Jak s ropou…?

Michail Deljagin

Já nemám tak často potěšení sdělovat vám příjemné zprávy, ale dnes přece jen… cena ropy dost podstatně stoupla. Od začátku října o 10% ale teď, doslova za půl dne stoupla hned o celých pět procent – ze 49 na 52 USD za barel.  Tento růst pokračoval a vznikl dojem, že se situace s ropou zlepší a spolu s tím se zvýší i příjmy. Ačkoli, prognózovat cenu ropy je velmi těžké. Jsou prognostici dobří, jiní jsou zase horší, ale od roku 2000 se nikomu nepodařilo trefit budoucí cenu dvakrát po sobě… Proto, když posloucháme řeči o prognóze, tak velmi často se prognostici uchylují k lexikonu věštkyň.

Ještě v červnu minulého roku stála ropa 115 za barel a zdálo se, že to není hranice. Potom začala zlevňovat a doletěla k 47 dolarům. A právě, když všichni sborem volali, že brzy to bude 20 nebo 30, trend se obrátil a ropa podražila na 67 USD, aby se poté propadla na 42. Pak se počátkem října ustálila na 52 USD, aby pak od 49 startovala vzhůru. Na pozadí toho jsou skutečně velmi směšná očekávání jako taková.  Nicméně jsou některé základní parametry, které cenu ropy určují, ovšem tyto faktory se mění. Jsou faktory silnější a slabší, a když rostou ty silnější, na významu nabývají slabší faktory.

Kdysi nás učili, že na trhu jsou hlavní poptávka a nabídka. Ale už při pouhé návštěvě obchodu pochopíme, že tomu tak docela není. Že jsou tržní síly závažnější, hlubší, podstatnější než nabídka a poptávka, a které je řídí. Nicméně prvním bázovým faktorem je nabídka a poptávka a my vidíme, že skutečně v posledních letech vzhledem kdy byla ropa drahá, poptávka převyšovala nabídku. A zvykli jsme si poslouchat panické výkřiky analytiků, že nejenže jsou veškeré kapacity v Americe nabity ropou, že takty stojí nevyložení na přístupech k přístavům, protože není ropu kam uložit, aby se najednou se objevily zvěsti o tom, že se v USA zásoby ropy snižují.

Dnešní svět žije očekáváními a očekávání a ta jsou mnohdy větší než událost sama.

Ve skutečnosti proběhl obyčejný technologický cyklus. Pokud je zboží drahé, má smysl do něj investovat, tedy investovat do těžby ropy ve složitých podmínkách na šelfech, z břidlic, bituminózních písků Kanady. Vrhá se sem kapitálů, prudce roste těžba, probíhá předzásobení, po čemž cena klesá, investice se snižují nebo úplně zastavují, po jisté době vzniká deficit a obyčejný kapitalistický cyklus se obnovuje. Anticyklická regulace namířená na překonání tohoto cyklu, obecně vzato, nefunguje, protože přirozenost trhu na jedné a lidskou na druhé straně, v kapitalistické společnosti ještě nikdo nezměnil. A nejen to. To, že dnešní trhy jsou trhy očekávání, jen zhoršuje situaci, protože očekávání se mění rychleji než reálný vztah nabídky a poptávky, jsou chaotičtější a méně předvídatelné. Euforie pokračuje ještě nějakou dobu poté, kdy se trhy obrátily a poté je rychle střídá zoufalství, které dále zhoršuje pád cen. Tedy to, co jsme viděli úplně nedávno.

            Je třeba ještě vzít v úvahu, že žádná technologická informace není jednoznačná a musíte být skutečným odborníkem pro pochopení celé její šíře. Zatímco neodborníci přeskakují se strany na stranu, aby následně upadali do různých psychických stavů. Klasickým příkladem toho je objem zásob. Největší zásoby ropy na světě nemá vůbec Saudská Arábie, ale Venezuela. Její smůla je ale v tom, že 74% její ropy je tzv. těžká ropa, která je obtížně těžitelná, která je ale zajímavá jako surovina pro chemii. Protože ale se ropa prodává zatím pořád především jako zdroj paliva, není těžká ropa aktuálně zvlášť zajímavá. Na třetím místě, co do objemu zásob ropy je Kanada, ale 94% její ropy je v bituminózních píscích, které se dosti těžko těží. Když se díváte na zásoby ropy, zdá se vám, že je vše o.k. a že ropa bude věčná, zatímco pohled na zásoby snadno dostupné ropy vás z toho slastného  vytržení rychle vyvede a přiměje vás rvát si vlasy nad tím, že brzy všechno skončí.

