Kult osobnosti


Celá staletí se lidé upínají k někomu, kdo by měl vyřešit jejich starosti. O dobách kněžny Libuše nemáme mnoho zpráv a tak vycházíme pouze z Kosmovy kroniky, které nebyla Libušiným idolům a modlám příliš nakloněna. Zato se hodně psalo o Václavovi. Tedy knížeti Václavovi, prohlášeném za svatého a předurčeném stát se hlavním adresátem modliteb kmene Čechů. Bylo tomu tak po dlouhá staletí.

Církev však potřebovala někoho novějšího a tak si vytvořila mučedníka z odpůrce krále Václava IV., jistého Johánka z Pomuku.  Nechala jej svatořečit jako Jana Nepomuckého a úspěšně jej zakomponovala do života poddaných v Království Českém.

Po vzniku naší první republiky byl potřebný nový, nekatolický symbol a tak se začal obdivovat Jan Žižka z Trocnova. Slavný vojevůdce a vítěz nad katolickými křižáky spolu se svým duchovním předchůdcem Janem Husem měl v masarykovské republice ukazovat Čechy jako statečný národ. Po obou mužích byly zvány ulice, náměstí i školy. Když však zemřel Tatíček Masaryk, začaly se objevovat po celé zemi jeho sochy a nová pojmenování škol i ulic.

V březnu 1939 došlo k dalšímu masivnímu přejmenovávání. Hitlerplatzy a Hitlerstrasse se také nacházely téměř v každém městě. Ne nadlouho. Naštěstí již v roce 1945 nastala další éra změn. K původním Masarykům, Husům a Žižkům v příslušných názvech přibyli hrdinové Druhé války, tedy Roosevelt a Stalin. Také jen dočasně.

Po Únoru 1948 postupně mizel Masaryk a byl nahrazován Fučíkem, Americké ulice dostávaly názvy po sovětských městech a když nastoupil do čela SSSR jistý Chruščev, stal se i Stalin v názvech nevhodný. Mezitím stihl zemřít i první dělnický president, který, po vzoru Stalingradu také dostal své město. Byl jím Zlín, který se přejmenoval na Gottwaldov. Tehdy byla doba, kdy se jako monstrance nosily v průvodech obrazy Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda. Tedy nejuctívanějších idolů své doby. I literární tvorba byla věnována těmto velikánům a na ostatní se jaksi pozapomínalo.

Jenže, jak se s oblibou říká, Čas oponou trhnul, změnily se kulisy a z kulisáka stal se nový Svatý. A jak je v naší kotlině zvykem, je tím svatým nejsvětějším, po kterém se pojmenovávají ulice, školy, lavičky, náměstí a místo města má své Letiště.  Stejně jako dříve i On má své uctívače, vzývače a obdivovatele, kteří dokáži svou oddanost Jeho věci ztvárnit i do veršů.

V naší kotlině se zatím nic nezměnilo. Doufejme, že dalším idolem našich sluníčkově havloidních  patolízalů nebude jistý Mohamed.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

47 reakcí na Kult osobnosti

  1. Rosťa napsal:

    No to je nadělení. Tak v Brně tř. Vítězství pro Brňáky vždy byla Masarykova ( kdysi i dnes ), Gottwaldova se vrátila naz5 na Cejl, původní Kobližná, přejmenovaná později na Gagarinovu třídu a potom naz5 na Kobližnou, Brňan nenazve jinak , než tř. majora Kobližného, přestože je to historická blbost. Nevím, kdo to byl Kobližný, ale Gagarin je pojem a když tam není jeho jméno, tak v tom hantecu se nechaly aspoň ty frčky. Do přejmenování ulice Rooseveltovy si netroufl ani komanč a na přejmenování náměstí maršála Malinovského i s bustou téhož, si zatím žádné současné hovado netrouflo. Torzo maršála je od nevychovaných holubů pucováno pravidelně.
    Ale pravda je, že tu přibyla ulice s novým názvem. Milí čtenářové si ji najdou na patřičné mapě. A posoudí. Já to dělat nebudu, mohl by mě někdo nařknout, že k veličině se sklony k humanitárnímu bombardování mám výhrady. A to bych si nedovolil. Klvaňa by mohla mít připomínky.

      • vittta napsal:

        Doufám, že nemyslel vojenský zásah.
        Ale i tak…
        Zdá se mi, že vyhrožování stran EU různým zemím připomíná spíše vztah Pán-vazal, než společnost rovnoprávných národů.
        Přestaly se ty kurvy kontrolovat, to je celé…..
        Mluví jak ožralí-to, co si myslí!

