svina a ta zasrana komuna mala okolo 400 bojovych lietadiel,neviem s tymy cislamy,bo ja len tak co pamatam a neviem ci dobre,bo sa lietalo den a noc proste na dva smeny a ked som nemal sluzbu,tak som bol na litani a drvivo,len nocne litani o 2 poobede do rozptylu,predletova a okolo 4 uz tahali masiny na stojanku a do rana do druhej rachot,bez prestania,este som zistil,ze pepici maju svetoveho akrobata v akrobatike na lietadle a lieta aj tie rychlostne preteky red bull,armada ho prepustila,co on velmi nechcel,bo ze vra jna ministerstve rozhodli,taku kurvu pilotnu jak on to si army nedrzi,ci nesponzoruje a neda mu prachy na lietadlo a tie preteky,co lepsiu reklamu nemoze urobit uz nic,jak taky pilot neviem jak sa vola kuknite si jak on pilotuje,ci lieta ten slalom,bo tu som ho zaregistroval,ked ukazovali niekde tie preteky red bull hned mi ta rit podskocila,ked okolo mena cz,jasne,ze cech,ale u mna nema rozdiel,toto,co lieta on to mozno 20 ludi na svete kurva a on v prvej trojke,ja by kurva,ked ma ma moja amy za kokota reprezentujem vlajku OSN,alebo burkina faso kurva a jebem na tych lamsakov jebanych.idem hladam meno a kukajte pepici jaky to vas boy the best.

        • cobolik pacholik napsal:

          martin sonka sa vola.

        • Strejda Olin napsal:

          Československá lidová armáda měla k 1.1.1989 téměř 200 tisíc příslušníků (198 150 vojáků základní služby a 56 000 voj. z povolání) a 14 divizí (v porovnání s rokem 1969 byla zrušena jedna divize letectva), přičemž její výzbroj představovalo 4.500 tanků, 4.900 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 4.100 prostředků klasického i raketového pozemního dělostřelectva, 407 bojových letadel a 101 vrtulník (u letectva sloužilo 23 000 osob). ČSLA se dělila na Západní a Východní vojenský okruh.
          ČSLA byla dislokována v cca 180 kasárnách, měla k dispozici 16 výcvikových prostorů (VVP 10 v Česku a 6 na Slovensku) a asi dvacítku letišť.

      • jaa napsal:

        🙂 No tak málinko se jim rozšířil akční rádius/ svět se zmenšil a vzdálenostitaky jako všem/, ale v podstatě -žold dostávají, krmeni jsou taky, oblečení taky ,včetně výzbroje – jo a kam je nynější císař pán pošle musej taky -žádná demogracie… befel je befel…ať je v jakémkoliv jazyce – 🙂

        • cobolik pacholik napsal:

          nerozsiril sa radius a sila army uz vobec,len sa rozsirili mocne reci z ktorych vyplyva,ze treste se pred nama,take priposravnie sa,ja to vojak bol zo zeleza,nenavidel tu politiku skurvenu u army,ale zodpovednost v sluzbe a okolo techniky co mi pracujuci lid sveril to na max,vycviceny sme boli na max a ked som tak kukal jak na tej stojanke to islo,jak som rycal na mladych a kopal do riti,ze neide popod lietadlo,ale poza abo z predu a cely cas im prizvukoval to ,aby ti tu sisku neodtrhlo chumaju a sledoval jak kontroluje ietadlo a nedotkol sa rukou spinaca podvozku,ci cvaka,ked som zrycal kurva jak to kontrolujes a on vzdyt vole to ridi len skurvena lampa a ja jemu ja viem a tiez ich nemusim,ale robota musi byt na tisic %,mna tak ucili robil som vsetko jak masina dnes vidim jak to tam vsetko klapalo,jak ja sa bal prvych litani bo motory rycia,ale potom to ja ucil,nijake jebanie,ze mlady, zodpovednost pri obsluhe a jeho bezpecnost,aby ho nerozbilo jak vajce o odrazovy val,alebo nepomlelo jak sekanou,bo to plati vzdy,nech je akykolvek system,nikto nikomu nezavadzal,nic sa nikdy nestalo,bo kazdy na druheho daval pozor,nijake lietadlo nespadlo a nieco sa tie kurvy z duralu nalietali,najviac trestov na letke som mal,ale aj najviac pochval za vsetko mozne,vzornej vojak som nebol bo som bol trestany hned ma zatvorili v brne ked som bol asi 35 dni v army bo som sa na spojke opil na sracku a na dverach ma niesli do basy,bo som nezivy bol tak som sa ozral,tam som sa vela naucil,hlavne nedat sa a byt tvrda kurva a nezosrat sa hned,barz dobra skola,tam sa vlastne vyformoval zaklad mojej jebnutej povahy da sa povedat,tam sa zakalilo to,co vo mne driemalo a neraz v zivote hlavne v tej riti tu ma uratovalo,ja ked este niekedy budem vojak co sa neda vylucit tak jedine za zradlo a municiu,bo budem o tom presvedeny,ze robim spravne,inac ma nedonutia ani bohovy,aby zo mna urobili misionara.
          pocital som bo preklepy kontrolujem a aj tak zostanu a myslel,ze vymazem,bo pripada mi kus take jak ked teply drista ,ale zostavim,bo realiu pisem co som zazil.

  6. NavajaMM napsal:

    Vojenská útvarová telefónna ústredňa mala funkciu „obežník“. To deveťák jedným vytočením obvolá všetky roty a oznámi niečo naliehavé, napr. nástup, pričom každý počuje každého. Raz ako dozorný roty som dostal takýto obežník: „Jestli mi ještě jednou někdo zavolá, že dévéťák je k***t, budete mít všichni celou noc každou hodinu poplach a nástup na buzeráku!“

    • Slim napsal:

      Možná by bylo dobré pro dámy (a „modráky“) připojit výkladový slovník, třeba zrovna
      toho deveťáka.

      http://www.vojacisobe.cz/index.php?menu=slovnik

      • NavajaMM napsal:

        Díky, dobrá príručka🙂

      • Joda napsal:

        Já jsem se s krásnou zkratkou, plně v intencích vojenského žargonu, setkal až po návratu do civilu. Když jsem přijel na svou první montáž a hlásil jsem se u vedoucího, tak ten se obrátil na kolegu se slovy „Máme tady mladého, tak vyndej pécháesem“. Kolega sáhl do šuplíku a vytáhl láhev fernetu a tři usmolené sklínky. Tak jsem se dozvěděl, že PCHS(M) je „polní chlastací souprava (malá)“.