            Zásoby ropy jsou vysoce koncentrované. Na 10 nejsvětščích ropných zemí připadá 85% světových zásob. A mezi nimi na 3 země připadá přes 40% světových zásob ropy. To předurčuje velmi ostrou, bezohlednou a bolestivou konkurenci v boji o ropu. Říkejme si co chceme o vyspělé civilizaci s vysoce organizovanými lidmi, o vysokých ideálech, ke kterým spějeme – v boji o ropu žádná pravidla nejsou.

Rusko bylo vlastně pionýrem v dobývání ropy. První těžní vrt, připomínající ty dnešní, byl uskutečněn v naší zemi v roce 1848 na Apšeronském poloostrově, jeho hloubka byla 21 metrů. Prvniamerické naleziště bylo otevřeno v roce 1878 v Texasu. Počátkem 20. Století jsme těžili přes polovinu světové těžby a zahraniční kapitály, které se usadily na našich nalezištích, patřily k vládcům tehdejšího světa. Revoluční činnost v Rusku většinou sponzorovali jejich konkurenti. Nikoli náhodou se první ruská revoluce zvlášť energicky rozvinula a velmi bolestně probíhala právě na nalezištích kolem Baku.

Proto, když nám dnes začínají vyprávět o svobodě a rovnosti, o tom, že si Rusko nevede dobře na Sibiři, že by bylo dobře převzít Sibiřská naleziště pod mezinárodní kontrolu, protože svět bude těžit lépe než Rusko, musíme mít na mysli, že se boj o ropu vede naprosto bezohledně, je osou světové politiky, dokonce i dnes. Velmi dobře si pamatuji, jak v roce 2002 byl proveden roztomilý průzkum, který dokazoval, že ropa v Rusku skončí v roce 2014. Měli jsme už pomalu rok být na suchu. Ne proto, že by vědci udělali nějakou chybu nebo hloupost, ale proto, nedostupná těžitelnost naleziště je derivátem ceny. A ropa, kterou má smysl těžit při 27 USD/barel a ropa, kterou má smysl těžit při 50 (nehledě už při 100) dolarech, to jsou naprosto odlišné objemy ropy. Proto po pádu ceny ropy také ohromné množství nalezišť obtížně těžitelné ropy na šelfech nebo v píscích, se buď zastavilo, nebo pokračovalo ve ztrátové těžbě v očekávání lepších časů. Nabídka a poptávka jsou tedy jen částí trhu. Odborníci tvrdí, že současná cena ropy je ovlivněna nabídkou a poptávkou jen asi z 1/3. A tady vidíme otočku. Země OPEC, které kdysi kontrolovaly polovinu světové těžby, teď kontrolují jen 30% a nalézá se na hranici rozkladu, ale odborníci tam zůstali. Ti řekli, že investice se tam v roce 2015 sníží o 134mld USD, tedy o 22%. A to je velmi vážné a bolestivé snížení, které ukazuje, že se kapitál odvrátil od těžby ropy a tedy se dá očekávat (nikoli na 100USD), ale  jisté její zdražení.

