USA a svobodný obchod-pod jejich kontrolou

 

Mám pro vás radostnou novinu: americký státní tajemník Kerry, – tentýž Kerry, který nám loni vyhrožoval vyhnáním z WTO, nás teď pozval (pravda, včetně Číny a ostatního pokrokového lidstva), do nové hry USA, tzv. Trans-pacifického partnerství (TPP). Před měsícem bylo oznámeno se slavnostními fanfárami, podepsání onoho TPP, jako významného úspěchu USA na poli liberalizace mezinárodního obchodu a spolupráce. Je to věc významná, protože dvanáct signatářů překračuje 40% světové ekonomiky a čtvrtinu světového obchodu. Hodně se o tom hovořilo, o nových metodách řešení obchodních sporů, a sjednocení norem. Přitom se ale taktně pomlčelo o tom, že nikdo dosud text dohody neviděl. Dokonce i osnova textu je utajena a sama dohoda dosud není dopracována. To vedlo k tomu, že někteří komentátoři začali na TPP pohlížet jako na jakýsi reklamní trik. Ve víru oněch nejasností vystoupil americký prezident s prohlášením, že každý Američan, ještě 5 týdnů před prezidentovým podpisem, dostane možnost do smlouvy nahlédnout a osobně se přesvědčit, nakolik je to pro Ameriku výhodná. Dosažená dohoda, podle jeho slov, staví na první místo zájmy amerických pracujících a střední třídy, a on že pohlídá každé její slovo, než ji podepíše.

 

Zatím ale není co číst, protože samotné dohody dosaženo nebylo. Zatím byla podepsána jen dohoda rámcová, ze které je ovšem zřejmé, že nejde jen o dohodu obchodní, ale – možná zejména – o nový systém řešení komerčních sporů. Jistě ne všechny země, ochotné vstoupit do TPP, úplně zruší celní ochranu svých ekonomik. Japonsko například velmi tvrdě chrání svoje zemědělství, nejspíš dostane volný přístup svých automobilů na americký trh, za to ale sníží celní ochranu své zemědělské produkce a pustí na trh americké potraviny. Přitom je třeba mít na zřeteli, že USA už dávno chrání svůj trh nejen cly, ale daleko efektivněji cestou různých podání spotřebitelů. A když se podání spotřebitelů dostává podpory amerického soudu – jistěže naprosto nezávislého na americkém státu – příslušný zahraniční výrobce je nucen stahovat obrovské partie svého zboží z amerického trhu, nebo vyplácet obrovské kompenzace. Nejen to. V rámci americké vlády jsou specializovaná oddělení zaměřená na práci s americkými sdruženími spotřebitelů s cílem organizace takových podání a vydírání zahraniční konkurence. Američané zkrátka vyhrožují zavřením svých trhů pro ty či ony výrobce, kteří nedostatečně podporují americkou politiku – například ve vztahu k Rusku.

 

Pro to není nutné stavět celní bariéry, nebo přijímat vládní administrativní opatření. Stačí jen správně zapracovat s americkými spotřebitelskými asociacemi, a nejspíš také správně zapracovat se soudy. To je velmi vážná hrozba a bojí se jí všichni ve světě. Dokonce i německý byznys, který velmi rád v Rusku vykládá, jak je ve světě silný a nezávislý, si u sebe doma   často a rád stěžuje na malé úředníčky z amerického velvyslanectví, kteří si rozkopnutím dveří otevírají vstup do kanceláří kapitánů německého průmyslu, a ti plní jejich příkazy jako zajíčci. Protože vědí, že v opačném případě je mohou politicky korektně, demokraticky a svobodně vyhnat z amerického trhu – třeba už zítra. Takže zóna svobodného trhu bude velmi relativní.

 

Přitom ale, stejně jako v situaci s WTO, hlavními nejsou cla a jejich snížení, přestože právě o tom se nejvíce hovoří. Hlavní je urovnávání obchodních sporů. Pokud lze soudit z těch útržků dokumentu, které pronikly na veřejnost, budou se obchodní spory předávat k posouzení jistým mezinárodním komisím. Znamená to, že pokud dnes vláda státu má právo sama řešit spory s účastí zahraničního byznysu, ke kterým dochází na jejím území, což je neoddělitelná součást pojmu národní suverenity, budou v rámci TPP tyto pravomoci převedeny na jistou úroveň v rámci tohoto partnerství. Ale uvážíme-li, jak jsou stavěny mezinárodní organizace s účastí USA, lze téměř s jistotou dojít k závěru, že (snad s výjimkou Japonska, které se možná pokusí nějak ochránit své zájmy) budou obchodní spory za účasti všech ostatních zemí nakonec řešit Američané. Takže v rámci TPP získají účastníci snazší přístup na americký trh než dosud, ovšem za podmínky souhlasu s omezením své suverenity ve věci spolupráce s velkokapitálem. Je třeba říci, že jde o pokračování obecné tendence. Ve stádiu příprav je dohoda o obchodu službami TISA, kde se stejné principy zavádějí pro všechny účastníky dohody ve vztahu ke službám. Přitom nejde jen o služby komerční, ale i sociální, služby spojené se zabezpečením života, a tak se zúčastněné, strany za to, že získají snazší přístup na americký trh, vzdají své suverenity. V důsledku ovšem, nikoli ve prospěch USA, ale ve prospěch amerických nadnárodních korporací. Země se přeformátují podle zájmů amerického byznysu. Velmi přesvědčivě to vyjádřil 2. listopadu státní tajemník Kerry, když řekl, že TPP se vytvářelo původně jako protiváha Číně. Čína se bránila, tak Kerry bez mrknutí oka nabídl jí a Rusku členství – ovšem za podmínky přijetí standardů (které ještě nejsou známy).

