Kreténovy zápisky – místní „špecifiká“


Za ta léta dovolených na Krétě jsme některé místní zvláštnosti začali brát jako samozřejmost a je třeba se trochu rozpomenout, že jsou to vlastně zvláštnosti. Což dá práci, protože po dvou týdnech už báječně zabrala tzv. prázdninová demence, tj. že člověk myslí i koná velmi pomalu, ba pokud možno vůbec.

Kočky
Kréta je zemí větru, schodů a koček. Tady v městysi schody chybějí, je to na plochém poloostrůvku a schody vedou jen ke zřícenině benátské pevnosti, vystrčené do moře, a není jich moc – žádný velký kopec. Zato větru je tu někdy nad představy, mojí Labuti včera dokonce překotil nalitého panáka…
Koček je tu také spousta a je zřejmé, že tu žijí velmi přírodně, žádní domácí miláčkové. Jsou spíše vyhublé a viditelně to domorodci nejsou zvířata nijak opečovávaná, spíše trpěná. Tiše se plíží kolem domů a pátrají po potravě, ostražitě až vyděšeně. Na první pohled se rozezná kocour – vládce. To je „macho“, který kráčí hrdě a vznešeně a asi tak napodobuje místní vládce tvorstva – Kréťany mužského pohlaví, kteřížto jsou „machové“ skoro všichni bez výjimky.
Kočky se samozřejmě objevují v restauracích a tavernách pro turisty. Hostinští je tam nevidí rádi, ale tolerují hostům bez poznámek, když jim něco podstrčí ze svého talíře. Leč nadšeni tím nejsou.
Koťata jsou roztomilá jako všude jinde na světě a těžko zabránit dětským turistům, aby jim věnovali svou láskyplnou pozornost (vím své z dob, kdy byli vnuci ještě prckové).

Psi
Pes je naopak v městysi pánem, nejen tolerovaným, ale respektovaným. Až na úplné výjimky jsou to případy neuvěřitelných pouličních směsí, které se motají po ulicích. Lehnou si, nikým neomezováni, kdekoliv je to napadne. Kolemjdoucí je překročí a řidiči (věřte, nelžu!) zastaví a počkají, až velkomožný Alík vyklidí líně ulici – a dokonce ani nezatroubí.
Někteří z těch čoklů mají obojek s nějakou ozdobou/známkou, ale většinou jsou to bezprizorní veselí bezdomovci. Dobrá nálada z nich sálá na všechny strany, vytrvale vrtí chvosty a velmi rádi ráno v nepočetných skupinkách dovádějí na písečné pláži.
Neline se z nich ani náznak odéru nějaké agrese, rádi se dostaví na zavolání/přilákání a milostivě se nechají polaskat. Když je to přestane bavit, jdou si zase po svých.
Svobodní, spokojení a veselí tvorové, skoro bych jim záviděl. Nevím ovšem, jak se mají v zimě, kdy tu prý vytrvale pršívá s teplotou kolem třinácti stupňů. Inu – možná i jejich život má svou odvrácenou stranu, co já vím….
Roztomilý byl psík, jehož vnuci pojmenovali „Frenk“ podle nějakého kresleného psího hrdiny s předkusem. Ten patříval lékárníkovi a vždycky přišel před lékárnu v předstihu a lehl si před vchod. Když přišel lékárník, odkvačil proběhnout se za svými psími povinnostmi, ale za chvilku byl zpět a většinu času proležel ve vchodových dveřích na stráži (byl ve váze asi tak dvojité čivavy). Zákazníci ho museli překračovat. Už pár let je asi na pravdě boží a následovníka zatím nemá.

