BABIČKO, MÁME PĚTKU – Jiří KNOPP


   Počkejte,  neříkejte hned, že jsme asi hezká rodina a ještě se tím chlubíme. Ne, tak to není. Vnučka přišla a svěřila nám svého synka a našeho pravnuka Tadeáše s tím,že ho máme zítra odvést do školy. Spolu s ním nám hodila na stůl ohromný batoh a  odběhla na noční směnu.

   Pravnuk si sedl k tabletu a věnoval se těm hrám o kterých my nemáme ani ponětí o co v nich jde. O batohu jsme si mysleli, že asi jedou se školou na týdenní výlet a přemýšleli jsme ,co dobrého mu dát sebou. My, kteří jsme za války chodili do školy s břidlicovou tabulkou jsme překvapeně koukali co učebních pomůcek musí denně nosit šestiletý žáček. Objevil jsem sešit s vytištěným názvem: MATEMATIKA – PRACOVNÍ  SEŠIT.

   Úplně mě to rozhodilo, tak ono je mu šest let a už má matematiku. My jsme měli v obecné škole pořád jenom počty. Jestli oni je hned neučí integrály. Tohle učivo jsem studoval před téměř šedesáti lety. Začalo mě být nevolno. Hledím do toho sešitu a čtu: MPS – s 5. 9.9. Tak z toho už jsem byl jelen a volám  své ženě – nyní prababičce, která   ořezávala pastelky:“Matko, on už tady má pětku a to chodí týden do školy.“

   Studovali jsme ten zápis a ta pětka nás děsila. „Mobilovali“ jsme tedy vnučce a ona nám řekla, že ten zápis znamená:Matematika pracovní sešit, strana 5 a datum, kdy má mít ten úkol vypracovaný. A to byl právě druhý den. „Já jsem vám to zapomněla říct, musíte si s tím poradit.“

   V tom PS (pracovní sešit) na straně 5 byly nakresleny čtyři dopravní značky, které se měly  dokreslit a vybarvit. Tak to jsme svedli. Tadík  nechtěl opustit tablet, ale nakonec, když jsme mu slíbili, že mu ho necháme  až do 22 hodin, tak přišel a s nechutí vybarvil značky. Jenže druhá část úkolu spočívala v tom, že se měly čtyři značky dokreslit a zapamatovat  jejich význam. U jedné značky jsme si nebyli jisti a tak jsem si vzpomněl, že v našem panelovém domě bydlí  policistka v hodnosti kapitána a ta nám sdělila, že to znamená, že u té značky se dávají informace. To jsme Tádovi vysvětlili tak, že tam mu řeknou, když něco nebude vědět. Bylo mu to jedno, protože honil po tabletu nějaké příšery.

   „Hlavně mu matko dej do školy nějaké pití, aby nemusel pít vodu z kohoutku, jako my.“ Jo a nakonec jsme žádnou pětku nedostali, ale nevím ,nevím, není všem dnům konec.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na BABIČKO, MÁME PĚTKU – Jiří KNOPP

  1. blbíš napsal:

    Omlouvám se panu Knoppovi, že jsem mimo téma, ale docela rád bych věděl, zda nějaký šikovný Bavor neumí vygooglit ekvivalentní informaci o České republice, jako je tu níže uvedeno u starých zemí EU. Mně se to nějak nedaří, prosím, prosím!

    Kolik peněz a jaké služby nabízejí evropské země uprchlíkům žádajícím o azyl?

    Německo
    Ti, kteří jsou umístěni v přijímacích centrech a oficiálně podají žádost o azyl, mají nárok na základní ubytování, jídlo, oblečení a zdravotní péči zdarma.
    Každý žadatel dostává na měsíc na další výdaje 143 eur. Příspěvek na dítě je 92 eur. Po třech měsících pobytu v Německu se tato částka může zvýšit až na 216 eur.
    Udělení azylu je zároveň pracovním povolením.
    Rakousko
    Uchazeči o azyl mají nárok na částku padesáti eur měsíčně a přídavky na potraviny, pokud jsou ubytováni na účet státu. Jsou-li v soukromém bydlení, dostávají 120 eur na osobu.
    Všichni, kteří azyl dostanou, s tím dostávají zároveň pracovní povolení.
    Švédsko
    Žadatelé o azyl mají nárok podle jejich finanční situace na částku v přepočtu od 60 až do 225 eur na osobu a měsíc. Děti dostávají od 36 do 150 eur na měsíc.
    Ti, kteří azyl dostanou, jsou zařazeni do takzvaného dvouletého integračního plánu. Absolvují kursy švédštiny a dostanou pomoc při shánění bytu a zaměstnání.
    Dánsko
    Vláda letos snížila finanční podporu pro žadatele o azyl z 11 000 dánských korun na 6 000 měsíčně (přibližně 21 tisíc českých korun). Vyžaduje pro povolení pobytu zkoušku z dánštiny, přitom čekací doba na povolení je pět let.
    Žadatelé o azyl si nesmějí po dobu jednoho roku podat žádost o příjezd svých rodinných příslušníků. Mohou však pracovat, i když jejich žádost ještě nebyla kladně vyřízena.
    Francie
    Ti, kteří nebydlí v přijímacích centrech pro uprchlíky, mají nárok na měsíční částku 340 eur. Příjem lidí, kteří jsou umístěni v těchto centrech, závisí na jejich situaci či například na počtu členů rodiny.
    Žadatelé dostávají zdarma zdravotní péči a děti ve věku od šesti do šestnácti let musí povinně chodit do školy.
    Itálie
    Žadatelé o azyl dostávají zdravotní péči, lekce italštiny a právní pomoc. Mají nárok na 35 eur na den, ale z toho jde část rovnou na výdaje na bydlení a stravu. Ti, kteří azyl dostanou, získávají pracovní povolení, ale už žádný státní příspěvek na jídlo či bydlení.
    Velká Británie
    Každý uchazeč o azyl dostává 37 liber na týden. Ženy s malými dětmi více. Každý má také právo na zdravotní pojištění a děti od pěti do sedmnácti let na školní docházku zdarma. Kdo dostane azyl, má stejná práva jako britský občan.
    Španělsko
    Pracovat může začít žadatel o azyl půl roku poté, co si žádost podal. Jinak každý dostává 51 eur na měsíc, děti 19 eur. Dále existuje jednorázový příspěvek 363 eur na nákup oblečení.
    Belgie
    Žadatelé bydlící v uprchlických centrech dostávají na týden 7,40 eura. Mohou si ale přivydělat prací v těchto centrech. Kdo dostane azyl, dostává pracovní povolení a také možnost přestěhovat do Belgie rodinné příslušníky.
    Nizozemsko
    V azylovém centru má každý žadatel nárok na 20 až 45 eur týdně na jídlo a 13 eur na další výdaje. Všichni dostávají také bezplatnou lékařskou péči a právní pomoc.
    Švýcarsko
    Každý dostává 1200 švýcarských franků (skoro 30 tisíc korun) na osobu a měsíc. Zaregistrovaní uprchlíci mohou získat pracovní povolení. V posledních letech země omezila počet nových přistěhovalců.

