Rok Karla


Dne 14. května 1316, tedy před sedmi sty roky narodil se králi Janu Lucemburskému a královně Elišce Přemyslovně prvorozený syn, který byl pokřtěn Václav. Když byl odeslán ke svému strýci do Francie, byl biřmován na jméno po svém strýci Karlovi a začal se psát jako Karel toho jména čtvrtý, počítáno od císaře Karla Velikého.

Shodou náhod jsem narazil na zajímavou knihu, ze které vám budu citovat. Napsal ji roku 1555 Ambrož z Ottersdorfu na Lipovce, krále jeho milosti prokurátor v markrabství moravském. Knihu korigoval Fr.F.Procházka roku 1791 a vydal v Praze Fr.J.Tomsky.

Nevděčni bychom byli, kdybychom sobě Karla Čtvrtého newážili. Weliceť o Českau zemi pečoval, a snažnost geho Čechům prospěla. Sezná to, kdo geho žiwot pilně čjst bude, a dobré češtině lépe zwykne. Toho Čechům nyní nemálo potřebj aby Čechy zůstali, a swého národu neprznili; nýbrž wždy wjc geg velebili.

Takto vydavatel uvádí  knihu Žiwot cýsaře Karla čtwrtého, a krále Českého toho gména prwnjho . Aby nebylo pochyb, jedná se skutečně o překlad spisu Vita Caroli, tedy vlastní životopis císaře Karla IV.

Předpokládám, že barokní čeština vám nebude dělat problémy, pokud si uvědomíte tyto písmenné záměny.

w = v  (wždy = vždy)

g =  j   (geg = jej)

j = í   (wjc = víc)

au = ou  (Českau = Českou)

Ušetřil jsem vás ještě jedné pravopisné odlišnosti a tou je ss = š (lepssj = lepší)

Takže zkusíme kousek první kapitoly

Sedjce na šťastných našich dwau královských stolicých, dwogj tohoto světa žiwot můžeme poznati, a který je lepšj, ten sobě wywoliti a). Když dwogj obličej w podobenstwj widjme b), paměť o obau žiwotech máme.

( a)Nápis aneb přípis tohoto žiwota  w půwodnjm latinském spisu, zvlášť w těchto slowjch: Secundis sedentibus in thronis meis binis, welmi temný a nesvětlý gest, a w každém téměř slowě na dwé strané tak se wážj, aby nebylo na čem konečně se ustawiti; a neyméně paterý smysl připauštj, gakž tomu z wypsánj celého toho nápisu každý, kdož latinskému gazyku se naučil, snadně porozumj: Carolus IV Romanorum & Bohemiæ rex &c. secundis sedentibus in thronis meis binis, binas mundi vitas agnoscere & meliorem eligere. Secundus wyznamenáwá rowně tak druhý gako šťastný, a tak toto slowjčko tento překladač, genž tomu nápisu naskrz nerozuměl, slyšel. Fraher, genž tento žiwot Karlův latině wydal, a po něm ginj, secundis rozuměli na syny Karlowy,  Wáclawa a Zygmunda: ale Zygmund nebyl geště na swětě, když tento žiwot od Karla gest psán: nebo Zygmund narodil se léta 1368., gešto žiwot tento giž léta 1363. čten a přepisowán  byl, gakž z podpisu při koncy tohoto žiwota napsaného, a gak saudjm, z nějakého pjsaře péra pošlého, widěti. Prawý, zdá mi se, a wlastní Karlůw rozum toho přjpisu gest tento: Karel čtvrtý, římský a český král nástupníkům (wnukům, potomkům) swým, kteřjž na mých dwau královských stolicých po mně seděti budau, dwogj tohoto swěta žiwot poznati, a který gest lepší, sobě wywolenj.  Kdo w latinských přjpisých oněch wěků zběhlj gsau, ti tomu, že se tak doplniti má, snadně porozumj. Secundus pak, buď s doloženým, buď s dowtjpeným slowjčkem heres, wyznamenáwá u spisowatelů prostředních wěků vnuka, (Du Fresne Gloss) tak aby to slowo netoliko na syny, ale y na wnuky a na na všecky nástupníky z Karlowa rodu slyšeno bylo. Důwody tohoto smyslu máš njž w kap.2. Když pak kralowati budete po mně, okrášleni gsauce králowskau korunau, a opět w kap.3. Potomkům mým wypsal  sem slowa nahoře položená, a hned na to : čjm wjce otcowé  a předkowé waši o tom wyprawugj.

b) Narážj na modlu řjmskau Ianus bifrons řečenau, kteráž dwůg obličej měla, geden před, a druhý z zadu, proto že gakž někteří smyslj, Janus, moudrý muž někdy byw wěci minulé y budaucý znal. Ginj giné přjčiny toho přiwodj.)