 

Nejde jen o to, že zmíněné standardy volné konkurence, m.j. s globálním byznysem nebo byznysem podporovaným státem, jak vidíme v rámci WTO, jsou nad síly Ruska. My nemůžeme soutěžit s dotovaným evropským exportem, budeme-li hrát narovinu. Nemůžeme se ubránit americkému byznysu opřenému o moc globálních právníků, a masmédií. Podstatné je, že obchodní spory v rámci TPP budou nakonec nejspíš rozhodovat Američané. To znamená, že Američané budou řídit byznys na území participujících zemí, a nepochybně budou jednat především ve vlastním zájmu. Nabízejí nám a Číně vstup do partnerství, jehož normy nejenže jsou tajné – to by bylo jen poloviční neštěstí – ale dosud nejsou ani dopracovány. A můžeme si být jisti, že pokud se budeme chtít připojit, konečné podmínky budou úplně jiné.

 

Je třeba chápat, že toto partnerství, při vší spornosti, nedodělanosti a „píáru“ kolem něj, je pro Američany strategickým elementem jejich globální expanze a metodou přežití. Ve světě dnes cítíme globální krizi. Na světovém trhu dnes vládnou globální monopoly, převážně americké. Díky specifické politice amerického státu se USA jako státnost změnily ve slupku, přesněji podřízenou strukturu globálních monopolů. Je to jejich základna a je jim tam dobře, protože ji podřídili svým zájmům – jistěže s jistou výhodou také pro toto území. A teď řeší problém přežití na zmenšujících se trzích. Jedna strana této věci – zvýšení státního dluhu USA cestou podpory poptávky, druhou pak je přilákání kapitálu z celého světa do amerických cenných papírů. Proto je třeba vytvořit zónu chaosu, provokující průmyslový kapitál, aby se měnil ve spekulativní a odplul do „bezpečného přístavu“ amerických cenných papírů a podporoval jejich dluhovou pyramidu. To je jedna část politiky, kterou vidíme dnes v Sýrii a na Ukrajině.

 

Druhá část této politiky je obsazení trhů. V zájmu podpory poptávky je nutné obsazovat nové trhy, které je ovšem třeba vyčistit od konkurence. Co znamená zapojení Jihovýchodní Asie do TPP při americkém mechanizmu řešení obchodních sporů? Znamená to, že do pěti let odtud bude vyhnán čínský byznys. Tyto země dostávají v podstatě korektní nabídku: – vystřídat Čínu v části dodávek na americký trh levného spotřebního zboží a spotřební elektroniky. Za to dostanou americký trh, který ovšem příliš silně neporoste. Vyhnání Číny z Ameriky je principiálním cílem americké politiky, kde jsou různé klany a soupeřící zájmová seskupení, ale v tomto jsou zajedno. To, že Kerry formálně Číně a nám vzkázal, že se můžeme připojit, nemá žádnou váhu, je to jen propaganda. Kdybychom náhodou kývli, budou postaveny podmínky pro nás i Čínu nepřijatelné, protože by jejich přijetí znamenalo likvidaci našich ekonomik. Čína zbavená amerického trhu, se nejspíš ponoří do krize, protože nebude moci pracovat ani s partnery z Jihovýchodní Asie (proto se zavádí „americké“ řešení obchodních sporů), takže i z těchto zemí bude čínský byznys během pěti let vyhozen. Za to Američané dostanou nezávislost na Číně, kterou zamění závislostí na mnoha malých zemích, s nimiž si budou moci dělat, co chtějí. A kdyby něco, mohou mezi těmito zeměmi manévrovat. Navíc, vzhledem k tomu, že země přistoupí na americké podmínky, budou moci Američané vyjednat výhodnější podmínky. To je ale jen půl věci.

Hlavní otázkou bude, kam se zbožím… Na jakých trzích pracovat. Tady zafunguje na jedné straně TIS, kde budou moci vnucovat svoje podmínky zbytku světa, protože nejde o obyčejné zboží, ale o služby řídící a správní, právní služby, a druhé země nebudou s to čelit jejich nátlaku, protože spory budou rozhodovat v podstatě zase Američané. To je nový mechanizmus globální hegemonie. Zejména ale USA tím že, jak doufají, budou vyrábět vysoce technologické zboží, dokáží je exportovat na evropský trh.

