Javory podzimní


O kráse podzimně zbarvených javorů se dá buď psát nekonečně dlouho – a nebo se může mlčet, dívat se a žasnout…

Tohle jsou podzimní javory a zlatý javorový koberec pod nimi v zámeckém parku v Krásném Dvoře. (U levého okraje do záběru nakukuje Mikeš – jak jinak?)

obr.1

A takhle vypadá javorový břeh Ohře v Klášterci…

obr.2

Strakatí krasavci s drobnými lístky jsou k potkání v kadaňském lesoparku

obr.3

Javory pochopitelně nemusí být jen žluté – škála jejich podzimního vybarvení je opravdu široká

obr.4

A když barevné listy ještě zmoknou, tak opravdu září do daleka…

obr.5

I jednotlivé spadané listy vypadají jako krásný šperk…

obr.6

A tady máme krajkovou záclonu s javorovými motivy – taky z Klášterce, od Ohře…

obr.7

A obrázek osmý, poslední: javor na kopci, o kterém mluvím jako o „třešňovce“. V pozadí jsou slabě vidět Krušné hory. Fotka je z posledních říjnových dnů – pak už podzim končí a javory se uloží ke spánku….

obr.8

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Javory podzimní

  1. kchodl napsal:

    Moc pěkné !

    Vzpomněl jsem si přitom – když se dívám na různé barvy listů, od zelené po červenou – na obrazově nádherný čínský film, jinak úplnou blbost, čínskou kung-fu pohádku, „Klan létajících dýk“.
    Ale točil to „Pan kameraman“, jsou tam barevně dvě naprosto skvělé sekvence – jedna do zelena, kdy lidé stojí v jasně zeleném bambusovém háji, barvy jsou od khaki přes bambusově zelenou po tyrkysovou a do toho praží slunce a dělá paprsky zeleného světla. A druhá sekvence, proto se mi to připomnělo, jak dvě hrdinky bojují v podzimním parku a víří tam listí všech barev, přičemž převažující barva listí označuje, kdo zrovna vyhrává – když jedna prohraje, její listí zrudne, ale není to uděláno nějakým filtrem nebo postprodukcí, ale prostě tím, že tam filmaři naženou červené, možná dokonce javorové, listí – asi nějakým fukarem mimo záběr. Opravdu nápadité.🙂

    Kvůli těmto dvěma záběrům jsem si to nedávno stáhl ve vysokém rozlišení a kochal se doma přes videoprojektor. Stálo to za to.

    Nevím, jestli jste si všimla mé poznámky – tak ji pro jistotu zopakuji: jak jste v minulé diskusi sháněla onoho Bondyho, tak je to na uložto, v PDF, možná i v dalších e-book formátech, zadarmo samozřejmě.

    • vonrammstein napsal:

      Tenhle film jsem ze stejného důvodu stáhl před rokem či dvěma🙂 Uchvátily mě ukázky, právě tím výtvarnem. Jen to mám v prachobyčejném avi, lepší kvalitu bych si stejně neměl na čem přehrát.

  2. Alena napsal:

    Vaše fotky jsou krása, a to je dnes zapotřebí. Krása, radost, optimismus, nějak tyto vlastnosti mi dnes schází, takže díky za ně na tomto webu.

  3. vonrammstein napsal:

    Nádhera! V Krásném Dvoře budu koncem listopadu, ale to už bude dolistoopadáno😦

  4. peter. napsal:

    Možno sa táto krásna pieseň o javoroch zapáči ajČechom :

  5. rybářka napsal:

    Podzim.
    Čas dešťů, ranních mlh a jíní, ale i padajících kaštanů, čas chryzantém, čas ptáků táhnoucích za teplem, čas javorů, které podruhé rozkvetou. Na jaře drobnými zelenými květy, na podzim pak vybarvením svých listů.
    Stromy mají své osudy spojené s těmi našimi, lidskými. Některé ty pověsti o dávných událostech se tradují dodnes a tak si dovolím přidat vyprávění jednoho votického rodáka o starém javoru klenu, stojícím jižně na kopci u města Votic, místě, kde kdysi bývalo popraviště.

