K perspektivám Arktidy


Nedávno V.Koltašov v TV studiu svpressa.ru  zpovídal akademika Akademie přírodních věd Vladimira Polevanova, se kterým jsem Vás seznámil v minulém příspěvku – na téma neméně zajímavé ….

 K: V souvislosti s Arktidou a Arktickým šelfem se objevuje řada nových informací o tom, že se řada zemí chce zabývat průzkumem Arktidy – řekněte, co se tam děje..

 P: Jde o to, že Arktida je dnes předposledním nerozděleným územím – posledním je Antarktida, která je do roku 2040 pod mezinárodní jurisdikcí. Arktida je proto zajímavá, protože možnost obsadit území bez boje, cestou diplomatických jednání – a my jsme letos podali požadavek na 1,2 milionu km2. Arktida disponuje velikými zdroji především uhlovodíků (ropa,plyn), přičemž převážná část těchto zdrojům nachází na území ruské Arktidy. Arktida je ale také nejkratší cestou pro rakety směrem k našemu úhlavnímu příteli – USA. A naši vojenští teoretici napsali celou řadu prací o tom, že je třeba tam umístit naše raketové jednotky, aby i Američané pochopili, že v případě, že – nedejbože – rozpoutají daleko od sebe, někde za oceánem válku, na svém území se v už klídku neodsedí… Arktida je obrovská plocha nedotčené přírody, kde žijí unikátní národy původního obyvatelstva Severu po staletí v podmínkách, kde žít nelze. Oni si vyvinuli vlastní kulturu, vlastní jazyk – například Čukčové mají pro odstíny sněhu více než 60 slov, zatímco my tak 5-6. Proto jsou tyto národy jedním z bohatství Arktidy. Krom toho je to nejkratší cesta z Evropy do Asie – jde o Severní mořskou cestu, o které se hovoří. Proto se o toto teritorium vedou nekonečné spory a je dnes polem diplomatických bitev.

K: A co to znamená ekonomicky pro Rusko?

P: Než přejdu k ekonomice, musím říci, že je to poslední ostrůvek romantiky pro náš svět, zblblý honbou za zisky, penězi, atd. Cíle hromadění peněz jsou životně nutné každému národu. Američané měli svůj Americký sen – dokud ho uskutečňovali a rozvíjeli, než ho zdegradovali, protože krom peněz nic jiného nemají. My můžeme osvojováním Arktidy dál jeden z velkých cílů naší mladé generaci, což je životně důležité. Vzpomenu-li léta SSSR, tak jsme provedli řadu (jak se dnes říká) PR kampaní- Čkalovův unikátní přelet do Ameriky, který poskytl Američanům řádově více informací o SSSR, než mohli získat obvyklou cestou, – pak jsme zachraňovali polární výpravu generála Nobileho, – potom záchrana ledoborce Čeljuskin mezi Wrangelovým ostrovem a Čukotkou – odtud byli historicky první hrdinové SSSR. Čeljuskinská epopej vychovávala celou jednu generaci.

Ekonomicky je to výjimečně složité území. Já jsem 18 let odpracoval na Kolymě (průzkum a těžba zlata) a často jsem pobýval v čukotské nebo jakutské Arktidě. Jde o území, na němž, s výjimkou malých národů, trvale žít nelze – jen turnusovou metodou. My máme v Arktidě potenciálních 100 mld.m3 ropy především v Barentsově a Karském moři), máme tam řádově 2 tisíce tun zlata (sypkého i rudného), jedno z největších světových nalezišť vzácných hornin a polymetalických rud Tomtor na severu Jakutska. Vzácné horniny se dosud těžily především v Brazílii a Číně – bez této suroviny je současný moderní život (elektronika) nemyslitelný. U nás máme vynikající společnost Polymetal, která provádí průzkum a během 4-5 let by měla zahájit i výrobu právě v nalezišti Tomtor a může se stát klíčovým hráčem na světovém trhu vzácných hornin. Toto naleziště je perlou Ruského arktického území. Protože ropa je všude, zlato je všude, ale tato surovina je jen ve třech zemích světa. Kromě toho jsou tam 3 velká naleziště zemního plynu s úhrnnou zásobou kolem 9 bilionů m3. Dále je to cín a zinek naleziště Pavlovskoje na Nové Zemi, kde bylo objeveno 5 mil.tun těchto surovin, řádově 300 tis.tun sypkého olova na ostrovech Novosibirského souostroví, diamanty v oblasti Archangelska a Jakutska… Proto jsou perspektivy těžby v Arktidě velmi zajímavé.

