Skautský Slib


Nedávno se mi dostala do ruky výpravná kniha Skautské století (Junák – TDC | Mladá Fronta 2012). Je to poctivé dílo, čtivé a zároveň nabité informacemi s vynikající obrazovou dokumentací. Při jeho čtení jsem si uspořádal i ujasnil řadu skutečností nejen z původní historie tohoto hnutí, ale i z doby, kdy jsem byl před téměř půl stoletím sám jeho aktivním členem. Dočetl jsem se tam i podrobnosti o tom, jak je to s touto organizací v současnosti, tedy po roce 1990, a musím konstatovat, že cítím smutek nad tím, co se v ní změnilo. Je to samozřejmě okrajová záležitost v záplavě skutečností, které se na nás denně valí, osobně mi to už ostatně může být jedno, ale přesto mě to zasáhlo, a tak se zkusím o ten pocit podělit a vysvětlit, v čem spočívá.

Měl jsem v dětství to štěstí, mi tatínek zprostředkoval a přenechal své klukovské čtení – svázané ročníky Mladého Hlasatele a Vpředu, Batličkovy a Běhounkovy knihy a mezi tím vším na čestném místě prakticky všechno, co napsal Jaroslav Foglar. Psala se raná šedesátá léta, chodil jsem na ZDŠ a mezi spolužáky jsem našel několik takových, s nimiž jsme sdíleli velkou touhu prožít také takové příběhy. Podařilo se nám zjistit vinohradskou adresu Jaroslava Foglara – Jestřába, navštívit ho, získat podpisy do všech jeho knih (včetně Tábora smůly, který můj tatínek při nemožnosti sehnat pravý výtisk do písmene opsal na stroji, doplnil kopiemi obrázků, vlastnoručně překreslených tuší přes pauzák, a nechal svázat) a konečně se dostat i do radlické klubovny jeho tehdy turistického oddílu, pozdější obnovené pražské Dvojky. Členy jsme se pro nízký věk stát nemohli, ale založili jsme alespoň vlastní klub.

Při obnovení Junáka v roce 1968 se mi podařilo stát se členem jednoho z oddílů, které díky svým vůdcům vytvářely historii. Tam jsem prožíval všechna ta vysněná dobrodružství, učil se různým tábornickým a jiným dovednostem, ale hlavně jsem vstřebával to, co nejde přesně popsat slovy, jakkoliv je to psáno v zákonech a zásadách skautského života. Dnes to bohužel zní trochu naivně, ale já přesto ještě stále věřím na takové pojmy, jako slušnost, čestnost, poctivost. V atmosféře doby, poznamenané Pražským jarem i jeho potlačením, jsme se v oddíle učili i umění diskuse a tříbení názorů a debatovali o politice, hudbě, literatuře a dalších tématech.

Po dlouhých dvou letech, což byla tehdy celá sedmina mého života, jsem dostal právo složit junácký slib. Stalo se to na posledním táboře před rozpuštěním organizace, přesně v den 555. výročí upálení mistra Jana Husa. V půlkruhu klasických stanů s podsadami z krajinek, které jsme jako všechno ostatní postavili sami, hořel pravý táborový oheň, zapálený březovou kůrou (žádný „táborák“, nad nímž se opékají buřty a odhazují se do něj nedopalky) a já jsem s archaizujícím patosem pronášel slova slibu, jehož prvním, a proto nejdůležitějším bodem bylo „milovati vlast svou, Republiku československou, a sloužiti jí věrně v každé době“. Tehdy bych to asi ještě neformuloval, jen jsem to cítil, ale jsem si jist, že od počátku jsem pojmem vlast rozuměl území a obyvatele svého národa – krajinu a lidská díla v ní, jazyk, historii i současnost se vším všudy, nikoliv snad její konkrétní společenské uspořádání v té či oné době.