            Druhým faktorem, který ve skutečnosti má dnes na trh ropou rozhodující vliv, je činnost finančních spekulantů. Jde o to, jakkoli nepříjemné je to říkat, že ropa je tím nejspekulativnějším ze spekulativních komodit na světě. Zvykli jsme si vyslovovat „brent“, ale té se těží jen kolem 20mil.tun ročně. To je, jako byste světovou cenu obilí určovali výlučně podle obilí vypěstovaného, řekněme ve Stavropolském kraji – dokonce ani to ne. To se dělá záměrně – výlučně proto, aby byl trh co nejzranitelnější vůči spekulacím, přičemž je to „krev ekonomiky“. Před tím byla „krví války“ a předtím byla hlavní surovinou pro výrobu výbušnin, takže je už půldruhého století výjimečně důležitou surovinou. A při tom všem je nanejvýš spekulativní surovinou s velmi nestálou cenou. Je dobře vědět, že regulace trhu ropy od 30.dož 60.let minulého století se uskutečňovala na základě kartelových dohod, pak to byla rovnováha zájmů OPEC a ostatních zemí, takže volné určování ceny ropy začalo až ve druhé polovině 80.let, kdy Saudská Arábie porušila všechny svoje závazky v rámci OPEC a zdvojnásobila těžbu, aby spolu s USA uštědřila ránu Rusku. To se sice podařilo, ale regulace trhu se rozsypala. Klíčovou roli tedy hrají spekulanti. Ale jestliže ještě v roce 1998 v době tehdejší krize 88% kupců futures na ropu byli ti, kteří zajišťovali reálné, fyzické dodávky ropy, tedy těch, kdo se nechtěli věnovat spekulaci, ale chtěli se jen zajistit proti nejrůznějším technologickým zádrhelům a poruchám v dodávkách, – spadl na všehovšudy 40%, tedy více než dvakrát. Hlavními hráči se stali spekulanti, z nichž po 1/3  jsou formální spekulanti, orientující se na formální kritérie, dále spekulanti institucionální, kteří nakupují ropu jako součást různých indexů a kteři se zaměřují jen na zdražení ropy a zbytek jsou volní spekulanti, kteří hrají střídavě na růst a pokles ceny. A od té doby jejich podíl stále roste.

A ve světě hraje spekulativní kapitál velmi důležitou roli. Roste nestabilita, která se zvyšuje v důsledku uvědomělých snah, aby bylo co nejvíc spekulativních kapitálů, které by se bály všeho a skupovaly by americké cenné papíry a pomáhaly sanovat americký státní dluh. Bez toho Amerika nepřežije a bez ní nepřežije současná ekonomika. Je ale zřejmé, že americké cenné papíry se záporným výnosem nejsou nejlepší investicí, tak ti, kteří si mohou dovolit zariskovat, utíkají především k ropě.

Loňský pád cen ropy ze 115 na 47 USD za barel by vyvolán tím, že USA zastavili tzv. kvantitativní uvolňování – tedy volný tisk ničím nekrytých dolarů, jejich ekonomika sílila v důsledku břidličné revoluce a oni do ní přestali takové peníze vlévat. Přestali lít měsíčně desítky mld. dolarů do ekonomiky, ale peníze jsou věcí, která má snahu se vždy někam přelít. Tyto peníze se tedy přesměrovaly na spekulativní trhy a logicky i na trhy ropou. A když spekulativní působení na ropu sláblo, tak zlevnila více než dvakrát – jen proto, že se změnila makroekonomická politika USA.

Pak se vzpamatovala, a z docela podstatného důvodu. Jde o to, že americký ropný průmysl, ne břidličný, ale celé ropné odvětví je rentabilní (s přihlédnutím ke všem nákladům) při ceně 60 USD za barel. Takže, aby bylo ziskové, musí mít, bez ohledu na technologický pokrok a všechny úspěchy, cenu 65 dolarů. Všechno, co je níže, funguje se ztrátou. Jistě, USA jsou bohatou zemí, její ropné společnosti jsou bohaté a mohou se přeúvěrovat a pomocí různých finančních operací nevykazovat ztrátu. Nicméně ji tak, či onak mají.

Jistě, snížení cen ropy bylo nezbytné v zájmu vnitroodvětvových cílů, konsolidace břidličné ropy a plynu. Vždyť do té doby je mohl těžit prakticky kdokoli, kdo měl peníze a skupina lidí, kteří se složili, řekněme po 2 mil.USD mohli v klidu čerpat břidličnou ropu se slušným ziskem. Byl to vysoce konkurenční trh a proto, aby ho mohly monopoly shrábnout pod sebe, bylo výrazné snížení ceny nutné. Takže probíhá vymítání malých středních firem z trhu.

Navíc se v Americe rozjíždí volební kampaň a ropné společnosti tradičně podporují republikány a domnívám se, že vládnoucí demokraté s potěšením podkopávají jejich finanční bázi. To ale nejde donekonečna. Proto ceny zamířily vzhůru a dosáhly 67 USD za barel. A dál došlo k následující epizodě: USA a Irán, za naší výrazné pomoci, se dohodly o zrušení sankcí a iránská ropa začala proudit na trh a v důsledku toho cena poklesla až na 42 dolarů. Protože ale Američané jsou zainteresováni na relativně vysokých cenách, začala se cena znovu zvedat.

