Reinkarnace


Před několika roky se nám utopila pěkná tříbarevná kočka. Byla to pravá domácí divoška. Její nevyzpytatelné výlety po všech možných i nemožných místech nám občas způsobovaly i nečekaná překvapení. Dlouho nám pak její alotria scházela.

Ostatní zástupci rodu felis už začínají stárnout a musíme počítat i s tím, že nás postupně opustí. Tak jsme si přinesli kotě. Kočičku. Jen co se trochu porozhlédla po svém novém domově, začíná dovádět úplně stejně, jako ta původní. Jen třetí barva jí chybí. Dokonce nás to donutilo použít i stejné jméno.

Věříte na reinkarnaci kočičí duše? Já už asi ano. Tentokrát snad budeme na její alotria více připraveni.Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Reinkarnace

  1. NavajaMM napsal:

    Mačky majú bohaté psychické vybavenie. Sú to, proste, „taky lidi“. Ak pripúšťame reinkarnáciu ľudí, prečo nie aj mačky?

  2. K-k. napsal:

    a nelzte vyloučit, že vaše nová spolubydlící začne opakovat přesně ty zvyky a chutě a nápady, jako měla její předchůdkyně. Stává se to u koček i u psů, ačkoliv se se svými předchůdci nikdy nesetkali a ani setkat nemohli, nějak záhadně dokážou přesně napodobit své předchůdce. Vysvětlení pro to nemám…

  3. K-k. napsal:

    jo to funguje – Vladimír tohle konstatoval kdyý pozoroval Alánka (mic kokra a jezevčíka, který se k němu přistěhoval coby osmiletý, po smrti původního páníčka). Alánek převzal mravy i nemravy ovčandy Clii, která přešla duhový most v době, kdy Alánek snad ještě ani nebyl na světě…
    Vysvětlení nemám, leda nějaké nadpřirozené….

  4. tata napsal:

    JO alanek……..co FAUST rád jsem ho četl………škoda že už je malokdy……..doufám aspon že je zdraví……….K/K vím že bydlite poblíž jestli máte možnost pozdravujte

  5. K-k. napsal:

    Nebydlím poblíž, tato, Já bydlím v severních Čechách, na okrese Chomutov a on na Berounsku, jen si píšeme a posíláme e-knížky. Zdravý je – jen měl na jaře ošklivě zlomenou ruku – myslím, že to tady u Bavora i zmiňoval. A je plně zaměstnán péči o milovaného Alánka…🙂

  6. rybářka napsal:

    Vzpomínám si na tu Bavorovu roztomilou kočičku, co vypadala jako by jí namaloval Desportes pro Ludvíka XIV. Její fotku jste měl v Obrazárně, pózovala tam zcela jako profesionální modelka na počítači. Ta Vaše měla na xichtíku tmavý flek, na rozdíl od té z obrazu.
    Walter Scott napsal, že kočky jsou zvláštní, tajemné bytosti. Že v jejich myslích se odvíjí věci, o kterých zdaleka nemáme tušení.
    Kočka se vám otírá o nohy a mazlí se a přitom v mysli se jí odvíjí obraz vaší večeře, kterou máte na talíři. Jelikož o tom nemáte tušení tak si klidně odskočíte pro zvonící mobil a vida, zázrak, večeře je na sedačce, či na zemi, nebo dočista pryč Kočka ví, že se budete zlobit a tak si vás bude koukat usmířit.. Až ráno procitnete, tak první, nač vám padne zrak, bude pěkná zakousnutá myška na parapetu trvale pootevřeného okna. Ještě o poznání je horší, nezakousnutá myška. Na váš jekot ji pustí zakousnutou, nebo nezakousnutou a vypálí pryč.
    Ale je pravda, že na zahradě už nemáme ani krtky, ani hryzce, za což jí s láskou odpouštíme všechna její alotria.