      • Joda napsal:

        Několik dalších příspěvků do výkladového slovníku :
        Absík … svobodník, desátník či četař absolvent = vysokoškolák, který absolvoval při studiu vojenskou přípravu; za to měl výhodu, že na ZVS (základní vojenské službě) strávil jen jeden rok.
        Furťák … voják z povolání.
        Deveťák byl samozřejmě „dozorčí útvaru“ (pluku, samostatného praporu); zkratka DVT vznikla ze staršího „dozorčí vojskového tělesa“. Dozorčí útvaru měl „pomocníka dozorčího útvaru“, což byla taková holka pro všechno a s oblibou byli do této funkce rozkazem jmenováni absíci.
        Já jsem sloužil na štábu divize a tam byl :
        Operák … operační dozorčí (zkratka OPD); funkci operáka mohl zastávat jen důstojník od majora výše a jeho pomocník (POPD) musel být nižší důstojník nebo praporčík; to se obcházelo tím, že byl jmenován ještě pomocník pomocníka operačního dozorčího – tím již mohl být absík, který to vše za ty dva furťáky oběhal.

  7. NavajaMM napsal:

    Medzi absolventmi VŠ so mnou nastúpil chlapec z Moravy, ktorý mal o 5 cm kratšiu nohu. Samozrejme by bez problémov dostal modrú, ale on mal predstavu, že správny chlap musí byť na vojne, tak sa na tú vojnu k bojovému útvaru nejako dostal.
    Nadviažem na rozprávanie pána Knoppa o neúspešných dôstojníkoch, ktorí si to vybíjajú na vojakoch. V bojovom útvare, kde som väčšinu času slúžil, bol takým politruk – major. Nemohli si byť pred ním istí ani kapitáni, nemal problém ich zvoziť ani pred záklaďákmi.
    A ten si na druhý deň po príchode dal nastúpiť všetkých absíkov, aby nám držal kázeň o tom, ako máme byť svojim vojakom vzorom. Politruk sa zavzdušňoval do čoraz vyšších otáčok, až si v rade nastúpených kanád všimol hnedé polobotky nášho kamatáta s kratšou nohou. A začal si ho podávať ako exemplárny príklad nedisciplinovanosti a neustrojenosti. Na výzvu, ako si dovolil takto prísť na nástup, chlapec pokojne vysvetlil, že má kratšiu nohu, vo výstrojnom sklade na neho nemali kanady, že potrebuje špeciálny podpätok, že ho dali robiť a bude ich mať asi o týždeň.
    Politruk zalapal po dychu, niekoľkokrát otočil panenkami a potom z neho vyletelo, že chalan je určite imperialistický diverzant, ktorý si chce robiť srandu z ľudovej armády.

    • Joda napsal:

      Také jsem zažil majora, který byl tak vysazený na polobotky, že získal přezdívku „póltopánok“.

  8. cobolik pacholik napsal:

    este sa tu pise modre knizky,poznal som takych co mali a bolo im velmi chujovo,ze ich nezobrali,ale stacilo na nich kuknut biedaci a poznam aj takych,co mu mamka s ockom vybavili,aby sa neposral,ja nebanujem teraz ani deko a celu vojnu som prehresil,bo dnes viem jak kurevsky sa mi pridalo a este taky postreh od modrej knizky,robil som po vojne a o vojne sa dristalo furt a mali sme tam takeho zamocnika,mlady bol a mal modru knizku,bo mal take okuliare,ze keby pozrel do slnka,tak len dym a dve diery zostanu,vzdy stal z boka a chcel nieco dristnut a videl som,ze ho to serie,raz pripity som bol a sa ma vypytoval a videl som a kazdy vedel,ze zanedlho bude docista slepy a vedel som,ze ma prebohovy cit v prstoch sa ma pytal ,ja by som sa u army neuplatnil a ja mu rovno zajebal,okuliare to mas jozku jak popelniky v krcme,ale nema vojaka jak ty,co by kontroloval lopatky na turbine,motora,co dolezita vec jak prase,bo moje oko nevidi jozku,ale tvoje ruky by citili,ze je skrabnuta od muchy,ci maleho kamienka a vysvetlil som mu,ze aj citom prstou sa kontrolovalo a taky cit jak ma on ,to nema nikto,podrastol 2 metre a hned ked dristal niekde,ze aj on sa moze uplatnit,co je aj pravda.

  9. Strejda Olin napsal:

    V ČSLA si svoji občanskou povinnost splnily miliony vojáků základní služby. Vzorně i méně vzorně, ale zpětně musím před všemi s úctou smeknout. Vy, co jste sloužili u bojových útvarů a prožili za každého počasí měsíce ve VVP, strávili nespočet hodin výcvikem, strážní a dozorčí službou a údržbou bojové techniky a zbraní sami moc dobře víte, že to byla dobrá a poctivá práce, za kterou se nemusíme stydět. S odstupem desítek let nechápu, jak jsme to ve svých 19-20 letech všechno zvládli a dokázali. Já na svoji základní vojenskou službu v ČSLA na konci 60. let vzpomínám jen v dobrém a považuji ty dva roky za jedny z nejlepších v mém životě.

    • Petrpavel napsal:

      Nevzpomínám v dobrém, taky šedesátá léta – měl jsem v té době už rodinu (pozn.: v mých 24 létech), chtěl jsem být doma. Ale, pravda, pustili mě z rodinných důvodů na žádost po několika měsících. „Něco“ jako lidskost tu fungovalo, a nebyly to úplatky.
      Taky jsem byl v bojovém útvaru, ZVO, plnil jsem podle svých možností a letory potřebné, a problémy neměl. Nikdy jsem nebyl moc chlap, v takovém tom smyslu hospoda, ženský, cigáro, pívo, flinta, ale kupodivu i tam jsme mohli žít docela kulturně. Ne zadarmo, za „zásluhy“, za práci – tenkrát mě to štvalo, dnes chápu. Výchovné.

