Strakoničtí johanité


O svých Strakonicích se stále dovídám nové okolnosti.  Znovu jsem se ponořil do starých knih a narazil na chronologii johanitských komturů a převorů ode dne, kdy byl konvent založen až do roku 1786.

Jen vložím hezkou myšlenku: kéž by se lidé více starali o svět než o to, kdo jej stvořil

Příběh z tohoto spisu začíná Bavorem I. který měl v  erbu černou šipku v červeném poli s hraběcí korunou a v pobýval v hradu, který byl v tehdy  obklopen vodním příkopem dobře zabezpečen jak ukazují stále stojící bašty a stěny, a s právem hrdelního soudu. Roku 1243 formálně daroval tento Bavor se svou manželkou Dobislavou rytířskému konventu Johanitů neboli maltézskému řádu kostel sv.Prokopa a přidal mu vsi  Horowitz, Horka,Susedowicz, Matinicz, Radaseyowicz, Milonowicz, Ptakowicz, Lom, Chirti a Lusicz a všechna související práva a výhody, které z daru vyplývají, kterýžto dar Přemysl Otakar ještě jako markrabě moravský roku 1251 stvrdil a též  osobní velkorysostí obec Mokarov přidal. Bez ohledu na tento formální dar měli rytíři Maltézského řádu dlouho předtím pevné postavení ve Strakonicích jak vyplývá z dopisů Přemysla Otakara I.  z roku 1199, ve kterém z darování obce Prchub, a jiných od knížete  Bedřicha řádu johanitů ze Strakonic udělené výsady potvrzeny měli měl, jak lze jasně vidět  i z následujícího zde nesčetného množství Velkopřevorů, kteří byli v té době ve Strakonicích. Jmenovaného  Bavora I., následoval v dodržování tohoto pravidla, jeho syn Bavor II. k roku 1254, a dědičné i jeho syn Bavor III.  To potvrdil Vilém ze Strakonic, Bavorův bratr, a jako svědci pán na Blatné, Konrád ze Lnář a Harant ze  Sedlíkovic. Tento list postupem času byl potvrzen nejen Generálním převorem se souhlasem celé kapituly, ale i králem Jiřím z Poděbrad roku 1462, králem Vladislavem roku 1507, králem Ferdinandem I. 10.srpna 1539, císařem Rudolfem II. roku 1577, císařem Ferdinandem třetím roku 1647 a naposled slavnou císařovnou a královnou Marií Teresií 4.července 1747.  Následník Bavora III. jeho bratr Vilém daroval farní kostel v Radomyšli, a po jeho smrti celé území pod Velkopřevorství rytířského řádu připadlo.

Tito byli před založením konventu ve Strakonicích:

  • 1186 bývalý probošt pražský Sv.Jana Jeruzalémského Frater et Praeceptor v Maďarsku, Čechách, Polsku, Pomořanech a všech ostatních přilehlých zemích na Východě, Jihu a Západě.
  • 1189 Bernardus Prior Bohemiae
  • 1218 Hugo Magister Hospitalis S.Joannis in Bohemia