Děti
Tento živočich se tu dělí do dvou základních větví – turistické a domorodé. Turistickou rasu přeskočím, tu si umíte představit sami.
Místní děti bývají často trochu/dost obtloustlé a tím v očích našince nevyvolávají ten správný pocit sympatií. Na rozdíl od těch turistických prcků je skoro nevidím plavat. Dovádět ve vodě – to ano, ale plavání jako metoda posunout se efektivně ve vodě (bez ohledu na vlny, vítr, proud atd.) z bodu A do bodu B se zdá být Řekům poměrně cizí. Předvádějí ve vodě náznak zpotvořeného kraula za mohutného máchání rukama a kopání nohama, ale výsledek je tristní a zpravidla jim dojde dech po pár desítkách metrů. Děti tyto své vzory napodobují.
Existuje tady něco jako prázdninová sportovní škola, kdy se štíhlá a postupně stárnoucí učitelka (vezměte, prosím, v úvahu, že ji sleduji patnáct let) věnuje skupině dětí u pláže ve vodě a učí je DOOPRAVDY plavat. Statečná žena!
Fantastická jsou nemluvňata, ale to je jako s těmi koťaty. Strhující je, jak se děti všeho věku zúčastňují nočního života! Pěšky, na bicyklech, v kočárcích nebo v rodičovské náruči jsou hosty v kavárnách a i v nočních ulicích skutečně bez rozdílu věku dlouho přes půlnoc.
Možná je to tu nakažlivé, ale musím opět vzpomenout na naše šmejdy (což je u nás láskyplné označení pro vnuky), kteří vždy po už tak dost pozdní večeři se chtěli stavět „Na růžku“, kde jsme si museli sednout vedle sebe jako v kině (což je tu ovšem normální) a oni se natáhli přes naše kolena a po chvíli spokojeně (v tom vyrválu!) usnuli a domů jsme je museli odnést. Po několika „kajpiriňách“ to byl zodpovědný úkol, naštěstí tu nikam není daleko.

Staříci (a blázni)
Jakási přirozená péče o staré lidi v rámci rodiny je tu zřejmá. Občas je vidět i starou babičku v černém, kterak ji rodina dopraví k břehu moře a ponoří ji po kolena pod dohledem „statných ošetřovatelů“. Opravdu staří muži chodí běžně i do kafenionů a taveren, kde dlouho dlouho posedávají u svého frappé. Kolemjdoucí je zdraví, prohodí pár slov. 20150826_194314Většina z těch starých lidí vypadá upraveně a čistě. Nevěřte tomu, že je to dáno jejich údajně vysokými důchody – o tom v příštím díle. On je zdejší městys tak trochu ztracená varta a vzájemná rodinná péče a solidarita je tady asi nezbytnější, než ve větších centrech.
Je tu i několik místních bláznů s blázněním různého stupně. Na veřejnosti vídám samozřejmě ty lehčí případy. Lidé se k nim chovají s nadhledem, čímž nemíním despekt. Populární je „Běhavej“, který kráčí malými rychlými kroky vytrvale vpřed jakoby neustále v pádu dopředu. Jako by se dral proti větru, který náhle ustal. Ten se našim šmejdům moc líbil a i letos se alespoň mailem ptali po jeho osudu – je O.K., snad mu to vydrží.
Místní česká restauratérka Radka (viz předcházející díly Kreténových zápisků) nám letos ukázala svoji raritu. Tělesně i duševně mírně postižený cca padesátník, který žije v nějaké vsi i Chanie, ale o víkendu si stopne autobus, dopraví se sem do městysu přes hory a u Radky a jejího Anděla se stravuje – bezplatně, samozřejmě. Přijel jim prý před deseti lety i na svatbu, nikým nezván. Ale host je host a nakonec jim zůstal na krku tak, že ho museli i ubytovat. Radka prý měla strach, aby s nimi nechtěl strávit i svatební noc…  :-)
Tak nějak tu berou postižené jako záležitost, která se prostě může přihodit a patří k životu.

Komboloi
To je taková řecká hračka pro muže, připomínající růženec. Pohrávají si s ním ve chvílích klidu, moje Labuť tvrdí, že to je lék pro neurotiky. Probírají jednotlivé kamínky či dřevěné kuličky mezi prsty, převalují, odpočítávají, přehazují – takových manévrů je celá řada.
Také jsem tu jeden dostal před lety od přátel (asi k padesátinám? už nevím) a tak si ráno v kavárně u „kafé eliniko sketo“ a jednoho „ouzo me pago“ také vytáhnu svůj komboloi a tvářím se krétsky. Jednou, maje na sobě pruhované námořnické tričko (ze skladů ruské armády, čistá bavlna, originální název v ruštině „fufajka“), byl jsem anglicko/řecky osloven bavičem Petrem Novotným, který zabrzdil u kavárny džípa a pídil se po internetové kavárně. To mě potěšilo, neb jsem asi opravdu působil krétským dojmem…  :-)
Tahle hračka nemá žádný náboženský či mystický význam, proto se jí nebojím 20150831_144536. Ale už je to záležitost starší generace, mladí mají hračku jinou – mobilní telefon!