  10. Jos napsal:

    Koukám, že nikdo nepopisuje zažitky z normalizace v ČSLA. Ta začala někdy v roce 1972 a měla na př. pro některé studenty VŠ z let 1968- 69 docela zajímavé důsledky. Nastoupil jsem v roce 1972 do Lešan, kousek od Prahy. Kupodivu zde měly posádku velmi bojovné pluky. A už příchod byl výmluvný. Nastoupili jsme čtyři absolventi, já z matfyzu, jeden archeolog, jeden filosof a jeden ekonom. Evidenční náčelník major nás přivítal slovy jak z humoristického románu: „Tak kdepak mám ty inženýry, já už jim to z té hlavy vyženu.“ A staral se pilně. Protože na příklad filosof měl na každém oku 18 dioptrií.A na vojnu ho poslali hlavně proto, že roce 1968 byl dobrý kamarád Mullera a Holečka. Což byly výrazné postavy ve studentstvu v roce 68. A ve vojenské knížce měl napsáno doslova: Schopen jako knihovník. .Patrně proto ho ten náčelník zařadil jako miřiče ke kanonu. Protiletadlovému, kde ty oči byly potřeba. Byl to velmi bojovný útvar a tak archeologa odvezli do ÚVN ve Střešovicích už v průběhu první ranní rozcvičky. V tom útvaru také bylo opravdu dusno jak v aréně a důsledek byl, že mezi záklaďáky tam kvetly všechny špatnosti světa základní voj. služby. Trochu mazáctví, ale daleko horší bylo práskačství, protože mezi záklaďáky už se objevili na příklad první mladí normalizační kariéristi. Zakladatelé různých Leninských svazů mládeže a podobných spolků. Ti šli do věci tvrdě. Pak jsem rychle pochopil, k čemu jsou jim dobří vojíni absolventi. Jimiž, ti co nebyli převeleni, zůstali po celou dobu. Byli jsme vhodní k jakémukoliv využití. Na příklad jsem byl dozorčím kuchyně, dozorčím na bráně, velitelem stráže prostě cokoliv co dělali absolventi. Když jsme zrovna nebojovali, tak jsem byl ve službě prakticky obden.Ale také coby vojíni třeba na kopání latrin nebo na rajony. A protože se tam neskutečně kradlo (fungovala tam úspěšně rozkrádací síť různých vedoucích prodejen potravin spojených s proviantními náčelníky a bůhví kým ještě – až po kuchaře, která kradla potraviny ve velkém) odcházel jsem z vojny, podobně jako mnoho dalších, o 7 kg tělesné váhy lehčí. Což bylo vlastně dobře. A dohromady to byla docela divoká sranda. A protože to byl fakt nebývale bojovný útvar, tak jsem se v rámci her na válčení proválčil a důvěrně seznámil s celou republikou. Od Boletic, Libavou až po Kežmarok. A v base jsem byl jen jednou. Dostali mně bdělí „spolubojovníci“ v Olomouci.

    • NavajaMM napsal:

      Ste mi pekne pripomenuli moju vojnu, pane Jos. Tiež som bol vari na všetkých službách okrem dozorného ošetrovne a takmer sto dní som strávil ako veliteľ stráže. Ten dozorný kuchyne, to bola služba zo všetkých najhoršia. Tie plné kotly to nevyvážili. Vždy, keď som službu dozorného kuchyne za sebou a nezavreli ma, bolo to ako keby som dostal opušťák.
      Ako veliteľ stráže som si získal rešpekt. Nejeden lampasák, čo prišiel striedať moju stráž, mal problém, lebo poznal predpisy horšie ako ja a nútil som ho dodržiavať ich. Guma-neguma. Netrúfli si moc protestovať, lebo som mal pravdu a na opasku škorpíka s ostrými. Jeden poručík o mne rozhlasoval, že som ho chcel postaviť k múru, ak mi bez povolenia prekročí bránu objektu a tým mi nadobro urobil meno.
      Chalani v stráži boli len radi, lebo lampasák na strážnici pri preberaní stráže len zavadzia a robí pakáreň.

      • Jos napsal:

        Máte pravdu pane NavajaMM. Hlavní výhodou absolventů, včetně mně coby vojína absolventa, byla dobrá znalost řádů.Ty se tam záklaďákovi prakticky vůbec nedostaly do ruky. A s tou kuchyní jak by smet. Sklady a kuchyně tam byly posety kriminálními týpky na klíčových místech. Ať už z řad záklaďáků nebo vojáků z povolání Vařilo se tam pro několik tisíc lidí takže zdroje byly. A šlo o ústa. Jak jsem pochopil, když jsem si šel coby dozorčí kuchyně stěžovat. Jenže pak to v Lešanech prásknul někdo, kdo záviděl těm vedoucím obchodů a prasklo to přes ně. A když jsem odcházel do civilu, šla řada záklaďáků a vojáků z povolánípoměrně rychle taky. Jenže do basy.

        • Strejda Olin napsal:

          Nemáte pravdu. Řády byly všem k dispozici u každého stolku dozorčího roty, na strážnicích, nebo u výkonného praporčíka. Kdo chtěl, neměl absolutně žádný problém základní řády nastudovat.

          • Strejda Olin napsal:

            Řád vnitřní služby
            Řád posádkové a strážní služby
            Cvičební řád
            Kázeňský řád
            Opakuji, že bylo povinností každého vojáka tyto řády znát a byly každému dostupné. Tak tady nevykládejte blbosti, nepravdy a smyšlenky.

          • Jos napsal:

            Teoreticky, Strejdo Oline. V praxi to ovšem bylo trochu jinak. Jako spousta věcí na vojně.