Roky pak plynuly, určitým způsobem se vyvíjel svět i moje země a s tím i mé zkušenosti a názory. Po zrušení Junáka se naše družina změnila na roverskou a spíše trampskou, sám jsem se začal věnovat závodně lehké atletice, vystudoval jsem, založil rodinu a roky přibývaly. Slibová lilie je již dávno s úctou uložena v archivu spolu s deníky, knížkami a příručkami z té doby, ale zásady skautského života mi přešly do krve a nezpronevěřil jsem se jim. A pokud jde o tu vlast, můj domov zůstal stále stejný, přestože mám za uplynulé roky prošlapáno křížem krážem Lucembursko a přilehlý kousíček Německa, kde bydlím, zajímám se o jejich historii i jazyky, a proto je mám také rád. Rozhodně nechápu a ani nechci chápat tezi, že „doma jsem tam, kde mám svou postel“.

Představoval jsem si, že se jednou třeba budu podílet na obnově toho všeho, ale když ta příležitost po dvaceti letech nastala, měl jsem dost jiných starostí a konec konců jsem stál na jiné názorové straně, než lidé, kteří pod obnovou aktivit, předtím tak hloupě a zbytečně potlačených, toužili spíše po revanši. Mé děti v té přelomové době ještě ani nechodily do školy, a tak se jich to ani nemohlo týkat. Dnes, s odstupem času, mám dokonce tendenci říkat „naštěstí“. Vyrostli z nich dospělí lidé, kteří ve svých oborech dosáhli úctyhodné úrovně a s úlevou konstatuji, že mají i velmi sympatické mimoprofesní zájmy a zejména že se nerozcházíme v pohledu na svět okolo nás.

Abych se ale vrátil k tomu, co mě zklamalo a rozhořčilo při čtení o současném českém skautském hnutí v knize Skautské století. Jedním z nejdůležitějších symbolů, které něco vypovídají o zaměření organizace, je slib, a ten skautský se po roce 1990 změnil (i když já jsem se to dočetl až teď). Byl potlačen prvek vlastenectví, když první bod byl v oslabené formě začleněn do posledního, třetího („duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním“, namísto dřívějšího „… bližnímu“) a ten první, z povahy věci základní, byl nahrazen vyprázdněnou formulací „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce v každé době“. Takový slib bych složit nedokázal a jsem rád, že jsem to nemusel vymlouvat ani svým dětem. I když je mi to vzhledem k vlastním vzpomínkám trochu líto, pevně doufám, že vnuci si dokáží najít lepší dětskou organizaci, nebo jinou vhodnou formu využití volného času. Věřím, že jejich rodiče je k tomu dovedou a pokud bude zájem, sám jim v tom rád pomohu.

Renard

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

48 reakcí na Skautský Slib

  1. Strejda Olin napsal:

    Bratře Renarde, v r. 1968 jsem byl již dospělý a obnovený Junák také zasáhl do mého života. I já jsem jako kluk hltal Foglarovky, toužil prožívat dobrodružství a jak jsem jen mohl, utíkal jsem do přírody. V tom slavném Pražském jaru bylo ustanoveno i u nás Středisko, vytvořily se oddíly, rozjela se činnost Junáka. Stal jsem se vůdcem 1. chlapeckého oddílu, absolvoval jsem 1. Severočeskou Lesní Školu (zkráceně jsme říkali „seleška“), zúčastnil se několika letních táborů. Potom to skončilo, romantiku vystřídal reálný život a ke skautingu jsem se již nedostal.
    To, co píšeš o slibu jsem nevěděl a jsem šokován!
    Nazdar!
    (už je plno hodin, jdu chrnět, ráno se k tématu vrátím)

    • vonrammstein napsal:

      V r. 68 jsem se narodil, nicméně foglarovky jsem nejspíš hltal úplně stejně🙂

  2. Hudec napsal:

    To jste, Renarde, napsal k 28.říjnu moc pěkně. Mne skauting/Junák minul a tak vám ho trochu závidím.
    Vztah „Já/My/Národ/Vlas“t nejspíš chápeme téměř identicky, což považuji v uvedených souvislostech za zajímavé a zvláštní. Vás totiž učil v dětství život rozumné míře kolektivismu, můj se vyvíjel spíše k individualismu, později tek vyhrocenému, že i tenis je pro mne příliš kolektivní sport🙂 .
    Ale výsledek (výše uvedený vztah) se zdá být identický. Různé cesty s velmi podobným výsledkem, možná dvě řešení téže rovnice. Proč? To nevím a vlastně na tom ani tak moc nezáleží.
    Hezký sváteční den, jdu vyvěsit prápor! Bude lampionový průvod a „shromáždění lidu“ hned vedle na centrálním náměstí našeho městyse. A ohňostroj….. to zas bude smradu. Ale pořád lepší než na Silvestra, kdy panuje úplná anarchie v odpalování čehokoliv.