        • Bavor V. napsal:

          Už to vyzkoušeli v Rakousku na Haidera, pak neuspěli u Orbána a teď chystají bratrskou pomoc do Polska?

      • Ahele napsal:

        Tady máme jak na talíři příklad toho co by se pravděpodobně dělo, kdyby u nás zvítězili ve volbách ústavní většinou např komunosté (nebo když by se socani vůči EU pochlapili) a pokud by se chystali dělat zásadní změny. Kdepak, dokud k tomu nebudou příhodné podmínky vně (tedy nejspíš až to padne celé na ústa) nelze očekávat nic moc.

    • Mac napsal:

      Brnisko tu Uličku pojmenovanou po humanitárním bombarďákovi naštěsti kompenzuje ulicí Járy Cimrmana 🙂

      • Rosťa napsal:

        Tím to trochu vylepšili. Pro bombardéra v Brně lidi moc nebyli, vrchnost to přesto prosadila.

    • jaa napsal:

      kobližná – kobliha – krámky

  2. Laco G napsal:

    Přejmenovávání čehosi kdesi je opravdu časná záležitost. Znám ale případ jednoho městečka (od městysu, nebo vesnice se lišícího tím, že má dvě náměstíčka, nejen jednu náves), kde vítězil dlouhodobě Masaryk.
    Poprvé, někdy v roce 1936 po něm bylo pojmenováno druhé, to menší náměstíčko a vztyčena nepříliš umělecky hodnotná socha. V roce 1939 se obé změnilo. Pískovcová socha kamsi zmizela, náměstíčko bylo přejmenováno. Jenom celé městečko vědělo, kde že pod úkrytem ze sena ona socha odpočívá. Nikdo to neprásknul tehdejší vrchnosti, i když mezi místními byli někteří, kteří jezdili sloužit i na nejbližší služebnu GESTAPa.
    Přišel rok 1945 a socha se zázračně objevila, náměstíčko bylo opět správně přejmenováno. Ale jak jistě každý tuší, ne nadlouho, jen do roku 1950. Potom opět socha zmizela někam pod kupku sena a opět všichni, včetně členů místní organizace KSČ dobře věděli, kde je. Nadešel rok 1968 a na pár měsíců ukrývač sochy změkl a za asistence sokolů došlo k,opětovné inicializaci jména i sochy. Tentokrát jen na rok. A cirkus se opakoval až do roku 1990. Pro tentokrát naposledy.
    Takže chudák pískovcový prezident byl v tomto městečku 4 x instalován a 3 x byl ukryt „kdesi“ i když všichni v městečku věděli kde. A to napříč politickým spektrem, jak se módně říká.
    Námět na román pro Drdu, kdyby žil. Kdyby věc nebyla komická, mohla by být i průzorem do mentality českého člověka.

    • Rosťa napsal:

      V obci Kostelec je socha Masaryka asi dobře přišroubovaná. Přežila všechny režimy na svém místě, což je dost rarita.

  3. Hudec napsal:

    Kdysi jsem cosi publikoval na toto téma, napsal to pro mě renomovaný plzeňský historik. Třeba vás to pobaví:

    Ulice politických omylů

    Dopravní tepnu s tímto názvem byste na plánu města Plzně hledali marně, avšak pro mnohé Plzeňany je zcela jasně situována. Proto byl také dopis, směřující do Plzně na tuto adresu, poštou přesně a včas doručen. Ptáte se, která z ulic našeho města si tuto přezdívku vysloužila a proč? Americká třída!
    Dnes je to jedna z nejrušnějších ulic v Plzni, obvykle přeplněná automobily, autobusy, trolejbusy, v současnosti ovšem rozkopaná křižovatka. Je to spojnice dvou význačných míst Plzně – křižovatky Klatovské třídy a Tylovy ulice a hlavního nádraží. Americká je její nejnovější jméno.