            • oh napsal:

              To asi hodně záleželo na útvaru a bylo to zřejmě všude jinak. U nás (8907 Brno) řády povinně pravidelně šprtali strážáci, a měli to provozovat i dozorčí a pomocníci před nástupem do služby. A prakticky si nikdo s postižených nepřál, aby na teoreticky povinné přezkoušení zavítal náš náčelník štábu mjr. Lovecký, protože to znamenalo dvě věci:
              1) přezkoušení se bude konat a nebude jen formalita;
              2) značně se zvyšuje pravděpodobnost, že se nástup do služby změní v nástup do basy. Nebo že do té basy vojáček nastoupí po ukončení služby.😉
              Jedna z věcí, která se pravidelně kontrolovala, vedle pečeti na „zbrojáku“ a jeho obsahu, byla i přítomnost všech řádů u stolku dozorčího roty. A kdyby vám jeden chyběl a neměl jste to uvedené jako závadu při převzetí služby, bylo to patřičně oceněno.
              Jo, a také v řádech uvedený trest vězení po službě pro nás neexistoval. Pokud už basa, tak jen „natvrdo,“ nebo totéž podmínečně odložené. Prosté zdůvodnění znělo takto: „To by se vám líbilo, nejdřív se celý den zašívat při zaměstnání a pak jít odpočinout do basy.“

        • Joda napsal:

          AD: Hlavní výhodou absolventů, včetně mně coby vojína absolventa, byla dobrá znalost řádů.
          Když jsem byl asi týden na vojně, chtěl jsem po jednom poručíkovi, aby mi půjčil nějaký vojenský řád. A on začal řvát „Na to vás absíky užije, vy si myslíte, že když znáte řády lépe než my vojáci z povolání, že nás ojebete“?

          • cobolik pacholik napsal:

            rady som vedel jak otcenas a bez prestania som ich porusoval a boli na kazdom kroku a ked mi prokurator dojebal druhykrat za ten isty trest ,za ktory som si odsedel 14 a chcel som sa odvolat,tak som dostal echo,ze ked sa odvolam sabinov ma neminie,bo bez najmensieho problemu by si nasli,ked som uz podmienku mal,ze som nieco porusil,stacila slabo prisita gombicka a porusenie radu o ustrojeni,bo rady boli napisane tak,jak teraz ma zmluvne postupy banka ci poistovna.

    • Slim napsal:

      Normalizace.
      Mám pocit, že už tehdy, nebo právě tehdy začala jít armáda do hajzlu. Byl jsem v létě roku 86 na cvičení v Lounech, 17 let po…, a pociťoval jsem výrazné zhoršení, demoralizaci, hlavně u lampasáků. Ačkoliv jsem předtím odsloužil dva ne zrovna lehké roky, u jednoho z proslule hnusných bojových pluků na západních hranicích, tohle byl naprostý humus.
      Jídelna smrděla zdálky, žrádlo katastrofální, celý týden jsem chodili za své do města. Myslím, že tam velel Kotil, později generál, toho měli degradovat; neumím si představit, že by v 60. letech tohle velitel pluku strpěl. Určitě ne náš starý Bahňák. Ale ten šel v r. 70 ven z armády.
      Po týdnu jsme jeli na Doupov a začali vařit „naši“ kuchaři z kádéček a byl veget

      • NavajaMM napsal:

        V lete 86 som bol na Doupove na veľkom cvičení ako záklaďák. Bolo to najväčšie cvičenie v roku, tak sme vtedy zrejme bojovali spolu.🙂

        • vittta napsal:

          Byl jsem tam také, i se svou POOA.
          Všechny kanistry nafty, co jich ta vejtřaska měla, jsem naplnil benzínem a naftu spálil v centrále, hnané dvoutaktním motorem.
          Pokud někoho zajímá, co si takový motor nechá ještě líbit, tak je to směs 8 l benzínu a 12 litrů nafty/ kanistr, při čemž je jedno, jestli jde o benzín technický či normální.(tehdy BA90)
          Ovšem, bylo třeba stroj našlápnout na normální benzín a nechat ho trošku prohřát.
          Též bylo nutné držet centrálu stále ve výkonu, a tak 2x denně přeleštit svíčku-(začalo to „kašlat“)
          Rostlo tam plno Ryzců pravých a já z toho vařil rozličné masité i nemasité pokrmy, které žádný Slovák nechtěl vzít ani do huby, že to jsou všechno „plávky“.
          Řízky z Bedel ale táhly každému.

          • NavajaMM napsal:

            Na ten benzín mám tiež dramatické spomienky. Moju čatu poslali na jednom cvičení ako značkárov. Bola zima a mrzlo a mali sme len tie ľahké vojenské spacáky a vetriesku. Moji vojaci vymysleli, že sa pod plachtou na korbe vetriesky zohrejeme let-lampou. (Kto to nepozná, nie je to LED, je to na letovanie rúr, taký malý benzínový autogén.) Chlapi nasmerovali plameň do rohu a pekne sme v teple pospali. Lenže tá lampa pomedzi plameň chrlí drobné kvapôčky benzínu, ktoré nestihli zhorieť. Pomaly sa usádzali zvnútra na plachte, odparovali, až to zrazu celé vzbĺklo. Skončilo to dobre. Len bleskovým budíčkom a okamžitou akciou.

          • jaa napsal:

            Nestačím zírat jak dokáží být muský samostatní, co se týče výživy.Hmm a že se doma o tom žádný nepochlubí.Málem neumí uvařit vodu na čaj.