Policie
Policisté tady celá léta jakoby nebyli. Viděl jsem je zasahovat jen jednou jedinkrát, když se u pláže přímo před naším bydlením rozhodli tábořit cikáni s hodně otlučeným VW Transportérem. Byli na místě během pěti minut a celkem nemilosrdně je vypakovali úplně z městyse ven. Nikdy jsem je neviděl řídit nějaký provoz apod. Jsou to vesměs mladí vysportovaní pohlední jedinci. Mají krásnou strážnici, asi nejroztomilejší dům v obci, hezky rekonstruovaný. Jako laik bych tipoval na přelom 19./20. století. (20150826_082720 – všimněte si služební Škody Octavia před služebnou :-) ).
Čím se celé dny ti chlapci zabývají netuším, krádežemi určitě ne, protože na Krétě se nekrade.

Vodorovné stromy
Hostinští zde správně vědí, že stín pod stromem je neskonale příjemnější, než pod jakoukoliv plachtou či střechou. A aby neměli kolem svých stolků stromy moc hustě, tvarují je do vodorovné polohy. Když dosáhnou výšky něco přes dva metry, tak je ohnou do vodorovné polohy a táhnou souběžně s vozovkou nebo chodníkem, je-li ovšem nějaký. Nějak umějí příslušný kmen propojit s dalším sousedním třeba o deset patnáct metrů dál a tak vytvářejí souvislý pás zeleně nad hlavami. Moc milé a příjemné (20150825_203245 i když ne moc povedené). Má to ovšem jeden háček – zradu.
Jednou večer jsem chtěl nejmladšího vnuka vysadit sám sobě za krk „na koně“ a v návalu mladické síly jsem ho nadhodil – křísl si hlavou o vodorovný kmen, až se lidé seběhli, volali něco o Herodesovi a chtěli mě po starém krétském zvyku kamenovat.

Dopravní značení a provoz vůbec
Až na dvě značky je chápáno dopravní značení v městysu jako čistě orientační a nezávazné. Těmi výjimkami jsou dvě mobilní zákazové značky, kterými se střed obce uzavírá pro provoz v centru, kde se bude pařit až do rána. To všichni řidiči respektují. Letos se tu objevila novinka – plastové pruhované patníky, šrouby připevněné k vozovce (nevím, jak se jim přesně říká) v místech, kde by auta neměla stát. No jak vidíte, neměly dlouhého trvání 20150826_082819.
Jezdí se tu ale velmi ohleduplně, krokem. Nespěchá se a řidiči si bez problémů dávají navzájem přednost gestem nebo pohledem. Oblíbené jsou motorky všeho druhu a především skůtry. Hodně tu jezdí stařičké motorové tříkolky s nákladním prostorem místo druhé sedačky k rozvozu různého drobného zboží.

Chodec je pán a všichni řidiči se podle toho chovají.

Folklór
Kolem všech taveren a kafenionů se večer snaží turistům vnutit své umění různí potulní muzikanti a kejklíři. Zapomeňte na řecké rytmy ála Řek Zorbas nebo Marta a Tena Elefteriadu. Základem místními produkované hudby jsou ubrečené balady, doprovázené drnkacímy nástroji (buzuki, kytara atd.). My pro ně máme pracovní název „kozí mekty“ a když svou produkci zpěvák až moc prožívá, komentuje to Labuť: „Ten zase trpí jako zvíře“.
Občas vystupuje tu či onde skutečný folklórní soubor a místní to dost prožívají. Trochu mi to připomíná Slovácko (kde jsem byl tři roky v emigraci a moc se mi tam líbilo). Na jednom z takových představení tvrdila Labuť, že místní viditelně používají taneční prvky z Valašska. Ony jsou ty tance od Španělska, přes Valašsko a Slovácko až na Krétu dost podobné v tom, že se vždycky nějaký „kohout“ v holínkách předvádí, jaký je kabrňák a jak vysoko vyskakuje nebo tak nějak.
Dělám si z toho legraci, ale je to hezké – tam i onde .

Za chalupou
V tom jsou Kréťané tak trochu jako Češi, určitě k nám mají blíž než k Bavorákům či Švýcarům. I když je domek z ulice upravený, na dvorku za ním se na pořádek moc nedbá 20150818_191752. Některé ubytování je opravdu jednoduché, ale satelit většinou nechybí.
Ona tahle původem vesnice jménem Palaiochora je a hlavně byla dost konec světa. Viděl jsem fotografie ze 60.let minulého století a vypadalo to tu hůř než u nás ještě o sto let dříve. Místní postavil na nohy turistický ruch. Věc došla tak daleko, že od roku 2000 vyrostla na městysem celá nová čtvrt luxusních vil. Opravdu – před patnácti lety tam ještě nestála ani jediná a dokonce tam nevedla silnice!20150818_110334. Domy slouží dílem domácím, kteří své původní domy v obci u moře přestavěli na „ubytovací kapacity“ pro turisty, a dílem jako apartmánové vily pro turisty.