    • kchodl napsal:

      Fogralovky, Batličku, Běhounka jsem hltal také. Ale četl jsem i Londona, Setona, Curwooda, ti mi byli o dost bližší, protože se mi to zdálo o dost pravdivější – podle Foglara se nedal zapálit oheň, podle Setona ano. Už jako kluk jsem chodil na lov a měl jsem zkušenosti se skutečným tábořením v lese – z nutnosti, ne pro zábavu.

      V mé době byl místo Junáka jen Pionýr, v první polovině 70. let dávali bolševici bacha, aby se jim tam Junák neusídlil pod střechou jako kukačka, takže jsem se vyžíval v klubu, který jsme s přáteli založili, po vzoru Rychlých šípů, článků v Mladém hlasateli, Vpředu, Junáku a další podvratné literatuře, pečlivě uschované našimi rodiči a prarodiči. Hodně pramenů bylo po knihovnách, ať již domácích nebo veřejných a vědeckých, jen musel člověk projevit značnou zavilost a úsilí, aby se k tomu dostal, normálně se to nepůjčovalo a nebylo v katalozích (např. „Uzly a laso“ od Elsnera).

      Když se pár let později Junák – skauti – naučili svou činnost maskovat pod hlavičkou Pionýra, normálně jsem jezdil na dětské tábory s oddílem, ačkoliv jsem byl jen externí člen, jejich „pionýrské“ (ve skutečnosti skautské) schůzky se mi jevily značně přiblblé a nezábavné, v klubu to bylo o hodně lepší. Na tábor se dělaly zkoušky – jet tam bylo vlastně vyznamenání – a ty jsem většinou vyhrál, spolu s ostatními členy našeho klubu – ve woodcraftu, střelbě, táboření a tak, takže mě tam museli vzít, jakkoliv jsem byl poněkud rozkladný individualista, torpédující kolektivní blbárnu, už tenkrát. Sdílím názor pana Hudce na kolektivní sporty, včetně tenisu – ale s čestnou výjimkou ledního hokeje.

      K Junáku jsem tedy přistupoval z fundamentálnějších pozic, dalo by se říci. Spousta činností se mi jevila poněkud šaškovská, patetická a podivná – jen falešné hraní si na něco, místo skutečnosti. Ale ten dětský tábor byl jedním slovem skvělý. Bylo to zvlášť pro kluky 12-14 let protože ten zápřah, podmínky a někdy téměř teror by holky nevydržely. Mezi dětmi se tomu říkalo „Vyhlazovák“, a všichni se na to nesmírně těšili. Byl to prostě onen „zlatý hřeb“ činnosti v oddíle, po mnohaletém „výcviku“. Měli i další tábory, pro holky, a pro „mrňata“.

      Část aktivních vedoucích toho „pionýrského“ oddílu byli bývali nebo i současní vojáci, výsadkáři a speciálové, takže podle toho to vypadalo. Všechno jsme dělali sami, včetně vaření, k 40-ti dětem tam bylo asi 20 vedoucích, k tomu dalších až 50 instruktorů-specialistů na různé věci přijíždělo na pár dní. Trvalo to 6 týdnů, ten tábor. Měli tam celotáborovou hru, individuální i skupinové bodování všeho a tak dále. Pak to zkrátili na měsíc, kvůli potížím s úřady. Tajné heslo tábora bylo „Slabší kusy odpadnou“.
      Díky silně výběrové povaze tábora a zkušenostem vedoucích a instruktorů, za celou dobu se nikomu nic nestalo, mimo zlomenin a jiných lehčích zranění. Kdo to absolvoval, dodnes na to vzpomíná.

      Na tom vidíte, jaká byla za bolševismu vlastně obrovská svoboda, dnes něco takového není možné ani náznakem, za tisícinu věcí tehdy běžných by skončilo celé vedení v kriminále na dlouhá léta. Přitom to bylo super, ale dnešní doba je prostě bláznivá.