    Za časů císaře pána
    K tomu, abychom si mohli ujasnit, jak došlo k uvedené přezdívce, je třeba se podívat do historie vývoje Plzně, která se z ospalého napůl řemeslnického a zemědělského města začala v druhé polovině 19 století měnit v průmyslovou metropoli západních Čech..
    Když se chtěl někdo ze Skvrňan nebo Bor dostat nejkratší cestou k nádraží, procházel řadou stodol místních sedláků, kteří dodávali obilí nedalekým mlýnům, a proto v roce 1868 nedalo městské radě velkou práci nazvat dosud bezejmennou, ale již důležitou ulici Stodolní. Vedle stodol se zde ještě řadu let konaly dobytčí trhy a tak byl položen základ k její důležitosti. O něco málo později ji již město zahrnuje mezi významné komunikace, která skýtá možnost připomenout si levně, bez stavění pomníků, významné osobnosti národního českého politického života.
    První krok byl učiněn roce 1873, kdy uctilo obecní zastupitelstvo stoleté výročí narození národního buditele a tvůrce moderního českého jazyka – ulice se stala Jungmannovou.
    Pak to již šlo ráz na ráz. V těchto místech se rozvíjí stavební ruch a křižovatka s ulicí Paromlýnskou (dnes Prokopovou) nabývá na významu nejen pro výrobu mouky, ale i pro sílící návštěvnost městských vanových a parních lázní, neboť dodržování hygienických zásad je na postupu. Cesta přes Radbuzu k nádraží byla v těchto místech dosti složitá. Pod železničním mostem byl přívoz, který spojoval ještě dlouho neregulované břehy Radbuzy. Proto byl v roce 1913 slavnostně otevřen provoz na mostě Císaře Františka Josefa I. – budky pro výběrčí mostného jsou tam zachovány dodnes. Prozíraví městští otcové, kteří jak se sluší odhadli vzrůstající význam městské hromadné dopravy, dali položit do mostovky koleje elektrické tramvaje, která již svými tratěmi spojovala střed města se všemi tehdy okrajovými čtvrtěmi. Leč vytrvalý odpor obchodnictva v ulicích dnes historického centra a pak první světová válka, tramvajím v Jungmannově ulici nepřála. Stále se jezdilo jen po zavedených tratích, aby si cestující za své peníze užili cesty. Teprve po řadě let byly nikam nevedoucí koleje z mostní dlažby odstraněny.

    Konec monarchie, ať žije Československá republika.
    Dvacátého osmého října 1918 slétli na dlažbu přičiněním davu z budovy okresního hejtmanství dvojhlaví rakouští orli a shromáždění Plzeňané se po tomto radikálním skoncování s třistaletou porobou za zpěvu písní rozcházejí do svých domovů. Stařičký mocnář opustil most a na jeho místo nastoupilo jméno velkého příznivce Čechoslováků, prezidenta Spojených států Woodrowa Wilsona. Stavební ruch doprovází osobní i nákladní doprava, nechybějí stále početné koňské povozy a mezi nimi se proplétají cyklisté. Před mostem vyrůstá plzeňský obytný dům zvaný Mrakodrap. I na něm jsou stopy tehdejšího plzeňského politického kvasu. Trojkřídlá budova má totiž nestejné výšky svých částí. Tím reprezentuje rozdílnou finanční sílu tří politických stran, které se na stavbě zúčastnily a proto získala ve dvacátých letech, kdy vznikla, dnes již zaniklý název U Trojdohody. Ve třicátých letech je křižovatka ze dvou stran obklopena bělostnými budovami Pražské a Hasičské pojišťovny. Zejména první ze dvou jmenovaných pojišťoven prováděla přípravu staveniště tak vehementně, že byla narušena statika německého divadla v Goethově ulici a trvalo několik měsíců, než opět začalo hrát. V roce 1939, vzhledem k nutnosti lepšího spojení s nádražím, se tehdejší Elektrické podniky zavázaly, že celou Jungmannovu třídu až k nádraží pokryjí dvojkolejnou tramvajovou tratí. Ale to již v březnu téhož roku nastal konec Československé republiky a plán se opět neuskutečnil.

    Ve válečných letech
    Plzeň se stala nejen významným průmyslovým a dopravním centrem, ale i posádkovým městem wehrmachtu. Branná moc učinila 16. března konec chaosu, který vznikl tím, že se jezdilo vlevo a okupační armáda podle německých předpisů jezdila naopak vpravo. Německá říznost ukončila dlouho diskutovaný problém o směru jízdy vozidel. Během 24 hodin bylo vše bez jakýchkoliv problémů vyřízeno – jezdilo se vpravo! Kromě toho se nemohlo nové německé vedení města smířit s tím, že tato důležitá ulice ponese jméno českého filologa, byť jeho díla byla psána v němčině. Takže od roku 1941 byla nazvána, pro českou veřejnost poměrně přijatelně, Třídou Karla IV. V roce 1942, kdy nacistické Německo slavilo válečné úspěchy a domnívalo se, že má vítězství jisté, ustupuje i Karel IV – Třídě Vítězství, německy Viktoria Strasse. Velké písmeno V bylo vymalována vápnem na dlažbu ulice, vyřezáno do trávníků, které dělily poloviny této ulice, a nebyly ho ušetřeny ani autobusy a tramvaje.

