Putinovi k otálení na rozcestí dochází čas

(Bavorova poznámka: Není nic staršího než ranní noviny)

Dnes Vám předkládám zajímavý názor známého ruského ekonomického analytika Michaila Chazina k souvislostem sestřelu ruského SU-24…

 Internet je přeplněn texty o sestřeleném ruském letadle. Některé z nich jsem si dokonce přečetl. A musím konstatovat, že všechny tyto texty ve mně zanechaly velmi chmurný dojem, protože se všechny vyznačují dvěma důležitými zvláštnostmi.

Za prvé: všechny jsou to momentky. „Letadlo je jen záminkou k přinucení Putina k akci“. Tedy, že se v nich například píše, že je nutné neprodleně tvrdě a agresivně Turecku odpovědět. Odpovědět je skutečně nutné. Ale – kde je analýza našich zájmů, zájmů Turecka, komu o co jde? To poslední je zásadně důležité, a k vysvětlení tohoto momentu uvedu jen jednu větu z našeho posledního politického přehledu západního tisku: „“Jiná věc je, že bez ohledu na všechna propagandistická úsilí o rozhádání Erdogana s Putinem, stejně jako ho rozhádat s Peresem – se nepodařilo“. Jinými slovy, týden před incidentem s letadlem mnoho lidí chápalo, že k událostem směřovaným na rozložení strategické součinnosti nepochybně dojde. A stalo se – ale důležitější než se začít „navážet“, je zapátrat po podstatě – komu a k čemu to má sloužit.

Za druhé: – ve všech těch textech naprosto chybí to, co se nazývá „systémovým přístupem“. Myšlení autorů má čistě „mozaikový“ charakter, nespojují různé události ve světě, od návštěvy britského prince Harryho v USA až po aktivity izraelského premiéra Netanjahu. Vlastně, právě proto, aby se v lidech vzbudila představa, jak jsou tyto události provázány, jsme začali vydávat svoje přehledy. Nicméně pokaždé, když narážíme na nepochopení faktu, že prakticky všechny politické události ve světě jsou projevy hlubokých procesů, které ne vždy leží na povrchu, jsem poněkud nervózní. Tato skutečnost je, bohužel, viditelná nejen na hodnocení událostí, ale i v naší státní politice samé. Na jedné straně předvádíme  jistou tvrdost (chtělo by se říci, že až „imperiální“) v některých aspektech zahraniční politiky, na druhé straně demonstrujeme nemenší, ale i větší přístupnost a slabost ve vnitřní politice, zvláště ekonomické. Mimo jiné všemocnost MMF při určování politiky naší Centrální banky (CB) vyvolává stále větší nepochopení u velmi mnoha lidí. Na Západě předvádíme, že nejsme jako oni, a jejich „liberalizmus“ je špatně a současně železnou rukou u sebe doma zavádíme všechny „slasti“ onoho liberalizmu. Ač se to nezdá, vyhrát můžeme. Jistěže, teoreticky. Nikoli na bitevním poli, samozřejmě (jak správně poznamenal Obama, nemůže vyhrát válku země, jejíž ekonomiku řídí její protivník), ale na poli ideologickém.

K tomu ale je nutné za prvé: – zbavit se otevřených příznivců už otevřeně pojmenovaných nepřátel, a za druhé: – vyvodit správné ideologické závěry. Jeden z nich už učinil Andrej Devjatov^*):.. pokud nás naši nepřátelé chtějí znepřátelit s Tureckem, pak jediným naším správným krokem v dnešních podmínkách není trefovat se do Erdogana, ale pokusit se s ním otevřeně dohodnout. Jinou věcí je, že „pátá kolona“, která existuje nejen na internetu a ve vládě, tomu bude usilovně bránit. V každém případě nejdůležitějším krokem, který je možné podniknout, je –  otevřeně hovořit o tom, jaká je naše strategická pozice. A všechny další úvahy směřovat právě k ní. To umožní vyhnout se oné mozaikovosti myšlení, a vypořádat se s nepřáteli, kteří se tváří jako vlastenci, a nakonec, jasně a srozumitelně ukázat, že úkolem naší vlády a CB dnes – není rozvoj Ruska, ale jeho zničení.

Mimochodem, sami naši „liberálové“ na tomto místě vymysleli velmi chytrou pozici. Jsou údajně následníky „západniků“ 19.století. To je lež jako věž, protože „západnici“ té doby byli patrioty a ne kompradory^**), a sama myšlenka používat instrukce MMF (inu, jeho tehdejších analogů) jako právo poslední instance, by pro ně byla šílená. A s tímto jejich stylem je také třeba bojovat.

Všimněte si, že jsem konkrétně o letadle vlastně ani nic nenapsal. Protože už je dneska zřejmé, že bylo jen záminkou, která měla Putina přinutit k akci. Už jsem o tom hovořil a znovu to zopakuji: čas na postávání na rozcestí Putin už nemá…

Zdroj: http://khazin.ru/khs/2137554

*) Andrej Devjatov ((1952) – zástupce ředitele Ústavu rusko-čínské součinnosti, přední ruský odborník na Čínu a východní země. Od roku 1976 byl agentem sovětské a později ruské rozvědky v Číně, kde prožil střídavě asi 17 let. Byl odtud v roce 1999 vykázán na 6 let jako nežádoucí osoba. Napsal několik populárních knih, je členem ruského svazu spisovatelů.

**) Komprador – „kompradory“ nazývali Evropané žijící ve Východní Asii místní posluhy, které pověřovali různými pracemi a zprostředkovatelskými posláními v zemi. Z těchto místních dodavatelů, kupců, lichvářů, ale i feudálů, atd. se postupně vyvinula tzv. kompradorská buržoazie, do značné míry závislá právě na zahraničních společnostech jak ekonomicky, tak i politicky – a ty ji zpravidla využívaly ke svým cílům.