      Na Vyhlazováku se vztyčovala československá vlajka, přičemž při nástupu někdy někomu to „socialiastická“ vypadlo. Jak komu, jak kdo chtěl a cítil. Takže pominutí prvního bodu z Junáckého slibu považuji za celkem chytrý manévr, díky kterému současný režim ještě po Junáku nevyjel natvrdo a postupně se Junák obnovuje v celé šíři. Junáku, stejně jako Sokolu, Orlu atd. totiž nevrátili majetek, takže jeho obnova byla blokovaná už od začátku. Ale postupně se mnoho skautských kluboven obnovilo, přes soudní žaloby a tak různě.
      Určitě to hnutí má co říci – nejen dětem – i teď.

      Každopádně, neomarxisté všeho druhu, zelení pošuci, feministky, LGBT propagátoři, … Junák agresivně nesnášejí, takže už jen z toho vidíte, že na tom něco fakt je.

      • Strejda Olin napsal:

        „Můj“ chlapecký junácký oddíl byl na táboře 4x (1968, 1969, 1970, 1971), vždy na tři týdny.
        Na „zelené louce“, bez elektřiny, pitná voda sice prověřená, ale jen ze skalní studánky, polní latrina s chlorovým vápnem, hygiena v řece, polní kuchyně pod skalním převisem, žádné chladničky a mrazáky, jídlo z ešusů, žádné telefony, žádní profi zdravotníci, žádné kuchařky a dokonce žádné motorové vozidlo. Všechno po svých, všechno ručně, všechno po zálesácku. Klasické stany áčka na podsadách z krajinek, které si každá dvojice sama stloukla.
        Týden před prázdninami jsme my dospělí zajeli na místo a kosami (!) posekali louku, stavili se na MNV a u hajného a domluvili podmínky (vždy absolutně vstřícní).
        Na tábor jsme jeli vlakem a pak pěkných pár km po svých. Potřebný materiál nám přivezli sjednaným náklaďákem PV-3S. Všechno si kluci museli postavit a vybudovat sami, prkna jsme si přivezli (ty nám ochotně dali na pile), kulatinu jsme měli od hajného („Vemte si v lese kolik chcete, jen mi neporážejte zelené!“). Bylo tam dřeva na sto let.
        Vztyčil se vlajkový stožár, postavila brána, strážní věž, latrina, kuchyně, lávka přes řeku, jídelna, oznamovatel, ešusník, tábořiště, molo v řece aj. Dodržovaly se junácké obřady a tradice, chodili jsme na výlety, sportovali, koupali se, hráli hry. Opravdu se nikdy nikomu nic nestalo, žádný úraz, žádný průjem. Po nás využily tábořiště skautky, světlušky, vlčata. Dalo by se o junáckém životě vyprávět hodiny.
        Z dnešního hlediska a legislativy by něco takového nebylo absolutně možné.

        • kchodl napsal:

          Přesně to jsme dělali. Podmínky naprosto stejné.
          I všechny ty stavby, jak píšete. Ešusník, na to bych sám zapomněl.

          Byla to nádhera.

        • vittta napsal:

          Do prdele, do prdele….
          Všechno je pryč!
          Moje labuť, resp. její rodiče mají chatu u Sedlčan, kus od Kamýku..
          I vyrazil jsem s ní, podívat se na ta slavná místa, kde jsem nikdy předtím nebyl.
          A viděl jsem dětské tábory, zarostlé travou a bodláčím, chatky špinavé, a dřevěnné stoly už rozpadlé.
          Žádné děti, jen ticho a zmar.
          A také jsem viděl chatky ze starých časů, s dveřmi vyrobenými s palet a okenicemi s podlážek, obrostlé popínavými rostlinami, také chatky z přívěsů či budníků Pragy V3S, umístěné rozličně mezi skalami a stromy.
          A do toho všeho se mísila nová doba, obrovské vily s betonovými ploty, za které nebylo vidět, luxusní auta a z hospod se neozýval zpěv.
          Nebyl jsem nikdy tremp v tom slova smyslu, ale od mala chodím po lesích a není mi to prostředí nijak neznámé.
          A tam jsem chodil v nějaké cizí zemi, které jsem nerozuměl a byla, byla to smutná země….