K: Má se za to, že cca 30% zásob surovin leží v Arktidě. Většinou ropa a plyn.Nicméně ceny surovin jsou dnes velmi nízko – např. cena ropy spadla ze 110 na 48 USD za barel (ke dni rozhovoru – pozn.překl.). Jak v takových podmínkách vidíte možnosti těžby na Severu?

P: Chápejte, já se těmito tématy intenzivně zabývám – došel jsem v dost smutným závěrům. Před 3-4 lety vyšlo mnoho knih i filmových dokumentů na téma „Rusko jako velká energetická mocnost“. Dodávali nám neomezeně technologie pro dobývání těžké a arktické ropy, a za tím konejšivým halasem o naší mohutnosti, naši naftoví i státní šéfové propásli na Západě dva nejdůležitější momenty: – břidličnou revoluci (v Gazpromu by kvůli tomu měli vyměnit celé vedení), a prošvihli i revoluci v břidličné ropě a těžké ropě.

Co to pro nás znamená: – najednou tu máme Kanadu, která v provincii Atabasca otevřela obrovská ložiska tzv. bituminózní ropy – a zaujala 3. místo na světě, s vysokou rentabilitou (30-35 USD/barel), překvapivě Venezuelu, která spočítala a prokázala naprosto gigantické zásoby těžké ropy v provincii Orinoko – 200 mld.tun v oněch těžkých píscích, což překračuje všechny ostatní světové zásoby ropy… a dobývá je za pouhých 20 USD/barel. Zaspali jsme Brazílii, která otevřela tři obrovská naleziště ropy v Atlantickém šelfu – více než 1 mld.tun (přičemž za obrovská se označují již naleziště s více než 300 mil.tun). Navíc tato země vyvinula principiálně novou technologii, nemající ve světě analog – v těžbě tzv. hlubokovodní ropy. Před 15 lety začínali na hloubce 100 m, ale dnes už těží z hloubky 2 kilometry a během příštích 3-5 let bude Brazílie mezi první pětkou světových těžařů ropy. Noa nakonec jsme úplně zaspali USA , které díky vysoce rentabilní a vysoce technologické těžbě břidličného plynu a ropy dosáhly 1. místa na světě v obou surovinách.

