CHVILKA PRO POEZII Jiří ŽÁČEK


                                           „U každé pravdy by měla být uvedena záruční lhůta.“

Každoročně prezident České republiky udílí státní vyznamenání u příležitosti 28. října.

Mám radost, že jsem letos mezi navrženými na vyznamenání Za zásluhy  v oblasti umění našla jméno  básníka Jiřího Žáčka.

      Poezie Jiřího Žáčka je srozumitelná a být srozumitelný je výsadou básníků, kteří umějí a kteří mají co říci.  Už jsme si ho několikrát zde v nedělní chvilce poezie připomínali a tak víme, že je básníkem nejen lyrickým, že  ovládá i satiru, píše a sbírá aforismy i epigramy.My mámy, které jsme učily číst své děti  v období 70. a 80.let  (tzv. generaci  Husákových  děti), vděčíme Jiřímu Žáčkovi za skvělý Slabikář.

Letos mu bude 70 let a vím, že prodělal těžké onemocnění. Stále ale píše optimisticky a jeho verše a hříčky se slovy nám poskytují radost a dávají  sílu snášet  těžkou a složitou  současnost.

Letos mu vyšla knížka  SONETY,  z níž vám předkládám několik ukázek.

SEBEKRITICKÝ SONET O ŽIVOTĚ NA DLUH

Užíráme z porce příštích generací,                                                                                                   vnukům hrozí hlad a kurděje…                                                                                                             Charakterní člověk zahanbeně zvrací,                                                                                                což však vnukům sotva prospěje.

Doba žádá činy, neplýtvejme slovy –                                                                                                budu tvrdý jako z opuky.                                                                                                                        I ty žereš na dluh, říkám svému psovi,                                                                                               kosti musím nechat pro vnuky!                                                                                                                   

Střídmě poobědvám drobky od snídaně.                                                                                           Tímto žádám vládu: Stokrát zvýšit daně!                                                                                         Žrali jsme si, žrali – zasloužíme trest.

Dělali jsme grandy – už je konec srandy!                                                                                           Utáhnu si za to opasek a kšandy –                                                                                                       nebo rovnou oprátku, a fest!

 

 

SONET  O DIALEKTICE ŽIVOTA

Osud nám rozdal nejrůznější role,                                                                                                       těm zpupnost, oněm pokoru.                                                                                                                  Někdo dře v dole, jiný oře pole                                                                                                           

 a další slouží ve sboru.

Jedni se věčně točí v jednom kole,                                                                                                       uštvaní jako v hororu,                                                                                                                             a druzí mají na ty první hole                                                                                                                 a drží si je v pozoru.

Tak nás to učí život ve své škole,                                                                                                            kdo umí makat, musí zůstat dole –                                                                                                        v těch dole má stát oporu.

Zato ten, komu z frází tuční vole,                                                                                                         dialekticky míří k aureole,                                                                                                                     vykopnut směrem nahoru.

 

ČESKÉ MOŘE

České moře, dárek od Shakespeara,                                                                                                     pohádkový omyl, který potěší,                                                                                                           cosi jako láska, naděje a víra,                                                                                                               moře pro neplavce, moře pro pěší,

Moře bez vody a bez příboje,                                                                                                                 nekonečné moře všeho, co bys chtěl,                                                                                                   moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,                                                                                                 moře utonulé v hloubi našich těl.

Moře sebeklamů, moře nebezpečí,                                                                                                       moře, které mumlá vyhynulou řečí,                                                                                                     zamořené moře, moře našich dob,

Moře, z něhož zbyly útesy a břehy,                                                                                                    zkamenělé moře milosti a něhy,                                                                                                            moře hoře, naše kolébka i hrob.                                           

 

 Blahopřeji Jiřímu Žáčkovi,  přeji hodně zdraví a dlouhá léta!

M-ovci-babicka

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na CHVILKA PRO POEZII Jiří ŽÁČEK

  1. Petrpavel napsal:

    Taky mi Žáčkovo ocenění udělalo radost.
    http://www.jirizacek.cz/rozhovor-16.html

  2. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Básník Jiří Žáček,medajli dostal právem, to podepsal bych také – rázem.

    • Hudec napsal:

      Když básník ocenění získá
      perem
      I my nebásníci to jako správné
      berem

  3. NavajaMM napsal:

    Ďakujem za toto pripomenutie, Žáčka mám rád ešte od čias štúdií v 80-tych.

  4. vonrammstein napsal:

    Ta poslední je parádní!

    • moskyt napsal:

      Poslední verš. Od Máchova jednotlivce k Žáčkovu kolektivu (národu, společnosti, vyber každý co uznáš za vhodné).🙂.

  5. cobolik pacholik napsal:

    nepoznam zacka,urcite to nie je nejaka pracka,ale podla ocenenia,jeho dobra driststacka,oslovy kadeho ceskeho panacka.

  6. rybářka napsal:

    I mne potěšilo, že byl Jiří Žáček oceněn. A připojuji se, poněkud opožděně, ke gratulantům. Opožděně proto, že dušičkový víkend je u nás každoročně poznamenán velkým cestováním, pitím hektolitrů kávy, konzumací moře sladkostí a vražedným spěchem domů od příbuzných, k hektolitrům kávy a moři sladkostí domů, k příbuzným, kteří zase namířili k nám.
    A tak přidám jedno konstatování Jiřího Žáčka v debatě o umění.

    ,,Nejpopulárnějším uměleckým ismem dneška
    je diletantismus,“
    „Malíři malují, jako by to neuměli,
    spisovatelé píšou čím dál primitivnější bláboly,
    hudebníci skládají randál, který rve uši.
    A všichni mají úspěch,
    neboť publikum diletantů si lebedí,
    že je konečně umění nedeprimuje
    svou velikostí.“

    • Petrpavel napsal:

      Kdepak, vtipem lze vychovávat nejsnáz a nejméně bolestivě, i v umění – podotýkám, chtěje přivolat další aby si přečetl a pokochali se, když rybářčin příspěvek je již zapadlý v historii příspěvků …

Komentáře nejsou povoleny.