Starý park


Minulý víkend jsem vás pozvala na prohlídku podzimního lesoparku, dnes vás zvu do jiného městského parku. Úředně se jmenuje Smetanovy sady, já o něm ale mluvím spíš jako o „starém parku“. Pamětníci mi vyprávěli, že byl založen někdy ve 20. letech minulého století a že to bylo něco na způsob zdejší „hladové zdi“ – nouzová práce pro nezaměstnané.

Takhle vypadal v době svého vzniku:

obr.1

Z proutečků jsou už dávno velké stromy a podzim v něm je opravdu nádherný. Když jsem jezdila do práce, tak jsme s Mikešem vždycky vystoupili u tohohle parku (je to jen o jednu kratičkou zastávku dřív) a šli si ten park obejít a obdivovat.

obr.2

Na téhle fotce jsem v pravém dolním rohu nechala nevyretušované Mikešovy uši – měl by, pacholek psí, radost, jak se mu zas jednou podařilo přimotat se mi do fotky…

obr.3

Tím, že část stromů v parku má tmavé listy, vzniká na podzim nádherné kombinace zlatých a bronzových zbarvení. Tenhle bronzový krasavec je buk…

obr.4

A tohle je pro změnu dub…

obr.5

Zlatý koberec na zemi…

obr.6

A romantická zákoutí – no prostě paráda!

obr.7

A tak jsme si vždycky obešli park, já obdivovala barevné stromy, Mikeš si přečetl vzkazy od kolegů a řádně na ně odepsal – a mohli jsme jít do práce.

obr.8

Vlastně ne – ještě mne čekala jedna zásadní povinnost: v pekárně na hlavní ulici koupit Mikešovi rohlík. Na tom si trval a když jsem tuhle povinnost nehodlala splnit, tahal mne k pekárně a všemi způsoby dával najevo, že přece má na ten rohlík právo!🙂  Bývaly ty cesty do práce hezké…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Starý park

  1. kchodl napsal:

    Nádherné barvy. Park je opravdu krásný.
    Podzim je fotograficky nejkrásnější (mimo jara, léta, zimy). Užívám si to, když vyjedu do Orlických hor, smíšené lesy v těch kopcích a údolích září všemi barvami, ve studeném vzduchu je daleko vidět a šikmé paprsky slunce tomu dávají až pohádkový ráz. Je to úplně kýčovité, jako by to někdo vyrobil ve Photoshopu a pohrál si s HDR a falešnými barvami – a přesto je to skutečnost. Pokaždé z toho užasnu a kochám se, jak Hrušínský ve „Vesničce“.

  2. Hudec napsal:

    vyrazil jsem si v pátek na houby. Nikde ani prašivka, tak jsem se alespoň hezky prošel svým liduprázdným údolím Za horama. Někde trochu vykáceno, ale žádná tragédie, spíš přirozená obnova. A to mě přivádí k vašemu prvnímu obrázku parku, když se zakládal, paní Katy. Díval jsem se na čerstvě osázenou stráň a vedle ní na stromy, které pamatuji jako mladíky – dnes jsou to smrkoví a borovicoví velikáni. Bodejť, jsou o nějakých 55 let starší, než když jsem je viděl prvně.
    A uvědomil jsem si, že pod těmi čerstvě vysázenými stromky já už houby hledat nebudu.
    Proto obdivuji poctivé lesáky a „parkotvůrce“. Dělají něco nikoliv pro sebe, ale pro ty, co přijdou po nich.
    A tak jsem tam smeknul klobouk a uklonil se jim, i když tam nebyli.
    Bavore, vždycky, když vyhoupnu se ze zatáčky (je tam sedmdesátka) u Katovické hory, otevře se mi pohled přes Řeku na lesy, kam mířím. A dá mi moc práce, abych se nekochal (kchodle :-)), protože je tam celkem svižný provoz a až do Katovic samá zatáčka.

  3. K-k. napsal:

    a docela by mne zajímalo, jaké byly podmínky pro zahájení akce „Hladová zeď“ tehdy a teď. Ono by bylo na obcích potřeba udělat spoustu práce a nezaměstnaní jsou taky. Pravda, někteří tu nezaměstnanost mají jako celoživotní povolání, ale ne všichni. A kdyby dostali možnost si na takové hladové zdi nějak citelně přivydělat…

  4. Strejda Olin napsal:

    Máme rádi Česko, jsme prorostlí pokoleními našich rodičů a předků, nasákli jsme dějiny, tradice, kulturu a způsob života, léta dobrá i zlá jsou zarostlá v nás, máme v krvi dobrotu a mírumilovnost se špetkou těch hříchů, které k životu patří. Jsme národ vzdělaný a pracovitý. Ta naše Česká „zahrádka“ tu nevznikla z ničeho nic, stojí za ní staletí tvrdé práce a umu stovek generací. A také bolesti a odříkání. „Tak nějak“ jsme si tu v té naší kotlině po staletí žili a nikam se nehrnuli, s každým jsme chtěli vycházet v dobrém, máme už takovou náturu. Pokaždé, když se nám sem ve větším než normálním počtu někdo nakvartýroval, nebylo to pro nás dobré. My na ten Babylon prostě nejsme. Myslím, že jsme víc konzeravtivní a víc vlastenci, než si uvědomujeme. O to větší obavy dnes máme z vlny imigrace, nota bene z cizinců ze vzdálených zemí s ještě vzdálenějším náboženstvím, kulturou a životními zvyklostmi. Jako mnozí z vás i já mám mrazivé a neblahé tušení něčeho velmi, velmi zlého a poprvé v životě mám téměř panický strach z budoucnosti. Navíc je ten strach propojen se vztekem a bezmocností. K čemu mi bude pocit zadostiučení, až nás zaplaví hordy „musulmanů“ a „až se ta naše písnička česká ztratí“? Až se budeme doopravdy ptát Kde domov můj? Mám prostě strach. Ne z neznámého, ale naopak, z dobře známého a téměř stoprocentně odhadnutelného. Jsme přece vzdělaní, inteligentní a informovaní lidé!

  5. Alena napsal:

    koukat se na tu nádheru je pohlazení na duši

  6. Petrpavel napsal:

    Jsou věci, které potěší vždycky. Podzimní příroda mezi ně patří. Kolik jich už ale ubylo? Je to věkem, je to dobou, je to … ? Je to jedno!🙂 .

Komentáře nejsou povoleny.