Po založení konventu

  • 1245 Bavor ze Strakonic, rytíř Řádu Joan.Hierosolm., zakladatelův syn, byl první v řadě generálních převorů.
  • 1257 Bohuš ze Schwanbergu
  • 1278 Záviš, syn Budivoje z Rosenbergu
  • 1306 Bavor ze Strakonic, syn Bavora II.
  • Jan ze Zvířetic 1308. Pán z Wartenberka byl dosazen jako vyslanec císaře Jindřicha VII.
  • 1313 Bertholdus z Hennebergu, Praeceptor Domorum Hospitalium S.Joannis Hierosol. per Boemiam, Poloniam, Moraviam et Austriam . Za jeho času byla řádu římským papežem přidělena část bývalého templářského majetku .
  • 1330 Michael de Tincia Prior per Boemiam, Poloniam, Moraviam et Austriam
  • 1336 Jan z Klingenberku jinak Zvíkova, který s králem Janem v poli Francouzském proti Angličanům jel a s mnohými rytíři smrti 26.srpna 1346 došel.
  • 1345 Petr z Rožmberka, podle některých autorů jako generální převor předcházel, ale jsou stále pochybnosti, zda to byl týž.
  • 1361 Havel Zvířetický z Wartenberka, podle některých pramenů také z Lemberka znám.
  • 1379 Semovitus z rodu vévodů von Tessin jehož zmiňuje Cruger  září.
  • 1392 Markvart z Wartenberka, by měl podle svědectví Veleslavína a Lupaciaříjna být velice statečným vojákem. Vystupoval také pod přídomkem z Vrutice. 21.května 1396 byl na příkaz krále Václava IV. na Karlštejně sťat a v kostele Sv.Jakuba za Újezdem u Prahy pochován. Je zde jakýsi Markvart II. bez přídomku, podle Hájka a Hammeschmieda do pořadí Generálních převorů započten.
  • 1399 Hirzo ze Zvířetic, pán z Wartenberka
  • 1400 Jindřich z Hradce nebo též ze Stráže, kterého obě zakládací knihy  6.A.7.Vol.7.L.6.Vol.9.O.8. tak jako Joann. Cochlaeus Hist.Hussit. L.5. fol.208 a Cruger 16 Joan.p.72 zmiňují.
  • 1416 Petr ze Šternberka byl ustaven Koadjutorem  panu Jindřichu z Hradce.
  • 1425 Rupertus z Lignitz, vévoda slezský, který podle Crugeria v předpokládaném roce 11.října přišel.
  • 1435 Václav z Michalovic, statečný vojevůdce a krajský hejtman prácheňského kraje, zastavil devastaci země, kterou tu a tam ještě táborité prováděli, se štěstím přispěl na zemském sněmu nejvíce ke klidu obecnému, a zemřel 28.srpna 1451. 25.června 1442 byla velká část města Strakonice skrze neopatrné zacházení střelnou zbraní malým chlapcem na popel spálena.
  • 1458 Jošt z Rožmberka, bývalý probošt kostela Sv.Víta v Praze, pak kníže a biskup v  Během jeho doby se 22.května 1453 Turci zmocnili města Konstantinopole. K odvrácení podobné katastrofě v sousedních zemích, poslaly Čechy,  z velké části podníceny naším Joštem, 6000 pěšího lidu  a 1200 jízdního do Uher na pomoc. Vykonal mnoho prospěšných služeb pro  Jiříka z Poděbrad, vtrhl v roce 1458 a následujícího roku  na Moravu a Slezsko, a tam přivedl mnoho měst k poslušnosti, že králem Českým byl zvolen Jiřík z Poděbrad. Ale poté, co Jiřík Balsilejské kompaktáty neodvrhl, připojil se ke Strakonickému a Zelenohorskému spiknutí několika českých šlechticů proti Jiříkovi  , a umřel brzy na prasknutí, a jeho tělo bylo  převezeno do Bretzlau v roce 1467.
  • 1460 Jindřich Stráž, koadjutor pana Jošta z Rožmberka
  • 1468 Zdenko z Waldsteina
  • 1472 Jan ze Schwanberka jmenován velmi starý, a vstoupil do převorství za pana Jana z Rožmberka, který jej přivedl do zámku ve Strakonicích. 11.února roku 1472  vyhotovil král Vladislav II. na přání pana Jana ze Schwanberku z Prahy královský list, kterým svou mocí stanovil, že zboží Řádu Maltézských rytířů nesmí být ani zastaveno, ani nesmí být zcizeno. Zemřel roku 1516 ve Strakonicích a byl uložen v konventním kostele, kde je jeho náhrobní kámen dosud k vidění.
  • 1517 Jan z Rožmberka. Přišel na svět 11.listopadu 1484. Jeho rodiči byli Vok z Rožmberka a Markéta rozená z Guttensteinu. Jakmile se k důstojnosti velkopřevora přišel,  vyvázal  veškeré zboží jak jeho předek slíbil, uzavřel celé město  pevnou hradbou, založil roku 1530 klášter Paulánů na svém panství Kukelweid, a převedl zároveň všechen archiv  spolu velmi bohatými zlatými a stříbrnými poklady, který ležel skrytý více než sto let po husitských nepokojích v Krumlově, zpět kapitule katedrály na Vyšehradě. Zemřel 28.února 1532 ve Strakonicích a byl uložen do rodinné hrobky ve Vyšším Brodě, po 25 ti letech v tomto čestném úřadě  mnoho výhod svému Řád hájil. Zde ale nutno vědět, jistý Johann ze Schaumbergu je mezi převory počítán; ale možná v Německu, které bylo po celou dobu odděleno, ale v žádném případě nemůže mít v Čechách čestné postavení. Podle přání generálního převora Jana z Rožmberka je českým generálním převorem na Maltě zvolen  Joachim  z Münsterberka; Ale když se císař Ferdinand I. s tímto výběrem nesouhlasil, následoval po zesnulém Janu z Rožmberka
  • 1534 Jan starší z Wartenberka, který 10.ledna 1542 ve Strakonicích zemřel . Tam pod náhrobním kamenem v zámeckém kostele pod kazatelnou byl pohřben.
  • 1542 Zbyněk Berka, tajný vojenský rada a vlastník C.a K. regimentu pěchoty. Statečně bojoval za svého císaře Ferdinanda I. proti Sasům a zemřel 22.dubna 1554 po dvanácti letech držení tohoto čestného postavení. Jeho tělo bylo uloženo kostele Pražského hradu.
  • 1555 Václav Zajíc z Hasenburka nejstatečnější c.a k. polní velitel a dědičný truksas v Království Českém. Bojoval neohroženě proti Turkům během obléhání města Siget, a zemřel nedlouho poté 31.ledna 1578. Jeho tělo bylo uloženo kostele Pražského hradu.
  • 1578 Kryštof z Wartenberka, dřívější komtur z Lemberka.  Za svou  statečnost a věrnost ve službě a  nevšední pohled na státní záležitosti byl za císařů Maxmilliana a Rudolfa  tak oblíben, že byl jmenován tajným zvláštním a válečným radou. Zemřel ve Strakonicích 16.dubna 1590 a byl na zámeckém hřbitově do země uložen.
  • 1591 Matěj Theobald z Lobkovic. Jeho skutečná věrnost  oprávněnému panovníkovi Ferdinandu II. je vedla k zuřivé nenávisti k protestantským stavům, že se dostal do nebezpečí vyhození z oken pražského hradu, pouze vysoký věk mu zachránil život. Chvályhodný příklad majitele Strakonic následovali všichni občané a byli neochvějně věrni a poslušni svému císaři a králi. Významné zkoušky zažili občané především v roce 1619, nejen pod velením Dona Martina Hoefhuerty, válečného rady a vrchního velitele své armády podáváním zpráv o pohybu nepřátel, pak při opevňování města Písku a obléhání města Tábora účastí mnoha lidí a posíláním nutného proviantu a válečné munice svou účast měli. Službu konali, zvláště při ochraně svého města ubytovaným vojskem, a stejně poskytovali potraviny, až nakonec polní velitel Ernst Mansfeld, město obsadil, vyplundroval, a velké násilí tam prováděl. Tato místních občanů loajalita výše uvedená byla potvrzena jak c. a k. vrchním velitelem Donem Martinem Hoefhuertou v Praze 22.ledna 1618, tak říšským hrabětem Donem Balthasarem Marradesem de Marrada S.Joan. Hierosolym. Řádovým rytířem komturem z Almunhy,a k. majestátním dvorním válečným radou, komořím, kapitánem, vrchním velitelem 1500 kyrysníků a arkebuzírů, majitelem jízdního regimentu a celé armády generálfeldleutnantem  a hispánským majestátním dvorním válečným radou 21.ledna 1628 a písemným svědectvím doložena. Stejně tak císař Ferdinand II k napodobení potomstvem ji schválit ráčil.
  • 1621 Jindřich z Logau
  • 1626 Rudolf von Baar, Rakušan, byl první z řady velkopřevorů. V tomto roce  104 domů, včetně radnice a mnoho dokumentů, které se zde pečlivě uloženy byly  nenadálým ohněm na popel shořely.