Hollywood
Na jedné straně městyse slunce vychází, na druhém zapadá – a podle roční doby se bod východu slunce i jeho západu posouvá a sluneční kotouč se vyhoupne či zapadá buď nad horami či nad mořem. Východ je na opačné straně než naše bydliště, tak fotografií nedisponuji – alespoň tedy ranní pohled na nábřeží na východní straně Kreta_2009_067.
Na západní z toho máme tradici nazvanou „Hollywood“. Kolem osmé večer si nalijeme míchaný drink (zpravidla campari orange nebo campari champagne), vyjdeme před dům a sledujeme za hory (do moře) zapadající slunce. Fantastická režie, hodná Hollywoodu – trochu kýč, ale působivý. Jeden ze synů to kometuje slovy: „Scénář Rusakov, režie Kotěnočkin“. Pro neznalé – to je z „Jen počkej, zajíci!“. No posuďte sami na snímku z roku 2009 Kreta_2009_307

A příště to bude o těch imigrantech a EU a Krétě. Možná překvapím.

hudec

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy postřehy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

38 reakcí na Kreténovy zápisky – místní „špecifiká“

  1. strejda napsal:

    Pěkné psaní, jako bych tam byl. Řecko a navíc ještě Kréta, to je zvláštní země. Jiný svět než je ten náš, ale stále ještě pochopitelný. Pokračujte v psaní o tom slunném světě v mořském vánku, ležícím na kraji naší Evropy. Hranice mají v sobě cosi mystického, všiml jste si?

  2. Slim napsal:

    Hmm, pán je kontrarián. Uprchl na Jih, zatímco mnozí prchají k Severu. Moc bych se nedivil, kdybys do Čech zamířil dál směrem k Jihu.
    Už se těším na zápisky z Tasmánie. Tam se prý teď začíná dělat dobré víno, asi Pinot, nebo Sauvignon, hádám.

  3. okolojdoucí napsal:

    Mě to Vaše psaní prostě blaží! A navíc ani náznak abstinence. Děkuji.

  4. lujjza napsal:

    Osvěživé, přívětivé, pohodové… prostě balzám na duši. Těším se na další (a další) pokračování.

  5. kchodl napsal:

    Ranní potěšení, přečíst si něco takového.
    Moře nemaje, pozoroval jsem alespoň východ slunce nad lesem. Ouzo také nemaje, nahradil jsem to kafem a polepšil zážitek doutníčkem.🙂
    Zdravím Kréťany.

  6. věra napsal:

    Díky, je to počteníčko.. Vrátilo mě to ke vzpomínkám na mých pár dovolených v Řecku, na krásu a hlavně na pohostinné a pohodové lidičky, jsou fakt báječní…

  7. jaa napsal:

    Dík za exkurz do normálu. Docela to uklidňuje, že jsou ještě místa….. . Jen dotaz – jaké pak je tam televizní vysílání. Taky všeckoznalí váleční štváči, nebo opravdu nezávislé a sledovatelné a pronárodní????

    • strejda napsal:

      Odjet na klidnou dovolenou do pohodového místa je tak fajn, že není potřeba televize. Je to o skutečném Životě, který si nemůžeme dovolit doma. 🙂

      • jaa napsal:

        to jo, ale když některý český paardon moravský člověk je tak nějak zvědavý. . Faktem je že s takovými všeznající a vše řídícimi „essy“ jako u nás, obzvlášť ČT jsem opravdu, ale opravdu nikde neslyšela… ať to bylo turecko, maďarská TV, bulharsko či slovensko…i když zase musím přiznat že žádná z jmenovaných nebyla pochválena zvláštní partičkou z ejůnie.. to je fakt … tož mne to zajimá

  8. Karamela napsal:

    Tak příští dovolená Kréta!! Nejste tajný agent nějaké sotisfikované cestovky? Fungujete báječně, mnohem lépe než trapné reklamní upoutávky polonahých natřásajících se „koček“ na pláži. Ať žije ouzo!

  9. Slim napsal:

    Po ráno se hodí Haydn. Nebo Vangelis?

