Ježci


Ježky mám ráda. Jsou to sympaťáci. Sice zablešení až hrůza, za šera dokážou vylekat záhadným chrastěním, dupáním a funěním někde v houští, jablíčka na bodlinách taky nenosí, dokonce místo jablíček mnohem raději poobědvají tučnou žížalu, slimáka, nebo něco podobného – ale sympaťáci to jsou!

První, kterého se mi podařilo v lesoparku vyfotit, byl tenhle:

obr.1

Potkali jsme ho s Mikešem jednoho červencového odpoledne – tedy potkali: našli jsme ježatou půlkouli. Vlastně jsem ji našla já, protože Mikeš… No, Mikeš si jednou jako poloodrostlý štěňák chtěl čuchnout ke kolemjdoucímu ježkovi. Jen čuchnout, lovecké pudy on naprosto postrádal, ale každý neznámý tvor ho zajímal a chtěl se s ním zkamarádit.  Jenže ježek měl na věc jiný názor: udělal ze sebe bodlinatou půlkouli a když se k němu přiblížil zvědavý nos, ježek nadskočil. Oblíbená ježčí finta! A trefil se bodlinami do toho zvědavého nosu. Asi to nebylo moc, žádné zranění jsem nenašla, ale Mikeš kníknul, odskočil a od té doby v blízkosti ježka procházel s výrazem „Já žádného ježka nevidím. Ježek tu rozhodě není. Vlastně ježci vůbec neexistujou!“ A tak neviděl ani tohohle červencového ježka.

Ježek za chvíli usoudil, že jsme neškodní a tak vybalil nohy i čeníšek a odešel za svými ježčími zájmy…

obr.2

Další lesoparkový ježek byl tenhle – potkala jsem ho koncem března a zřejmě byl čerstvě probuzený. Štrachal mi v křoví za zády a vypadal, že by si klidně ještě zdřímnul.

obr.3

A poslední fotomodel – ovšem nedobrovolný – byl ježek, který nejspíš hledal, kde se na zimu uložit: byl říjen a to je jejich čas. Začalo to ovšem tím, že jsem potkala paní, kterou jsem znala od vidění a ta mi hlásila, že už je obsazené systemizované místo psa v jejich rodině. Byli u příbuzných na Slovensku a přivezli si odtamtud štěně-voříška a protože štěně bylo Slovák, tak dostalo slovenské jméno Maťo.

obr.4

A mezi tím, co mi tohle vyprávěla, tak puberťák Maťo šmejdil kolem a sháněl nějakou zábavu. A našel ježka. Nevěděl, co to je a co s tím a tak poskakoval kolem a snažil se ježka přesvědčit, že by si mohli hrát.

obr.5

Ježkovi se do toho ovšem ani trochu nechtělo a tak se zabalil

obr.6

A Maťo začal zkoumat. Měl štěstí, tenhle ježek nenadskakoval, jako ten Mikešův. Tenhle ježek nedělal nic, jen ve svém bodlinatém úkrytu čekal, kdy to to bláznivé psisko konečně přestane bavit.

obr.7

Maťa by to bavilo ještě dlouho, ale jeho panička už toho měla dost a tak šli dál – ježek ještě chvilku čekal a pak se začal pomalu – hodně pomaličku – rozbalovat.

obr.8

Já se šla ještě podívat k nedalekému kachnímu rybníčku a když jsem se za pár minut vracela, ježek už tam nebyl – takže přežil v pořádku, jen z toho měl asi v době zimního spánku divoké sny.