Abych nenatahoval pozornost p.t.čtenářstva, přeruším nyní tento výčet strakonických převorů. K autorovi, kterým je Jaroslaus Schaller, řádový kněz náboženské školy Sv.Josefa, několik připomínek. V popisu začátků řádového konventu ve Strakonicích má poněkud zmatek. Jako první převory uvádí i členy rodu Bavorů, ale s ohledem na celibát jsou tyto údaje samozřejmě zmatečné. I konec rodu se autorovi poněkud zamlžil, neboť zcela opomíjí pro samotné město nejdůležitějšího člena rodu, kterým byl Bavor IV. Teprve ten totiž svou listinou stanovil veškerá práva a povinnosti města vůči pánům hradu. Řád ani nezískal panství ze závěti Viléma Bavora, ale o dvě generace rodu později koupí přes jakéhosi Vikéře z Jenišovic. A ještě k označení představitelů řádu. Nejprve zda byli pouze převorové jako v jiných komendách. Později sem byl přenesen úřad Generálního převora (generalprior) z husity ohrožené Prahy. Výčet končí novým pojmenováním představitele řádu, kterým se stal velkopřevor (grandprior).

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Strakonice se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Strakoničtí johanité

  1. K-k. napsal:

    krásný čtení! Dík!🙂

  2. Hudec napsal:

    Potopit se do historie je v až příliš rušných dobách uklidňující.
    Historie tak zabraňuje hysterii. To jsem vymyslel sám…🙂 !

    • Petrpavel napsal:

      Rušná doba … říkal si na jaře 1938 český sedlák v německém pohraničí … žádnou hysterii … 🙂

      • Hudec napsal:

        Myslím, že český sedlák v německém pohraničí na jaře 1938 se svým selským rozumem už dávno věděl, která bije. My to dnes víme také. Jemu jeho vědění k ničemu nebylo, nám naše dnes také ne. Ale propadat hysterii by bylo takové nechlapské….
        Mnozí by za hysterii rádi označili moje samopaly. Já je považuji za realistickou reakci na doby rušné a ještě rušnější, neb hysterie se mi dílem hnusí a dílem je mi k smíchu.

        • Petrpavel napsal:

          Pochopil jste Hudče velmi dobře co jsem měl na mysli …. u mých vyjádření to vyžaduje někdy nadlidské úsilí. Díky. Moje žena mi nerozumí každou chvíli 🙂 .
          Budu se hystericky snažit být realistický v reálně hysterické době.

  3. okolojdoucí napsal:

    Díky! Ten Kryštofův „nevšední pohled na státní záležitosti“ zní obzvlášť zajímavě. Fantazie pracuje🙂

  4. hans napsal:

    ..21.května 1396 byl na příkaz císaře Karla IV. na Karlštejně sťat…

    1396 ??? císař Karel IV.???

    • Bavor V. napsal:

      Vidíte, další autorova nesrovnalost. Ani jsem si jí nevšiml. On tam v té dávnější historii těch chyb má prostě povícero.

Komentáře nejsou povoleny.