VÁNOČNÍ NÁVŠTĚVY Jiří KNOPP


(Protože jsem byl, jak víte, dočasně mimo provoz, dostává se k vám vánoční povídání až dnes. Ale já myslím, že jeho platnost je stejně nekonečná)

     Dárky rozdány, kapr sněden a tak hurá, jedeme na návštěvu! Silnice čisté, beze sněhu, motor spokojeně pobrukuje a všichni, kromě řidiče, spí.

     Cesta vesele ubíhá a za chvíli již sedíme v obývacím pokoji u kávy nebo čaje  a chválíme vánoční cukroví, stejné jako máme doma a povídáme si. Nejdříve hovoříme o dárcích, které jsme dostali od toho imaginárního Ježíška.  Mimochodem, znáte tu – jak se ptá kluk rodičů – a od koho jsem dostal tu stavebnici? No přeci od Ježíška, odpoví otec. A kolo od koho? Samozřejmě od Ježíška. A ten míč? Také od Ježíška. Takže vy dva, moji rodiče, jste se na mne zase jako obvykle, vykašlali, že.

     Řeč se mluví a pivo pije, tedy, pokud nejste řidiči, co? A tak se za chvíli začneme pozorovat. Je zajímavé dívat se jak ten či onen „jde do podoby“ někoho z příbuzných. Znáte to, někdo najednou prohlásí: „Lucinka je celá teta Marie za mlada.“  A už to jde, jak se říká na vojně, ráz na ráz. „No, jo to je podoba.“  Jakpak bychom nebyli podobni jeden druhému, když jsme jedna rodina. A najednou si všimneme, že ten malý nezbeda, který už stačil shodit stromeček a rozbít dvě skleničky, stojí u kolíbky sotva narozeného klučíka a tiše a dlouze jej pozoruje.

ZÁZRAK ZROZENÉHO

Přivoněl sedmiletý kluk

k dítěti právě zrozenému.

Nasál tu vůni mléka a vonných luk,

ten rošťák malý, ten malý kluk

a stále jen se na něj díval.

 

Nestáhl z něho zrak

a zůstal jako přimražen.

Díval jsem se nenasytně

těma dvěma okouzlen.

 

Jen já jsem viděl

co  neviděli jiní.

Pár kapek mezi jehličím

a nerozmrzlé jíní…

                  

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na VÁNOČNÍ NÁVŠTĚVY Jiří KNOPP

  1. NavajaMM napsal:

    Pekné rozprávanie, pane Knopp, znovu dýchla tá vianočná atmosféra.
    A pripomenuli ste mi príhodu s mojim synom, keď mal päť:
    „Tatko, ty vidíš naše Lego, keď sa hráme?“
    „Áno, vidím. Prečo sa pýtaš?“
    „Lebo v rádiu hovorili, že dospelí nevidia to, čo deti, keď sa hrajú.“

  2. blbíš napsal:

    … sakra chlape, jak to děláte?
    Zrovna tu vůni, štěstí a to neviditelné si prožívám znovu a znovu, když mi dcera položí do dlaní toho malého tvorečka se slovy …“ děda si tě pochová“… a já si ji vždy lakomě odnáším do ztichlých míst domu … a těším se a těším se a těším se (jen starci ví proč), ani povědět se o tom nedá … a Vy to pak napíšete v pár řádkách, tak samozřejmě, tak obyčejně, tak hezky … děkuju“

  3. M-T napsal:

    Ať máte i v letošním roce dostatek inspirace, chuti i síly své nové prožitky, nápady či vzdálené vzpomínky napsat a potěšit jimi! Je to pěkné. Přeji Vám pevné zdraví a hodně radosti.

  4. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Navajo,blbíši,M-T. Děkuji vám, přátelé, mám radost,že jsme na jedné vlně,Jsem rád,když si někdo na vánoční návštěvě všimne také něčeho jiného, ,než nových záclon.To je pak poezie.

Komentáře nejsou povoleny.