        • kchodl napsal:

          Bývalí členové oddílu se to snaží stále provozovat, dokonce v jedné z nejlepších lokalit, kam se jezdilo. Jen kuchyně je stálá stavba, takový srub s velkými kamny a přístřeškem, kde byla jídelna. Také se tam přes zimu schovávají podsady. Ostatní se staví každý rok.

          Tak to bylo ještě těsně po 90. roce, jak teď, přesně nevím. Ale běží to, jak jen je v dnešní době možné.

          http://www.ctyriadvacitka.wz.cz/tabor-informace

  3. Strejda Olin napsal:

    Historie junáckého slibu.

    1912 – A.B.Svojsík „Základy junáctví“ v textu píše, že:
    „… junák slibuje na svou čest, že se všemožně přičiní, aby řádně plnil veškeré povinnosti junáků i své vlastní, a že bude při každé příležitosti svému bližnímu ku pomoci.“

    1913 – příručka „Kapesní knížka českých junáků“
    Slibuji na svou čest
    1. že budu věrný ideálům vlastní své duše
    2. budu pomáhati jiným a
    3. říditi se zákony skautskými

    1915 – oficiální tiskopis přihlášky
    Slibuji na svou čest, že se všemožně přičiním
    1. milovati vlast a sloužit jí věrně v každé době
    2. řádně plniti povinnosti své vlastní a zachovávati zákony junáků
    3. ze všech sil a v každé době prospívati bližnímu

    1921, 1930 – A.B.Svojsík „Organizace“
    Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe
    1. milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době
    2. plniti povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské
    3. duší i tělem býti hotov(a) pomáhati bližním

    1968
    Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe
    1. milovat vlast svou, Československou socialistickou republiku, a sloužit jí věrně v každé době
    2. plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské
    3. duší i tělem být připraven(a) pomáhat bližním

    1989
    Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe
    1. milovat vlast svou, Republiku československou, a sloužit jí věrně v každé době
    2. plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony junácké
    3. duší i tělem být hotov pomáhat bližnímu svému

    2007
    Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe
    1. sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době
    2. plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské
    3. duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližnímu

    Po roce 1933 byl povolen dovětek „Tak mi pomáhej Bůh“ ne jako náboženská formule, ale jako návaznost na tehdejší právní zvyklost.
    Po roce 1989 se již neslibuje pomoc „bližníM“, ale „bližníMU“ a je silně potlačen prvek vlastenectví a příslušnosti k republice. Slib služby nejvyšší Pravdě a Lásce je pak naprosto vágní, poplatný „nové“ době.
    Někteří kritikové vyčítají skautskému hnutí přílišnou organizovanost, „polovojenskou“ disciplínu, potlačování vlastní osobnosti a málo individualismu, oddělení chlapců od dívek.

    Pro mě byl a bude „foglarovský“ skauting svými metodami a formami ideálem naplnění volného času dětí, navždy srdeční záležitostí. Myslím, že byl založen především k výchově dětí ve smyslu celoživotního naplňování skautských zákonů – pravdomluvnost, věrnost, oddanost, kolektivismus, vlastenectví, zdvořilost, láska k lidem a přírodě. Ale měl vést i k pracovitosti, poctivosti, slušnosti a radosti ze života.
    Měl by připravit děti pro všechno dobré i zlé, co je v životě potká. Proto i heslo „Buď připraven“, pozdrav „Nazdar!“, složení prstů pravé ruky při pozdravu, podání levé ruky, oslovení „Bratře“, „Sestro“.

    Takže bratři a sestry, skauté a skautky, přátelé Bobří řeky, trampové a čundráci, doma, za humny i za velkou louží – zdravím Vás u příležitosti státního svátku vzniku Československa! A bděte!

    • Rosťa napsal:

      Já jsem nikdy v zeměpisu moc nevynikal, takže se možná hloupě zeptám. Kde to Československo leží?

      • Strejda Olin napsal:

        🙂
        Býval to blahé paměti malý, mírumilovný, všestranně vyspělý, civilizovaný a suverénní stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanů a několika menšin uprostřed Evropy.