    • cobolik pacholik napsal:

      ja neviem ja mal vycvik a kurz brno slatina 6446,tam kuchyba bola 5 hviezdickova na vsetko tanier a zakusky ,peesku som tam ani nezacal,ale za trest preveleny bo som tam odsedel 7 dni, bojovy utvar ,9125 bechyne,zradlo normalne,nejake kradnutie nema pomyslenia,70% lampasakov vojaci jak ma byt, vacsina pilotov inteligentny par debily,ale aj slaby piloti,bolo nas letka asi 45 polovica spagati,vacsina normalny gosce a par namyslnych chujov,co ma diplom,ale to vsade ma percetno debilov,sam vychodnar na letke,dvoch kosicanov som nepocital,bo nevedeli sarisky,bez problemu som dristal sarisky kdekolvek a vsetci pepici rozumeli,bo ja len s chytrymi sluzil,mlady prisli az v juny,mesiac mysleli,ze umru,potom mi rozpravali,nijake ponizovanie,ale poriadok,nijake nosenie zradla,ci pranie,i nejake debiliny jak bolo u bigos bandy.
      raz som prisiel pijany od vrtulkarov a taky spagat,co som ho miloval,bo dal mi kopu kniziek a vela ma naucil,filozof bol docista lavy do niecoho,docista,nevedel si LTpecka obliect kurva nohavice obliekal jak vestu a ked som mu ukazal,tak mi povedal,vy vsechno tady umite a jste velice inteligentnej a to bol das dva dni v bechyni,zavolal som ho von z ula a povedal mu,ze este raz mi povie vy a je synom smrti,za rok som ho spoznal uz dobre ,ale co chcem povedat,druhy spagati ,ked som prisiel najebany jak pisem vyzsie mu dali umyvat umyvarku a jak som si tak isiel opriet cagivu,tak tam klacal a suroval,ked som zrycal,co to robi,zen nic ludvo,hosi mi rikali,ked som vyletel na chodbu,dozorcimu vytrhol kluce od zbrojneho skladu,zobral svoj samopal,isiel na izbu po naboje a nabil a cely cas pica kurva som reval a vletel na tu izbu spagatov,jednu strelil von oknom cez okno a tak obratil na tych styroch kokotov,dvaja sa ihned zochcali a vsetci plakali,,jak ma rychle vezme sial tak rychle opadol,povedal som,este raz a zajebem do jedneho,nikdy predtym,ani potom som taky zchvat sialu nedostal,ci triezvy ci napity,ale tak chytry clen jak bol rudla a ty debili spagati si z neho robili svojho mladeho bo zkaladaci znali dobre a kurva na brigadu prisli,este som po chodbe rycal,ze este raz toho clena niekto ponizi zastrelim jak psa,gosce hovorili,ze spagati mozno bonznu,ale strach im nedovolil ja sa nikoho nevsimal spagati svoji vojaci svoji,vacsina to na smrt clenovia,bo na jednej lodi sme boli a podporucici,to nosili rum,bo boli dostojnici a litacka im mohla skocit,este som potom robil za trest 2 mesiace v lete na trestnom prapore,ale to neskor…tam som stretol najvacsieho debila lampasaka co zem nosila.

      • NavajaMM napsal:

        No, Čobolík, s tebou to muselo byť veľa srandy na tej vojne. Ale tí, špagáti, čo hovoríš, to museli byť riadni kripli. Dosť som toho na vojne prešiel po rôznych útvaroch, ale toto som nezažil, aby špagáti hrali hru na starých a mladých.

        • vittta napsal:

          No. na vojně je možné všechno…
          I zdánlivě nemožné,
          Já třeba byl přímo u toho, kdy se stříkala tráva na zeleno.
          To jsem považoval až do té doby jen za takový žertík, co se „říká“.
          Tehdy měla přijet na pluk, kde jsem sloužil (1035 Rakovník) nějaká velká kontrola, a při velkém, opravdu hysterickém úklidu, kdosi zvedl nějaké dveře, co už hodně dlouho ležely v trávě.
          A hrůza!
          Pod nimi byla tráva velice světlá, jak to tak bývá, což bylo hodně zřetelně vidět- takový obdélník.
          Tak se to stříklo maskovací vodovkou, co se jí stříkala technika, před výjezdem na cvičení…..
          Ten geniální nápad ani neměl nějaký pomatený oficír, ale prohnaný záklaďák, co si věděl se vším rady!

          • NavajaMM napsal:

            Áno, pane Vitta, toto bola najlepšia a navždy využiteľná časť toho vojenského výcviku. Vedieť sa za každej situácie vynájsť a dokázať sa vylízať z každého prúseru. Práve preto myslím na ČSĽA s hrdosťou. Keď sme už boli dostatočne otrkaní, aj sme prišli na spôsob, ako sa kedykoľvek dostať z kasární hocikam a oficiálne. Proste sme si vymysleli zamestnanie so špeciálnym výstrojom (boli sme prieskumáci) a napísal som na to podrobnú písomnú prípravu v štábnej kultúre štyrmi farbičkami. Deveťák síce na bráne na to čučal ako puk, že v živote o takom zamestnaní nepočul, ale nemal nás na čom vrátiť.

          • vittta napsal:

            To je známá věc, že „voják se stará, voják má“.
            Blbej voják to měl rozhodně těžké.
            Člověk musel mít samozřejmě i štěstí, ale dalo se s tím vyjebat.
            Já byl kupříkladu vojín, ale dělal jsem praporčickou funkci, což vůbec nebylo teoreticky možné.
            Však mi také dalo určitou práci, abych nebyl povýšen, protože jako vojín jsem neměl hmotnou zodpovědnost, a v té baterkárně, co jsem jí velel, nebylo vše tak, jak mělo být.
            Horší bylo, když jsem chtěl pak ke konci zástupné (to bylo zpětně 120 Kč za měsíc za si 13 měsíců) a ukázalo se, že to nevyšlo v rozkaze, a tudíž nemám nárok-ale toho velitele (hlásil jsem se jako „náčelník“ nabíjecí stanice) jsem dělal naprosto oficiálně.
            To chtělo samozřejmě nápad-a známosti.
            Nakonec jsem zfalšoval rok starý denní rozkaz, kde bylo pod podpisem velitele místo.
            To samozřejmě nebylo tak snadné, protože bylo třeba ho nejprve získat, a to hned ze tří míst- tedy z finačního, z tajné spisovny, a ještě odněkud, už ani nevím…a také se dostat k psacímu stroji a cyklostylu, protože ten vyměněný list musel vypadat stejně.
            A zase ho vrátit na místo.
            Všechno, všecičko na vojně jde, a já býval mocným mužem, jak z nějaké knížky.
            To ani tady nepíšu,když jde o vojně řeč, protože by se mě smáli, že kecám, ale kdo za to na vojně uměl „vzít“,a měl potřebnou kliku, ten dobře ví, co je možné…

            • blbíš napsal:

              jasně, jen kdyby ty plynový masky tolik nesmrděly tou plísní, tak by se dalo lépěji na nich spát, ale i tak jsem si nestěžoval, „vzít“ za cokoli jsem si na vojně zakázal😀

  11. NavajaMM napsal:

    Rád si z vojny spomínam, ako sme pomáhali zabezpečovať rôzne spoločenské udalosti, napr. deň detí a pod. Slúžil som v Plzni a raz sme boli pomáhať organizátorom na koncerte v amfiteátri. Kapelu si už nepamätám, ale spievala tam mladá počerná dievčinka (19) Lucie Bílá. Moji vojaci si k nej všetci šli po podpis – do vojenskej knižky – rubrika „Hodnost – povýšení“.