    Jednomu zdejšímu hospodáři zemřela žena a ten se po nějaké době zakoukal do sličné děvečky, sloužící na statku už za života nebožky panímámy. Ta však v srdci nosila jiného a hospodáře odmítla. Ten, aby se děvčeti pomstil, tak ji udal, že očarovala jeho ženu, následkem čehož pak žena při porodu zemřela. Tehdejší spravedlnost pak nad nebožačkou vynesla rozsudek, trest smrti. Na popravišti pak dívka pronesla poslední přání, aby jí bylo dovoleno vsadit strom, který když na jaře vyraší, bude důkazem její neviny. Byl jí donesen stromek javoru a ona jej zasadila korunou do země a kořeny vzhůru. Poté byla poprava vykonána. I přesto byl javor na jaře zelený.
    Nevina dívky byla dokázána, neboť javor stojí na Polském vrchu u Votic dodnes, a jeho majestát a krása udivuje v každou roční dobu.

    • vonrammstein napsal:

      To jsou ty Votice u Benešova u Prahy?

      • rybářka napsal:

        Ano, to jsou ony.

        • vonrammstein napsal:

          Jedna moje kamarádka odtamtud pochází, ale nikdy jsem tam nebyl. Maximálně projížděl vlakem. Až jednou nebudu tolik spěchat, vystoupím tam.

    • kchodl napsal:

      Až na to, že celá ta legenda – připadá mi až sadisticky nekrofilní – je vylhaná.

      Ve skutečnosti šlo o to, že statkář zavraždil jedem svou zestárlou ženu, chtěl ji nahradit děvečkou, kterou opakovaně znásilňoval a vydíral, ta pak porodila mrtvé dítě. Následně to na ni hodili, protože šlo o peníze pro církev – a úplatky soudům, samozřejmě. Nic nového.

      Pár let zpět jsem o tom někde četl článek, někdo to vypátral z obecních a farních kronik, z osobních deníků. Ale nemám čas to hledat, kde. Pochybovačům tak musí stačit nepravděpodobnost celé té zkazky.

      • rybářka napsal:

        Jak jsem koupila, tak prodávám. Říkáte, že legenda je vylhaná ? Rodák z Votic tvrdí, že panímáma chodila s děvečkou ve škole do jedné třídy, tak zase tak zestárlá nemohla být, když rodák o děvečce mluví jako o mladé dívce.
        Že hospodář děvečku opakovaně znásilňoval ? To bych se divila. Dochovalo se futro i sekera, z nichž bylo jasné, že hospodář byl denně na šrot a hlavu s placením si nedělal. A panímáma byla metr, dovedla si ohlídat těch pár chvil, kdy nebyl zrovna hospodář v hospodě.
        Pravdu máte pane, o peníze mohlo jít. Děvečka mohla mít slušně našetřeno a hospodáře tlačily dluhy a fakt, že už mu nikdo nechtěl nalít. Tak se možná chtěl napakovat na jejím jmění. No a když odmítla, tak o těch jejích úsporách řekl církvi a to pak už nemohlo dopadnout jinak, než jak to dopadlo.
        Ale o tom javoru na Polském vrchu se traduje to, co jsem napsala.

  6. Renard napsal:

    Je to, paní Katy, vážně krása, stejně jako jiné Vaše nedělní fotky! Snažím se o něco podobného tam, kde jsem teď. Zlatá barva listnatých lesů a remízků v pastvinách u Mosely, v Ardenách, nebo mez skalami „Lucemburského Švýcarska“ je sice také krásná, ale chybí tomu ten popisek typu „z Klášterce, od Ohře“, „v kadaňském lesoparku“ apod. Občas se dívám na své fotky pořízené před pěti a více lety a uvědomuji si, jak se těším, až tu krásu budu zase vidět doma – tam, kam patřím.

  7. Lunka napsal:

    Je to nadhera, Katrin. Kazda fotografie ma jiny puvab, vyvolava jine asociace. Bezvadny vyber, podzim se vam zase moc povedl.

Komentáře nejsou povoleny.