    Se Sovětským svazem na věčné časy
    V roce 1945 končí II. světová válka vítězstvím Spojenců. Plzeň je plná amerických vozidel všeho druhu. Od motocyklů vojenské policie, přes džípy a nákladní vozy a tanky, vše lze vidět na prozatímně bezejmenné dopravní tepně. Město sice osvobodili Američané, ale přesto agilní a dobře připravená komunistická strana pohotově prosazuje svůj návrh – nazvat ulici na počest vojenského genia a osvoboditele národů Stalinovou třídou. Takže základní kámen k památníku osvobození americkou armádou je sice položen v horní části ulice, ale to je zatím vše. Občas jej někdo s velkým rizikem ozdobí květinami, ale vše zůstává zejména po únoru 1948 při starém. Teprve v roce 1956, tři roky po Stalinově smrti, odsoudí zemitý Chruščov stinné stránky jeho vlády a tak Stalinova třída ztrácí své pojmenování. Tehdejší politické vedení učinilo po zralé úvaze rozhodnutí hodné biblického Šalamouna. Tedy ne již Stalinova, ale od roku 1962 Moskevská. Toto srdce Sovětského svazu bude pro Plzeňany, jakožto studnice vší moudrosti, přijatelné a předchozí politický omyl bude napraven. Ale nebyl. Moskva vyslala v roce 1968 vojska k likvidaci československého postoje k nastolení vlídnějšího socialismu. Reakcí na tuto akci bylo další přejmenování ulice, a to v roce 1970 na Třídu Ludvíka Svobody. Netrvalo dlouho a orientační tabulky se opět mění. Rok 1970 a opět název Moskevská. Zda byly použity znovu již sejmuté tabulky, ponecháváme zevrubnému bádání historiků. Tím byl napraven další z politických omylů. Ještě jednou projížděly tanky Moskevskou ulicí, ale to byly tanky československé lidové armády, které na Nový rok 1978 drtily vzniklé náledí zcela mírumilovně svými pásy jen proto, aby mohla doprava v novém roce fungovat. Během silvestrovské noci poklesla totiž teplota náhle přibližně o 30 stupňů Celsia.

    Je dnešní název poslední?
    Nastává rok 1989 a je zde, tentokrát po devatenácti letech, další změna. Konečně lze přiznat osvobození Plzně Američany zcela veřejně a na místě základního kamene je postaven důstojný památník Díky Ameriko, takže od roku 1991 má Plzeň Americkou třídu. Doufejme, že natrvalo, i když tradice změn názvů je v Plzni součástí folklóru. Doufejme, že tato, v počtu desátá změna , která překonává i změny názvů významných ulic v Praze, zůstane ojedinělým plzeňským rekordem. Zatím vše nasvědčuje tomu, že současné změny se budou týkat jen zklidnění ulice a snad přinese i časy, kdy si její obyvatelé budou moci otevřít okna bytů bez rizika otravy výfukovými plyny.