    Je zajímavé, jaké popularity se domohl Kotěnočkin. Být to třeba Sergejev…

  10. Miluše napsal:

    Jménem všech nás „smutných“, kteří nemohou cestovat, děkuji autorovi článku, že nás pozval do míst, kde je mu dobře a Slimovi za výběr hudby, který vykouzlil úsměv a blažený pocit. Takových chvil si musíme považovat. Pane Hudče, moc Vám přeji pobyt s rodinou, ve které jsou všichni dobře naladěni a na stejnou notu Ještě jednou velké poděkování za Vaše cestopisopsaní, takové čapkovské.:-) Ať žije Kotěnočkin!

    • tata napsal:

      jinak ted jsem přišel z lesa a 45 hřibů….bohužel sem to dát neumím……..takže začinají

          • K-k. napsal:

            strašný! Jste surovci, že to sem dáváte – tady je spousta stromů bez listí: spálené sluncem a to sucho k tomu, tak to opadalo. Jestli tu někde vyroste jeden jedinej klozek, budu po považovat za zázrak…😦

            • vittta napsal:

              Klid, klid.
              Hřiby jsou asi všude, ta vlna vyrazí v podstatě naráz-a tady také nepršelo.
              Já byl na dvou místech asi 20 km od sebe…
              Staré.
              Soused dneska asi 60 km daleko a to samé.
              Je pozdě, sakra, ale v normálním lese to teprve začíná.
              Jenže to už nebude ono, už se to profláklo, lesy se plní lidma.
              Před 10 dny začít chodit….to by bylo.
              Jděte do mladýho lesa, je to pomalu tutovka.

          • vittta napsal:

            Včera jsem byl….a zrada!
            Chtělo to jít před týdnem.
            Hřibů naseto,ale vesměs staré…
            V mladém v ostružiní a trávě.

      • Petrpavel napsal:

        Tato, to je informace!
        Zítra máme v plánu vyrazit zpět do lůna přírody, snad nebude pozdě …
        Zabrousili jsem domů abychom se zúčastnili kolotoče kolem nástupu do 1.třídy a hledání zájmové činnosti vnučky. Musím pochválit naši ministryni školství a tělovýchovy (!) a nové vedené čs. sportu : opravu těch peněz tam jde mnohem s mnohem víc! Od rodičů… Poplatky jako 3600 (atletika ve škole), 4800 + 1600 povinná výbava míč a oblečení (volejbal ve škole), 13500 (moderní gymnastika), sdělení že můžete chodit třeba jen jednou týdně ale zaplatit musíte každý vypsaný den, nářky že oddíly a stále častější soukromé formy podnikání ve sportu platí školám a domovským oddílům stále zvyšované nájemné, dávají naději na budoucí mistry. Kdo tohle překoná, překoná všechno 🙂 .

      • vittta napsal:

        Jak velké?
        Také až moc velké?
        To mě dost štve, protože na tohle se čeká roky a já blbec to propásl…
        Vyhmátnout si, kdy začnou a být v lese „první“.
        Jak je les plný lidí, už to není ono.

  11. kočka šklíba napsal:

    Úžasné, jako kdybych tam byla. Pro mě je Kréta opravdu krásná, lidé jsou úžasní (na rozdíl od některých například Chorvatů) a jsem ráda, že se mohu vrátit aspoň s Vaším vyprávěním. Kdo nebyl a chce k moři, třeba příští rok, radím Krétu🙂.

  12. Slim napsal:

    V Salonu dnešního Práva má známý afrikanista/arabista (Kmoníček tuším patří mezi jeho žáky) Luboš Kropáček zajímavý článek Snad z toho vyjdeme se ctí.

    Posílám Bavorovi

    • Bavor V. napsal:

      Ještě nic nepřišlo.

      • Slim napsal:

        Napravím.
        Z hub se moc netěšte, je stará pověra, že o tom, že množství hub může znamenat válku. V r. 2006 naštěstí neplatila.

    • strejda napsal:

      Luboš Kropáček byl velmi výraznou postavou v legendární Expedici Lambaréné. Byl a stále je velkým člověkem. Jistě se dá poznat i v tom článku.

      • Slim napsal:

        Přijetí bude rozporné…

      • moskyt napsal:

        Dnes (4.9.) je to 50 let co A. Schweitzer zemřel.

      • anna napsal:

        Před rokem jsem byla na několika přednáškách prof. Kropáčka věnovaných islámu – jeho vzniku, pravidlům…a „tak vůbec“. Některé pasáže recitoval ve staré arabštině. Bylo to krásné, velmi poučné a moudré…A.

  13. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore, pošta…😉

Komentáře nejsou povoleny.