VÁNOČNÍ NÁVŠTĚVY Jiří KNOPP


(Protože jsem byl, jak víte, dočasně mimo provoz, dostává se k vám vánoční povídání až dnes. Ale já myslím, že jeho platnost je stejně nekonečná)

     Dárky rozdány, kapr sněden a tak hurá, jedeme na návštěvu! Silnice čisté, beze sněhu, motor spokojeně pobrukuje a všichni, kromě řidiče, spí.

     Cesta vesele ubíhá a za chvíli již sedíme v obývacím pokoji u kávy nebo čaje  a chválíme vánoční cukroví, stejné jako máme doma a povídáme si. Nejdříve hovoříme o dárcích, které jsme dostali od toho imaginárního Ježíška.  Mimochodem, znáte tu – jak se ptá kluk rodičů – a od koho jsem dostal tu stavebnici? No přeci od Ježíška, odpoví otec. A kolo od koho? Samozřejmě od Ježíška. A ten míč? Také od Ježíška. Takže vy dva, moji rodiče, jste se na mne zase jako obvykle, vykašlali, že.

     Řeč se mluví a pivo pije, tedy, pokud nejste řidiči, co? A tak se za chvíli začneme pozorovat. Je zajímavé dívat se jak ten či onen „jde do podoby“ někoho z příbuzných. Znáte to, někdo najednou prohlásí: „Lucinka je celá teta Marie za mlada.“  A už to jde, jak se říká na vojně, ráz na ráz. „No, jo to je podoba.“  Jakpak bychom nebyli podobni jeden druhému, když jsme jedna rodina. A najednou si všimneme, že ten malý nezbeda, který už stačil shodit stromeček a rozbít dvě skleničky, stojí u kolíbky sotva narozeného klučíka a tiše a dlouze jej pozoruje.

ZÁZRAK ZROZENÉHO

Přivoněl sedmiletý kluk

k dítěti právě zrozenému.

Nasál tu vůni mléka a vonných luk,

ten rošťák malý, ten malý kluk

a stále jen se na něj díval.

 

Nestáhl z něho zrak

a zůstal jako přimražen.

Díval jsem se nenasytně

těma dvěma okouzlen.

 

Jen já jsem viděl

co  neviděli jiní.

Pár kapek mezi jehličím

a nerozmrzlé jíní…

                  

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na VÁNOČNÍ NÁVŠTĚVY Jiří KNOPP

  1. NavajaMM napsal:

    Pekné rozprávanie, pane Knopp, znovu dýchla tá vianočná atmosféra.
    A pripomenuli ste mi príhodu s mojim synom, keď mal päť:
    „Tatko, ty vidíš naše Lego, keď sa hráme?“
    „Áno, vidím. Prečo sa pýtaš?“
    „Lebo v rádiu hovorili, že dospelí nevidia to, čo deti, keď sa hrajú.“

    To se mi líbí

  2. blbíš napsal:

    … sakra chlape, jak to děláte?
    Zrovna tu vůni, štěstí a to neviditelné si prožívám znovu a znovu, když mi dcera položí do dlaní toho malého tvorečka se slovy …“ děda si tě pochová“… a já si ji vždy lakomě odnáším do ztichlých míst domu … a těším se a těším se a těším se (jen starci ví proč), ani povědět se o tom nedá … a Vy to pak napíšete v pár řádkách, tak samozřejmě, tak obyčejně, tak hezky … děkuju“

    To se mi líbí

  3. M-T napsal:

    Ať máte i v letošním roce dostatek inspirace, chuti i síly své nové prožitky, nápady či vzdálené vzpomínky napsat a potěšit jimi! Je to pěkné. Přeji Vám pevné zdraví a hodně radosti.

    To se mi líbí

  4. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Navajo,blbíši,M-T. Děkuji vám, přátelé, mám radost,že jsme na jedné vlně,Jsem rád,když si někdo na vánoční návštěvě všimne také něčeho jiného, ,než nových záclon.To je pak poezie.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.