    PhDr. Vladislav Krátký
    historik

  4. Cech napsal:

    No a stejně tak jak se opakuje historie, tak se opakuje práce s názvy náměstí a ulic.
    Kdysi třeba republikánská demokracie na Žižkově v roce 1930 vyrobila z Přemyslovy ulice ulici U Rajské zahrady, Libuši nahradil Antonín Dvořák a původní Dvořákovu převzal místní žižkovský
    skladatel Karel Pospíšil. A v roce 1937 nahradil knížete Břetislava houslista František Ondříček.
    To co se nyní chystá jako ona hromadná likvidace duplicit a neutrálních názvů bylo již za protektorátu tedy od roku 1940.
    Vzhledem k tomu že je nyní nutné obdobně jako za protektorátu vysvětlovat historii poněkud odlišně a jako celek naši historii pojmout v rámci jednoho jednotného evropského národa.
    Proto je nutné změnit názvy ulic a náměstí na soudobé a nebo v nejhorším případě na neutrální, tak aby bylo možné historii vykládat jinak ,neboli v souladu s potřebami budoucnosti.
    Zde je možná ona analogie kde to budoucí byla v roce 1940 třetí říše, no a nyní je tím budoucím jednotný evropský národ, který nebude svázán s tou východní minulostí.
    Neboli jde o to nahradit ty názvy ulic, jako Proletářská, Spartakiádní, Pionýrů nebo třeba Cesta JZD. Stejně tak jak to bylo připomenuto již na sjezdu ČSSD a také podle většiny starostů.
    Protože podle nich řada ulic pořád připomíná gubernii Ruska. Alespoň svými názvy.
    Proto byl jasně neutrální název letiště Ruzyně aktualizován na současný název, odpovídající potřebám naší doby.
    Ten obrovský problém je, že názvy ulic jsou již mezi lidmi vžité a proto lidé bohužel nevytváří žádný masivní odpor proti jejich názvům.
    Tento nešvar ( prostě ta pobuřující setrvačnost a zabedněnost) našich obyvatel dospěla tak daleko, že když chtěli někteří občané přejmenovat ulici Moskevskou. Nepochodili.
    Část obyvatel Moskevské s tím nesouhlasila, a avandgardní (v původním smyslu vojenský předvoj) představitelé města přes jejich odpor (a také zřejmě ze soucitu k jejich nostalgii) neumožnili tento gubernii Ruska připomínající název změnit.
    Tož ještě mnohokrát se nyní bude hlasovat a budou se napravovat gubernát Ruska připomínající názvy jako třeba :
    Bude se Kostelní náměstí jmenovat po Havlovi aj. ?

    • joda napsal:

      Nejlepší je pojmenovávat ulice a náměstí po neexistujících nebo literárních postavách. Taková ulice Maryčky Magdonové (Frýdek-Místek) či ulice Járy Cimrmana asi přejmenovací manii odolá.

      • hans napsal:

        Jen aby. Až zbourají ten Bezručův domek, kterému chtějí sebrat památkovou ochranu, může dojít i na Maryčku..

      • oh napsal:

        Na to bych nesázel. Přeci jen, olomoucký Úřad pro likvidaci památek objevil, že Bezruč byl přeceňovaný básník a literární historici pochybují o autorství Slezských písní:
        “ „Památková hodnota (domu) je založena pouze na politickém významu v době zapsání. Svou architektonickou hodnotou není objekt výjimečný, jde o běžnou produkci z počátku 20. století s novodobými úpravami,“ stojí v zápisu památkářů. Podle nich byl Bezruč jako básník značně přeceňován, takže není nutné, aby domek byl nadále kulturní památkou.“
        http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/bezrucuv-dum-uz-neni-pamatka-experti-basnik-byl-precenovan_366118.html

      • Bavor V. napsal:

        Navrhuji, aby v každém městě byla alespoň jedna ulice pojmenována jako Ulice Atilly Kovácse (Kovács Atilla utca).
        Odůvodnění: Atilla Kovács není již dle jména české národnosti.
        Atilla Kovács nikdy nevykonal žádný pamětihodný skutek ani nevytvořil jakékoli hodnotné dílo
        Atilla Kovács nikdy neexistoval (shoda s osobou stejného jména je opravdu zázrak.)
        Atilla Kovács je ideální postavou pro pojmenování jakékoli ulice kdekoli v Českých zemích.

  5. Strejda Olin napsal:

    Na tu „americkou“ Plzeň jsem už alergický. Při vší úctě k 116 americkým vojákům, kteří v „lítých“ bojích při obsazování Československa položili své životy (jen v samotné Plzni jich padlo 5), mi ten cirkus, který se kolem toho ještě po 25 letech od převratu každoročně děje, nepřipadá adekvátní.
    Při účelovém spojeneckém bombardování Plzně v dubnu 1945 bylo zabito 1000 občanů a Škodovka byla ze 70% zničena.
    Tož tak o „paměti národa“.

    • vittta napsal:

      Ten posranej památník „Díky Ameriko“ na mě udělal dost negativní dojem.
      Jakoby se celá polistopadová trapnost slila zrovna do něj…..