        • Rosťa napsal:

          Já jsem si, strejdo Oline, při té příležitosti vzpomněl na M. Štěpána, když ho na podmínku pustili z báně. Bylo to někdy kolem jednadevadesátého a pozvala si ho hokyně Jílková do pořadu Kotel. Štěkala po něm přiměřeně jen do chvíle, než řekl, že v Německu jsou už k dispozici mapy rozděleného Československa. Pak už řvala jako raněné zvíře, včetně hostů. I já si myslel, že je vůl. Rozčarování přišlo následně a dnes bych nic nedal za to, že to mohlo skončit jak v Jugině nebo na Ukrajině. Co to chtělo? Zastřelit pár lidí a dál už to jde samo. U nás možná stačí „mrtvý“ student Šmíd. Profíci na rozdrbávání států své řemeslo znají dobře.

          • peter. napsal:

            Rosťa:
            On nebol vůl.Pokiaľ sa pmätám,tak založil(obnovil) aj KSČS,ktorá bola naozaj marxistická a „komunistická“.Viem,že vydávali aj nejakú tlačovinu a boli kritikmi reformácií ktoré prebiehali v Grebeníčkovej KSČM.

          • kchodl napsal:

            Přesně tak, taky proto po Klausovi a Mečiarovi – a mnoha dalších – doteď pravdoláska a jejich loutkovodiči štěkají co mohou.

  4. tresen napsal:

    Jako skautka doufám, že ten, kdo složil slib, nezapomene.
    A že tudíž nebude podléhat návodům, koho apriorně vyloučit z množiny „bližních“.

      • Rosťa napsal:

        Vaše Jasnosti, to jí nemůžete dělat. Každý i bez brýlí pozná, že je to Putin zamlada.

        • Minorita napsal:

          Dneska excelentně bodujete Rosťo …🙂

          • Rosťa napsal:

            To já ne, to Modrý portugal a ve sluchátkách Deep Purple. Kecám, teď tam jede Angie od R. Stones. To se taky dá.

      • peter. napsal:

        Čo sa v mladosti naučíš,v Európe ako by si našiel!

      • tresen napsal:

        Předpokládám, že to je ilustrace k článku Samopal, vložená sem omylem.
        To je váš vnuk?

        • vittta napsal:

          Řekl bych že ne, je to bojovník za svobodu.
          Pak se divte, že k nám utíkají, ale tu flintu nechají samozřejmě tam, protože pušky jsou zlé a oni to vědí.
          Tribun bude vyčítat střelné zbraně každému čechovi, jen migrantům je ještě nevyčetl.
          No, žádné nemají, přijeli bez pušek.
          Škoda že neříkají „Přicházíme v míru“!

        • peter. napsal:

          Nie čerešňa!To nie je môj vnuk.Je to malý bojovník ISIL:
          http://www.hlavnespravy.sk/deti-vojny-10-rocni-chlapci-v-radoch-isil/293895
          Len moj takt a úcta ku ženám mi bráni v tom,aby som na vašu invektívu odpovedal inak,ako“všetko dobré“Čerešňa!

          • vittta napsal:

            No vidíte Peter, nejsou tak zlí.
            Platí dětem úplně stejně jako dospělým.
            To zní dobře….vedle na blogu mají pravdu.
            Přichází spravedlnost do naší prohnilé civilizace-a tohle je důkaz!

            • Minorita napsal:

              A z která že mešita ten blog provozuje, kdo že je za muftího🙂 ???

            • vittta napsal:

              Jedna dáma, Minorito.
              To pořád doznívá ta moje prastará diskuze o plné lednici, kde jsem se ukázal jako povrchní pitomec.
              Muslimové mají úplně jiné hodnoty, jsou nějak lepší…co ale udivuje, že ti muslimové chtějí právě a jedině tu plnou lednici. (a mešitu k tomu,a hodně tolerance, to je fakt)
              Čím plnější, tím lepší.
              Mezi nimi a námi je ovšem ten zásadní rozdí, že my, čeští kreténi (zase jsem chytřejší, u nás je kreténů 12 do tuctu) se se zalíbením díváme na svoje plné lednice.
              Muslimové se dívají se zalíbením na lednice cizí….samozřejmě plné.