  12. blbíš napsal:

    podzim = na stromech samý zasraný suchý listí, pod stromem ho ještě víc a prej zamést. Nejopovrhovanější hodnost na vojně = vojín-absolvent, jako velitel k těm pár cvokům k tomu uvolněných z vězení a rozkaz našeho magora, že prej do hodiny chce mít plácek před garážema bez listí. Hrabat listí pod kaštanama, z kterejch každou chvíli padá to zasraný listí = blbost, takže jsem dal rozkaz, no rozkaz, jak se to vezme, …“heleďte kluci, mě to taky sere, ale ten plácek magor chce mít bez listí a to nejde, žejo? Tak ho nameteme pod támhleten tank nad tou nepoužívanou montážní dírou a vono to bude skoro dobrý, odtamtud ho vítr nemá šanci rozfoukat zpátky na plac…“. Kluci že jó a taky to tak udělali … na place moc listí nezbylo, díra pod tankem skoro plná a …. já měl o další tejden s kolegy spoluvězni postaráno. A tak podobně se ta moje vojna vodehrávala. Musím přiznat, že už nikdy v životě jsem nenarazil na tolik magorů a cvoků nahuštěných na pár metrech čtverečných (politiku jsem nikdy nezkoušel). Holt blbej vojín-absolvent = blbá vojna! To, co jsem potřeboval do života, mně dali rodiče a škola – vojna, přátelé, ani to kulovaný!!!

    • blbíš napsal:

      HÁDANKA!
      Konec listopadu = listí na stromech už žádný, já právě vyšlej z báně, no, abych pravdu řekl, zas takovej rozdíl mezi tam uvnitř a tam venku nebyl, stejná pakárna, stejná buzerace … a prej, když jsem si tak ten tejden dovolenkoval, tak že bych mohl taky něco udělat pro armádu, která mě živí a že od minula v tý montážní díře něco na mě čeká a že zahrádkáři v osadě svolili, že prej mají na kompostu dost místa, tak že asi tak něják. Listí na kaštanech sice žádný, ale fukejř, jako na Sněžce. Opět k ruce absíkovi titíž vítečníci z už domovskýho vězení (tentokrát prej dali do držky v hospodě samotnýmu hostinskýmu, ale bůh ví, jak to bylo). Už ty vyfasovaný lopaty a krumpáče naznačovaly, že někomu zřejmě pořádně hráblo, tak jsem vydal jeden z mejch posledních rozkazů, no rozkazů …“kluci, voni mají ve skladu takový velký sítě s nějakýma pojebanýma barevnýma hadříkama, takže by se to stále ještě moc pohyblivý listí dalo těma přiblblýma lopatama odbagrovat přímo do tý sítě a vono nám to neuletí…“. Taky že jo, praporčíka ve skladu ti týpci zvládli celkem hravě, že prej na rozkaz magora a von jen, že je to divný, ale magor je magor a tak že jako jó, ale že neví, čím magor hodlá přikrejt ty V3Sky na tom cvičení, na který pojede za tejden. To jsme taky nevěděil a bylo nám to celkem ukradený.Ta síť ale byla velikánská a když jsme ji naplnily tím sajrajtem z díry (museli nám přijít pomoci s nakládáním některý mně naklonění kamarádi, že prej si tu srandu nenechají ujít) a když ta naplněná síť byla téměř zvednuta do úrovně sajten tý V3Sky, tak se musel od někud vyloupnout zrovna ten magor a co prej to dělám a já mu řekl, co jsem řekl a von když viděl tu „svojí novou“ vod těch sraček špinavou síť, co se s ní hodlal na tom cvičení maskovaně přikrejt, celej zdivočel a zařval, ať ji ihned pustíme, že … no tak ji ti míň odolní maníci pustili a ty sračky, co v ní byly se sesypaly na mě a toho řvoucího magora. Jenže kluci to dělali důkladně a spolu s listím tam naházeli všechno, co se na place může hodit, včetně těch na bílo natřenejch balvanů co jimi lemovali ty pomníky udatnosti a jeden takovej trefil toho rozparáděnýho magora rovnou na rameno a von se pak dožadoval 3 týdenní neschopnosti, což mu ti s ním spřáhlí lapiduši přiklepli a já opět s těma vítečníkama dostal těch svých sedm. A po tom vodkroucení jsme na to listí byli už tak nasraný, tak jsme ho po večerce polili naftou a … a za pomoci místních hasičů, který to vůbec nebrali jako potřebný cvičení, jsme ho konečně zlikvidovali. Ale už tehdy tam byl nějakej budoucí ekoterorista a ten trval na mým dalším potrestání a protože to bylo kolektivní a nemohli ukázat na viníka, tak mě radši z neznámých důvodů „převeleli“ pro nadměrnou iniciativu k něčemu, co se z venku podobalo trestnímu útvaru. No, jak se to veme, byli tam stejně postižení týpci a měl jsem takovej dojem, že i velení. Takže nějaký blbý listí nemohlo velícího rozhodit, dal mi na rameno pušku (bez nábojnic) a poslal mě do odlehlýho místa trestního ležení hlídat jakýsi sklad. Nikdy v životě bych nevěřil, co se dá hlídat, přátelé. Představte si hadrovej, půlkruhovej sklad z trubkovou konstrukcí, do kterýho celkem úspěšně zatejkala voda. Půdorys cca 6mx18m a asi od poloviny půdorysu se začala zdvihat netříděná a nikým neevidovaná hromada, která končila na zadní stěně skladu téměř pod půlkruhovým trubkovým vazníkem. A co to bylo za hlídanou hromadu? No naschvál, ukažte se, jsem zvědavej, co z vás vyleze!!!