Nicméně, neměli bychom zapomínat, že po všech zmíněných faktorech začíná působit i faktor nahodilosti. Bývají to technologické havárie, chyby ve výpočtech, náhlé zištné navýšení zásob, – teď zafungovaly dvě  věci. Nynější růst cen ropy byl na jedné straně vyvolán tím, že v USA se najednou začaly snižovat zásoby,  a všichni, kteří pochopili, že se budou snižovat, protože se tam omezuje vlastní těžba, zjistili, že to co se prognózovalo, k tomu i dochází – a to je vždycky nečekaná novina, která velmi silně útočí na nervy. Tím druhým je začátek ruské operace v Sýrii proti islámským teroristům.

I tady jsou dva faktory: – někdo se bojí, někdo propadl panice, někdo vyčkává, že Rusko rozšíří zónu útoků i na Irák. Což nelze vyloučit, pokud nám k tomu Irák dá mandát, ale v každém případě i kdyby souhlas nedal, tak samo očekávání, že naše rakety mohou přiletět k teroristům v Iráku, podstatně působí na růst světové ceny ropy. A to ze dvou důvodů. Prvním je, že ekonomickým základem IS není trh s otroky, ale tzv. krvavá ropa. IS pašuje svoji ropu přes Turecko i přes Kurdy, a druhým kanálem je, s prominutím, Izrael. Tato ropa přichází na světový trh a prodává se za dumpingové ceny. Když světová cena byla 67 USD, ropa IS stála mezi 20-40 USD za barel, a dnes se prodává kolem 15 USD. To samozřejmě negativně působí na světovou cenu, protože to je levné zboží, které lze prodat fakticky za jakoukoli cenu. Dost podstatná část té ropy, která je považována za americkou břidlicovou, je ve skutečnosti onou krvavou ropou islámských teroristů.

To je také drobný detail k pochopení toho, proč USA tak vzrušeně dýchají při podívané, kterou jim v Sýrii poskytujeme. Na druhé straně bojovat s teroristy a zabíjet je, samozřejmě nezbytné, ale málo efektivní. Ale daleko jednodušší je zbavit je prostředků k existenci, a poté válka skončí sama.

Pro zničení IS nestačí jen zabíjet maniaky, proto je nutné podpálit ropná pole, odkud těží svoji ropu a tím zpod nich vyrazit ekonomickou základnu. Dokonce, i když Rusko záměrně ropná pole bombardovat nebude, nedá se vyloučit, že jedna raketa zabloudí – a to se stává nejen na vojenských cvičeních a dokonce i v USA.  Zapálit naleziště je jednoduché – ale uhasit je, to vyžaduje odborníky a speciální techniku. Taková možnost v zásadě existuje, a chápání této možnosti vede tomu, že se ceny ropy ve světě zvedají. To neznamená, že zítra bude ropa stát 115 dolarů. To znamená, že se během roku bude pohybovat k úrovni 60-65 USD za barel.

Ne náhodou jsem začal tím, že prognózovat ceny ropy je velmi složité – na dveřích mé kanceláře visí tabulka: „Projekty perpetuum mobile druhé generace a prognózováním cen ropy se nezabýváme!“. Nicméně existují věci, které je třeba přinejmenším chápat: -světové trhy ropou, jako nemnohé trhy na světě, hledí vzhůru…ceny ropy budou pomalu klesat. Doufám, že náš boj s terorizmem bude mít pozitivní vliv i na tyto trhy. Že nejen pomůžeme zachránit miliony lidí, pomůžeme zachovat stát Sýrie, ale i relativně normální světový pořádek. Vždyť USA díky drahé ropě za poslední dva roky zvýšily těžbu ropy o 30% a stali se jedním z největších producentů ropy na světě. Nebylo by správné, kdyby tuto svoji těžbu ztratily. Protože výroba se má rozvíjet – dokonce i v USA.

Michail Deljagin _ 151008

Zdroj: www.deljagin.ru