    • Hudec napsal:

      To je třeba, podle mého, brát klidně. Z tzv. Slavností svobody se stala modla, no a co…? Kdo si hraje, nezlobí. Mně sice ti hoši, hrající si každoročně na Američany, přijdou legrační, ale nevzrušuje mě to. Mají plastové flinty a dlouhé vlasy (většinou), což Američané samozřejmě neměli. Podle očitých svědků (mých rodičů a prarodičů) na sebe ti američtí vojáci hodně dbali, chodívali oholení, vymydlení a nažehlení. To ti současní napodobitelé nebývají.
      Že mají v Plzni pomník je dobře, protože čtyřicet let jsme se povinně tvářili, že ani neexistovali.
      Všichni ovšem víme, že jsme se dočkali přesně opačného extrému, než byl ten čtyřicetiletý. Já soudím, že v Plzni a vůbec na západě Čech je správné oslavovat příjezd americké armády v roce 1945. Ve „zbytku“ republiky by měli stejně oslavovat Rudou armádu, což jak víme se většinou neděje. Je to od nás obecně neslušné a nevychované, zapadá to do souvislosti s tím „ruským mužikem“, je to součástí obecného/vnucovaného trendu.
      Že se za války bombarduje je celkem obvyklé, to až teď v době politické korektnosti bude armáda vybavována nesmrtícími zbraněmi, aby se jí nikdo nebál (viz dnešní Lidové noviny, já to pošlu panu Bavorovi – když jsem to četl, myslel jsem, že se z toho poseru!)
      Takže závěrem:
      Nevyčítejte nám na západě oslavy Američanů, ale ty „neoslavy“ zbytku republiky.

        • vonrammstein napsal:

          Mauldin je úžasnej, knížka „Na frontu“ se mi dostala do ruky někdy ve čtrnácti a dodnes na ni vzpomínám. Bohužel je dneska nesehnatelná.

          • oh napsal:

            Mám vydání z roku 1947 a je na seznam knížek, které zásadně nikomu nepůjčuju.
            Pak vyšla znovu v jednadevadesátém, takže další vydání snad lze očekávat někdy kolem roku 2035. 😦
            Ale: http://muj-antikvariat.cz/kniha/na-frontu-mauldin-bill-1991

            • vonrammstein napsal:

              Jo, tohle bylo taky to první. O druhým vůbec nevím a třetího se stěží dožiju.
              Ale s úžasem zírám, že se sehnat dá. Když jsem ji naposledy hledal, nebyla na celým širým českým netu ani jedna. Moc díky za odkaz! Jdu si ji koupit🙂

    • joda napsal:

      A co to zbožnění generála Pattona. Já jsem slyšel, že Patton nikdy v životě v Plzni nebyl.

      • Hudec napsal:

        Pokud jste ten pomník viděl, pak jistě chápete, že to je pomsta a nikoliv pocta. Za to, že prý v Plzni nikdy nebyl….🙂

      • Strejda Olin napsal:

        Téma „osvobození“ Plzně Američany mě přimělo si o tom něco „nastudovat“. Potvrdilo se mi, že na rčení „Všechno je jinak“ je asi pravdivé. Účast americké armády na osvobození Československa na jaře 1945 byla do převratu 1989 nepřipomínána, snad pro její opravdu bagatelní význam, určitě však z politických důvodů. Po převratu se stal úplný opak, doslova hysterické vyzdvihování a nekritické zveličování této události. Oslavy osvobození Plzně se staly celostátním výrazem díků USA za porážku německého nacismu a osvobození Československa, staly se součástí glorifikace Američanů a Britů jako hlavní síly protihitlerovské koalice.
        Generál Patton v Plzni i na našem území nikdy nebyl. Z mnoha článků na toto téma jsem vybral tento úryvek:
        „Mýtus generálna Pattona.
        Legenda z prostředí plzeňských hotelů dosvědčuje, že osvobození Plzně se zcela personifikovalo s osobou generála Pattona – asi na tom má svůj podíl i písnička Jana Vyčítala, kde se mu jméno hodí do rýmu. Ve skutečnosti Patton v květnu 1945 v Plzni nebyl, hlavním mužem velitelství dvaadvacátého sboru třetí Pattonovy armády byl generál Ernst Harmon. Ztotožnění momentu osvobození západních Čech s jediným jménem není spravedlivé. A vlastně se divím, že to plzeňská veřejnost bez námitek sdílí.
        O deformovaném vztahu k americkým osvoboditelům svědčí ostatně i historie generálova pomníku. Ten první od sochaře Jaroslava Bockera z roku 2005 byl hyprrealistický bronzový panák v holínkách, svírající v rukách jezdecký bičík. Jsem moc ráda, že tahle socha v Plzni nestojí, ať už byly důvody k jejímu odmítnutí jakékoliv“. (A. Zemančíková, „Obsluhoval jsem generála Pattona“, Deník referendum 4. 5. 2015)