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Ježci

  1. jaa napsal:

    : -)

  2. joda napsal:

    Ad: ale Mikeš kníknul, odskočil a od té doby v blízkosti ježka procházel s výrazem „Já žádného ježka nevidím. Ježek tu rozhodě není. Vlastně ježci vůbec neexistujou!“
    To je oblíbená psí finta. Náš pejsek to měl vůči velkým psům : „Já žádného velkého psa nevidím. Velký pes tu rozhodě není. Vlastně velcí psi vůbec neexistujou!“

  3. Rosťa napsal:

    Ježky já rád a nedělá mi dobře, když je někdo na silnici přejede.
    Když jsem večer na rybách, tak můj hafan občas nějakého najde a stále zkoumá, jak se na něj dostat. Zatím na to nepřišel. A nepřijde.
    A zase pěkný seriálek, takže autorce velký dík.

  4. M-T napsal:

    V naší garáži jednou přespal ježek do jara, zima byla opravdu zimní, on však přežil v bedýnce a při jarním úklidu se – k našemu překvapení – „našel“. Byl vyklopen za garážemi (řadové, takže nevytápěné), už však začalo být příjemné jarní počasí, tak akorát pro nový začátek života … Zajímavé bylo, že ho nevyčenichal náš pes, ten má na ně nos. Jenže pes bývá obvykle hned umístěn do zavazadlového prostoru auta, ne že by ho nos zklamal, to ho omlouvá. Když objeví ve volné přírodě ježka, nedá se odbýt a doráží a doráží, rve drny trávy, hlína a kamení lítá na všechny strany, až ježek zůstane na jakémsi ostrůvku, v té své nedobytné pichlavé kouli. Důvod je zcela prostý, jak by pravil pes: když nemůžu skousnout ty bodliny, tak koušu všechno kolem, co nepíchá, ba klidně překousnu větev keře, co je nad ježkem, větví švihám ze strany na stranu, ani větší průměr větve mě neodradí, není-li to zrovinka šípek! Člověk ovšem ví své, zkrátka nic jiného nedohoníš, tak se předvádíš! Ale jeden ježek se mu letos časně zjara „pomstil“. Ještě dospával svůj zimní spánek v hromadě suché trávy a listí, když byl objeven a vyhrabán naším jezevčíkem. Pes byl okamžitě odvolán, ba přímo „odnesen“ o kus dál, aby nerušil, pak jsme spáče znovu přikryli. Jenže po chvíli jsme zjistili, že pes nějak nelibě zavání, přímo smrdí, a jak! Vyválel se v něčem? Vždyť jej sleduji! No, dostal od ježka plnou dávku, bodlináč se vyprázdnil buďto strachem nebo letos poprvé po probuzení. Stálo to za to, koupala jsem dvakrát a to důkladně.

  5. kchodl napsal:

    Moc pěkné, jako vždycky.

    Jednou jsme našli ježka v pohovce v obýváku. Někdy v prosinci. Celá ta neuvěřitelná příhoda začala tak, že si ženská část rodiny vyvzpomněla někdy v říjnu, že je třeba přebrousit a znovu nalakovat parkety v obýváku. No dobře. Takže sedačka šla francouzskými dveřmi ven na zastřešenou verandu, na pár dní, spolu s ostatním nábytkem. Asi po týdnu se stěhovalo zpět. Normálně se v obýváku skoro netopí. Jenže jak v prosinci začaly mrazy, začalo se topit a také bylo volněji, tak jsme byli občas i v obýváku a zjistili, že tam něco strašně smrdí. Zatuchlinou, zetlelým listím, jak smradlavé nohy. Postupně byli v podezření všichni návštěvníci, ale pak se provedla hloubková kontrola a zjistilo se, že pohovka má zezadu díru, odchlíplou látku a uvnitř si udělal zimní hnízdo ježek. Byl živý, spící, jen strašně smrděl. Ježek spokojeně dopřezimoval v přístěnku u garáže. Psovi, který o „návštěvě“ věděl hned, jsme se všichni omluvili – ten se nám to snažil od první chvíle vysvětlit, ale nikdo nepochopil, proč pořád štěká na pohovku a přestal na ni lézt, i když to má zakázané – takže je tam jinak rozvalený imrvére.

Komentáře nejsou povoleny.