JEN NA ŠPIČKU NOSU Jiří KNOPP

            Když mi moje manželka, při jednom z výchovných pohovorů, které se mnou čas od času  vede, pravila, že si nevidím ani na špičku nosu, nelenil jsem a za ušetřené peníze z nenávštěv praktického lékaře jsem si od jednoho z vietnamských obchodníků zakoupil triedr a to za pouhých stoosmdesát korun.

            Uvedený dalekohled se rozhodně nepyšnil dokonalou optikou, ale když jsem přimhouřil jedno oko, snadno jsem zrakem opustil nejen špičku nosu, ale zahlédl jsem i bujnou vegetaci v okolí mého pokusného pozorování a při pozorné prohlídce zorného pole uvedeného zázraku techniky se v mracích objevila silueta nejvyššího bodu Orlických hor.

            Samozřejmě jsem věděl, že tímto jednoduchým trikem nemohu vyzrát nad objevem své  manželky, že mám omezený rádius rozhledu, že jsem poněkud zabedněný, zahleděný pouze do sebe a svých nicotných problémů, z nichž nutno jmenovat zejména pivo, fotbal a ženské. Přesto jsem věřil, že zakoupeným optickým aparátem se mi podaří u manželky vzbudit zájem o floru i faunu v okolí naší chaty se zahrádkou. Využil jsem k tomu její náhodně projevené dobré nálady a přiložil jsem jí k očím okulárové  tubusy  dalekohledu.    –   Fuj, to jsem se lekla. Co to je?

 –    No, to je dalekohled, miláčku. Zakoupil jsem jej proto, abych si rozšířil svůj obzor. Podívej se,  jak je s ním daleko vidět.  V dálce je vidět Velká Deštná.

 –   Já mám tak čas čumět po nějakých kopcích. Na to máš čas tak akorát ty, ale já musím      plejt.                                                                                                                                                              –  Třeba bys tím dalekohledem lépe viděla ty plevelné rostlinky a ….

            Raději jsem zmlknul. Za dlouhá léta soužití jsem rozpoznal, kdy je pro mě dobré už neříci ani slovo. Věděl jsem dobře, že to  „na špičku nosu“ znamená, že nevidím smítka na podlaze, prach na nábytku, drobné nedostatky – příkladně pootevřená dvířka v kuchyňské lince, vrzající dveře od koupelny a podobné nicotnosti. Také na zahrádce jsem od špičky nosu nedohlédl na to,  že některé stromky přímo žebroní o pár kapánek vody či o zkypření zeminy v okolí jejich růstu.

            Ne,  to není tím, že špatně vidím, je to mým nešťastným mužským zaměřením pouze na to, co má rozhodující význam na náš další život. Ano, jsou to rostoucí ceny potravin, služeb, poplatků za to či ono…

            Vzal jsem si do ruky dalekohled, pohrál jsem si s kolečky připevněnými na jeho těle a znovu jsem si jej přiložil k očím. A pak jsem to konečně spatřil. No samozřejmě, vždyť kdo jiný by mohl být původcem toho všeho – jak to jenom nazvat a nebýt sprostý? Viděl jsem je tam všechny a to ve skvělé kvalitě – Kalousek a za ním celá vláda i s jejich předsedou.

       Ukázal jsem ten dalekohled manželce.

–   No a co má bejt. Tihle to za tebe neuklidí.

To já vím přece také, ale kdyby alespoň uklidili po sobě.