Korektor překladu dle dobového zvyku sáhodlouze vysvětluje svoji opravu. V dnešní době bychom se povětšinou dlouhým vysvětlivkám vyhnuli. Současně se snaží vysvětlovat téměř každou větu Karlova životopisu, čímž je původní text značně znepřehledňován. S ohledem na naše současné znalosti nebudu dále jeho vysvětlivky přidávat.

Samotný text první kapitoly se pak věnuje různým odkazům na vůli Boží a spisy jednotlivých apoštolů a svatých. Podobně se císař rozepisuje ještě v kapitole druhé. A teprve kapitolou třetí počíná se jeho skutečný životopis.

Kapitola třetj

Tuto wyprawuje Karel cýsař o swém životu, a o swém rodu, a kterak ho poslal otec w sedmém létě do Franské země.

Potomkům swým vypsal jsem s pilnostj slowa nahoře položená o moudrosti a bázni Božj, tak gajž malost má Božj pomocv účastna byla. Giž pak o prázdném (marném) a nemoudrém životu mém psáti wám umysl mám, také o počátku běhu mého světského, aby wám to mohlo přigjti ku přjkladu. Milosti pak mně od Boha wlité, a milowánj učenj,toho což mých prsý měla snažnost, nezatagjm, abyst tjm wjce ufali w Božj pomoc, že w pracech wašich wám nápomocen bude, o čemž wjce otcové a předkové naši oznámili nám. Žádám pak aby wás to nebylo tagné, že Jindřich sedmý římský cýsař, zplodil otce mého, jménem Jana z Margéthy knížete Brandeburského dcery, genž byl pojal ženu jménem Elišku, dceru Wáclawa druhého českého krále , a obdržel králowstwj české s nj, neb mužský plod z pokolení králůw českých scházel. Y vyhnal Korytanské kníže z Čech, gešto měl ženu (Annu) staršj sestru ženy geho dřjwe řečené. Ta potom umřela bez plodu, genž králowstwj české pro tu gistou sestru před njm držel. Jakož o tom světleji w českých kronykách položeno gt. Zplodil pak ten gistý Jan král český z Elišky králowny, mne prworozeného  syna swého, jménem Wáclawa, léta od narozenj Božjho tisýcýho třístého šestnáctého, čtrnáctý den měsýce Máje, w prwnj hodinu w Praze. Potom giného syna měl gménem Přemysl, kterýžto w dětinských letech zšel. Potom opět zplodil třetjho syna gménem Jana. Y měl gt nahoře dotčený král dwě sestry wdané. Gednu (t.Blaženu*) byl dal uherskému králi Karlovi**) prwnjmu, a ta umřela bez dětí. Druhau (t.Marygi) byl dal Karlovi (t.Krásnému) franskému králi, kterýž tehdy kraloval w Franské zemi, léta od narození Božího tisýcýho třístého třimecýtmého. Y poslal mne nahoře dotčený otec můg k tomu gistému králi franskému, když sem byl w sedmém létě dětinstwj mého. Y rozkázal mne giž řečený král Franský biskupu (řjmskému, papeži ) biřmowati, a přezděl mi gméno swému gménu podobné, totiž Karel, a dal mi za ženu dceru Karla strýce swého (knjžete  Valesiæ) jménem Margéthu, řečenau Blanka. –(nyní Karel popisuje další rodové vztahy a nástup krále Filipa po smrti krále Karla)— Y byl sem dwě léta po smrti Karlově u dwora krále Filipova, a po těch dwau letech, navrátil mne týž král k otcy mému Janowi  králi českému, do města Lucemburka, neb to hrabstwj bylo otce mého, po otcy geho slawné paměti Jindřichovi cýsaři, kterýžto když byl hrabětem Lucemburským, wolen byl králem řjmským,  jakož o tom w kronikách řjmských, kterak aneb gak dlauho kralowal,  šjře a hogněgi položeno gest.

