JEN NA ŠPIČKU NOSU Jiří KNOPP


            Když mi moje manželka, při jednom z výchovných pohovorů, které se mnou čas od času  vede, pravila, že si nevidím ani na špičku nosu, nelenil jsem a za ušetřené peníze z nenávštěv praktického lékaře jsem si od jednoho z vietnamských obchodníků zakoupil triedr a to za pouhých stoosmdesát korun.

            Uvedený dalekohled se rozhodně nepyšnil dokonalou optikou, ale když jsem přimhouřil jedno oko, snadno jsem zrakem opustil nejen špičku nosu, ale zahlédl jsem i bujnou vegetaci v okolí mého pokusného pozorování a při pozorné prohlídce zorného pole uvedeného zázraku techniky se v mracích objevila silueta nejvyššího bodu Orlických hor.

            Samozřejmě jsem věděl, že tímto jednoduchým trikem nemohu vyzrát nad objevem své  manželky, že mám omezený rádius rozhledu, že jsem poněkud zabedněný, zahleděný pouze do sebe a svých nicotných problémů, z nichž nutno jmenovat zejména pivo, fotbal a ženské. Přesto jsem věřil, že zakoupeným optickým aparátem se mi podaří u manželky vzbudit zájem o floru i faunu v okolí naší chaty se zahrádkou. Využil jsem k tomu její náhodně projevené dobré nálady a přiložil jsem jí k očím okulárové  tubusy  dalekohledu.    –   Fuj, to jsem se lekla. Co to je?

 –    No, to je dalekohled, miláčku. Zakoupil jsem jej proto, abych si rozšířil svůj obzor. Podívej se,  jak je s ním daleko vidět.  V dálce je vidět Velká Deštná.

 –   Já mám tak čas čumět po nějakých kopcích. Na to máš čas tak akorát ty, ale já musím      plejt.                                                                                                                                                              –  Třeba bys tím dalekohledem lépe viděla ty plevelné rostlinky a ….

            Raději jsem zmlknul. Za dlouhá léta soužití jsem rozpoznal, kdy je pro mě dobré už neříci ani slovo. Věděl jsem dobře, že to  „na špičku nosu“ znamená, že nevidím smítka na podlaze, prach na nábytku, drobné nedostatky – příkladně pootevřená dvířka v kuchyňské lince, vrzající dveře od koupelny a podobné nicotnosti. Také na zahrádce jsem od špičky nosu nedohlédl na to,  že některé stromky přímo žebroní o pár kapánek vody či o zkypření zeminy v okolí jejich růstu.

            Ne,  to není tím, že špatně vidím, je to mým nešťastným mužským zaměřením pouze na to, co má rozhodující význam na náš další život. Ano, jsou to rostoucí ceny potravin, služeb, poplatků za to či ono…

            Vzal jsem si do ruky dalekohled, pohrál jsem si s kolečky připevněnými na jeho těle a znovu jsem si jej přiložil k očím. A pak jsem to konečně spatřil. No samozřejmě, vždyť kdo jiný by mohl být původcem toho všeho – jak to jenom nazvat a nebýt sprostý? Viděl jsem je tam všechny a to ve skvělé kvalitě – Kalousek a za ním celá vláda i s jejich předsedou.

       Ukázal jsem ten dalekohled manželce.

–   No a co má bejt. Tihle to za tebe neuklidí.

To já vím přece také, ale kdyby alespoň uklidili po sobě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na JEN NA ŠPIČKU NOSU Jiří KNOPP

  1. jaa napsal:

    .-) deja vu 🙂

  2. Hudec napsal:

    Hezké, díky!

  3. Rudolf Knopp napsal:

    Opak dej a Vu?

    Deža neví. ….

