TAK CO NÁM DNESKA DÁVAJI V BEDNĚ ? – Jiří Knopp


   Říkáme stále televizním přijímačům „bedny“ i když ty moderní již dávno ty těžké, neforemné bedny nepřipomínají. Jsou to vlastně takové zarámované obrazovky na muří nožce, a přesto nám poskytují desítky programů z mnoha stanic celého světa.

   Obraz se již dávno nechvěje, ani neujíždí nahoru, nebo dolu, ani do stran. Je ostrý a rozlišitelnost obrovská. I zvuk je kvalitní, ale přesto hercům a herečkám není rozumět co říkají. Většinou ty jejich zvukové projevy je takové kňourání a vzdychání- pokud není promítán starý český film s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou, těm je rozumět každá hláska.

   Technický pokrok je náramný a umožňuje nám pozorovat snímky ze života lidí a zvířat celého světa. Je to daleko lepší, než sledovat krváky americké provenience, které jsou pouze pro silné nervy. Mnoho mých přátel se přímo vyžívá ve  sledování ptáků, ryb, savců, zejména lvů, tygrů a opic. Vyhýbají se sledování zpráv o stavu naší země, protože se jim prý dělá špatně od žaludku.

   Ještě, že jsou programy televizní zábavy často prokládané reklamními šoty a můžeme si odskočit od bedny pro kávu, pivo, či jiné laskominky. Jo, vy jste se ptali co dávají dneska v bedně? Ani vám nevím, raději si přečtěte nějakou pěknou knížku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na TAK CO NÁM DNESKA DÁVAJI V BEDNĚ ? – Jiří Knopp

  1. Petrpavel napsal:

    Budu, jako obvykle, mimo téma, jsem tu jen na skok. Čtu, když nemůžu spát, momentálně literární rekonstrukci osudů Lídy Baarové v letech 1934-1938 (Vera Vogeler : (Ne)milostivé léto L.B.). Hodně vypovídá o dění v Německu, v Berlíně v těch létech. Ale že bude tak přesně vypovídat i o posametrových létech v Československu (Česku) jsem opravdu nečekal. Stačí jeden odstaveček a je v něm vše : „… Byl zde však i po roce 1989, opět několikrát a také za noviny, i když teď už docela jiné. A tak mohl být stejně tak svědkem, jak se Praha a Pražané, jak nejrychleji mohou a s nadšením, jehož jsou schopní snad opravdu jen slepí, hluší či krátkozrace naivní, doslova řítí do propasti multikulturalizmu a zmarněné hry na moderní civilizovaný západ. …“ .
    L.B. zemřela 26.10.2000 v Salcburku a byla tam pohřbena. Jakési morbidní a pofidérní poslední rozloučení s L.B. se konalo i v Praze, 9.ledna 2001! Autorka píše o „…poněkud podivné tryzně …, „…Lidé od novin tu byli. Ale známé tváře téměř nikoli. …Přesto bylo plno…mnozí se dokonce nedostali ani dovnitř..“, „…chybělo jakékoli zastoupení současného státu a stejně tak absentovali jacíkoli představitelé české umělecké obce. A to až na dva režiséry, kteří se jediní zřejmě nebáli a přišli. Na Otakara Vávru a ještě jednoho…jméno nepamatuji. A ovšem na hrece Svatopluka Beneše…“.

  2. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    jirka Knopp- děkji Petropavlovi,že používá toho co jsem napsal,aby rozvinul své teorie k tématu úpně jinému.Ale když je to jen na skok- co dělat…

Komentáře nejsou povoleny.