          • Rosťa napsal:

            Peter, když je někdo, s prominutím, hovado, tak se na pohlaví neohlížejte. Třešeň ( jepice ) se tu už párkrát předvedla jako pěkně křivácký provokatér. Zde nějaká zdvořilost není na místě.

        • Blbíš napsal:

          … vy třešňová panenko, vy musíte mít v sobě zmatku!

        • oh napsal:

          Povězte mi, pronikl do té vaší slonovinové věže pojem „dětský voják,“ nebo si události starší než půl roku a nezapadající do sluníčkové představy o světě kolem prostě odmítáte připustit?
          http://www.lidovky.cz/nove-video-islamskeho-statu-detsti-vojaci-v-syrii-trenuji-na-dzihad-113-/zpravy-svet.aspx?c=A150224_100829_ln_zahranici_ele

        • Bavor V. napsal:

          Hele , jepice, tohle bylo poprvé a naposled, co sis otřela čumák o moji rodinu.

        • Minorita napsal:

          No, podle toho, jak jste popisovala třešni jinde Vaše pohnuté dětství, tipoval bych to buď na Vašeho souseda, spolužáka nebo kamaráda – proto ta velkorysost… A pak proč u Vás doma tekly po večerech slzy …🙂

        • Hudec napsal:

          To je asi ne mne, řekl bych. Proč ta agrese? Moji vnuci studují na gymnáziu, už všichni tři. Na obrázku typický gymnazista – imigrant? Možná obrázek vaší vysněné budoucnosti.

    • kchodl napsal:

      Kdo v množině bližních nikdy nebyl, těžko může být vyloučen.
      Napřed by se musel mezi bližní kvalifikovat, například slušností, neprolhaností, absencí nadřazené arogance, mírou taktu, …
      A co si budeme říkat, Allah Akbar nejsou ta pravá slova.

  5. Blbíš napsal:

    No vidíte a já jsem „jenom“ od mala chodil do přírody a ani mi nikdo neříkal, že bych měl být ve skautu, junáku, pionýru, TJ horní-dolní, svazarmu – či něčem podobném… až později jsem zjistil, že nám opovržlivě říkají kovbojíčkové – čundráci … ale já byl jenom tramp, kterému moudřejší kamarádi říkali (a na to i dohlíželi):
    … „ kdykoli od někudy odejdeš, nikdo nesmí poznat, že jsi tu byl … vůbec nic nezkazíš, když zanecháš jenom myšlenku a vzpomínku na tebe, která někoho zahřeje u srdce … a abys věděl, ono to platí v životě víc, než tady v lese…“
    A to mi stačilo pro celý život a snažím se tím řídit dodnes, proto jsem nikdy nepotřeboval stanovy, přísahy, členství … mně pořád jenom stačí PŘÍSLUŠNOST k tomuto NÁRODU a kamarádům (škoda, že už slábneme a vymíráme)…dnes vím, že i rodině.
    P.S.
    a přiznávám, Fogralovky jsem nehltal … asi sem nepatřím a neměl jsem to psát, žejo?

    • Strejda Olin napsal:

      Třesky plesky!
      Zálesák, tramp, skaut, čundrák, turista… co na tom záleží, pokud všem jde o to blaho, o tu posvátnost, tajemství přátelství a kamarádství, dobrodružství, vůni, krásu, lásku a velebnost přírody?
      Co by si sem nepatřil, člověče🙂

      • Strejda Olin napsal:

        … jo, a ještě na něco jsem zapomněl, možná že na to nejdůležitější – na sny!

        • peter. napsal:

          Tie sú dôležité!Kto nemá žiadny sen,akoby ani nežil.Aký sen majú naši vládnuci predstavitelia,predstavitelia EU a tí celkom hore ktorých ani nepoznáme?

    • oh napsal:

      Stanovy, sliby a organizace jsou jenom obal. Důležité je to, co je uvnitř.