 

A to je třetí etapa americké strategie – vytvoření Transatlantické obchodního a investičního partnerství (TTIP),  jehož hlavním smyslem je otevřít trh EU americkému zboží, zlomit nejen protekcionistickou ochranu, ale i ochranu, kterou Evropané uskutečňují pomocí různých norem. Ty budou likvidovány v rámci řešení obchodních sporů. Je třeba říci, že se evropská elita poměrně dlouho bránila, ale ukrajinská krize a současný šílený nával imigrantů, do značné míry organizovaný americkými „nekomerčními“ organizacemi, silně zeslabil vůli evropské elity a odvedl ji na řešení jiných, bolestivějších problémů. Vcelku je ale evropská elita intelektuálně závislá na USA a proto není schopna říci Američanům ne. Ne v jejich pojetí znamená, počkejme do příštího roku. A na příští rok je plánováno podepsání dohody o vytvoření TTIP. Evropa se potom udrží maximálně pět let. S evropským byznysem a Evropou jako celkem to dopadne jako s východní Evropou během eurointegrace. Znamená to deindustrializaci, likvidaci střední třídy, zbavení celých národů nejen životních perspektiv, ale i schopnosti zamyšlení se nad svými zájmy. Celý rozdíl je v tom, že mladí východoevropané běželi  do západní a střední Evropy za prací. Kam ale poběží mladí Evropané po vytvoření zóny volného obchodu s USA – přesněji s NAFTA, která sdružuje Kanadu, USA a Mexiko – to nevím. Ale možná to bude řešeno cestou dalšího snižování porodnosti. No, a Muslimové, kterými teď Evropu osídlují, budou vytvářet enklávy – civilizovanější, jako Egypt, nebo méně civilizované, jako Sýrie a další…

Chci zdůraznit ještě jednu důležitou věc. USA nepřejí nikomu nic zlého. Nic osobního – jen byznys… Globální byznys a jeho americká státní schránka řeší otázku aktuálního přežití. Oni nechtějí nikoho zničit – to není cílem. Je to nezbytný následek jejich přežívání, nezbytný následek snahy o udržení, nebo pokračování (aspoň o několik let) modelu, který existuje nyní. Vidí obrovskou naději: – že obsazení nových trhů zajistí jejich technologický skok. Uskutečněním tohoto skoku se USA vyšvihnou na novou úroveň. Stanou nejen posttržní, postdemokratickou, ale i postekonomickou společností, ve které se moc nebude opírat o peníze a volby, ale přímo o technologie. Pohyb tímto směrem už byl zaznamenán.

 

Je tu ale jedna logická chyba: – když mluvíte s příslušnými experty, tak říkají: -v 80. letech se USA prudce změkčily svoji finanční politiku vymanily se z pasti stagflace, díky neudržitelné úvěrové expanzi, čínskému levnému spotřebnímu zboží a s podporou těchto dvou pák uskutečnily technologický skok. A teď se stane totéž… Když namítnete, že onen technologický skok byl díky vojenskému keynesiánství, díky tomu, že Reagan snižováním sociálních výdajů zaléval penězi vojenskoprůmyslový komplex a technologický skok 80. let vyrostl ze studené války.. Oni říkají, jistě, ale koncem 80. a v  90. letech USA obsadily celý postsovětský trh a díky tomu uskutečnily další technologický skok… To je ale rovněž logická chyba, protože ekonomický rozkvět byl dosažen díky obsazení nových trhů včetně nás, zatímco technologického skoku bylo dosaženo především díky technologickému vyloupení naší země. Kdysi Conquistadoři oloupili Latinskou Ameriku, když odtud vyvezli zlato pro vybudování kapitalizmu. V naší době, v 90. letech jejich následovatelé vyloupili socialistický svět a vyvezli odtud technologická řešení a intelekt dostačující k dostavbě postkapitalistické společnosti, aby zahájili proces globalizace. Ovšem dnes takový zdroj technologie zkrátka není.

 

Proto i kdyby se USA podařilo uskutečnit zmíněné svoje strategie, nejspíš nedokáží uskutečnit nový technologický skok. Protože technologický skok vyžaduje netržní využití peněz, v podmínkách velké nejistoty, ignorování zájmů velkého množství obyčejných lidí, kterému navrhnou snížit, nebo aspoň nezvyšovat svůj dosavadní spotřebitelský standart kvůli investicím do technologií. Je to past. A krom toho se, koneckonců, může začít bránit Evropa. I přes servilitu paní Merkel, se jí nechce likvidovat Německo. Ani země TPP nejspíš nebudou ochotny úplně odevzdat svoji suverenitu Američanům, a zejména to nebude chtít Čína, která má v regionu (s výjimkou Jižní Koreje a Japonska) velký vliv. Nicméně pravděpodobnost neúspěchu této strategie neznamená, že ji Američané nebudou chtít realizovat. A to bezohledně, vynalézavě a důsledně.

Jediným způsobem přežití v takových podmínkách je urychlení toho, co nazýváme Euroasijskou integrací. Ve spojení se všemi, kdo chtějí uhájit suverenitu svojí ekonomiky.

 

Michail Deljagin – deliagin.ru