*) Beatrix

**) Karel Robert z Anjou

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Rok Karla

  1. Hudec napsal:

    Při vší úctě ke Kájovi, třeba připomenout, že tak podporoval církev svatou, až se její moc a bohatství staly jedním z pramenů husitské revoluce. Aneb každá mince má dvě strany. U něj je avers podstatně přínosnější a významnější a vůbec chvályhodnější, o tom není sporu, ale to neznamená, že zrovna jeho mince revers nemá.

    • Bavor V. napsal:

      Je nutné posuzovat Karla v kontextu své doby. Byl to člověk vzdělaný, a protože vzdělání takovýmto osobnostem poskytovala pouze církev, je logické, že její vliv na osobnosti byl nemalý. Jenže já za nejdůležitější v tomto překladu Karova životopisu považuji tu vůbec první citovanou větu.“Toho Čechům nyní nemálo potřebí aby Čechy zůstali, a svého národu neprznili; nýbrž vždy víc jej velebili.“

      • Jos napsal:

        Karel IV studoval na universitě v Paříži. Ale byl hlavně dobrý kámoš s Pierrem de Rosieres, pozdějším papežem Klementem VI. To mu dost pomohlo. Protože jinak církev už v té době nestála za nic.

        • Bavor V. napsal:

          O studiu na univerzitě se ale Karel nikde nezmiňuje. „Přikázal (král Karel Krásný) kaplanovi mému, aby mne něco v písmě (liternímu umění) učil“

    • robe napsal:

      při vší úctě k Vám, to není o podporování církve.
      to je jako kdyby někdo napsal:
      hudec podporoval racionální a sobecké rozumové řešení, jehož uzavřenost a bezcitnost se stala jedním z pramenů pádu dědictví osvícenectví a počátkem opětovného hledání duchovních amorálních principů, které se mohutnými rozbroji projevilo na počátku třetího tisíciletí.

  2. vittta napsal:

    Dneska se rádo říká, že středověk nebyl nacionální.
    V případě Čechů to ale rozhodně neplatí, jak lehce vidno i na tom textu.

    No….řeknu vám jednou jsem četl knihu od Tomka „Jan Žižka“ v originále, tedy v češtině 19 století s tím pravopisem a nebyla to žádná legrace se do toho dostat.

    • NavajaMM napsal:

      To o nenacionálnosti stredoveku je taký dejepisársky mýtus.
      Pravda je na tom asi toľko, že lénny pán prijímal národnosť zeme, ktorá mu patrila, nie naopak. Tak boli Luxemburgovci celou dušou českí králi, bez ohľadu na to, kde sa narodili. Táto lojalita panovníka k vlastnej zemi pretrvala hlboko do novoveku. Tak aj Bernadotte bol pravý švédsky kráľ a neváhal v záujme svojej krajiny konať proti svojmu bývalému cisárovi Napoleonovi.

  3. Petrpavel napsal:

    Kniha zajímavá a poučná.
    Stejně tak bude poučná kniha o našich novodobých panovnících.
    Jak ten první, Václav I. Novodobý, byl posazen na trůn nadšeným lidem , jak byl milován, jak Hrad zpřístupnil lidu obecnému, jak jej přestavěl, jak Praha a Čechie za jeho panování zkrásněla, a nevděčná Slovakia se odtrhla.
    Jak ten druhý, Václav II. Novodobý, byl přísný, leč spravedlivý, jazykův světových znalý, múdrý jak sova, jak, sedě na šťastných dvou stolicích, premiérské a prezidentské, dvojí život poznal a ten lepší sobě vyvolil.
    Zato ten třetí, Miloš I. Novodobý, z Milosti lidu vzešlý, ten byl dalek bázně Boží, mluvy prosté až sprosté, truňku chtiv, mezi lid chodil by mu rozdával a od něho čerpal moudrost, výhrad mužů vzdělaných a mienkotvorných však nedbal.
    Tak se píše historie.
    O nás ani slovo. Jak je v historii zvykem.

  4. K-k. napsal:

    OT: pane Bavore, pošta!🙂

Komentáře nejsou povoleny.