      • Cech napsal:

        No ale on opravdu velel 3. armádě a její 2. pěší a 16. obrněná divize opravdu osvobozovala Plzeň.
        Nebýt těch dvou zlomených obratlů v Mannheimu, tak by možná se do té Plzně později i podíval.
        Nyní je prý vystaven v Plzni, prý v nějakém pekle nebo co i když reálně byl pochován v Lucembursku a na to jsou důkazy.
        Tož George Smith Patton ml. je Plzeňany obdivován, hlavně pro svoji pro všechny Plzeňany obdivu hodnou povahu.
        Proto se Plzeňané klanějí jeho památce, ne proto že by snad v Plzni byl.

        • Strejda Olin napsal:

          Jistě, nikdo jeho velitelské schopnosti a válečné zásluhy nepopírá. Nevím jak jste to myslel s tím, že byl hodný, ale píše se o něm jako o člověku vzteklém, prudkém a hrubém až agresivním. Myslím, že jeho povaha byla, mírně řečeno, komplikovaná.
          Na tu návštěvu Plzně měl vzhledem k tomu, že se ta dopravní nehoda stala 9. prosince, dostatek času. Spíš o to nestál, když už nemohl triumfálně vstoupit do Plzně již v květnu. To by přesně odpovídalo jeho povaze. I když… co my o tom víme?

          • Cech napsal:

            Nevím jak to přesně popsat ale ten příklon Plzeňáků k mírně řečeno, komplikovaným povahám má prostě tradici.
            Dříve George Smith Patton ml. no a v současnosti jsou to osobnosti jako JUDr. Jiří Pospíšil nebo Bc. Milan Chovanec .
            Z daného je zřejmé že Plzeňany opravdu jednoznačně fascinují právě ty komplikované povahy.
            Tož proto asi mají Plzeňané George Smith Pattona ml. v takové úctě.

  6. jaa napsal:

    Mno, víte – tohle všechno je prkotina – proti tomu, co zase vylezlo z ministerských ouředníků pod vedením ČSSD. “ Kapitální békovina“ – řečeno slovy „klasika“ s nedozírnými náslladky\. To socani jsoui fakt ….. ehm ehm. těch Po ninistrů už nadělalo dost škody ale tohleto je vrchol:

    http://zpravy.tiscali.cz/konec-chemie-na-skolach-vyhlaska-zakazala-prakticke-pokusy-269958

    Ač-li tím nechtěně nepřiznívaj, že ta ministerská squadra za těch x let nedokázala vyprodukovat kvůli sociálním studiim dostatech kvalitních kantorů – pro – k životu potřebné obory.. i když včil skuhrají že nemají –…
    ach jo, když už museli veřejně připustit ,že je nedostatek praktických škol kvůli flákačům, tak zase takhle se to pokloušejí zmanipulovat. Čekám, kdy se začnou zase ohánět unijními předpisy. ážn ě by se měl udělat u těch ministerských puředníků průvan… nejlíp tornádo…-…..

    • Cech napsal:

      K tomu netřeba tak moc dodávat i Bakalův deník na titulní straně řeší co je to ta dostupnost pracovní síly.
      Dostupnost pracovní síly podle Pavla Sobíška, je zde prezentována jako nadále se snižující cena práce.
      Rozfázovat pracovní proces a takto zabezpečit možnost zaměstnávat hlavně nekvalifikovanou pracovní sílu a tím zabezpečit onu minimalizaci nákladů.
      Dále se pak rozebírá i to že v Česku se nesmyslně dbá na spokojenost zaměstnanců a jak je tímto atavizmem ze socialistické minulosti zatížena právě ta dostupnost laciné pracovní síly.
      Cílem jak je téměř nejen viditelné ale snad i hmatatelné, je absolventům středních průmyslových škol nemuset platit plný plat ale těch 45 – 60 % do doby získání plné praxe.
      Ta doba by měla být cca. 5 let.
      Tož zase tak “ Kapitální békovina“ to není, protože na platových prostředcích se dá takto ušetřit v následujících letech tak 1/3 nákladů.
      Takže socani spolu s ANO jsou schopny vymyslet něco na co ani Dr. Ing. Jaromír Drábek nepřišel.No a to chtěl ten náš Dr. Ing. Jaromír Drábek zavést dokonce zpět robotu ale takto mazaně na to nešel.
      Prostě nechte nás makat my na to máme že ANO.