    • jaa napsal:

      Co dělat, když my jsme jen ten krk ,co hlavou kroutí.
      Navíc – patřím do generace – kdy se nerozlišovaalo co měla v praktické výchově nejen, vedení domácnosti , vaření, ruční práce,

  4. rybářka napsal:

    Velmi jsem ocenila Vaši nesmírnou laskavost, že jste ochotný paní choti zapůjčit dokonce triedr, aby lépe viděla na plevel v záhoncích, a jiné nicotnosti. A vrcholem dokonalosti je Vaše umění zastavit řeč ve chvíli, když už cítíte marnost svých slov, vyplývajících z mužského zaměření na věci rozhodující pro život nás všech. Především pak ve chvíli, kdy má Vaše paní choť rozkoukaný seriál, či rozečtenou knihu.

    Je jeden, naprosto ideální způsob, jak si udělat radost. Přečíst si Váš článek, pane Jiří. Váš vlídný humor, laskavá ironie, to je hojivá náplast na dnešní divokou dobu. Přečetli jsme Váš článek v rodinné sešlosti. Všem udělal radost. Děkujeme.

  5. Minorita napsal:

    Vykouzli jste úsměv, pane JIří🙂 … Díky

  6. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    I vy jste mne potěšili, když jste napsali,že se Vám moje psaní líbí a přináší Vám radost,Takové povídání, které vycházelo u pana Bavora jsem vydal vlastním nákladem a jem ochotenVám ho polat poštou,když mi pošlete svojí mejlovou adresu.Ta knížečka se jmenuje“S úsměvem jw život delší a veselejší“. S poštovným vás přijde na 72 Kč. Ahoj.

  7. cobolik pacholik napsal:

    jak furt dobre el colonel,jak zacal dalekohladom a vzislo z toho nieco ine,jak vie zakrutit,nemam sajnu jak sa taky styl nazyva a seriem na nazov,mna to kope,co si ine to je a jak rodeny stylista bo moje dristy to cisto niekde z tej palice a styl vychadzaju,viem posudit,len nie som clen nijakeho club,ci specialnej rubriky od pisania,ci akokolvek sa to nazyva,bo proste to vo mne a odporucam pepikom,aby si to kupili,ja este nezaplatil,ale dnes zaplatim a poslem ,bo som nevedel cenu,jak vazeny literarny kritik z vazeneho vydavatelstva zvaneho cezpolnej cobol buran company Ltd. v tej knizocke to kopy jak svina a len chytry bude vedel ocenit,bo osvieteny ideologicky lokaj ohnuty,bude cakat,co mu povie pan jak psovy na aport,takze objednavat u el colonel a platit okruhlu cenu a nie nejake drobne,bo podla pisania tu viem,ze vsetko bohaty a zazobany diskutery tu vcetne mna,ja sa mam jak prasa v zite,bo v tej knizocke utlej tak mocny kop k dumaniu a hlavne styl podania,co vas donuti dumat,bo pokial dumate,o vacsina tu stare krabice,ja mam nabeh mocny bojujete proti senilite,alzheimer,proti pochcavaniu sa to nerobi,bo budete chcat aj mladsi,co este udrzi,takze do toho,reklama myslim,ze dobra,ale graficky neviem upravit bo som debil do toho skielka,budem aj dristom,ale jak ja to mam v pazi,co si kto o mne mysli….

    • cobolik pacholik napsal:

      nedokoncil som,jak ja viem,ze aj mna maju v pazi,takze sme fifty fifty pazaci.

  8. Petrpavel napsal:

    Vždycky když čtu povídání pana Knoppa nebo prohlížím fotky paní K.-k. připadám si jako na pouliční veřejné produkci : tak dobré, a zadarmo!
    A jelikož se stydím pořád chválit, mám výčitky, jako právě teď … 🙂 .
    P.S. My to máme se ženou přesně obráceně. Já vidím kapající kohoutky, vrzající dveře, smítka, nezalité záhony, měkké pneu, prošlapaný koberec, nesvítící lampu, a vrhám se na odstranění, ona zase sleduje s nevolí rostoucí ceny všeho a nadává na kalouskysobotky – já jim ale rozumím : je to zasloužená daň za mou, a nejen mou, blbost před 25-ti léty.

  9. st.hroch napsal:

    Dost dobrý – pohlazení po duši…:-)

Komentáře nejsou povoleny.