      • NavajaMM napsal:

        Vzdávam to, pane Blbíši, nemám pošajn. Ja som strážil iba muničák.

        • blbíš napsal:

          pchééé muničák … snažte se!!!

          • NavajaMM napsal:

            Pane Blbíši, tak si trápim makovicu, čo mohlo byť na vojne mockrát vzácnejšie ako muničák a vychádza mi už len neaktuálne alegorické vybavenie PVS (politicko-výchovná světnice), výzdoba na slávne májové dni a také tie heslá, že závery x-tého zjazdu KSČ splníme a že so súdruhom Stalinom tým imperialistom zakrútime krkom a neprejdú…
            Ak už toto nie, tak veru neviem.

            • blbíš napsal:

              když člověk myslí, měl by se trápit, nic není zadarmo, kantoři mně říkávali, že myšlení bolí, konec konců to je taky důvod, proč se nemyslí, tak dál, pane NavajoMM, nevzdávejte to!

      • jaa napsal:

        listí

        • blbíš napsal:

          to bych nehlídal, to víte, zkušenosti s nafotou za koordinovaný pomoci hasičů tu již byly, takže listí by shořelo dnem mýho nástupu!!!

      • cobolik pacholik napsal:

        hele krabice,v kasarnach litacka a isiel som s mullerom bez tvaru,len tak dvaja,co podle radu nevolno,ihned nas zlapala litacka a na hlasenie k dozorcimu posadky vyfasovali,sme farbu bielu a ciernu a malovali briezky a ked sme skoncili,tak sme mu zahlasili a ked prisiel skontrolovat a tak povedal,ze hosi veve a listi taky,staci ti a na trestnom prapore som kopal krompacom dva mesiace za trest a tak som vysiel z toho vykopu,len v trenkach po startku asi,pol metra od vykopu,kde som kopal a poloplukovnik prisiel a zajebal,za neustrojeni a vzdaleni se z pracoviste 7 ostrych uz som na obed isiel,vsetci boli v trenkach a vsetci fajcili v lese,ja pol metra…

      • blbíš napsal:

        = s trubkovou

      • blbíš napsal:

        … nekecám = plynový masky v plátěnejch futrálech – mošnách!!!
        všechno dokonale plesnivý a zpuchřelý. A to jsem v rámci „převelení = trestu“ hlídal téměř do konce mý blbý války, ale byla domluva, když nebudou mimořádky, nebude vojna a jak řekli tak dodrželi, nebuzerovali, jídlo dobrý, služby (maskám) lidu – pohodový!

        • NavajaMM napsal:

          Díky, pane Blbíši, že ste ma nenechali trápiť, už sa musím sústrediť na prácu. Verte alebo nie, ale medzi tým miliónom možností ma napadlo aj toto. Zrejme to boli kontaminované masky z cvičení tesnosti v ozajstnom plyne. Alebo z NZ-tov keď im splesneli a ešte ich nemohli vyradiť, aby nemali mimoriadku.

          • blbíš napsal:

            rádo se stalo! O maskách, bohužel, nic bližšího nevím, ale byly téměř originálně zabalený, dokonce i v tom ochranným papíru … ale mohu vás ubezpečit, že jsem jim sloužil do roztrhání těla😀

            • NavajaMM napsal:

              Tak to potom boli splesneté NZ-ty (nedotknuteľné zásoby). Formálne asi ešte boli v sklade, ale veliteľ ich zašil kvôli tomu, že už boli nepoužiteľné. Dilema. Tak či tak prúser. Tieto prúsery sa takto odkladali zo dňa na deň, kým to na nejakého nešťastníka, čo bol práve v službe, nepadlo a ten potom dostal prokurátora. Možno ste to strážili pred nejakým intrigánom, čo by to s chuťou práskol vyššie.🙂

  13. NavajaMM napsal:

    Aby sme na lampasákov len nekydali. Mám aj takéto spomienky. Krátko predtým, než som prišiel k útvaru, ušla z útvarovej väznice skupina väzňov. Pre tých, čo to nepoznajú, boli to normálni vojaci zavretí kvôli disciplíne na pár dní, max. 7. No a títo odzbrojili stráž a ušli. Deveťák (dozorný útvaru) ich videl odchádzať, lebo sedel hneď vedľa basy, ale pustil do gatí a ušiel. Títo chalani (nebolo by momentálne politicky korektné, aby som popisoval ich rasový pôvod) potom vtrhli do najbližšieho domu v susednej vilovej štvrti, zobrali si rodinu, čo tam bývala, ako rukojemníkov a začali vyjednávať. Chceli vrtuľník, čo ich prepraví do Nemecka a navrch x dolárov. Bola okolo toho dráma s ostreľovačmi a pancierovými autami ako z filmu.
    Veliteľom pluku bol vtedy major Táborský. Zachoval sa ako chlap a prišiel k chalanom, aby rodinu pustili, že si môžu ako rukojemníka zobrať jeho. Potom s nimi strávil pár krušných hodín, a postupne, keď videl, v akom sú psychickom stave, otcovsky im dohovoril a zobral im hračky. Na prvom nástupe, keď som prišiel na útvar, nám mjr. Táborský čítal ich list z basy, kde ľutovali, aká blbosť ich to napadla.