    • brtnikvbrlohu napsal:

      Ono na tom má podíl i žactvo – svojí rozjíveností a nekázní.

      • jaa napsal:

        Možná máte pravdu. Při dnešní hyperaktivitě omladiny, bez respektu , disciplíny a s zvyklostí- „My všechno můžem a nic se nám nestane“ . Kdo ví kolik takových by provedlo své ženiální nápady do praxe a šlo podkytičky. Bo a odnesl by to kantor, že ty b,by neuhlídal. …

        • jaa napsal:

          Jen vzpomínka… za mým ranných školních – bylo to v době, kdy ještě byly – fyzikální, kreslířské, chemikální a jiné učebn\ s přilehlým kabinetem a za tabulí bylo okno do kabinetu a my se stěhovali. . Měli jsme ve třídě dva 2x zabržděné v postupu a tedy starší o fous. Dostali se tím oknem do kabinetu, tuším sírou posypali do umyvadlo ve tídě a když úča pustila vodu bylo ouvej…. Akorát že úča se složila, zastupoval ji zastupce ředitel a měli jsme do konce roku ouvej… A kdo ví co by dělali dnešní.

        • Bavor V. napsal:

          Ono se ale nejedná jen o chemii, ale o všechny obory, kde se používají chemické látky. Ve stavebnictví na to už přišli dávno a tak si učňové 1.ročníku skládají dřevěné cihličky (aby si náhodou neublížili hmotností cihly opravdové). Jinak si ale živě představuji, jak se automechanik učí skládat a rozebírat plastovou převodovku pomocí plastového nářadí a do složeného výtvoru lije slunečnicový nebo řepkový olej.

  7. vittta napsal:

    Ten článek je napsán, jako kdyby to bylo nějaké české specifikum….
    Třeba je, ale dost bych se divil, že by jinde měli stabilní hrdiny.

    • hans napsal:

      Jak kde. V zemích, kde v posledních staletích neměnil režim, mají hrdiny stabilní (Anglie), kde se režimy střídají, jména se mění. Troufl bych si např. říct, že ve Francii cca 1789-1871 se taky střídala jména náměstí — mezi hrdiny bourbonskými, napoleonskými, orleánskými a republikánskými.

      Vrcholné číslo ohledně přejmenovávaní předvedla letos v listopadu toponymická komise města Charkova. V rámci „dekomunizace“ museli, je na to zákon… Takže: obvody na které se dělí město navrhla přejmenovat takto:
      Dzeržinského rajon na Dzeržinského rajon (po slavném neurologovi Vladislavu Edmuntovičovi, bratrovi Felixe)
      Frunzeho rajon na Frunzeho rajon (po letci-hrdinovi Sovětského svazu poručíku Timurovi Frunzem, synovi Michaila Vasiljeviče)
      Okťabrskij rajon na Okťabrskij rajon (na počest osvobození Charkova od Němců v říjnu 44).

      Leninskij rajon a Ordžonikidzeho rajon na Železnodorožnyj a Industrialnyj (Lenin a Ordžonikidze asi měli málo příbuzných🙂.

      Kyjevský, Moskevský, Červonozavodský a Kominternovský (!) rajon byly shledány ideologicky neutrální. (Kominterna byla podle charkovských mezinárodní organizace, takže se jí likvidace sovětských komunistických názvů netýká :-))

      • Hudec napsal:

        🙂

      • strejda napsal:

        Město Krasnyj Liman přejmenovali na Krasnyj Liman. Ale již to není Rudý Liman, ale Červený Liman. Zdá se, že Jára Cimrman nebyl čistý Čech, ale byl to Slovan a měl sourozence (nebo roztroušené nemanželské děti – ta otázka není a ani nemůže být zcela objasněna).
        V té bídě občasný záblesk vyšší inteligence potěší. Je dodám, že to není poznámka jen o Ukrajině.

        Apropó, v naší obci máme sportovní ulice. Ta větší je Sportovní, ty menší Atletická, Běžecká… Mně se líbí Běžecká, taková univerzální. Dříve jsem běhával, dnes také také běhám🙂 . Jenže již jinak a jinam. Podotýkám, že jsem sportovcem nikdy nebyl.

      • hans napsal:

        …říjnu 43. samozřejmě

Komentáře nejsou povoleny.