Navíc – podle nejnovějších údajů, se sama obnovuje (naši vědci tomu věří, pravda, jen na 20-25%), takže se prakticky z deficitního zdroje stává zdrojem neomezeným. Tatarští geologové jsou všichni téhož názoru – oni tam mají největší naleziště Samotlor a další tři Romaškinskoje, která se už potřetí obnovila po vytěžení celkem 2,1 mld. tun. V historii k takovému jevu rovněž docházelo např. v Čečensku, kde na konci 19. století na Grozněnském nalezišti ropa prosakovala na povrch, do Velké vlastenecké války bylo prakticky vytěženo, za 5 let se obnovilo, pak bylo vytěženo do čečenských válek v 90. letech, 8 let se netěžila a dnes znovu začíná prosakovat na povrch jako před více než sto lety. Čína avizovala gigantické zásoby břidličného plynu, které by mě+ly být největší na světě. Jak znám Číňany, tak během 3-4 let začnou dobývat vlastní břidličný plyn a budou se moci zříci toho tak široce oslavovaného plynovou Síla Sibiře. I tady jsme se dopustili strategické chyby tím, že jsme se rourou uvázali k jednomu spotřebiteli, zatímco Američaní hlavní úsilí zaměřili na budování flotily tankerů na zkapalněný plyn. Proto já také ropu a plyn v Arktidě nestavím na první místo. Svět, dle mého má energetické zdroje vyřešené a už se na 90% nedočkáme cen kolem 100 USD/barel – max. 30-60 USD, a z této tvrdé reality musíme vycházet. Takže my z celkových vytěžených 550 mil.tun dobýváme na šelfu všehovšudy 16 milionů, ze kterých Sachalinský šelf dává 14 milionů a jediná arktická těžební platforma v Arktidě v Pečorském moři (na kterou kdysi zaútočili Greenpeace) dala loni jen 260 tis.tun ropy. Takže po nesmyslech 90. let, kdy jsme považovali Západ za nejlepšího přítele a vytyčovali jsme hesla, jako: – pryč s armádou, pryč s rozvědkou, nemáme s kým bojovat, a další idiotské tendence počátku 90. let, v rámci těchto tendencí naše ropné společnosti, ale i  celá naše země prakticky ukončila vývoj technologií. Jestliže si při těžbě obyčejné ropy klasickými technologiemi vystačíme z 80-85%, pak při těžbě těžké ropy už jen z 50%, zatímco pro těžbu šelfové, arktické ropy musíme na Západě nakupovat 80% technologií. Proto např. nejnovější Štokmanovské ložisko  v nezamrzající části Barentsova moře bude – díky zavedení sektorových sankcí proti Rusku- souzeno „dlouho žít“. Sami dnes nejsme schopni osvojovat netradiční zdroje těžké a šelfové ropy. Takže ropu a plyn stavím v Arktidě na poslední místo. Na prvním místě jsou to vzácné horniny a polymetalické rudy a na druhé místo zlato. Svého času jsem se zúčastnil průzkumu ostrova Bolševik – Severní země. Z Magadanu jsme tam vysílali ledoborcem vrtné soupravy a posádky a objevili jsme tam 12 tun sypkého zlata (to je velmi mnoho – ekvivalent 120-150 tunám zlata rudného) na pouhých 6tis.m2 – tedy vlastně jakýsi Ruský Klondajk, dále tam, dle mého je 300-500 tun rudného zlata. Cín a Zinek na Nové Zemi jsou sice rozpracovány, ale pochybuji, že se v dohledné době začne s těžbou.

K: Vy jste ve svých publikacích mnohokrát psal, že cena zlata poroste. Ale co když v důsledku snížení poptávky v krizi, bude rozpracování ložisek zlata dnes nerentabilní?

P: Zlato kolísá po křivce jako kterákoli jiná surovina, proto pod určitou mez klesnout nemůže. Před 16 lety bylo na úrovni 260 USD/unci vyskočilo před dvěma lety na cca 1.950 USD a dnes se pohybuje kolem 1.200 USD. Podle propočtů všech možných analytiků níž, než na nějakých 1.000 USD neklesne, takže rentabilní bude vždy. Teď se vede boj o zlatém krytí čínského juanu, přestože Američané jsou všemi deseti proti. Já se zájmem očekávám zprávy z Číny, která potichu (podle mého názoru) nashromáždila kolem 5 tisíc tun zlata, i když oznámila jen tisíc – ale u ní je tato informace přísně utajena. Nicméně předpokládám, že někdy v říjnu-listopadu Čína oznámí juan jako 5. světovou rezervní měnu a k této měně zveřejní i tyto svoje obrovské zásoby zlata (prakticky 2.největší na světě), a že se zlato pomalu vrátí i k funkci světových peněz. A bude pokračovat v nákupech zlata. Čína je, mimochodem, jednou z nejrozumnějších zemí světa a neukládá své rezervy do nějakých zahraničních bondů…

K: Počkejte, ale Čína je po FEDu druhým největším držitelem amerických bondů…

P: To jistě, ale potichu a úspěšně se jich zbavuje, když je mění za konkrétní produkci, jako strategické rezervy cínu, zlata, nafty, zinku, mědi, což nikde nevyhlašují – takže se prakticky připracují na jakoukoli krizi – na rozdíl od nás…

Dokončení příště.

hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na K perspektivám Arktidy

  1. idiotronic napsal:

    Jen pro přesnost: vzácné horniny se do češtiny přeloží jako vzácné zeminy.Československo pracovalo na geologickém průzkumu a přípravě těžby ve Vietnamu do roku 1991. Pak průmysl skončil a iniciativu převzali Francouzi. Nevadí, my jsme zase od Francouzů začali kupovat pitnou vodu…

Komentáře nejsou povoleny.