    Děkuji.
    P.S.
    děkuji Bohu, že prognóza prognostika Klause se nevyplnila a že již 26 let (marně) doháníme Rakousko. Ani Eritrejec neuzná za vhodné o nás opřít lopatu – tak přece to k něčemu je, ale jak dlouho?

  2. Petrpavel napsal:

    Téma pro mě jako šité na míru. O tomto víkendu jsme zdělávali (to „v“ jsem zapomněl schválně) vnučku které se podařilo onemocnět hned po týdnu docházky do 1. třídy. Bylo co dohánět a tak jsme prošli všechny učebnice.
    První zjištění : sešitů netřeba. Zatím (?) nejsou. Hodnotím kladně. Přesto v domnění že těžko v přípravě a lehko v boji vyrábím pomocí pravítka a papíru a kopírky cvičné stránky. Donutil jsem ji tam pár písmenek a číslovek naškrábat, ale pak jsem si řekl že z té na hlavu padající číslovky 3 či malého „l“ vypadajícího jako jednička se svět nezblázní a rezignoval.
    Druhé zjištění : učebnice jsou pěkně vypracované, komplexní, navazující, srozumitelné (pro mě, a to je co říci), učitelka je postavena do role robotka (je to dobře?, je to špatně?) který neučí, nevykládá, ale říká kterou úlohu dělat – tolik jich tam je a jsou lehce návodné. Ty naše z tohoto pohledu bývaly takové děravé – jak to ty učitelky tenkrát dělaly že umíme?
    Třetí zjištění : píšou zatím stejnými prostředky jako my 🙂 . Hodnotím velmi kladně.
    Celková známka : 1*.

    • jolana88 napsal:

      Učebnice, potažmo pracovní sešity, si volí každá škola nebo přímo učitel. Takže zatímco jedny vypadají „jednoduše“, z jiných není moudré ani koncilium rodičů. Nehledě k rozdílným metodám nácviku psaní – a přemíře věcí, které „musí“ do školy nosit. Nám stačila učebnice a sešit, starším dětem rovněž; dnes děti nosí třeba i tři pracovní sešity a učebnici k tomu, a to na jeden předmět. Jako rodič – redukuji. Záda má dítko jenom jedny.

  3. cobolik pacholik napsal:

    jak furt bohove el colonel,jak jednoduche pre niekoho,ale pre mna tiez ked som tu kuknul do chemie co studuje ricata na university,keby ma na kolese lamali ani nepipnem.

  4. Joda napsal:

    OT
    V první polovině sedmdesátých let (minulého století) jsem absolvolal základní vojenskou službu. Jednoho dne k nám přišlo pět vojáků s tím, že jsou převeleni k našemu praporu. To bylo překvapením i pro velitele, protože jsme měli plný stav. Od těch vojáků jsme se pak dozvěděli, co se stalo. V jejich kasárnách vypukl požár a při něm shořela plukovní zástava (prapor). V důsledku toho byl pluk oficiálně rozpuštěn, záklaďáci převeleni k jiným útvarům, vojáci z povolání vyhozeni z armády. Zaslechl jsem pak naše důstojníky, jak se baví o veliteli postiženého pluku. Nepochopil jsem úplně přesně, zda říkají, že se měl zastřelit, nebo, že se opravdu zastřelil. Ztráta zástavy je na vojně (v době míru) to nejhorší, co se může stát.
    Presidentská standarda je pro Hradní stráž také svým způsobem zástava. Jsem zvědav, jaké následky bude ztráta presidentdké standardy pro Hradní stráž mít. Ty červené trenýrky jsou v dané souvislosti jen prkotina.

Komentáře nejsou povoleny.