Zvědavky


Že veverky patří k mým oblíbeným fotomodelům, to tu asi nemusím zdůrazňovat. Fotek mám spousty a vzpomínek na to, jak jsem se někde plížila s foťákem a veverka ze mne měla legraci, těch je taky spousta.

Veverky jsou totiž strašně zvědavé: mockrát se mi stalo, že jsem šla lesem a najednou jsem měla takový ten divný pocit, že mne někdo pozoruje. Určitě to taky znáte. Jenže široko-daleko ani človíčka. Tak jsem se rozhlídla i po končinách „ne-lidských“ a ona mi nad hlavou seděla veverka. Pěkně nakloněná dopředu, aby dobře viděla a soustředěně sledovala, co dělám a vůbec co jsem zač.

obr.1

A občas dokonce, když si zvědavé veverky dlouho nikdo nevšímá, tak jí upadne slupka z ořechu, nebo žalud. Náhodou? Nevím, ale stává se jim to příliš často, tak na náhodu moc nevěřím. A s velkým potěšením tohle dělají kolemjdoucím psům – ti z toho málem mají infarkt! Ale může se člověk zlobit na majitele takovéhohle ksichtíku?

obr.2

A vidíte to soustředění? Z toho kouká přímo vědecká studie…

obr.3

A tohle je mladá veverka, takový veverčí puberťák. Já tam seděla na lavičce u veliké louže, kam se chodili koupat ptáci. A najednou jsem měla onen pocit, že mne někdo pozoruje…

obr.4 obr.5

No a tahle veverucha si vybrala jako pozorovatelnu opravdu krásné místo. Dohromady je to jak reklama na zvědavé veverky.

obr.6

A pozor změna: tohle není veverka zvědavá, tohle je veverka naštvaná. A hodně!

obr.7

Nevěříte? Tak se koukněte – na veverku prosím, ne na kvalitu videa, filmovat neumím. Tady to je https://www.youtube.com/watch?v=CA68Gk80Kgk&feature=youtu.be – bohužel různé hluky překryly veverčí nadávání. Její rozhořčené „čok-čok-čok-čok“ bylo opravdu velmi výmluvné a myslím, že použila i hodně sprostých slov! Ale rozčilené cukání ocasem a dupání přední tlapkou je výmluvné dost. Ani nevím, na co se tak dopálila…

A po naštvané veverce si dáme ještě jednu přímo vzorovou zvědavku:

obr.8K-sova

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Zvědavky

  1. Bavor V. napsal:

    Tak jsem si v této vyostřené době vzpomněl na jednu starou filmovou hlášku: „a večer se podívejte na dokument o veverkách“ Vzpomínáte také?.

  2. jaa napsal:

    Opět milé počtení a pokoukání pře spaním. Takové uklidňující , jen se mi už v noci nechtělo psát. U nás je jich nejvíc na UH. akorát nevím, co se jim nelíbí na netřescích. Vysadila jsem je do takové nádobky, a ejhle, příště vyhrabány a rozházeny po hrobě – a šly na to systematicky první půlka komplet. Po opětovném vysazení … repete ale komplet… tak nevím co jim na tom nesedí, vždyť netřesk je léčivka. . Nikdy nic podobného nedělaly a jiná drobotina tam není.. hmm ale zase klidně si přijdou pro buráček, oříšky a nebojí se nic…

    • K-k. napsal:

      veverky jsou známé blešatky a netřesk prej ulevuje i od štípnutí hmyzem. Třeba se kurýrovaly…😀

  3. Jethro napsal:

    Nádhera.
    Skoro těm veverkám závidím (ne ty blechy ale volnost).
    To je oslí můstek k jedné OT, která mne dost vytočila:
    Byl jsem na procházce s pejskem, když u mne zastavila městská policie. Prý „Jistě víte, proč jsme zastavil“. Já na to „netuším, líbí se vám mj pes?“. Oni. Ne ale podle vyhlášky bla bla se nesmí va území města Zlína pohybovat pes bez vodítka s výjimkou určených prostor“.
    Trošku jsme poklábosili, měšťák byl také pejskař, takže tentokrát bez pokuty.
    Nahlédl jsem do oné geniální vyhlášky a nestačíl se divit: Na celém území jsou vymezeny 4 prostory o celkové výměře pár stovek metrů, a to vše uvnitř města – kousek jedné louky, plácek mezi cestou a paneláky, pak skvělý prostor mezi kolejemi a frekventovanou cewstou o šířce max 10-15 m – no prostě paráda.
    Takže s plným vědomím, pokud chodím s pejskem třeba i do luk mimo město, nebo po lesních (turistických) cestách, porušiji tím obecně závaznou vyhlášku bla bla a mohu být pokutován.
    Podle našich radních výkuků prostě mám po louce vláčet psa na vodítku.
    Jo, a primárním důvodem jsou údajně stížnosti cyklistů na cyklostezkách. Přiznám se, že mi také vadí, když mne na turistické stezce atakuje cyklista jedoucí šusek a moc neovládající v dané chvíli své kolo.
    Napadá mne, jak sme v tom socialismu mohli žít? Jak s námi mohli spolužít nejrůznější pejsci i cyklisté, mopedisté a další skupiny utlačovaných chudáků?
    Dnes jsem konečně svobodný, i můj pes. Skoro nikam nesmíme, na každém rohu narazíme na ceduli se zákazem vstupu, ale jsme svobodní.
    Jen se trochu bojím, aby někdo i těm vašim veverkám nezakázal pohyb bez vodítka, protože by někomu mohly hodit ořech nebo něco jiného na hlavu. Nejlépe do klece s nimi. A vyhradit pět stromů na území města pro volný pohyb… Já bych osobně vsadil do klece ty naše současné prosazovatele svobody bez přívlastků.