    • Joda napsal:

      Já jsem o tom zde u Bavora již psal, ale jako doklad toho, že na vojně byli v řadach důstojníků blbci i frajeři to zopakuji.
      1. září roku 1973 jsem nastoupil, jako absolvent na jednoroční, základní vojenskou službu. Narukoval jsem ke spojovacímu pluku do Berouna. Hned druhý den nás nechali nastoupit a tamní politruk k nám měl řeč. Sděloval nám, k jakému elitnímu útvaru jsme se dostali, že je to útvar, který měl tu čest, zúčastnit se potlačení kontrarevoluce dne 21. srpna 1969. Doslova řekl „naši chlapci vyfasovali uniformy příslušníků VB a obušky a to jste měli vidět, jak kontrarevolucionáři prchali“. Vzápětí nás uklidnil slovy „absolventy jsme nechali v kasárnách, na ty není spolehnutí“.
      Čas na vojně běžel a přišel srpen 1974. Naše rota byla určena k postavení posádkové hotovosti. Ta spočívala v tom, že bylo určeno 40 vojáků a řidič s náklaďákem, kteří konali normální výcvik, ale nesměli opustit kasárna. V případě potřeby by nasedli na ten náklaďák a byli by k dispozici dozorčímu posádky.
      Na nás, velitelích čet, bylo sestavení seznamu těch 40 vojáků. To by nebyl žádný problém. My jsme na to šli ale opačně. Říkali jsme si „zítra je 21. srpen, může se něco semlít“. A tak jsme sestavovali seznam vojáků, které zaručeně do té hotovosti nezařadíme. Vytipovávali jsme ty, o kterých jsme předpokládali, že by nejdříve stříleli a až pak přemýšleli a ty, kteří kdyby dostali do ruky obušek, rádi by ho použili obzvláště vůči fyzicky slabším. Po půl hodině jsme dospěli k několika jménům.V tom přišel velitel roty a podal nám papírek se slovy „tyto vojáky do hotovosti nestavte!“ Na tom papírku byla stejná jména, jako na našem seznamu. Ano, ne všichni vojáci z povolání byli gumy. Náš velitel roty patřil mezi ty ne-gumy, o čemž jsme se, nejen v tomto případě, přesvědčili.

  14. Hudec napsal:

    Abych všechny naštval, přispěji svou trochou do mlýna.
    Dva roky vojny? Dva roky neuvěřitelných prázdnin, v životě jsem se tak neměl a už mít nebudu. Armádní středisko vrcholového sportu Dukla Banská Bystrica. Střelec, ale neměli jsme tam střelnici. Tak většinou na soustředění v mojí domovské Dukle v Plzni, kde naopak střelnice byla a to jedna z nejlepších v Evropě. Bydlení doma nebo přímo na střelnici. Setrvale povolený „sportovní oděv“ skládající se z džínsů, trika a bundy. V zimě soustředění na horách na Slovensku – většinou Králíky v Kremnickém pohoří na Bystricou. Seznámení se v Bystrici s řadou dalších sportů – judo, lyžování, plavání a vodní polo, atletika, fotbal (tehdy I.liga). Zejména když jsme později vybudovali provizorní střelnici, všichni kolegové rádi dávali hodiny ze svého sportu a na oplátku si rádi přišli zastřílet. Žádný rozdíl mezi námi záklaďáky a „furťáky“, leda rozdíl věkový. Velitelem maličký major Viliam Ferenc – nevím jak to bylo možné, ale neuvěřitelně zelený (voják od gymnázia) a přitom stejně neuvěřitelně laskavý.
    Jídlo v Bystrici naprosto špičkové co do kvality i množství, z rozežranosti jsme v sobotu (to byla jediný den studená večeře) chodili na večeři do tehdy nejlepšího hotelu v Bystrici – Luxu. V Plzni vyplácené „sportovní diety“ – peněz tehdy jako šlupek, neb i příplatky na závody a tak všelijak jinak.
    Skončil jsem ve 23 letech jako svobodník a vůbec se mi z vojny nechtělo….. Něco jako dnešní student z mamahotelu.
    Ach jó, vzpomínky starého zbrojnoše…

    • cobolik pacholik napsal:

      hudacku ja mal od nas buranov,co tankisti,paragani a pohranicna straz vsetko na sumave libavu poznali lepsie jak lysu u nas,keby si im to povedal jaku ty mal vojnu umucia ta na mieste,bo moj kamarat taky rocnik jak ja uz nezije 26 rokov,ten sluzil na avii zbieral pomyje po topolcanoch na prasecak,ja ked som tam prisiel a videl,jak on sluzi vlasti to ty nemal lepsie.nieco jak by raji,penazi,pijatiky,zenskych,zradla,kukal som jak tela a nikdy .co mam rokami zistene,som nikdy prisaham na catopaxi,ze by ma jeblo niekde tam vnutri,ta ten sa ma,ci mal,ja cely zivot beriem,ze co som prezil,ze to taky osud a tak ma byt,nikdy som to neriesil nejak,bo naco a pravdu hovorim,ze aj v duchu myslim,sak nemoze mat kazdy prejebane,ci tazsie,co nic nie je tazke ked sa uz prezije,ale po case clovek spomina,jak sa malem posral,ci puknul,kde je najhrubsi,bo ty to taky hit man a ja narobim kriku,krvy po kolena a pusny prach smrdi este tyzden ha…

  15. kočka šklíba napsal:

    Dva roky vojny? Dva roky neuvěřitelných prázdnin, v životě jsem se tak neměl a už mít nebudu. Pan Hudec😉.
    Jsem ženská, ale tak jak se měl manžel na vojně, rok jako absík, tak asi jen ti sportovci, případně ti co byli u u uměleckého souboru.
    Pravda byl u specializovaného útvaru, prostě u případných jaderných zbraní, které ovšem tady nebyly, ale jezdilo se do SSSR na cvičení 2x ročně. Manžel ne, byl u zásobování, nicméně 1x za měsíc jsme jezdili, manželky tam, důstojníci nás odváželi většinou do hotelu, 1x za měsíc manžel domů, nicméně přes týden v podstatě vedli téměř veškerý život v kasárnách, pravda, byly to malé specializované kasárny .Téměř všichni odcházeli z vojny jako nadporučíci.
    Jen pro štouraly, manžel nebyl v KSČ, nevím jak se tam dostal navíc neměl ani dobrý profil co se týká rodičů. A moc rád na to vzpomíná, cvičení už byly horší no😀.

    • blbíš napsal:

      … jako že i štěstí se jednou unavilo a sedlo na vola, nám zřejmě chcete naznačit … zlatý kaštanový listí!

      • blbíš napsal:

        …je dobře někdy ani netušit, natož něco vědět…

Komentáře nejsou povoleny.