Jarní ledíky


Začátkem ledna jsem víkendové fotky věnovala podzimním „ledíkům“ a slíbila jsem, že někdy příště předvedu ledíky jarní. Pak jsem se věnovala tématům, která mi v tu chvíli přišla aktuálnější- a teď přišel čas na ledíky jarní. To takhle zima nějak zameškala a probrala se, až když už bylo jaro v plné práci: rozbalovalo lístečky z pupenů, dohlíželo na poupata – no prostě jako na konci března. Zima se honem honem pokusila své panování zachránit a tak rychle vyrobila čísi ledový portrét

obr-1

 

A taky něco jako slona – nebo něco jiného, ale s chobotem

obr-2

Ale moc platné jí to nebylo: většinou se ty ledíky  staly jen křišťálovým doplňkem jarních větviček

obr-3 obr-4

A taky zelených lístečků

obr-5 obr-6

A poupat – v tomto případě trnkových

obr-7

A když to zima vidí, pochopí, že nemá šanci. A ledový pták roztáhne křídla a odletí…

obr-8

Stejně se mi ale zdá, že ty jarní ledíky jsou nějaké veselejší, než podzimní. Možná je to těmi barvami, možná si jen představuju, že jaro už je opravdu tady…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Jarní ledíky

  1. vonrammstein napsal:

    Mívají hezčí světlo. Wunderbar!

    • blbíš napsal:

      vonrammsteine, viděl jsem lepit ledíky Andy Goldsworthyho – zemní umění, někde ve Skotsku, klobouk dolů, co dělá a dokáže:

      • vonrammstein napsal:

        Skoti jsou velmi zvláštní. Někde na půli cesty mezi cikány a skutečnou nacionální elitou. Británie z nich dělala ty cikány, elitu z nich dělá ta národní hrdost.
        Což je podivuhodný vzhledem k tomu, že museli absorbovat primitivní barevný Pikty, římskou invazi, britskou invazi, katolictví etc, vnitřní klanový války nepočítaje. Vlastně je skoro zázrak, že ještě existujou.
        Cizince nemusej. Nechovaj se k nim zle, ani nejsou nijak otevřeně přátelský. Ale vždycky Vám daj pocítit, že nejste jejich. Kdybyste tam žil dvacet let, možná Vám i sami od sebe koupěj panáka.
        Mají velmi silný vztah ke svojí zemi.
        Jsou jako já. Cizí nechtěj a vlastní nedaj.
        A takový je i jejich umění. Zemitý, jednoduchý a pravdivý. Zjednodušuju, samozřejmě, ale ne na základě jednoho obrázku. Sleduju tu zemi už přes dvacet let.
        Na Vysočině mám v baráku vyvěšenou velikánskou skotskou vlajku.

        • blbíš napsal:

          nemohu soudit, Vy náš hrdý Skote, ale to umění na mě působí velice silně – stačí zadat do googlu (Andy Goldsworthy – obrázky) a pak jenom žasnout – jen tu dlouhatánskou kamennou zeď vycházející z vody, proplétající se mezi stromy, kolik času, energie, technického umu a problémů, lidí, času, prostě nechápu. Představte si ta jednání nějakého našeho obecního-městského zastupitelstva o pořízení takové záležitosti, prostě na to můj rozum nestačí!!!

Komentáře nejsou povoleny.