    • K-k. napsal:

      Není k tomu daleko, Jethro. Lesopark, zvící snad tří hektarů má pro psy vyhrazena tři místa – dvě nevelké loučky na jednom konci a jeden cípek na druhém konci za Kauflandem. Zbytek patří cyklistům a onlajnistům, takže i pěší člověk občas dostane vynadáno, co tak mladistvému panstvu překáží. Já chodila s foťákem i se psem vetšinou mimo pěšinky a Mikeš byl kliďas, tak jsme to zvládali. Nevylučuju, že časem dojde i na volný pohyb veverek…😦

      • Jethro napsal:

        Celá absurdnost té slavné vyhlášky o svobodě psů je v tom, že území statutárního města zahrnuje také hromadu okolních, někdy i dost vzdálených vesnic. To aby „město“ bylo větší…
        Nabízející se logika, že tedy se psem vyjdu za město do polí a tam ho nechám proběhnout, je chybná. „Uzemí města“ dle vyhlášky se táhne ještě kilometry za jeho zástavbou.
        I když, popravdě, ten měšťák naznačoval, že na okrajích města se ta vyhláška až tak nekontroluje – zatím.
        Otázkou je, zda je lepší blbá vyhláška, která se dodržuje a kontroluje jen někde, anebo vyhláška rozumná, kterou by šlo skutečně dodržovat. Ale naší prosazovatelé svobod … viz výše.

        • K-k. napsal:

          ts…naši prosazovaztelé svobod… Před několika lety mi kamarádka poslala fotky blbečků na motocyklech, prohánějících se národní přírodní rezervací, která shodou okolností je na katastru města. Pokoušela jsem se zdejší odbor ŽP dohnat k nějakému konání (ti motoroví hošíci by se nepochybně dali identifikovat), ale takovou sbírku výmluv člověk hned tak neslyší. Jedna z nejlepších byla, že vlastně teprv musejí zjistit, jestli městská policie v těch místech vůbec smí zasahovat, když je to ta národní přírodní rezervace… Co dodat?

        • Jos napsal:

          Já vám Jethro popíšu jinou absurditu. Takříkajíc inverzní. Představte si jedno pražské sídliště. Pár dost velkých činžáků v prostoru asi tak 1000 x 500 m. Kromě domů je tam pár poměrně úzkých cest, několik chodníků a mimoto rozlehlé travnaté plochy. Mezi dvěma dlouhými bloky je na té travnaté ploše oplocen gřevěným plůtkem prostor asi tak 8 x 12 metrů. Uvnitř je moderní prolézačka, malé pískoviště a dvě lavičky. Je to jediné místo na tom sídlišti, kde mohou volně běhat děti. Celý ostatní prostor totiž slouží jako jeden obří psí záchod a prostor pro volné venčení, pro stovky a stovky psů, chovaných lidmi bydlícími na tom sídlišti. Včetně asi šesti bývalých a dnes zanikajících dětských hrišť, postavených zárověň se sídlištěm už za komunistů. Už při prvním pohledu z okna na tu situaci jsem si říkal, že tady je něco naopak. A pořád si říkám, proč to ti lidé těm psům hromadně dělají. A chovají je ve stísněných paneláckých bytech, bez zahrady, bez dvorku.

  4. brtnikvbrlohu napsal:

    Inu – míra svobody každého jednotlivce je dána mírou jeho agresivity.

    • K-k. napsal:

      a mírou blbosti a předpo(tento) jeho případných kontrolorů – což je zdejší případ.😦

Komentáře nejsou povoleny.