      P.S. Ty foglarovky vám odpouštím.😉

  6. Strejda Olin napsal:

    Podíval jsem se na web junáckého střediska, jehož jsem v polovině minulého století byl členem. Zaujalo mě toto: seznam dokumentů potřebných k účasti na táboře.
    1) přihláška
    2) kartička ZP
    3) očkovací průkaz
    4) posudek o zdravotním stavu
    5) prohlášení o bezinfekčnosti
    6) souhlas rodičů s poskytováním informací
    7) registrační formulář
    Rozesmál jsem, když jsem si vzpomněl, jak jsme organizovali tábory tenkrát. A to si docela dobře dokážu představit, co všechno musí organizátoři tábora udělat, aby takový tábor vůbec mohl proběhnout. Třeba jen požadavky hygieny, to musí být maso! Na to bych dnes už neměl nervy.

    • blbíš napsal:

      …zrovna zítra vezu ve vleku maličkým skautíkům bágly cca 60 km někam na jejich organizovaný sraz. Já tomu nevěřil, ale ty bágly jsou větší než skautíci. Tak jsem, vzpomínaje na moje tele (později USárnu), synovi vynadal, co jako vedoucí blbnou, ale on mi argumentoval úplně stejně, jak píše S.Olin. Ach, jóóó, ubožátka (vnučky) moje malé.

      • kchodl napsal:

        Také jsem nosil Uzdu (USárnu), v létě minimální, ale v zimě, když bylo v noci -20°C, velikost a váha poněkud narostla. Pak naše výprava připomínala dnešní „pindosy“ (jak se přezdívá US Army vojákům, kteří kvůli bláznivému paragrafu v jejich pojistce musí při boji nosit plnou výbavu, jinak jim případné zranění či smrt není proplacena, takže se plouží jako tučňáci s až 50 kg výstroje a výzbroje). K tomu foťáky, objektivy, kameru nebo horolezecké vybavení a byl jsem na 40 kg zátěže jako nic.

        Všechny ty papíry a potvrzení pro dnešní skautíky jsou vyžadována, protože lidé nemají rozum a jsou schopné poslat na těžký tábor do přírody nemocné dítě třeba se srdeční vadou nebo těžkou alergií. Pak stačí vyjít v parném dni s dětmi kopec a musíte volat vrtulník, protože takový chudáček zkolabuje. No a pak se hledá, kdo za to může. Co si může troufnout s dětmi skautský vůdce na malém městě nebo v Praze, jsou dost rozdílné věci, protože čím větší město, tím jsou děti více prolezlé civilizačními chorobami a celkově slabší a méně odolné. A také choulostivé a nezvyklé na potíže všeho druhu.

        U dětí, které chodí do oddílu jsou všechna omezení předem známa, takže takové věci nehrozí, a pokud se na výpravu nebo tábor vezme někdo externí, musí složit určité zkoušky a je předem otestován na nějaké menší akci.

        Každopádně ta legislativa, to je tanec mezi vejci. Obdivuji každého, kdo dosud tyhle věci s dětmi organizuje, protože je to neustále jednou nohou v průseru, při té dnešní všudypřítomné blbárně.

    • Strejda Olin napsal:

      Stalo se v Rusku, je to jejich věc. Klidně to můžeme komentovat, schvalovat, kritizovat, posmívat se, obdivovat. Ale to je tak vše. Týká se nás to, ohrožuje nás to? Já myslím, že ne. Kvůli tomu s nimi přece nebudeme válčit. Tak by to mělo v mezinárodních vztazích fungovat.
      Je to jako s mými sousedy v paneláku. Je nás tu ve vchodu 21 rodin a každý jsme jiný. Co se v jejich bytech děje mě nezajímá, jsou to všichni dospělí a svéprávní lidé. Potkáme se, pozdravíme, navštěvujeme. Jiné ani neznám. Až mi z některého bytu začne zatýkat, lézt švábi, až kvůli kraválu nebudu moct spát nebo nebudou dodržovat domovní řád, pak se ohradím. Ale abych lezl do jejich bytů a kázal jim co mají a nemají, to je přece kravina. A vidíte, mezi státy se tak děje běžně a považuje se to za normální.

      • peter. napsal:

        Asi sme si nerozumeli.Ja to Putinovo rozhodnutie schvaľujem.Ja si na tú organizáciu spomínam asi tak,ako vy na skauting.Rôzne krúžky,súpbory atď.Mnoho známych slovenských hercov začínalo v pionierskych dramatických krúžkoch.Nebola to činnosť ktorá by naše deti kazila.Opak je pravdou.

Komentáře nejsou povoleny.