    • Bavor V. napsal:

      Máte pravdu. Ona byla také jediná, která nám chodila po špatně přístupném okně – musela přes stůl. Od té doby to nikdo jiný dosud neudělal. Ale tady nás to opět čeká. Jakmile skočí na židli, budeme muset z parapetu některé věci odstranit🙂

  7. jaa napsal:

    No na reinkarnaci – nevím nevím. Ale spíš mne napadá – informace. Víme my, proč si podle nás značkují teritorium, víme my ,zda a jaké informace si takto předávají_. Pozorovala jsem onehdy od sousedú fr. buldočka, jak s ním šli venčit. Samozřejmě – rohy, stromky, keře i kandelábr… oběhl to všechno, ale zaujalo mne jeho chování – někde odfrkl, někde ztuhl a pak jako by odpověděl, jinde obíhal sloup hned..jinde prozkoumával dýl i když nebylo nic vidět a vracel se… a dělá to i nadále…Teď už jej sleduju, když jej potkám a vždycky si dokluše ro podrbání ái kdyý panička ječí 🙂 . Vzhledem k tomu, kolik pesanů tam takto projde… nevím nevím, jestli to není takový psí internet. No a kočky , ač jsem žádnou neměla, si prý taky hlídají to své… tak nevím

  8. Miluše napsal:

    O Bohumilu Hrabalovi je známo, že měl kočky rád. Jezdil za nimi do Kerska, aby je nakrmil. Sám už byl nemocný, těžko se pohyboval, ale představa, že na něho čekají u autobusové zastávky, byla nepřijatelná. Zmiňuje se o tom ve svých knížkách psaných formou dopisů Dubence nebo formou vyprávění kocourovi Cassiovi (Večerníčky pro Cassia). Vše doplňoval postřehy z dění kolem sebe, vzpomínkami, asociacemi… Krásně se to čte.
    „Teď, když nastaly listopadové mrazivé dny, září v poledne slunce, a když přijíždím z Florence za kočičkami, vyhřívají se u bílého plotu, ale jak slyší, že můj auobus zastavil, zvedají se z vyhřátého listí a cvalem a tryskem mi běží naproti, čtyři mourovaté kočenky, které jsou tady od jara, ty se smějí na celé kolo a tryskem mi jdou naproti, vždycky čtyři, a dělají kotrmelce nepředstíranou radostí.. A zpod smrčků a sosniček se zvedají ta moje esa, přichází Pomeranč a Černidlo, a už leží na zádech a dívají se na mne vzhůru nohama, a skrz brlinky přibíhají ostatní kočky, které pak doplňují těch všech mých čtrnáct kočičích dětí …“
    V Kersku, leden 1991
    “ Dubenko, dnes je čtvrtek, dvě hodiny, je sluníčko a já jsem nechal otevřené dveře z lesa a kočky seděly v síňce na vysoké červené almárce a já jsem poslouchal americké orchestry a zpěváky z jazzových pásků Vídně, začaly zprávy a jako první, že válka v Perském zálivu skončila vítězstvím amerických a spojeneckých vojsk, nevěděl jsem, komu komu bych sdělil to radostné poselství, otevřel jsem dveře z pokojíčku a zařval jsem všem kočkám… Děti moje! Jirka Bušů to vyhrál! … a na poličce sedící Černidlo a Pomeranč a Štěstíčko se rtak lekli, že skočili po hlavě, jako artista Růžička, do stojacího zeleného bakelitového kbelíku plného vody, k nohám mi se vylilo těch šest litrů vody, a strhli za sebou první díl i druhý Die Welt als Wille und Vorstellung, a Kafkův Zámek … a letěli kocouři až před branku a dívali se zděšeně na ten můj domek, že vyletí do povětří, že to bude to samé jako na Tarotu Věž zasažená bleskem…. ale já jsem koštětem vymetal vodu z předsíňky, vyháněl jsem ji rýžovým koštětem, protože za pět minut mi jel autobus do Prahy.
    P.S. Milá Dubenko, kočičko moje májová, Jirka Bušů to vyhrál! Ovšem! Kdo usmrtil velké masy lidu, oplakávej je tiše… tolik Lao-c´ … “
    Kersko, 3. března 91

Komentáře nejsou povoleny.